René de Knyff – Chevalier de courses automobiles

Impozantní postavou, mohutným vousem a reprezentativním chováním gentlemana představoval belgicko-francouzský závodník René de Knyff ztělesnění opravdového rytíře automobilových závodů.

Na svět přišel 10. prosince roku 1855 v belgických Antverpách, které jsou součástí vlámského regionu. Přesto, že většinu svého života prožil ve Francii, francouzské občanství získal až v roce 1914, do té doby bylo jeho jméno vyslovováno po vlámském způsobu Renao de Knijff. Francouzským občanem se stal více než deset let po té, co ukončil skvělou kariéru závodního jezdce.

Spoluzakládal A.C.F.

V roce 1895 se stal baron René de Knyff jedním ze zakládajících členů prvního autoklubu na světě – Automobile Club de France (A.C.F.). Poté, co na následky zranění ze závodu z roku 1896 napřesrok zemřel Emille Levassor, stal se René de Knyff také ředitelem automobilky Panhard-Levassor. V té době měla úspěšná společnost základní kapitál zhruba pět milionů franků, nešlo tedy o nijak bezvýznamné místo. Mezi léty 1897 a 1903 se René de Knyff zúčastnil osmnácti automobilových závodů typu Mezi městy, z nichž pět vyhrál. Vždy závodil výhradně s vozy Panhard-Levassor, ostatně, byl zde přece ředitel. Kariéru aktivního závodního jezdce ukončil po Gordon-Bennetově poháru v roce 1903. Během oněch sedmi let závodní kariéry se René de Knyff zúčastnil nejdůležitějších závodů své doby. Bojoval s nejúžasnějšími jezdci, doslovnými pionýry automobilismu, a stal se jedním z nich. Byl velmi populární, a to jak mezi svými souputníky, tak mezi diváky a fanoušky právě vznikajícího sportovního odvětví. Byl známý pro svůj bohémský život, přátelé o něm tvrdili, že vždy a za všech okolností velmi dobře věděl, kde mají nejlepší šampaňské, doutníky a rýnský ryzlink. Do závodu vždy startoval s kapitánskou čapkou na hlavě, aby ji záhy v divokém trapu ztratil. Proslavil se též ovčím kožichem, který si navlékal opačně, „chlupem nahoru“. Poprvé jej snad oblékl při jednom ze závodů, když jej v rámci zachování alespoň zbytků tělesného tepla a fyzické pohody směnil s ovčákem postávajícím vedle trati. Bez uzardění můžeme konstatovat, že v tomto směru byl baron René de Knyff též pro ostatní závodníky módním inspirátorem.

Skvělý „Mezi městy“

Závodil s vervou sobě vlastní, ale přitom si stále zachovával dekórum gentlemana. Dosáhl skvělých umístění v mnoha automobilových závodech, které se odehrávaly v tom čase ve velmi populárním schématu: Mezi městy. V roce 1897 obsadil ve svém prvním ostrém závodě Marseille–Nice–La Turbie čtvrté místo. Patnáctý byl v následujícím závodě Paris-Dieppe a šestou pozici obsadil v závodě Paris–Trouville konaném ještě v tom samém roce. V následující závodní sezoně, 1898, zaznamenal konečně umístění na stupních vítězů. Poprvé se mu to podařilo v závodě mezi městy Marseille–Nice, když dosáhl na třetí místo (vítěz etapy Marseille–Hyéres). Hned v dalším závodě, Paříž–Bordeaux (Criterium des Entraineurs) vyhrál s vozem Panhard osazeným licenčně vyráběným motorem Daimler o maximálním výkonu šest koní, když byl současně nejlepší ve dvou etapách: Versailles–Tours a Tours–Bordeaux! Baronova průměrná rychlost činila 35,57 km/h. V závodě z Paříže do Amsterodamu a zpět skončil čtvrtý. Do konce sezony ještě vyhrál premiérový závod Rallye Paper 1988.

