Soutěž v Rusku – „Šelkovyj puť” 5

Někdo ji bere jako přípravu na slavný Dakar, jiný v ní vidí konkurenční alternativu. V každém případě je ruská rally „Hedvábná stezka” soubojem automobilů a nákladních vozidel, který si velmi rychle našel místo v srdcích účastníků i fanoušků.

Letos, na začátku července, proběhl již pátý ročník soutěže, která v polovině roku vždy odhalí ambice týmů a jednotlivců vystoupat na pomyslný i skutečný vrchol rallyového sportu o půl roku později v terénech Jižní Ameriky. Byť se vždy předpokládá, že se Silk Way rallye zúčastní všechny týmy, které si jistě chtějí otestovat svoji připravenost na “Dakar” zpravidla tomu tak nakonec není. Někteří se na start na Rudém náměstí v Moskvě nedostaví z taktických důvodů, jiní z důvodů zcela prozaických – nemají například postavené vhodné soutěžní nářadí. Unisono však z tábora “zbytku světa” vždy zazní obava či výmluva, jak to kdo cítí, že totiž Kamaz Master Team, tedy “domácí” vrhnou na start velký počet posádek a hlavně, že tratě jednotlivých etap jsou jim šity na míru. Proč by tomu však mělo být jinak, když je to ruská soutěž a ještě k tomu dnes postavená a organizovaná hlavním strůjcem a duchovním otcem vítězného Kamaz Master Teamu Semjonem Semjonovičem Jakubovem? Tedy ony “jisté obavy” jsou na místě. Ani letošní ročník nebyl vyjímkou. To ale neubírá nic na lesku soutěžních Kamazů, který je stale blyštivý a září daleko široko nad svoji konkurenci – důvod, proč tomu tak je, leží v oblasti profesionality jak vedení týmu, tak především jednotlivých posádek a podpůrných pracovníků. Jednoduše řečeno ostatní konkurenci, v kategorii kamionů, se zatím může o podobném přístupu jen zdát.

Dvaadvacet ostrých konkurentů

Český fanoušek se jako obvykle těšil na “své vlastní jezdce”. Ne že by počet českých posádek účastnících se na Silk Way Rallye 2013 byl skličující, ale jejich možnosti vypadaly již od samotného počátku poněkud bledě. Jednoznačně největším českým želízkem v ohni měl být Aleš Loprais (Serge Bruynkens, Radim Pustějovský) jedoucí s novým speciálem Queen 69 postaveným na bázi Tatra Jamal ovšem s využitím některých nestandardních konstrukčních skupin, například kabiny. Pod hlavičkou InstaForex Teamu z Frenštátu pod Radhoštěm startovala navíc posádka Jana Tománka (Tomáš Kašpárek, Michael Honda) s původním speciálem Princess 69 (trambusové provedení), s níž odjel Aleš Loprais kromě jiného též letošní ročník Dakaru. Tým Aleše Lopraise dokončil stavbu nového vozu opravdu za pět minut dvanáct. Hlavním úkolem tedy bylo odladit techniku “in action”. To nedávalo moc velké šance na celkové umístění, ale zbývala naděje, že se Loprais popere alespoň o dobré výsledky v jednotlivých etapách.

