Mario Andretti 80 – Jezdec století

Před dvaceti lety byl Mario Andretti zvolen Závodníkem XX. století. Za volant závodního vozu usedá dodnes.

Pouze čtyři jezdci dobyli jak titul mistra světa formule 1, tak titul amerického mistra Indy Cars. Za jedenačtyřicet let jel Mario Andretti přes 900 závodů, z nichž 130 vyhrál. Jeho 52 vítězství Indy Cars ho pasuje na druhé místo za Anthony-Josepha Foyta, který jich má 67, ale formuli 1 na rozdíl od Andrettiho nikdy nejel. Tituly mistrů Indy Cars a formule 1 získali pouze Mario Andretti, Emerson Fittipaldi, Jacques Villeneuve a Nigel Mansell, ale nejvíce jich má Mario (pět)! Novináři ho vyhlásili Jezdcem roku ve třech různých desetiletích (1967, 1978 a 1984) a nakonec mu udělili titul nejlepšího Závodníka století Driver of the Century 1999/2000. Mario vítězil na celém světě v různých typech vozů, čímž se většina jeho největších amerických soupeřů nemůže pochlubit. V listopadu 1961 se oženil s o dva roky mladší Dee Ann z pensylvánského Allentownu, jež jeho závody vždy podporovala, a tchán Earl Doch s Rudym Ashmanem přispěli 50 % na jeho první midget s tím, že se budou dělit o výhry. Mysleli si, že nic nedostanou, ale přišli si na slušné peníze! Bez nich by Mariova kariéra v Indy Cars vůbec nezačala... 

V letošním roce oslavil Mario Andretti osmdesáté narozeniny. Přestože s aktivním závoděním skončil po sezoně Indy Cars 1994, aby se ještě až do roku 2000 pokoušel o triumf ve 24 h Le Mans, za volant závodního vozu usedá dodnes. Vozí totiž vzácné klienty při předzávodních aktivitách i jinde, ostatně před čtyřmi lety do dvousedadlové formule Indy Car za jeho místo řidiče v New Yorku usedl i Donald Trump. Mario Andretti je nejen legendou závodních tratí, ale i symbolem porážky komunismu a realizace amerického snu. Bratři Mario a Aldo se narodili jako dvojčata 28. února 1940 v italské Montoně, která po válce připadla komunistické Jugoslávii. Před válkou Andrettiové prosperovali, otec Gigi vedl sedm farem, dědeček z matčiny strany Piero Benvegnù vlastnil malý hotel a restauraci. Po vypuknutí války o všechno přišli. Mario vzpomíná, jak šťastně přežili přestřelky německých nacistů s partyzány, ale po válce Josip Broz Tito zavedl tuhý komunistický režim. Hotel jim nevrátili, byly bída a hlad. Po třech letech za komunistického režimu toho měli dost a Gigi Andretti rozhodl, že takhle dál žít nebudou. Rodina skončila v utečeneckém táboře v Udine nedaleko Terstu, muži a ženy odděleně, následoval transport do města Lucca, kde žili v jednom pokoji ve staré školní budově. Po čtyřech letech dohoda mezi Itálií a Jugoslávií přinesla Gigimu jakousi finanční náhradu za znárodněný majetek a život se přece jen zlepšil. 

Dvanáctiletá dvojčata Mario a Aldo pomáhala v garážích Sergia Seggioliniho a Giusep­pe Biaginiho ve městě Lucca, majitelé je vzali na místní závody automobilů a motocyklů, ale vrchol přišel v září 1954, kdy vyrazili společně na Monzu, aby viděli Velkou cenu formule 1! Alberto Ascari, mistr světa 1952 a 1953 na Ferrari, se okamžitě stal jejich hrdinou, i když v závodě odpadl z vedení pro poruchu převodovky. Druhým rozhodujícím momentem byla cesta na silniční závod Mille Miglia 1955, kde vyhrál Stirling Moss v novém rekordu. Rodiče však už pomýšleli na emigraci, strýc Tony před válkou odjel do USA, měl tam práci a s chotí Mary vychoval devět dětí! Usadil se v Nazarethu v Pensylvánii. Gigi Andretti požádal o povolení k pobytu v USA už roku 1952 s tím, že mu Tony zajistil práci i bydlení, ale úřady si daly na čas. Když v roce 1955 povolení přišlo, Gigi málem na celý plán zapomněl... 

Po desetidenní plavbě z Janova do New Yorku konečně 16. června 1955 přistáli. Pokračovali do Nazarethu, měli tam spoustu příbuzných a známých od Tonyho, otec dostal práci v Tavianiho cementárně a později u Bethlehem Steel, postavil vlastní dům a dvojčata objevila hned po příjezdu škvárovou závodní dráhu Nazareth Speedway, založenou už v roce 1910. Aldo a Mario se naučili anglicky, koupili si starší závodní Hudson 1948 a v roce 1959 už jeli na půlmílovém oválu v Nazarethu. Aldo vyhrál svůj první závod, pak Mario při premiéře hned následující. Kostky byly vrženy. Bratři žijí dodnes v Nazarethu a jejich synové i vnuci jsou také závodníky! Aldo skončil po nehodách, jeho syn John vítězil v Indy Cars, Mario pokračoval a sbíral úspěchy snad ve všech disciplínách automobilového sportu. Také jeho synové Michael a Jeff, stejně jako Michaelův syn Marco, okusili Indy Cars... 

