SUBARU NA ČESKÉ RALLY SCÉNĚ – Subaru, rally a my

V červencovém Automobilu jsme psali o historii účinkování Subaru ve světovém rallysportu. Tato značka ale zanechala (a stále zanechává) svoji stopu také na českých sportovních kolbištích a ani tuto stránku její historie nelze nechat bez povšimnutí. 

Kdo sleduje českou rally scénu, určitě si závodění se Subaru spojuje zejména s typem Impreza a první vzpomínku má nejspíš z konce devadesátých let 20. století. Japonská značka měla ale zastoupení v našem startovním poli už o deset let dříve. Hned dva vozy Subaru RX Turbo se totiž na českých tratích objevily v sezóně 1989, pilotovali je Miroslav Lank a Pavel Šofr. Vozy se sem dostaly zapůjčením od švédského dealera a pro naše jezdce i mechaniky byly především velkou výzvou. „Velice nás to s nimi bavilo, všechno pro nás bylo nové,“ vzpomíná dnes s úsměvem Pavel Šofr. „Učili jsme se zacházet s pohonem 4WD i turbomotorem, vždyť do té doby jsme závodili většinou jen ve škodovkách či žigulících.“ Po roce 1990 začalo zahraniční techniky na našich rally přibývat, vozy ze země vycházejícího slunce tu ale měly nástup poněkud opatrný.

A když už se začaly objevovat ve větší míře, byly to zejména vozy značek Mazda či Nissan, případně nějaká ta Toyota nebo Suzuki, dokonce i Daihatsu. Až v polovině roku 1996 začal Michal Gargulák čeřit vodu třídy N4 (tedy tzv. produkčních vozů) prvním skutečně špičkovým japonským vozem, bylo jím ale Mitsubishi Lancer Evo III. A tak novodobá historie pro Subaru v českých rukách začíná až rokem 1997, kdy se na Rally Bohemia s Imprezou 555 objevil domácí jezdec Vedral. V té době naše soutěžní scéna po několikaleté stagnaci opět nabírala na obrátkách. Našinci si začali zvykat na rychlé drahé automobily s oběma poháněnými nápravami, a tak se dobře dařilo také zmíněné třídě N4, v níž dosud vládly kompaktní Fordy Escort RS Cosworth. Pozvolna však začalo přibývat i Lancerů (případně jejich mutací Proton Wira/Pert), do sezóny 1998 pak vstoupil další velký hráč v podobě plzeňského týmu Thorn. V jeho barvách vyjel na tratě českých rally s vozem Subaru Impreza 555 mladičký Václav Pech, jenž měl dosud na svém kontě pouze několik startů s historickou škodovkou. Přesto se okamžitě stal tou správnou štikou v „enkařském“ rybníce. Už na první soutěži (se startovním číslem 54) bojoval ve své kategorii o medailové příčky, a přestože jej v polovině Rallye Šumava vyřadila technická závada, zanechal velký dojem. Jeho nejlepším výsledkem první mistrovské sezóny byla pátá příčka absolutního pořadí Rally Pačejov – mezi špičkou tam byli se spolujezdcem Petrem Uhlem suverénně nejmladší.

V samém závěru pak ještě Plzeňan předvedl výtečný výkon na zasněženém nemistrovském Pražském rallysprintu, kde přišel o prvenství až v samém závěru a prokázal, že i v našich podmínkách platí tradiční úsloví upravené do podoby, že „čím horší jsou podmínky na trati, tím je pro Subaru lépe“. O rok později už byl Pech pevně zakotven mezi závodníky, s nimiž se počítalo pro nejvyšší příčky. Tým vysoké ambice potvrdil tím, že pro něj pořídil nový kompaktní model Subaru Impreza WRX. Přišla první vítězství ve třídě N4 a v konečném hodnocení sezóny 1999 třetí příčka mezi produkčními vozy. V té době už začala „subarka“ přece jen přibývat, s loňským Pechovým vozem začal v týmu Thorn jezdit zkušený Výška, s dalšími se objevili třeba i Klášterka, Janda, Hendrich či Bak, nikdo z nich ale Pechových výsledků nedosahoval. Mladý plzeňský jezdec však nedosáhl na kýžený titul ani o rok později: „Naše Subaru bylo přece jen o krůček pozadu za Mitsubishi, a tak jsme techniku měli vyšponovanou až na doraz, abychom udrželi krok. Z toho pak logicky vyplývaly technické závady,“ nechal se Pech slyšet v jednom z rozhovorů v závěru roku 2000, po němž přestoupil do kategorie WRC. To ale již s vozy Toyota a později Ford.