Druhdy vychvalovaný Bonnver Dakar Project (BDP, uskupení mající zastřešovat českou účast na dakarských soutěžích) utrpěl, podle všeho, organizační ránu, po níž se začíná zřejmě mírně drolit. Jeho, snad ještě, součást, KM Team Martina Macíka, poslal do ostrého boje, jak jinak, své dva Liazy 111.154 posádek Jaroslava Waltra (Josef Kalina, Jakub First) a Vlastimila Vildmana (Martin Macík Jr., Michal Mrkva) vybavené motory Gyrtech z vývoje a produkce roudnické Buggyry. Bývalý Czech Dakar Team, který loni převzal Tomáš Vrátný a učinil z něj “tvrdé jádro” Bonnver Dakar Projectu pouze oprášil původní techniku. Přesto, že kazašský zákazník Artur Ardavičus (Adam Stanek, Alexej Nizikajev) měl mít postavený nový soutěžní speciál již na Silk Way Rallye, aby si jej řádně před Dakarem 2014 osahal, musel vzít nakonec zavděk zrepasovanou Vrátného technikou. Pro nás však je důležité, že šlo o další vůz Tatra 815 v soutěžním poli. A protože se podařilo pronajmout druhý zrepasovaný soutěžní special Tatra 815 polskému jezdci Robertu Szustkowskimu, nezbyl pro opravdového soutěžního jezdce BDP a největší naději Martina Kolomého žádný vůz. Výsledkem je, že si Kolomý musel začít stavět soutěžní speciál na vlastní triko. Přestože se na Silk Way 2013 Martin Kolomý neobjevil, je téměř stoprocentní jistotou, že Dakar 2014 zvládne se svým zcela novým soutěžním speciálem, ale již ne pod hlavičkou BDP. Ruská účast na rallye zahrnovala pět Kamazů v provedení 4326 a 4911 s posádkami Dmitrije Sotnikova (Vjačeslav Mizukajev, Andrej Aferin), Antona Šibalova (Robert Amatych, Almaz Chismajev), Ayrata Mardejeva (Aydar Běljajev, Anton Myrnij), Sergeje Kuprijanova (Alexander Kuprijanov, Anatol Tanin) a Euduarda Nikolajeva (Jevgenij Jakovlev, Vladimir Rybakov), dva speciály MAN Jakova Mechtějeva a Sergeje Kiseleva a GAZ 33088 Michajla Šklyajeva. Významně se v soutěži prosadily dva běloruské soutěžní kamiony MAZ 5309RR Šiarheje Viazoviče (Aleksander Palisčuk, Dmitrij Vikhrenka) a Aleksandra Vasilevského. Překvapivě tak trochu do počtu se zúčastnil Maarten van den Brink s vozem Ginaf X2223 a dvě posádky speciálů DAF CF (Adwin Hoondert a Frans van Lankveld). Zajímavostí startovního pole byl Miklos Kovač z Maďarska, který přivezl do Ruska provětrat svoji Scanii Qualisport V8. Peter Versluis (MAN TGS), který loni dosáhl druhým místem v celkové klasifikaci svého životního úspěchu, na svoji účast v letošním ročníku musel z pietních důvodů rezignovat. Ještě před začátkem samotné soutěže se “přimotal” do dopravní nehody s následkem smrti. V kategorii nákladních vozidel se tak představilo 22 konkurenčních posádek. A to je solidní zájem!

Trať jako z partesu

Trasa Silk Way Rallye 2013 zahrnovala část severní tzv. Hedvábné stezky, po níž v dávné minulosti přepravovaly karavany hedvábí, drahokamy, porcelán, jantar, slonovinu, koření, sklo, zbraně ale take střelný prach, papírové peníze a další výdobytky rozvinuté čínské civilizace. 

Nultá etapa z Moskvy do Tambova byla jen spojovací, po dálnici.
Po velkolepém startovním obřadu na Rudém náměstí v Moskvě se závodníci přesunuli 450 km do města Tambov. První etapa z Tambova do Volgogradu – rychlostní zkouška 1A („Ruská savana“) – 100 % trasy po tvrdém povrchu.
Po více než 200 kilometrů dlouhém spojovacím úseku dorazili závodníci na start úvodní rychlostní zkoušky v rallye. V této fázi také měli mít soutěžící za sebou téměř všechny silniční části rallye. První část etapy umožnila závodníkům objevovat nádhernou krajinu centrálního Ruska, povrch trati byl ideální pro rychlou jízdu. Částečně bylo možno čekat zpomalení v úsecích podobných africkým savanám, kde byla též navigace obtížnější.
Rychlostní zkouška 1B („Písečné pasti Archedy“) – 90 % trasy písčitý povrch, střídavě s měkkým a tvrdým povrchem, 10 % trasy kamenitý povrch.
Druhá rychlostní zkouška byla pro závodníky prvním testem. Týmy čelily prvním dunám, které měřily až 12 metrů a byly tvořeny jemným pískem.