Rok 1899 mu přinesl druhé místo v dalším ročníku závodu z hlavního města Francie do Bordeaux a tři slavná vítězství na závodech v pořadí Brussel–Namur–Spa, poté Spa-Bastogne–Spa a Tour de France, který byl později přejmenován na IV Grand Prix de l’A.C.F.  V roce 1900 zaznamenal další tři velká vítězství: Circuit de Sud Ouest (Pau), Nice–Marseille–Nice a kategorie „Těžké automobily (s celkovou hmotností nad 400 kg) Paris–Toulouse–Paris, vše s vozem Panhard s motorem o maximálním výkonu 16 k.  Z Gordon-Bennettova poháru konaném v tomto roce poprvé však musel pro technickou závadu odstoupit. V následujícím roce, 1901, byl třetí v závodě z Paříže do Berlína (francouzské vozy Mors a Panhard-Levassor obsadily kompletní stupně vítězů: 1. Henri Fournier (Mors), 2. Léonce Girardot a 3. René de Knyff – oba s vozy Panhard-Levassor, ba co více – prvních sedmnáct míst (!) až 18. byl Wilhelm Werner na Mercedesu). Následující rok musel René de Knyff odstoupit pro technickou poruchu ze slavného závodu z Paříže do Vídně a tím pádem nedokončil též třetí ročník Gordon-Benettova poháru, který byl součástí právě tohoto závodu. Přitom k vítězství měl tak blízko... 

Hora porazila barona

V roce 1902 vymyslel francouzský autoklub, A.C.F., povzbuzen úspěchem závodu Paříž–Berlín z předcházejícího roku ještě gigantičtější podnik: závod Paříž–Vídeň. Nejdelší závod, jaký se do té doby vůbec uskutečnil. A zatímco před rokem referovali francouzští žurnalisté o „závodě bláznů“, letos povzbuzeni loňským skvělým úspěchem francouzských vozů Panhard-Levassor, které obsadily v Berlíně kompletní stupně vítězů, to byl „závod závodů“. Nejlepší a nejambicióznější závodní stroje postavila opět firma Panhard-Levassor, tentokráte měly motory o zdvihovém objemu 13,7 l a maximálním výkonu 70 k. Závod byl rozdělen do čtyř etap: Paříž – Belfort, Belfort – Bregenz, Bregenz – Salzburg a Salzburg – Vídeň. Sto třináct jezdců bylo na trať vypuštěno ve dvouminutových intervalech. První odstartoval o půl čtvrté ráno Girardot s vozem C.G. a poslední Champigny ve tři čtvrtě na osm. Hrdinou první etapy se stal Henri Fournier, který se svým vozem Mors na prvních 80 kilometrech zaznamenal neuvěřitelnou průměrnou rychlost 112 km/h. Nicméně vůz uhnal a v důsledku zničené převodovky musel odstoupit. První etapu tak vyhrál René de Knyff s vozem Panhard-Levassor, který 415 km absolvoval průměrnou rychlostí 100 km/h . Navíc získal zvláštní cenu francouzského ministerstva zemědělství, protože jako paliva použil místo benzínu lihu! Švýcarská etapa byla spíše turistickou projížďkou, neboť si místní úřady vymohly, že se na jejich silnicích, cestách a cestičkách nebude závodit. Peklo přišlo však v další etapě při stoupání a především sjezdu z Arlbergu. Mnozí jezdci museli zdolávat stoupání do sedla ve výšce 1828 m n. m. Na několikrát. Někteří dokonce svá vozidla odlehčili a de facto rozebrali na kusy a postupně je na Arlberg dopravili pěšmo. 