Už v poslední Pechově sezóně za volantem „enkového“ vozu u nás ale více kalilo vody zcela jiné Subaru. Byla jím Impreza WRC, s níž se po hlavě vrhl do soutěží Tomáš Hrdinka. Tehdy novopečený autokrosový mistr Evropy proslul už v terénu svým velmi profesionálním přístupem a velkými ambicemi, no a úplně stejně vstoupil i do rally. Vynechal všechny postupné krůčky a hned do své první mistrovské soutěže odstartoval s vozem té nejvyšší kategorie, navíc sebevědomě prohlašoval, že jeho cílem je angažmá v některém továrním týmu světového šampionátu. Těmto slovům experti naslouchali s úsměvem, skutečností ale bylo, že hned od úvodních kilometrů ukazoval tehdy dvaatřicetiletý Hrdinka velkou rychlost a odvahu. Rallye Šumava 2000 byla kromě jeho premiéry okořeněna také prvním startem ve voze WRC o devět let mladšího Romana Kresty, a stala se tak soutěží, jež odstartovala „zlatou WRC-éru“ mistrovství ČR v rally. Hned druhý start (Rally Liberec) proměnil moravský jezdec v historicky první vítězství značky Subaru v rámci českého šampionátu. V něm sice Hrdinkovi vytoužený titul o pár bodíků unikl (mistrem se stal poprvé Kresta), motivace ale zůstala.

Do sezóny 2001 vstoupil jihomoravský závodník s ještě větší chutí, do jeho stáje navíc přibyla další ex-tovární Impreza WRC, dokonce s historickou hodnotou – její výrobní číslo bylo totiž „1“. Na domácích tratích se Hrdinkovi dařilo, zkušený spolujezdec Gross jej dovedl k několika prvenstvím, a i když v šampionátu dvoudenních soutěží byl opět nad jeho síly mladší Kresta (a nově i jeho vrstevník Pech), spravil si bývalý autokrosař chuť alespoň titulem absolutního mistra ve sprintrally. To už ale poté, co se na konci léta zbavil obou vozů modelu S4 ’98 a nahradil je jedním modernějším vozem S6 ’00. Třetí příčka z Rallye Šumava 2003 byla pro něj už jen labutí písní, po níž se z kolotoče rally definitivně vytratil, resp. přesunul se na nějaký čas do role manažera. Hrdinkův vůz (v té chvíli to už ale byl model S8 ’02) poté převzal mladý Slovák Béreš, který měl blízko k vedení týmu Styllex. Populární „Dodi“ s tímto vozem čtyřikrát závodil na našich tratích, na stupně vítězů ale nedosáhl. Zmíněný tým pak předvedl překvapivý tah angažováním Romana Kresty pro sezónu 2004.