Druhá etapa Volgograd – Volgograd:
Rychlostní zkouška 2A („Po stopách historie“) – 40 % klikatící se cesta s tvrdým povrchem, 50 % písčitý povrch, 10 % písčitý povrch s dunami.
Druhá etapa se jela v této oblasti poprvé. Etapa má historický význam, zvláště pak letos, 70 let od bitvy o Stalingrad. Účastníci tak uctili památku stovek tisíců vojáků, kteří obětovali svůj život v boji proti nacistickým hordám. Etapa nabídla vše, co je typické pro Silk Way Rallye – rychlé úseky, které se střídaly s kamenným povrchem. Rychlostní zkouška 2B („Radost z jízdy“) – 35 % klikatící se cesta s tvrdým povrchem, 65 % rychlá část na loukách.
Na závodníky čekalo 120 km nepředvídatelného terénu.

Třetí etapa Volgograd – Astrachaň:
Rychlostní zkouška 3 („Směr: Kaspické moře!“) – 55 % rychlý úsek ve stepích, 35 % písčitý povrch (pomalý, technický úsek), 10 % písčitý povrch s dunami.
Po 80 kilometrovém spojovacím úseku čekalo na závodníky téměř 500 km rychlostní zkoušky, která odstartovala v nejvyšším bodě stepi Khazar. Terén má v této oblasti, která je známá pro své kočovné obyvatelstvo, znaky pouště. Po 230 km závodníci opět vyrazili k písečným zónám. Organizátoři připravili 200 km etapy na písčitých tratích, na posádky čekalo velké množství terénních úseků. Není neobvyklé, že denní teploty v této oblasti dosáhují 40 °C. Postupně ale písek ustupoval stepím.

Čtvrtá etapa Astrachaň – Elista:
Rychlostní zkouška 4 („Na hedvábné stezce“) – 10 % duny, 30 % písčitý povrch, 60 % rychlý úsek s tvrdým povrchem.
Ve čtvrté etapě změnila rallye svůj směr – zamířila na západ od pobřeží Kaspického moře směrem k hlavnímu městu republiky Kalmykia. Rychlostní zkouška obsahovala mnoho off-road kilometrů. Po prvním úseku opustila rallye Astrachaň a zamířila do nekonečného prostoru jiné pouště – Kalmykia. 

Pátá etapa Elista – Astrachaň:
Rychlostní zkouška 5 („Tisíc a jedna duna“) – 5 % duny, 25 % písčitý povrch, 20 % klikatící se cesta na tvrdém povrchu, 50 % velmi rychlý úsek ve stepích.
Tato etapa znovu změnila směr rallye na jih. Role navigátorů byla klíčová. 

Šestá etapa Astrachaň – Astrachaň:
Rychlostní zkouška 6 („Bludiště Khazar“) – 20 % duny, 45 % písčitý povrch, 35 % rychlý úsek ve stepích.
Etapa začala na pevném podkladu na rychlých tratích s dobrou viditelností. Trasa procházela mezi jezery a vyschlými solnými jezery.

Sedmá etapa Astrachaň – Astrachaň:
Rychlostní zkouška 7 („Závěrečná překvapení“) – 80 % písčitý povrch, 20 % klikatící se cesta na tvrdém povrchu.
Závěrečná etapa dovedla závodníky k pódiu v centru města Astrachaň. Etapa měřila jen 100 km, ale organizátoři chtěli vytvořit etapu, která by mohla přinést ještě pár překvapení. Začátek na štěrkovém povrchu byl velmi rychlý. Pak ale přišel písek. Terén se zvlnil a na závodníky čekalo několik terénních úseků v kopcích.

