Škoda 104 – Děvče pro všechno

Ve třicátých letech byla u nás nejrozšířenějším lehkým užitkovým vozem Škoda 104; sloužila v mnoha podobách...

Mladoboleslavská automobilka představila lehký užitkový vůz Škoda 104 na podzim 1929 jako součást nového výrobního programu. Do vínku dostal motor SV 1661 cm³ o výkonu 30 k (22 kW)/3000 min^‑1, který se montoval i do osobních vozů Škoda 430. Na solidně stavěný čtyřválec se šestkrát uloženým klikovým hřídelem a tlakovým ­mazáním navazovala vícelamelová spojka a čtyřstupňová převodovka. Elektrická instalace vozu už pracovala s napětím 12 V. ­Základem podvozku klasické koncepce byl robustní rám se dvěma podélníky a pěti příčkami, jenž se pozvolna kupředu zužoval. Obě nápravy byly tuhé, odpružené podél­nými půleliptickými listovými pery, přičemž přední byla uložena šikmo k podélné ose vozu.

Dobré pérování přispívá k bezpeč­nému sezení vozu i na špatných silnicích a umožňuje dopravu křehkého zboží, zdů­razňoval dobový prospekt. Poháněná zadní náprava banjo s mostem lisovaným vcelku z ocelového plechu byla vybavena kuželovým soukolím Gleason a diferenciálem. Řízení se šroubem a maticí za zatáčkou samočinně vracelo přední kola a volant do přímého směru. Bubnové brzdy na všech kolech měly mechanické ovládání ocelovými lanky, parkovací brzda působila na zadní kola. Lisovaná kola nesla vpředu ­pneumatiky 6,00 – 18, vzadu 7,50 – 18. Vůz byl vybaven dvěma náhradními koly, předním a zadním. Palivová nádrž vzadu pod rámem měla objem 72 l a vystačila asi na 450 km jízdy.

V základním valníkovém pro­vedení byl vůz opatřen oplechovanou ložnou plochou dlouhou 2500 mm a širokou 1700 mm, se sklopnými dřevěnými bočnicemi vysokými 500 mm. Ložná plocha byla jen 885 mm nad vozovkou. Valník s rozvorem 3030 mm a rozchodem 1360 mm vpředu i vzadu byl dlouhý 4860 mm, přes zadní ­blatníky široký 1980 mm a po střechu kabiny vysoký 1980 mm. Vykazoval pohotovostní hmotnost kolem 1480 kg a uvezl 1250 až 1500 kg nákladu. Výrobce jej označoval jako rychlý dopravní vůz. Jezdil největší rychlostí 60 km/h, spotřeboval 14 až 15 litrů benzinu a 0,3 kg oleje na 100 kilometrů. Škoda 104 se vyráběla do roku 1937 a dočkala se řady karosářských verzí, k nimž ­patřily mj. autobusy pětimetrové délky pro 10 až 13 sedících cestujících. Některé měly uprostřed zvýšenou střechu a v uličce mohly přepravovat čtyři stojící pasažéry, zatímco deset ostatních sedělo na kůží čalouněných podélných lavicích.

Na podvozku vznikaly i četné skříňové dodávky, ale také řeznické valníky s plachtou, montážní vozy a auto­mobily se speciálními nástavbami, včetně hasičských. Na Balkán dodala automobilka i vozy s klecovou nástavbou pro odchyt a svoz toulavých psů, stejně jako se skříní vzadu opatřenou sklopnou plošinou, jež umožňovala vtáhnout dovnitř v pytli a s pomocí navijáku tělo uhynulého zvířete. K nejdražším vozidlům na bázi Š 104 patřily sanitky. Některé z nich karosovala firma ­Uhlík v Praze-Strašnicích, další kolínská ­karosárna Šnýdr. Ta mimo jiné postavila dvoulůžkovou sanitní verzi, jež byla v říjnu 1937 vystavena na Pražském autosalonu. V únoru 1938 ji odkoupil Suverénní řád ­Maltézských rytířů, který ji pak věnoval pražské záchranné službě. V roce 1937 byl představen modernizovaný vůz typu 918 s užitečnou hmotností 1500 kg, též značený jako Škoda 104/II. Měl moderně tvarovanou kapotu, zaoblené blatníky a kabinu, pod kapotu dostal větší čtyřválec SV 1802 cm³ o výkonu 38 k (28 kW)/3200 min^‑1, převzatý z osobního vozu Favorit. Točivý moment přenášela suchá jednokotoučová spojka a čtyřstupňová převo­dovka; motor už měl nucený oběh chla­dicí kapaliny.

Vůz měl rozvor náprav prodloužený na 3175 mm a rozchod zadních kol rozšířený na 1370 mm. Ve standardním valníkovém provedení byl dlouhý 5250 mm, široký 1950 mm a po střechu ­kabiny vysoký 2010 mm. Korba valníku byla dlouhá 2750 mm a široká 1800 mm, ložná plocha byla ve výšce 1030 mm nad zemí. Obě nápravy byly opět tuhé, odpružené podélnými půleliptickými listovými pery, bubnové brzdy si zachovaly mechanické ovládání. Vůz ­jezdil na děrovaných kolech s pneumatikami 7,50 – 20 vpředu i vzadu a měl světlou ­výšku 250 mm. Vzadu uložená palivová ­nádrž pojala šedesát litrů benzinu.

Podle údajů výrobce dosahoval největší rychlosti 65 km/h a na rovině spotřeboval kolem 18 l benzinu a 0,25 l oleje na 100 km. Na suché tvrdé cestě zvládal stoupání až 20 %. Vedle valníku existoval i coby montážní vůz s krátkou korbou krytou plachtou a pětimístnou dvojkabinou a také jako otevřený policejní vůz s plátěnou střechou, schopný přepravovat až dvanáct mužů zákona. Polovina z více než pěti stovek vyrobených vozů Škoda 104 typu 918 byla určena pro československou armádu a upravena podle požadavků Mi­nisterstva národní obrany. Místo akumulátorového zapalování Scintilla byl motor osazen pro polní podmínky vhodnějším magnetoelektrickým Vertex. