Citroën/Dacia/Mercedes-Benz – Užitkové osobní krabice

Osobní verze na základě malých užitkových vozidel mám rád. Uvezou nejen pětičlennou posádku, ale také ohromné množství zavazadel, pracovního nářadí a materiálu.

Na druhé straně jejich krabicovitá – ale zcela praktická – karoserie má vyšší aerodynamický odpor, a co se týká elegance, vždycky je vidět, že řídíte „malý užitkáč“, i když třeba krásný. Nacházejí ve velkém uplatnění jednak jako firemní vozidla, ve velké míře také u celé řady řemeslníků – v pracovním týdnu mají sklopená sedadla a vozí nářadí či materiál. Často si je pořizují také chataři a chalupáři, zkrátka prakticky zaměření zákazníci. Dnes nabízíme test tří značek – francouzské, rumunské a německé – a přesto tvrdím, že pokaždé jde o „frantíka“, tedy o vozidlo francouzské. Vzhledem ke značné časové prodlevě mezi jednotlivými testy, ani tentokrát nejde o test srovnávací! 

Citroën Berlingo 1.6 HDi XTR

Koncern PSA sdružuje dvě velké automobilové značky: Citroën a Peugeot. Jejich výrobní program pokud jde o lehká užitková vozidla, je v podstatě shodný, ať už jde o nejmenší modely Nemo/Bipper, či větší Berlingo/Partner, Jumpy/Expert, či největší Jumper/Boxer, vždy mají vozy stejnou techniku (podvozkové platformy, nápravy, motory, převodovky) a liší se jednak „bižuterií“ a pak také jinou sestavou komfortních doplňků či bezpečnostních prvků pro jednotlivé úrovně výbavy. Již dlouhá léta má PSA ve svém výrobním programu veleúspěšný model Berlingo/Partner, samozřejmě již ve třetí, možná čtvrté generaci a po řadě modernizací, faceliftů apod. A právě Citroën Berlingo v osobním provedení nabízíme v dnešním testu jako první.

K redakčnímu testu jsme získali Citroën Berlingo s motorem 1.6 HDI/115 k s výbavou XTR, což je v nabídce čtvrtá nejvyšší úroveň. Pokud jde o motor, pak vznětová přeplňovaná „hádéíčka“ patří k těm prodejně velmi úspěšným jak u užitkových, tak i u osobních verzí a velmi dobře pasují k prostorné ale i elegantní karoserii. Výbava XTR pak patří k těm bohatším a dražším, a svým zaměřením by měla oslovit větší rodiny či klienty, kteří hodně cestují a potřebují prostorný pohodlný vůz i pro trávení svého volného času s komfortní výbavou. Tomu plně odpovídá i variabilita interiéru. Standardně nabízí Berlingo dostatek prostoru pro pět cestujících a objemný zavazadlový prostor. V této úrovni výbavy jsou ale sedadla v druhé řadě samostatná, takže je lze buď sklápět nebo zcela vyjmout i jednotlivě. Tak lze uzpůsobit vnitřní prostor pro přepravu většího množství zavazadel, horského kola apod. na úkor přepravy cestujících. Po vyjmutí všech tří sedadel v druhé řadě získáte využitelný objem skoro 3 m³ (mírně překáží horní sada úložných prostor) při užitečné hmotnosti lehce nad 600 kg. A to už je velmi dobré a zajímavé i pro firemní využití. Pokud jde o interiér, pak pracoviště řidiče nabízí dostatek místa, volant (ve dvou rovinách) i sedadlo řidiče jsou dostatečně seřiditelné a přístroje i ovladače na palubní desce jsou přehledné. Snad jenom na ovladače elektricky stahovatelných oken jsme si chvilku zvykali, jsou totiž umístěné na konzole u řadicí páky. Zpětná zrcátka mají u této výbavy také elektrické ovládání, navíc vozidlo mělo i couvací senzory (vypínatelné), nebo kompletní sadu airbagů, a elektronické systémy ABS + EBD + EBA + ASP + ASR. Největší pochvala ovšem platí pro ohromné množství odkládacích schránek ať už na palubní desce, pod sedadly, nebo ve stropním nástavci (osobně méně nadšení projevuji ke střešním oknům). Vše je dobře dostupné, i když do stropního nástavce asi budou patřit spíše drobnější a lehčí předměty. A neměl bych zapomenout na dobře tvarované výplně dveří i poličku nad čelním sklem. Pokud jde o sedadla, pak jsou spíše pohodlná než sportovní, což ale plně odpovídá charakteru vozidla. Takže nepočítejte s tím, že vaše tělo výrazně podrží při ostrém „řezání“ rychlých zatáček.