Vypočítávat všechny úspěchy Maria Andrettiho se vymyká rozsahu tohoto článku. V roce 1965 byl nejmladším mistrem Indy Cars a obsadil třetí místo při premiéře v 500 mil Indianapolisu. V sezoně 1966 titul zopakoval (osm vítězství) a přidal pět triumfů ze Sprint Cars (celkově druhý), 1967 vyhrál 500 mil Daytony (stock cars) a 12 h Sebringu (Ford GT Mk.IV), 1969 zvítězil v 500 mil Indianapolisu (STP Hawk-Ford) a potřetí v celém šampionátu! Vyhrál celkem 52 závodů Indy Cars, mistrem byl čtyřikrát (naposledy 1984 pro Newman/Haas Racing). V týmu Carla Haase a Paula Newmana startoval v letech 1983 – 1994, z toho 1989 – 1992 společně se synem Michaelem. 

Mario Andretti debutoval ve formuli 1 na továrním Lotusu 49 ve Velké ceně USA 1968 ve Watkins Glen. Hned zajel pole position, ale v závodě ho zradilo nejprve uvolněné přítlačné křídlo a pak porucha spojky. Do roku 1982 jel 128 závodů MS F1, poprvé vyhrál 1971 v Kyalami na Ferrari 312B, pak až 1976 na Mount Fuji s Lotusem, kde za průtrže mračen svedli Niki Lauda a  James Hunt pověstný souboj o titul. Mario se dočkal v roce 1978, vyhrál šest Grand Prix F1 a stal se mistrem světa (Lotus 79 Ford)! Kromě Lotusu a Ferrari vystřídal rovněž March (1970) a americký Parnelli (1974 – 1975), jako správný Ital se závěrem kariéry objevil ve F1 s vozy Alfa Romeo a znovu na Ferrari, jednou zaskočil i na Williamsu. Úžasný byl jeho návrat na Monze 1982, napoprvé na Ferrari 126 C2 Turbo zajel pole position a dojel třetí jako náhradník (Gilles Villeneuve zahynul v Zolderu a Didier Pironi se těžce zranil na Hockenheimu). Celkem vyhrál dvanáct Grand Prix F1 v mistrovství světa, a navíc Questor Grand Prix 1971 v kalifornském Ontariu (Ferrari 312B).

Vyhrál nespočet závodů sportovních vozů. Na Ferrari 512S po poruše převodovky ve 12 h Sebringu přesedl do vozu posádky Vac­carella/Giunti a dovedl ji k vítězství! Jen v sezoně 1972 na novém Ferrari 312 PB vyhrál 6 h Daytony, 12 h Sebringu, 1000 km Brands Hatch a 6 h Watkins Glen, takže se s Jackym Ickxem nejvíce zasloužil o titul MS značek pro Ferrari! V roce 1974 vyhrál 1000 km na Monze (Alfa Romeo 33 TT 12 s Arturem Merzariem). Pouze triumf ve 24 h Le Mans, a tím dobytí Triple Crown, zůstal nesplněným snem. Nejblíže k tomu měl v roce 1995 na Cougaru C34 (motor Porsche), ale soupeř se před ním roztočil, Mario, aby jeho vůz minul, vyjel z trati, oprava poškození trvala v depu 25 minut a ještě skončili druzí! Naposledy to zkusil v roce 2000 na Panozu LMP1, jezdili čtvrtí, ale přejetí trosek z jiného vozu poškodilo podvozek, a tak klesli na patnácté místo. Na Fordu GT v Le Mans vždy odpadl (1966 – 1967 s Lucienem Bianchim), na Porsche 956 Kremer dojeli se synem Michaelem a Philippem Alliotem třetí v ročníku 1983 a na továrním Porsche 962C se synem ­Michaelem a synovcem Johnem Andrettim šestí o pět let později. 

Mario a Dee Ann mají tři děti, závodníky Michaela a Jeffa, a dceru Barbru Dee; byli svoji plných šestapadesát let, když Dee Ann opustila tento svět v pondělí 2. července 2018. Mario je také úspěšným obchodníkem, jeho zájmy zahrnují tři automobilová dealerství a dvě myčky automobilů v Pensylvánii; v Kalifornii má síť čerpacích stanic a vinice Andretti Winnery v Napa Val­ley (založil je v roce 1996), vlastní i závodní školu Indy Cars na oválech s dvoumístnými vozy a motokárové centrum v ­Atlantě. Má pilotní průkaz, rád létá na ­ultralightu, miluje aktivity v přírodě, tenis, vodní sporty a sněžné skútry. Dodnes usedá do dvoumístné formule Indy Cars a vozí klienty třísetkilometrovou rychlostí!

Převzato z časopisu

Fotogalerie