Bývalý sok současného týmového manažera získal pro Styllex v předposledním roce „wéercéčkové éry“ českého šampionátu dvě prvenství, to (suverénní) českokrumlovské bylo pohříchu tím úplně posledním triumfem vozu značky Subaru ve specifikaci A nebo WRC na českých mistrovských vícedenních soutěžích… Mezitím se však u nás nenápadně rozmnožily vozy skupiny N, a to přestože na přelomu milénia poněkud zapadaly do stínu wéercéčkové slávy. Oněm méně finančně náročným „enkům“ nicméně začínala kralovat spíše značka Mitsubishi (Escorty už vymíraly). Ve vozech Subaru tehdy dělali své učednické krůčky s vozy 4WD také Trněný, Tomaštík či Orsák, atraktivními průjezdy se blýskal Štěpánek. Po Pechově odchodu „výš“ ale chyběla opravdová osobnost. O to větší senzací byl na počátku roku 2005 vznik ambiciózního Subaru Rally Teamu, který byl vlastně první českou ekipou s významnou přímou podporou od dovozce některé zahraniční značky. Pilotem vozu a dlouholetým týmovým tahounem se tehdy stal jedenatřicetiletý Vojtěch Štajf, jenž měl už za sebou pestré jezdecké i navigátorské zkušenosti a následně usedal do různých produkčních Subaru Impreza WRX STI dlouhých jedenáct sezón. Postupně vystřídal pět různých specifikací, počínaje N11 a konče N16, a posbíral pro tuto značku i řadu úspěchů. Hned v prvním roce Štajf vyhrál tzv. mezinárodní část Rally Bohemia a o rok později (kdy poprvé byly z klasifikace vyloučeny silnější vozy WRC) se stal dokonce absolutním vicemistrem republiky, když více bodů nasbíral jen nedostižný Pech.

V následujících letech Štajf mnohokrát startoval i v zahraničí a po přestupu k modernějšímu hatchbacku dokonce dvakrát úspěšně dokončil Rallye Monte Carlo, v obou případech navíc jako druhý nejrychlejší produkční vůz soutěže. O Subaru bylo i díky charismatickému Štajfovi v té době v Česku hodně slyšet, ten s ním v roce 2013 mezi produkčními vozy dosáhl na domácí titul. „Jsem šťastný, že se právě mně podařilo vybojovat pro značku Subaru první titul v historii našeho národního šampionátu ve dvoudenních rally. Pro dovozce Subaru ČR je to ode mne dárek za dlouhé roky podpory, které se mi od této společnosti dostávalo. Mám spočítáno, že z mých 136 odpilotovaných soutěží jsem jich strávil 87 právě za volantem vozů značky Subaru, a to už je pěkná řádka,“ bilancoval tehdy Štajf. Ten ještě v následujících dvou letech obsadil medailové příčky i v mezinárodních seriálech European Rally Trophy a ERC2, poté ale produkční vozy opustil. Značce s Plejádami ve znaku mediálně prospěla i skutečnost, že se na začátku tisíciletí stala dlouhodobě významným partnerem Pražského rallysprintu, jenž je zejména velmi atraktivní diváckou exhibicí závěru každé soutěžní sezóny. Kromě Štajfa navíc úspěchy s produkčními Subaru Impreza WRX STI slavili i další. Už v roce 2005 bojoval o přední příčky opět Slovák Béreš (ten mezitím opustil vozy WRC), o rok později se začali prosazovat Běhálek či Hozák, na Moravě dál drželi vlajku značky především Tomaštík a Štěpánek.

Při ojedinělých startech ukazoval svoji kvalitu také Rakušan Mörtl, jezdící chvíli v barvách brněnského týmu RSP. Novinkou sezóny 2007 byl pro Subaru především nástup ikony českého rally Emila Trinera, který byl navíc velmi nadějný a přinesl hned „bramborovou medaili“ z úvodní klatovské soutěže. Zejména na suchých tratích se ale už prosazoval podstatně méně a ani v dalším ze tří roků za volantem tohoto vozu nenaplnil očekávání svých fanoušků. Na ty úplně nejvyšší posty Triner nedosáhl, nejlépe zakončil sezónu 2010, v níž se celkově umístil na třetí příčce v rámci třídy N4. Nejslavnější éra českých produkčních vozů však stejně už lety 2008 – 2009 končila, do popředí absolutních klasifikací se totiž i u nás tehdy začaly rychle tlačit vozy kategorie Super 2000 a po roce 2014 i R5. K velké lítosti svých fanoušků do ani jedné z nich značka Subaru nikdy nevstoupila. Kromě Štajfa a Trinera nicméně z daného období stojí jistě za zmínku i výtečné výkony dravého Daniela Běhálka. Tento jezdec dokázal dokonce ovládnout absolutní klasifikaci Rallysprintu Kopná 2007 a v národním šampionátu dokázal ve své nejlepší sezóně 2011 obsadit mezi produkčními vozy stříbrnou příčku. S jedním z vozů Běhálkova týmu absolvovala sezónu 2009 také vycházející hvězda české rally: tehdy devatenáctiletý Jan Černý dokázal za volantem Subaru Impreza WRX STI dobýt šestou příčku v konečném hodnocení Mistrovství Evropy. Tehdy se vozů této značky objevovalo na startech našich soutěží často až deset a zejména v podobě starších modelů se staly poměrně konkurenceschopným sportovním nářadím za rozumnou cenu. Jmenovat z oné nedávné doby bychom mohli třeba také Mikuláštíka, Vacka, Růžičku, Mulače nebo Zimmermanna, kompletní výčet „subaristů“ už by byl ale opravdu dlouhý. Někdy po roce 2008 totiž už opět bylo možné mluvit o dalším boomu českého rallysportu. Pořadatelé se začínali prát o místa v kalendáři a počet posádek na startu mnoha soutěží překračoval stovku. Svůj tým Duck Racing začal prezentovat například i úspěšný okruhový závodník Petr Kačírek, v jehož barvách obsadil Lumír Firla v sezóně 2014 třetí příčku ve své třídě. V roce 2011 se do kategorie 4WD přesunuly i aktivity plzeňského týmu Roto, který byl jedním z prvních, kdo představil na českých tratích nový hatchback Subaru. V jeho barvách závodil nejprve talentovaný Jan Šlehofer, po něm dostal šanci i další Západočech, Václav Kopáček, a následně Martin Búš – s výsledky ani jednoho z nich ale tým příliš spokojen nebyl. Nejúspěšnější sezónu tak Roto zažilo až v roce 2016, kdy s jejich -Imprezou vybojovali český mistrovský titul mezi produkčními vozy polští bratři Szejové. To už jsme se ale v listování historií přenesli do té nejžhavější současnosti. A v ní se zdá, že český rallysport dokázal přežít i svůj kritický rok 2012, kdy hned na několika soutěžích došlo shodou různých nešťastných událostí k tragickým nehodám, jež vyvolaly velkou averzi veřejnosti k tomuto sportu. V současnosti bojuje o mistrovský titul mezi produkčními vozy s vozem Subaru Impreza WRX STI N16 -zejména třicetiletý Václav Kopáček, jehož odvážný jízdní projev bohužel občas rezultuje v jezdecké chyby nebo v utrápení techniky. Zcela čerstvě vůz této značky řídí také jedna z mála žen za volanty silných vozů Sandra Pokorná, zdali se jí ale bude dařit, to napoví teprve budoucnost. Spíše výjimečné bývají v současné době na našich tratích starty jiných než „enkových“ vozů Subaru. Se špičkovým WRC (S12 ’06) se pravidelně od sezóny 2010 na rallysprintech objevoval vsetínský Jaromír Tomaštík, který pětiletku s těmito vozy završil prvenstvími na třech závěrečných jednodenních soutěžích sezóny 2014, za což byl právem odměněn vytouženým mistrovským titulem ve sprintrally. V té době sice jeho vůz nepatřil mezi nejmodernější ve startovním poli, k závodění historických vozů však měl ještě daleko. Právě pro tuto kategorii naopak pečlivě připravil Subaru Legacy RS (z roku 1990) Jiří Kalista. Vyplatilo se a ve stejném roce jako Tomaštík se i on mohl radovat z mistrovského titulu. Asi jste si z článku všimli, že v tu chvíli šlo vlastně o první seriózní sportovní vystoupení modelu Legacy na našich tratích! Přišlo ve chvíli, kdy tento model už slavil čtvrtstoletí existence. Kalista rok poté titul obhájil, pak se ale na čas ze závodních tratí vytratil. V současnosti však už opět připravuje ve svých dílnách další Subaru, a protože není sám (podobně je na tom například i další rychlík Filip Ballek), určitě se ještě čeští příznivci těchto rychlých japonských vozů dočkají mnoha dalších úspěšných soutěžních startů vozů s charakteristickým zvukem motoru boxer.

Převzato z časopisu

Fotogalerie