Ke druhé řadě sedadel je velmi dobrý přístup bočními posuvnými dveřmi. Stejně tak je velmi dobrý přístup zadní výklopnou stěnou k zavazadlovému prostoru (u testovaného vozidla byla k dispozici i dělicí síť, kterou lze bezpečně ochránit prostor pro cestující buď od přepravovaného psa, nebo od zavazadel). Vznětový přeplňovaný čtyřválec s přímým vstřikem paliva systém Common-Rail byl ve výkonové verzi 84 kW/240 Nm a spolupracoval s přímo řazenou pětistupňovou převodovkou. To je sice obvyklé s ohledem na plnění emisních limitů v rámci laboratorních testů, ale nepotěší vás to na dálnici. Tam byste uvítali i ten šestý rychlostní stupeň. Výkon motoru zcela odpovídá i naloženému vozidlu a jeho předpokládanému využití. Motor je dobře odhlučněn, je pružný a má dobrou spotřebu. Za celý test nám palubní počítač ukázal průměr 6,1 l/100 km. Ale na venkovském testovacím okruhu nebyl problém udržet průměrnou spotřebu na 5,5 l/100 (dle palubního počítače). A konec konců ani dálková trasa Praha – Jablonec nad Nisou – do Liberce ovšem přes Lučany a Bedřichov – zpět po rychlostní silnici R10 do Prahy při dodržování rychlostních limitů, nevykázala nadměrnou spotřebu. Počítačových 5,9 l/100 km na deštěm zkrápěné vozovce je dobrý průměr. Vozidlo bylo naloženo z poloviny své užitečné hmotnosti. Vyšší spotřebu jsme pak zaznamenali v centru Prahy, zvláště v ranní špičce. Jednoznačně ale konstatuji, že Berlingo ani s výbavou XTR není vhodné pro sportovní styl jízdy (brzda-plyn). Jednak k tomu není nastaven podvozek, vyšší karoserie se v ostře „řezaných“ zatáčkách naklání, prostě tohle je pohodlné a prostorné auto „na práci“. Testovaná verze 1.6 HDI/115 k XTR byla v době testu v akci od 381 900 Kč s DPH. Ovšem poté se „hnul“ kurs koruny k Euru. A ještě jedna závěrečná poznámka. Citroën Berlingo je „čistokrevný Francouz“, ovšem vyráběný ve Španělsku.

Dacia Dokker

Rumunská Dacia – značka v majoritním vlastnictví francouzského Renaultu – musí doslova „brnkat o nervy“ konkurenci v Evropě, protože svůj záběr napříč segmenty stále zvětšuje, a dlužno dodat, že úspěšně. Pokud jde o užitková vozidla, pak získávala „body“ s modely Logan MCV Van respektive pick-up. V loňském roce nejdříve uvedla i na český trh kompaktní MPV Lodgy, poté řadu Dokker v karosářské verzi van a kombi a rok 2013 zakončila zahájením výroby druhé generace modelu Logan MCV (pouze kombi, nikoliv van, ani pick-up) a faceliftovaného modelu Duster. A stejně jako ostatní modely, i zcela nový Dokker v duchu image značky sází na jednoduchost, eliminaci zbytečností, výrazně pracovní charakter a velmi atraktivní pořizovací cenu. Ta začíná u verze van na 159 900 Kč, u osobní verze kombi na 199 900 Kč (včetně DPH)! Na koncernové podvozkové platformě Renault M0 je ustavena samonosná karoserie. Podvozek je v zadní části mírně modifikován užitím prvků řady Kangoo. Rozvor náprav je 2810 mm. Přední kola jsou zavěšena nezávisle (McPherson), tuhou zadní nápravu tvoří zkrutná příčka odpružená vinutými pružinami. Hnacími agregáty jsou vpředu napříč uložené kapalinou chlazené řadové čtyřválce splňující limity normy Euro 5 a pohánějící kola přední nápravy. Pro osobní verze jsou k dispozici zážehové motory 1.6/60,5 kW a 1.2 TCe/85 kW, nebo dvě výkonové varianty vznětového čtyřválce 1.5 dCi 55 kW, resp. 66 kW. Montována je pouze přímo řazená pětistupňová převodovka. Karoserie má praktický, krabicový základ, maximálně využívajícím obestavěný prostor! Přehlédnout nelze rozměrný a robustní plastový přední nárazník, materiálem a vzhledem vázaný na masku chladiče, který u testované verze Artica byl v barvě karoserie. Na rozdíl od užitkového provedení van, osobní kombi má posuvné dveře na obou bocích karoserie, takže k druhé řadě sedadel je výtečný přístup.