Vítězové a poražení

Aleš Loprais začal velmi dobře a hned v úvodní etapě si sáhl na třetí místo. Takže jedno pódium bylo doma. V druhé etapě ztratil 40 minut opravou proražené nádrže, ve třetí musel zpravovat vedení k mezichladiči a ztratil 45 minut, utrhl v rámci stíhací jízdy zavěšení kabiny a spadl na průběžné 13 místo. Zásluhou další „bedny“, tentokrát stříbrné ve čtvrté etapě se Loprais posunul na desátou průběžnou příčku. Nicméně boj o celkové prvenství či stupně vítězů byl již dávno ztracen. To nejhorší však posádku ještě čekalo. V páté etapě na 156. km rychlostní zkoušky utrhli vrtuli větráku motoru a bylo po všem. Do dalších bojů již jeli jen v pozici „jokera“, tedy s obrovskou ztrátou v rámci penalizace a jen s tím, že mohou ještě testovat. Šestá etapa stála posádku dalších 15 minut v důsledku poruchy pohonu 4x4. Silk Way 2013 zakončila posádka Aleše Lopraise stříbrným umístěním v sedmé, poslední etapě. Technické závady, i když mohou přijít kdykoliv a stát se komukoliv, jsou u Lopraisova speciálu alarmující. Zvláště potom utržené uložení kabiny a stejným způsobem zničená vrtule chlazení motoru – tam by se měl tým MKR Technology, který měl tuto záležitost na starosti chytnout opravdu za nos. Celkový dojem z vystoupení Aleše Lopraise je stále konzistentní – jezdec od pána boha, který dokáže zajet i na vratech od stodoly. Poněkud diskutabilní je technický přínos jeho nového speciálu Queen 69 (mimochodem stejně tak diskutabilní je farizejské sundání loga Tatra z kapoty vozu v průběhu soutěže, když ještě na firemním polygonu v Kopřivnici a po příjezdu do Moskvy bylo na svém místě – ale to jde na vrub strategie a morální úrovně týmu).

Pokud jel, zaznamenával stejné časy jako trambusové Kamazy, MAZy a Liazy – tak kde je výhoda kapotového uspořádání? Kromě toho bude mít tým ještě dost co dělat, aby připravil speciál na Dakar 2014 v souladu s homologačními podmínkami – nádrž, stabilizace náprav, samotná kabina – to se ještě uvidí. Výsledkově skvěle zajely oba dva Liazy. Jaroslav Valtr na pátém a Vlastimil Vildman na sedmém místě celkové klasifikace kategorie. Druhá věc je, zda v současné konfiguraci stačí vozy na výkony motoru Gyrtech připraveného v Buggyře. Ohnutý a popraskaný rám Valtrova Liazu svědčí mírně o něčem jiném. Artur Ardavičus s blankytně modrou Tatrou doplatil na špatný výběr spolujezdců, konkrétně Adama Staňka, který se z jeho jízdy v terénu jednoduše nervově zhroutil. Navíc Artur Ardavičus v záchvatu boje vyskočil se svým kamionem na „hrb“ jednomu z osobních soutěžních vozidel a bylo vymalováno. Jediná drobná útěcha snad mohla být v tom, že jej na dvacátém místě dělilo od vítěze 171 a půl hodiny, zatímco Aleš Loprais na dvacátém prvním místě měl ještě jednu hodinu navíc. K poraženým se přidal však také na osmnáctém místě celkově Eduard Nikolajev se 121 hodinami penalizace a ztráty.

Vítězství pro sebe a svoji posádku získal Dmitrij Sotnikov (Kamaz 4326) před posádkou Antona Šibalova (Kamaz 4326) a senzačně třetím běloruským speciálem MAZ 5309RR Šiarhejem Viazovičem za volantem. Rozdíly na stupních vítězů byly v minutách, zatímco čtvrtý Ayrat Mardějev (Kamaz 4326) již ztratil hodinu a půl. Pátý ročník rallye Silk Way 2013 opět ukázal svoji sílu a osvědčil vysokou míru zajímavosti. Kamazy opět porazily celý zbytek startovního pole na hlavu. I když jim na paty docela obstojně šlapaly speciály MAZ. Rozhodně je se na co příště těšit! 

Převzato z časopisu

Fotogalerie