Walter Royal – Tucet válců z Jinonic

Hvězdou pražského autosalonu se stal v říjnu 1931 Walter Royal s dvanáctiválcovým motorem téměř šestilitrového objemu. Návštěvníci mohli obdivovat samostatný podvozek, černou limuzínu zhotovenou v jinonické továrně a bílý čtyřdveřový kabriolet karosovaný vrchlabskou firmou Petera.

Rozhodnutí o stavbě dvanáctiválcového osobního vozu Walter padlo v Jinonicích koncem roku 1930 jen několik týdnů poté, co byla na autosalonech v Paříži a Praze představena Tatra 80 s motorem V12.

Konstrukci dvanáctiválcového motoru i celého vozu vedl tehdejší technický ředitel továrny Walter, zkušený konstruktér zejména leteckých motorů, Ing. František Adolf Barvitius (1890–1956). Spolu s ním se na projektu podílel konstruktér Ing. Jan Šusta. Zcela nově bylo koncipováno poháněcí ústrojí, zatímco podvozek klasické koncepce s oběma tuhými nápravami zůstal věrný jinonické tradici a byl bezprostředně odvozen od šasi šestiválcového typu Regent.

Walter Royal dostal pod kapotu vodou chlazený dvanáctiválec do V 60° s rozvodem OHV, který z objemu 5879 cm3 dával výkon 120 k (88 kW) při 3800 min^-1. Dvanáctiválec s klikovou skříní z hliníkové slitiny a hliníkovými písty Bohnalite byl opatřen dvojitým zapalováním a tlumičem torzních kmitů na předním konci sedmkrát uloženého klikového hřídele.

Každá řada válců byla osazena jedním karburátorem, palivo z nádrže o objemu 90 l umístěné v zádi vozu dopravovalo k motoru elektrické čerpadlo Autoplus. Chladič motoru byl opatřen samočinnou regulací teploty vody pomocí žaluzií v masce, za chladičem byl hliníkový ventilátor se šesti lopatkami. Na motor navazovala dvoulamelová spojka americké značky Long a čtyřstupňová převodovka Maybach s pneumatickým ovládáním.

Podvozek měl snížený rám s centrální výztuhou ve tvaru X, obě tuhé nápravy byly odpružené podélnými půleliptickými listovými pery, doplněnými kapalinovými tlumiči. Bubnové brzdy měly kapalinové ovládání Lockheed s podtlakovým posilovačem Bosch-Dewandre. Brzdová soustava byla dvouokruhová s odděleným ovládáním brzd přední a zadní nápravy. Dvacetipalcová drátová kola Rudge-Whitworth nesla pneumatiky Goodyear rozměru 7,00 – 20, jež byly po obou stranách ozdobeny bílým obložením bočnic. Šnekové řízení mělo volant umístěný na pravé straně. Kompletní podvozek s rozvorem náprav 3700 mm a rozchodem kol 1450 mm vpředu i vzadu vážil kolem 1600 kg.

Během léta 1931 byly dokončeny tři podvozky Royal, z nichž dva byly vzápětí opatřeny karoseriemi, zatímco třetí byl určen pro demonstrační účely. V jinonické továrně se zrodila šestimístná čtyřdveřová limuzína se šesti bočními okny. Byla dlouhá 5015 mm, široká 1760 mm a vysoká 1750 mm. Vykazovala hmotnost 2050 kg a podle továrních údajů dosahovala největší rychlosti 140 km/h. Lákadlem pro nejnáročnější klientelu se měl stát pětimístný čtyřdveřový kabriolet Royal, jehož stavbu továrna zadala renomované vrchlabské karosárně Petera. Podle záznamu ze sešitu nabídek z 18. června 1931 měla firma Walter za karoserii luxusního kabrioletu zaplatit základní cenu 45 000 Kč, zvýšenou o příplatky 2500 Kč za velký cestovní kufr potažený umělou kůží, uvnitř vybavený dvěma kazetami z překližky, a 1500 Kč za bezpečnostní skla. Kabriolet byl dlouhý 5180 mm, široký 1800 mm a vysoký 1700 mm, prázdný vážil 1880 kg.

Ve čtvrtek 22. října 1931 byla v Praze zahájena XXIII. Mezinárodní výstava automobilů a podvozek, černá limuzína i bílý kabriolet Royal dominovaly stánku firmy Walter v­ Prů

myslovém paláci. Tisk pěl na nový dvanáctiválec ódy a návštěvníci jej nadšeně obdivovali.

S kabrioletem Royal v expozici pózovala Marie Žďárská, manželka zubního lékaře MUDr. Alexandra Žďárského z pražského Žižkova, předsedy tamější skupiny Ligy československých motoristů, organizace řízené prezidentem společnosti Walter Vítězslavem Kumperou (1876–1952). Na autosalonu továrna nabízela podvozek Royal za 150 000 Kč, limuzínu za 198 000 Kč a kabriolet s karoserií Petera za 215 000 Kč.

5. listopadu 1931, týden po skončení pražské výstavy, se generální ředitel firmy Walter Ing. Tenny Kumpera (1901–1990) spolu s továrním řidičem Jindřichem Knappem (1895–1982) a limuzínou Royal vydali na více než 1100 km dlouhou jízdu do Paříže. Zvládli ji za 18 hodin, údajně celou na přímý záběr, přičemž dvanáctiválec spotřeboval průměrně 25,5 l benzínu a 0,6 kg oleje na 100 km.

Dobové snímky prozrazují, že na tuto cestu byla limuzína vybavena nejen rozměrným kufrem na zádi, ale také novými plochými nárazníky místo původních trubkových. Ing. Tenny Kumpera a jeho mladší bratr JUDr. Vítězslav Kumpera (1904–1987), obchodní ředitel společnosti Walter, se s kabrioletem a limuzínou Royal zúčastnili v květnu 1932 soutěží elegance v Brně a Piešťanech, odkud si odvezli nejvyšší ocenění ve svých kategoriích. Stejně tomu bylo i v srpnu téhož roku v Luhačovicích.

Ani jeden z dvanáctiválcových vozů však nebyl prodán zákazníkovi, až do znárodnění podniku v roce 1945 zůstaly v jinonické továrně. Sloužily rodině Kumperových a občas byly dávány k dispozici významným osobnostem z politických kruhů. Bílý kabriolet Royal posloužil v červnu 1934 jako zaváděcí vůz při druhém ročníku závodu 1000 mil československých, vedl peloton závodních automobilů od sídla Autoklubu Republiky československé k výjezdu z Prahy směrem na Český Brod.

V neděli 7. června 1936 zažil kabriolet ­Walter Royal, mezitím přestříkaný černým lakem a opatřený novou textilní střechou, poslední chvíle slávy při armádním leteckém dni ve Kbelích. Předseda vlády Dr. ­Milan Hodža a ministr národní obrany František Machník v něm vykonali přehlídku více než sto padesáti letounů československého vojenského letectva.

Technicky pozoruhodný dvanáctiválcový Walter Royal přišel na svět v nepříznivou chvíli, v době hospodářské krize. Coby ­luxusní osobní automobil neuspěl, jeho motor V12 převrtaný na 7354 cm3 a vyladěný na 140 k (103 kW) se však uplatnil v dálkovém autokaru Walter D-Bus a v rychlém zásahovém vozidle pražských hasičů.

Převzato z časopisu

Fotogalerie