Nákladový prostor s nízko položenou podlahou je velmi dobře přístupný zadními asymetricky dělenými křídlovými dveřmi (známe je již z modelu Kangoo, ale jsem přesvědčen, že rozměrově jsou jiné). Otevírají se v úhlu 90° a jsou aretovány proti zavření větrem. Po odjištění páčkou je lze otevřít na 180°. Základní objem zavazadlového – nákladového prostoru je 0,8 m³ (měřeno pod krycí plato). Pracoviště řidiče je koncipováno s důrazem na jednoduchost, odolnost a životnost, je ale prostorné, pohodlné a má solidní ergonomii. Jednoduchý a dobře čitelný přístrojový panel má kruhové ukazatele (rychloměr a otáčkoměr) s obvyklými kontrolními svítilnami. Řadicí páka je situována na středovém tunelu. Testovaný Dokker byl v nejvyšší úrovni výbavy Arctica. A tak zde byl výškově nastavitelný volant i sedadlo řidiče, el. ovládáná přední okna i seřiditelná zrcátka, klimatizace, 2x airbag, výškově seřiditelné pásy, palubní počítač či dálkově ovládané zámky dveří, vypínatelný systém ESP, parkovací asistent, audio-souprava, palubní počítač atd. Řidič má k dispozici dostatek odkládacích prostorů včetně otevřené hluboké poličky nad horním okrajem čelního skla i kapes ve dveřích. Cestující v druhé řadě sedí na třímístné lavici sklopné v poměru 1:2, osobně se ale domnívám, že opěradlo by mohlo být delší. Z praktického pohledu je výborné, že celá druhá řada je „zabalitelná“, takže máte pro náklad rázem obrovský prostor s rovnou podlahou.

Jestliže Dokker van jsme měli k testu se vznětovým motorem, tentokrát jsme získali Dokker kombi v pětimístném osobním provedení se zážehovou „šestnáctistovkou“, kterou známe z celé řady modelů Renault už celé desetiletí. Jde tedy o motor vyráběný v ohromných sériích, dobře odzkoušený, také výrobně levný (což odpovídá filozofii značky Dacia), i když se o něm nedá říci, že by byl moderní a extra úsporný. 60,5 kW, čili 82 koní a největší točivý moment 134 Nm, to opravdu není mnoho, ale když se podíváte do Technického průkazu, zjistíte, že provozní hmotnost vozidla není ani 1200 kg, a zcela zatížené vozidlo může mít celkovou hmotnost 1768 kg. Pak už pohled na výkon motoru je jiný, zvlášť, když si uvědomíte, že Dokker nemíří do kategorie vozidel GT, ale směřuje ke klientele, která na silnicích jezdí svižně, plynule, nikoliv však závodním tempem. A takovému jízdnímu stylu stávající „jednašestka“ vyhovuje. V běžném provozu, a zvláště na venkovském okruhu nebyl problém udržet spotřebu těsně nad limitem 7 l/100 km. Horší to ale je na dálnici. Při rychlosti nad 110 km/h ručička otáčkoměru rychle šplhá přes hranici 3500 min^-1, ve vozidle je již značný hluk a úměrně stoupající otáčkám motoru klesá značka palivoměru hluboko dolů. Jednak chybí šestý rychlostní stupeň, v druhé řadě pak zpřevodování Dokkeru opravdu odpovídá pohodovému ježdění s limitem 100 km/h max. Možná, že výkonnější agregát 1.2 TCe by potěšil více, ale ten je pro tento model o 35 000 Kč dražší. Dílenské zpracování – alespoň z mého subjektivního pohledu – oproti Loganu MCV Van – je lepší, i když je pravdou, že vozidlo mělo najeto jen pár stovek kilometrů. Závěrem konstatuji, že rumunský Dokker je v podstatě zase „francouz“, protože převodovka i motor a platforma pocházejí z Renaultu, navíc vychází ze základů modelu Lodgy, a tak se nevyrábí v Rumunsku ale na lince nového závodu v marockém Tangeru.

