Christian Werner – Hrdina jednoho roku

Jsou závodníci, kteří vyhrávají jak na běžícím pásu a nezanechají v historii hlubší stopu. Jsou ale i tací, kteří vyhrají závodů jen málo, ale zato zůstanou v srdcích fanoušků nepoměrně déle. K těm druhým typům patří také Christian Werner.

Christian Werner se narodil 19. května 1892 ve Stuttgartu jako nejstarší z pěti dětí do rodiny ševce. Jeho otec zemřel, když bylo Christianovi jen deset let. Vyučil se u společnosti Misol v Cannstadtu a poté, co si odkroutil svůj, tehdy téměř povinný vandr, započal 12. prosince 1911 kariéru u společnosti Daimler-Motoren-Gessellschaft (D.M.G.) se zařazením mechanik-řidič. 

První světovou válku prožil za volantem, po určitý čas pracoval jako šofér samotného hraběte Zeppelina, aby na konci roku 1918 u firmy D.M.G. povýšil na „řidiče seniora“. Po Velké válce se stal aktivním členem fotbalového týmu VfB Stuttgart a pravidelně nastupoval do zápasů až do té doby, než si nešťastně poranil při střetu s jiným hráčem nosní chrupavku. V roce 1919 se Christian Werner oženil, bohužel v roce 1923 jeho první žena zemřela při těžkém porodu prvního dítěte.

Ve společnosti D.M.G. postoupil do výzkumného oddělení, kde měl za úkol připravovat a testovat první závodní vozidla po Velké válce. V továrně si cenili jeho nadání k závodění a nasazení v práci. Jistou odměnou mu byl vstup do světa automobilových závodníků. Jeho prvním závodem se stala slavná Targa Florio roku 1922. Shodou okolností to byl právě tento závod, který jej také o dva roky později nesmrtelně proslavil.

Sicilské peklo

Vicenzo Florio, člen jedné z nejvybranějších evropských rodin, působil na Sicílii v roli automobilového buditele. V roce 1905 uspořádal první ročník bohatě dotovaných závodů Coppa Florio ještě v lombardské Brescii. «Capo di tutti automobili capi» však toužil přenést automobilové závodění na rodnou Sicílii i přes téměř tragický stav místních silnic. Proto pro první sicilský ročník vytýčil trasu v okruhu 148 km, která se vinula nahoru a dolů Madonií, rozeklanými kopci, které společně s pohořím Nebroli protínaly zuboženou sicilskou půdu. Před první světovou válkou se Targa jela jako Giro de Sicilia, a to již podle platných předpisů pro závody Grand Prix. Po uhašení prvního celosvětového válečného požáru se Targa vrátila do Madonie, ale s kratší trasou o délce 108 km. 

V roce 1922 zde jel Christian Werner svůj první velký závod a skončil na voze Mercedes 28/95 k druhý ve třídě automobilů s motory o zdvihovém objemu do 4,5 l a osmý celkově. Ve stejném roce Werner vyhrál se stejným vozem Rumunskou rallye cestovních automobilů, v níž šlo jak o maximální rychlost, tak o minimální spotřebu paliva a motorového oleje. Vřazena byla též sekce jízdy do vrchu Klauseburg (též vítězství) s plně obsazeným vozem čtyřmi pasažéry. O rok později se Werner objevil v americkém Indianopolis, aby se zde kvalifikoval patnáctým časem a nakonec skončil na celkově jedenáctém místě. Mezi jezdci na německých vozech dojel však druhý a mezi evropskými závodníky třetí. V té době však již experimentovali konstruktéři společnosti D.M.G. s přeplňovanými motory. 

Poprvé s kompresorem

První světová válka přinesla kromě smutku a utrpení také nové směry ve vývoji techniky. Motoráři firmy Daimler, kteří získali mnoho zkušeností s přeplňováním leteckých motorů z válečné výroby, začali své vědomosti uplatňovat po roce 1919 také v automobilové výrobě. Nejprve zkoušeli tříválcový hvězdicový kompresor pístový, a poté rotační křídlový kompresor systému Wittig. V jeho rotoru, výstředně uloženém ve skříni, byly zasunuty radiálně pohyblivé lopatky, které rozdělovaly prostor mezi rotorem a skříní na sekce, jejichž objem byl proměnlivý. Ve vstupní části, kam byl přiváděn atmosférický vzduch, se lopatky odstředivou silou vysouvaly, takže se objem jednotlivých sekcí postupně zvětšoval a zaplňoval nestlačeným vzduchem. V kompresní části byly lopatky mechanicky zasouvány, objem sekcí se postupně zmenšoval a vzduch se tím komprimoval. Stlačený potom byl vypouštěn do výtlačného potrubí. Po mechanických potížích a problémech s mazáním však konstruktéři slavné automobilky přešli k rotačnímu dvoupístovému kompresoru. V tomto zařízení rotovaly dva písty ve tvaru dětských piškotů. Podle svého vynálezce je přeplňovací jednotka tohoto typu známa jako kompresor Roots. 

U automobilů Mercedes se kompresor, poháněný od předního konce klikového hřídele převodem do rychla, zapínal samočinně mechanickou spojkou při plném sešlápnutí akcelerátoru. S Mercedesem 28/95 opatřeným šestiválcovým přeplňovaným motorem vyhrál Max Sailer v roce 1921 závod Coppa Florio. Bylo to první vítězství vozu s přeplňovaným motorem v Evropě a součastně první vítězství vozu s takovým druhem motoru na okruhu. Na základě tohoto úspěchu byl kompresorem vybaven též dvoulitrový čtyřválec s vrtáním 70 mm a zdvihem 129 mm. Jeho maximální úpravou stoupl na velmi solidních 120 k až 126 k při 4500 otáčkách za minutu. Motor bylo možno krátkodobě přetáčet
na 4800 min^-1, nad 5000 otáček však již hrozilo jeho poškození. Ke konci roku 1924 byla poslední verze motoru schopna dávat maximální výkon až 150 k. Podvozek a karosérie vozu byla, obecně řečeno, stejná jako u speciálu z roku 1923 ze závodů v Indianopolis. S tímto vozidlem se Christian Werner postavil v roce 1924 na start závodů Targa Florio a Coppa Florio.

