Škoda Superb – Ve vyšších kruzích

Ve druhé polovině třicátých let se stal Superb uznávaným symbolem společenského postavení...

V dubnu 1936 se rozbíhala výroba podvozků pro Superby třetí série, kompletní vozy byly expedovány od června do října 1936. Navenek se od předchůdců odlišovaly paprskovými disky kol, pod kapotou skrývaly větší šestiválec SV, převrtaný na 2703 cm³ (ø 75 x 102 mm). Výkon motoru vzrostl na 60 k (44 kW) při 3500 min^‑1; čtyřstupňová převodovka měla upravený třetí stupeň, stálý převod v rozvodovce zůstal nezměněn. Zdokonalená přední náprava se zesíleným příčným listovým perem umožňovala větší rejd předních kol. Všechna byla opatřena pneumatikami rozměrů 6,50 – 16, kapalinové bubnové brzdy měly průměr 320 mm. Podvozek s rozchodem kol P/Z 1320/1360 mm dostal rozvor náprav 3300 mm; vykazoval hmotnost 1130 kg. Podle údajů výrobce byla šestimístná limuzína dlouhá 5050 mm, široká 1720 mm a vysoká také 1720 mm, její pohotovostní hmotnost činila 1680 kg, na karoserii s výbavou tak připadalo 550 kilogramů. Superb s motorem 2,7 l dosahoval největší rychlosti 110 km/h, trvale mohl udržovat rychlost přes 90 km/h a běžně spotřeboval 16 až 18 l lihobenzinové směsi na 100 km. Třetí série Superb čítala jen 50 exemplářů, z toho 38 limuzín se šesti bočními okny, deset sedanů a dva podvozky. Na jeden z nich postavila v létě 1936 mladoboleslavská karosárna Praženka prostorný sanitní vůz pro nemocnici ve Strakonicích, na druhý v tovární opravně v říjnu 1936 namontovali podle přání zákazníka (Obchodní, živnostenské a průmyslové ústředny Hradec Králové) starší karoserii z ojetého vozu.

Nový motor 2,7 l v továrně výměnou zabudovali i do několika vozů Superb, původně vybavených šestiválcem 2,5 l, v polovině července 1936 se motoru 2,7 l dočkal i dvoudveřový kabriolet první série, někdejší výstavní vůz Pražského autosalonu 1935. Omlazený kabriolet jezdil do září 1936 ve službách rodiny JUDr. Karla Loevensteina, prezidenta Škodových závodů, na jaře 1937 jej pak odkoupil prominentní pražský zákazník. Mezitím se v září 1936 začaly vyrábět vozy Superb čtvrté série. Do vínku dostaly šestiválec SV se zdvihem prodlouženým ze 102 na 110 mm (při nezměněném vrtání 75 mm). Motor o objemu 2914 cm³ dával výkon 63 k (46 kW) při 3500 min^‑1 a vykazoval příznivější průběh točivého momentu. Upraveny byly poměry v převodovce; místo stálého převodu 5,22 byl v rozvodovce použit delší 4,89. Tím se mírně snížila spotřeba paliva při vyšších rychlostech. Superby čtvrté série se vyráběly do ledna 1937, z padesáti vozů bylo 40 limuzín (včetně jedné přestavěné z třetí série použitím nového motoru i karoserie), šest sedanů, tři podvozky (jeden byl v rozloženém stavu expedován do Belgie) a jeden dvoudveřový kabriolet.

Ten měl poněkud pohnuté osudy. V původní podobě vznikl v listopadu 1936, dostal karoserii modré barvy s kryty zadních kol a liniemi inspirovanými tehdejší francouzskou módou, pochlubit se mohl i elektromagneticky ovládanou převodovkou Cotal. V létě 1937 se s ním zástupce značky v Uherském Hradišti zúčastnil národopisné a hospodářské výstavy Slovácko a také srpnové soutěže elegance v Luhačovicích. Poté se kabriolet vrátil do továrny, kde dostal modernizovanou příď se světlomety částečně zasazenými do blatníků i nový černý lak. V této podobě byl v říjnu 1937 vystaven na Pražském autosalonu. V únoru 1938 byla karoserie kabrioletu z původního podvozku sejmuta a namontována na zbrusu nové chassis osmé série. Nově vzniklý kabriolet pak odjel k zákazníkovi do Sudet. Na kabriolet byl v továrně na jaře 1937 přestavěn i jeden ze sedanů čtvrté série, jenž pak znovu převzal brněnský majitel. Podvozek z následující páté série proměnila v létě 1937 v elegantní dvoudveřový kabriolet vysokomýtská karosárna Sodomka.

V roce 1937 vznikly tři padesátikusové série Superb (pátá, šestá a sedmá), celková produkce Superbů tehdy dosáhla rekordní výše 177 kusů. Většinu tvořily limuzíny se šesti bočními okny. V červenci 1937 byly tři desítky limuzín Superb se šestiválcem SV 2,9 l vyvezeny do Jugoslávie, pro tamější ministerstvo obrany a vojenská velitelství; všechny ve tmavomodré nebo černé barvě, s koženým čalouněním interiéru. Čtyři z těchto vozů s jihoslovanskými vojenskými posádkami se v září 1937 zúčastnily motoristické Soutěže Malou dohodou, jež se jela po 2400 kilometrů dlouhé trase z Prahy přes Bratislavu, Užhorod a Bukurešť do Bělehradu. V říjnu 1937 se na Pražském autosalonu představily vozy Superb s nově tvarovanou přídí se světlomety zčásti zapuštěnými do blatníků. Zajímavostí byl tmavě zelený sedan s posuvnou mezistěnou nad opěradlem předního sedadla, výklopným čelním oknem v chromovaném rámu a luxusní výbavou.

Společnost mu, vedle již zmíněného omlazeného kabrioletu se zakrytými zadními koly, dělala černá limuzína vybavená převodovkou Cotal. Koncem roku 1937 už jezdil prototyp Superb se šestiválcem OHV 3137 cm³ (ø 80 x 104 mm), tucet dalších vozů s tímto motorem následoval během roku 1938. Dva byly určeny pro nejvyšší představitele koncernu, deset dalších mělo být připraveno pro říjnový autosalon v Praze. Ten se však kvůli napjaté mezinárodní situaci už neuskutečnil. Jedna z limuzín byla odeslána na československé velvyslanectví do Varšavy, další zůstaly přechodně ve výrobním závodě, dva čtyřdveřové kabriolety s tovární karoserií čekaly četné peripetie. I nadále se v letech 1938 – 1940 vyráběly Superby se šestiválcem SV 2,9 l; zrodily se i prototypy se čtyřlitrovým motorem V8. Ale nepředbíhejme, k dalším osudům automobilů Škoda Superb se ještě vrátíme.

Převzato z časopisu

Fotogalerie