Mercedes-Benz Citan 111

Novinka ve výrobním programu automobilky Mercedes-Benz se rozjela do světa v roce 2013 a krátce poté jsme přinesli na našich stránkách test užitkové verze van Citan 109 CDI. Tentokrát „přijel“ do redakce Citan 111 CDI kombi XL, tedy osobní pětimístná verze s výkonnějším vznětovým motorem a s delším rozvorem. Jenže ani tohle není německé auto. Citan je totiž produktem kooperace německého Mercedesu s francouzským Renaultem, přičemž Citan není nic jiného než Renault Kangoo. Mercedes-Benz díky tomuto pragmatickému tahu (někdo ale říká, že si připravuje půdu pro pohlcení Renaultu) urychlil vývoj vozidla, které ve svém výrobním programu neměl, a také ušetřil peníze, (mnoho milionů Eur doslova „sežrala“ modernizace kompletní řady nákladních vozidel). Takže základem Citanu je „francouz“ Renault Kangoo a to včetně vznětového čtyřválce 1.5 dCi, který ovšem u Mercedesu dostal vlastní označení OM 607, resp. CDI. Na rozdíl od verze van, kde byl pod kapotou motor 109 CDI (66 kW/200 Nm), nyní poháněl osobní verzi kombi agregát 111 CDI s výkonem 81 kW/240 Nm. Standardně je pro tento výkon montována šestistupňová přímo řazená převodovka. Jestliže jsem konstatoval, že základem pro Citan je skelet Renault Kangoo, pak celá čelní partie a také koncové svítilny jsou zcela nové a identifikují vozidlo do řady Mercedes-Benz. Stejně tak je řešena nově i palubní deska a ovládací prvky s volantem, pod kterým je pouze jedna ovládací páčka, tak jak je u Mercedesů již tradicí.

Mercedes si také dodává „vlastní“ sedadla (mimochodem to pro řidiče je docela příjemně tvrdé). Nahlédneme-li do výbavy testovaného vozidla, pak z elektronických systémů nechybí ABS + ASR + ESP + BAS, elektricky nastavitelná zrcátka i ovládání bočních skel, audio soustava, klimatizace, palubní počítač, vyhřívaní předních sedadel (u řidiče s možností výškového nastavení), tempomat. Nepotěšil mě volant, který lze jenom výškově seřídit, naopak příjemná je praktická polička nad čelním sklem, centrální zamykání s dálkovým ovládáním, pro méně zkušené řidiče indikátor řazení jednotlivých převodových stupňů, či zadní asymetrické dvoukřídlé dveře. V druhé řadě je pro cestující rozměrná lavice sklopná v poměru 2:1, přičemž po jejím „zabalení“ získáte obrovský nákladový prostor se zcela rovnou podlahou s délkou až 2000 mm. K upevnění zavazadel slouží 4 robustní oka. Komfortní přístup na sedadlo v druhé řadě zajišťují posuvné dveře na obou stranách karoserie. A jdeme za volant.

Místa dost i pro urostlého řidiče, všechny spínače přehledně a v dosahu, dostatek odkládacích schránek, poliček a kapes, to vše chválím. Výhled z vozidla tradičně omezuje vnitřní zpětné zrcátko, to je ale předepsané. Díky možnosti i výškově si nastavit sedadlo, nacházím rychle dobrou polohu, ale volant bych přece jenom potřeboval seřídit nejen výškově, což nejde. Ale jako řidič jsem v podstatě spokojen. Otáčím klíčkem ve spínací skříňce, ještě uvolnit parkovací brzdu („letecká“ páka Renault mezi sedadly) a jedu. O svícení se nestarám, vozidlo má systém automatického svícení po nastartování motoru. Jízdní vlastnosti chválím, motor má opravdu dostatečný výkon, brzdy pracují zcela spolehlivě. Na rozdíl od užitkové verze, osobní kombi s šestistupňovou převodovkou je docela tiché i na dálnici. A teď ke spotřebě. Venkovský okruh vedený po silnicích nižší třídy jsem „dal“ za 5,3 l/100 km. Dálnice – při dodržování rychlostního limitu – si vzala 6,0 l/100 km.

Převzato z časopisu

Fotogalerie