Osudový závod

Targa Florio 1924 znamenala čtyři hrozná a nevypočítelná kola po Sicilském venkově, Coppa Florio přidala další kolo navíc – dohromady tedy 540 km drsnou a do detailu nezapamatovatelnou krajinou. Vítězství v Targa neznamenalo automaticky vítězství v Coppa. Mnoho těch, kteří zvládli čtyři kola Targy, do pátého v rámci Coppa již nepokračovalo. O to větší kredit si vydobil v roce 1924 Christian Werner, který na kompresorovaném Mercedesu vyhrál jak Targa Florio (čtyři kola za 6:32:37), tak Coppa Florio (pět kol za 8 hodin, 17 minut a 1,4 sekundy) a ještě zaznamenal nejrychlejší kolo obou závodů – 1 hodina 35 minut. Jeho týmoví partneři, v té době již slavný Christian Lautenschlager a pozdější ikona okruhových závodů Alfred Neubauer, podtrhli skvělý výsledek závodních vozů Mercedes. V Daimlerově továrně mohli číst skvělý telegram: „Werner vyhrál oba dva závody, Targa i Coppa Florio, získal také Coppa Caltavatura za rekord závodu, Coppa Villa Igiea za rekordní kolo a navíc Zlatou medaili krále Itálie a Sicilského Automobilového Clubu zrovna tak, jako ceny věnované společností Palermo Trade Association. 

Výsledek třídy: Werner první, Lautenschlager druhý a Neubauer třetí. Tým Mercedes také obdržel Coppa Termini pro nejlepší tovární tým.  V roce 1924 startovalo 37 závodních vozů, z nichž 21 dokončilo čtyři a pouze 16 pět strastiplných kol. Někteří z přihlížejících diváků byli překvapeni, že závodní Mercedesy byly vyvedeny v červeném laku namísto běžné barvy bílé. Na konci roku 1924 (20. prosince) se Christian Werner podruhé oženil. Jeho druhou vyvolenou byla překrásná, sotva devatenáctiletá dívka z Endresbachu v Rýnském údolí. Nutno podotknout, že manželka neměla moc příležitostí s Wernerem jezdit po závodech, neboť mu v následujících čtyřech letech povila tři potomky, dva syny a dceru.

Vítezství v Grand Prix

V červnu roku 1927 vyhrál Christian Werner slavné Eiffelrennen na Nürburgringu dle volné formule a v roce 1928 (15. července) se zapsal zlatým písmem do výsledkové listiny Velké ceny Německa na okruhu Nürburgring vypsané pro sportovní vozy. Společně s Rudolfem Caracciolou ji na voze Mercedes-Benz SS vyhrál, když musel svého závodního druha pro jeho zdravotní slabost nahradit v kokpitu vozu. I přes zranění ramene a výraznou bolest dovedl Mercedes-Benz SS po 4 hodinách,
54 minutách a 24 sekundách vítězně do cíle závodu dlouhého 508,725 km a dosáhl průměrné rychlosti 103,80 km/h. Poté se v rámci vleklé hospodářské krize Mercedes ze závodů pomaličku, ale jistě stahoval. Christian Werner měl údajně velmi solidní nabídky od jiných týmů a automobilových značek, nicméně se rozhodl zůstat u Mercedesu. 

V roce 1930 skončil společně s Rudolfem Caracciolou šestý na Migle Millia s vozem Mercedes-Benz SSK. Ve stejném roce se opět společně s Rudolfem Caracciolou na voze Mercedes-Benz SS (7,1 l s kompresorem) kvalifikovali do závodu 24 hodin Le Mans, určitou dobu dokonce i vedli průběžné pořadí, ale nakonec z technických důvodů veleslavný závod nedokončili (odstoupili po deseti hodinách pro poruchu elektroinstalace). A tak Christian Werner zůstal ponejvíce v srdcích fanoušků automobilového sportu jako hrdina roku 1924, kdy vyhrál nejen Targa, ale i Coppa Florio, a posbíral všechny možné ceny a ocenění. Na další vítězství na Targa Florio museli fanoušci značky Mercedes čekat až do roku 1955 (S. Moss a P. Collins), to však již dávno nebyl Christian Werner mezi živými.

Ke konci závodní kariéry zastihly Christiana Wernera zdravotní problémy se žaludkem, které se snažil léčit pomocí homeopatie. V létě roku 1932 mu bylo doporučeno, aby odjel na léčení do Černého lesa. Během léčebné kůry se u něj však projevili potíže se srdcem, 17. června 1932 se vzbudil ve čtyři hodiny ráno se srdeční arytmií. Během 90 minut následoval infarkt, po němž lékař již jen konstatoval smrt. Vítěz Targa a Coppa Florio 1924 tak tiše odešel z tohoto světa. Vdova a děti ještě v šedesátých letech 20. století obývali v Endersbachu dům, kterému místní neřekli jinak než «Vila Targa Florio». Christian Werner společně s Christianem Lautenschlagerem a Rudolfem Caracciolou jsou mnohými odborníky považováni za tři nejlepší závodní jezdce s vozy Mercedes a Mercedes-Benz.

Převzato z časopisu

Fotogalerie