To takový baron René de Knyff vyjel stoupání na jeden zátah, nicméně voda v chladiči jeho Panhard-Levassoru vařila jak v parním stroji. Vrcholu sice baron dosáhl, ale to horší ho čekalo při sjezdu dolů. Francouzské těžké vozy byly stavěné na rovinatý povrch, brzdy a převody nebyly schopny snést zátěž ohromného sjezdu z tak velkého „kopce“. Panhard-Levassor páně de Knyffa záhy přišel o diferenciál, na nějž působil brzdový systém a svého jezdce poslal do skupiny odstoupivších. Arlberg tak zvítězil nad René de Knyffem. Zajímavostí je, že baron jako vedoucí jezdec závodu o Gordon-Benettův pohár, který byl součástí podniku Paříž – Vídeň s cílem v Innsbrucku, zůstal stát jen několik kilometrů před cílem. Na kraji cesty ho také objevil soupeř Selwyn Edge s vozem Napier. Protože si Australan myslel, že René de Knyff pohár vyhrál, projel cílem a již jen odpočívá, zastavil a šel mu gratulovat. Ještě než však k de Knyffovi dorazil, projížděl kolem Jarrot, který soutěžil „jen“ v jízdě do Vídně a na Edge křičel: „Ještě není konec. Jeď, vyhraješ pohár, stačí ti už jen deset kilometrů.“ Edge se tedy sportovním gestem rozloučil s de Knyffem, usedl zpět za volant Napieru a do Innsbrucku dorazil jako vítěz. 

Poslední závodní rok

V roce 1903 se zcela samozřejmě René de Knyff, jako celá řada ostatních nejlepších automobilových závodníků té doby, zúčastnil pověstného závodu smrti z Paříže do Madridu, nicméně ještě předtím, než byl závod v Bordeaux zastaven, René de Knyff odstoupil. Svoji kariéru závodního jezdce zakončil téměř stylově. Získal druhé místo ve čtvrtém ročníku Gordon-Benettova poháru v Irsku roku 1903. Prakticky celý závod bojoval velmi na těsno s pozdějším vítězem Camille Jenatzym jedoucím na voze Mercedes. Rozdíl mezi oběma jezdci nebyl nikdy větší než pár minut. Poté, co to v druhém kole z důvodu technické poruchy vzdal Selwyn Edge jedoucí na voze Napier, byl závod záležitostí již jen Jenatzyho a de Knyffa. Po druhém kole závodu byl Jenatzy o dvě minuty lepší než baron. Po čtvrtém kole narostla ztráta Reného de Knyffa na „Rudého ďábla“ Jenatzyho na deset minut. V cíli pátého kola to bylo minut osm, baron lehce stáhl náskok zavilého Belgičana. Přes všechno vynaložené úsilí však v cíli Gordon-Benettova poháru pro rok 1903 byl první Camille Jenatzy v čase šest hodin třicet devět minut, což reprezentovalo průměrnou rychlost těsně pod hranicí 80,47 km/h. René de Knyff přibyl do cíle o jedenáct minut později, což dalo dohromady průměrnou rychlost 75,64 km/h.

V křeslech prezidentů a předsedů

Po roce 1903 se René de Knyff – rytíř volantu – stáhl z kolotoče automobilového sportu. Stal se předsedou závodní sekce Francouzského Autoklubu (ACF), který před lety spoluzakládal. V roce 1905 byl pověřený organizací šestého ročníku závodu o Gordon Benettův pohár, který se uskutečnil ve francouzském Clermont-Ferrandu. Byl rovněž prezidentem (1922 až 1946) instituce Commission Sportive Internationale (CSI), nyní známé jako FIA (Mezinárodní automobilová federace) a v letech 1913 až 1926 byl předsedou Unie motocyklistů Francie, z níž povstala v roce 1946 Francouzská motocyklová federace. V letech 1922 až 1946 byl také předsedou Internazionale dello Sport Automobilistico (FISA). Byl rovněž chovatelem koní, své stáje měl na ostrově Migneaux. V roce 1921, kdy mu bylo 56 let, se oženil s Rakušankou Dorou Schmidtovou (1886–1983), jejich manželství zůstalo bezdětné. Baron René de Knyff, velmi populární a úspěšný automobilový závodník, ředitel veleúspěšné automobilky Panhard-Levassor, zakladatel ACF, organizátor závodů a významný činovník v důležitých institucích automobilového a motocyklového sportu zemřel ve věku 89 let, 29. května 1955 v Paříži v 16. obvodě. Byl a je právem považován za jednoho z doyenů automobilového sportu a největších závodníků první, počáteční, éry.

Převzato z časopisu

Fotogalerie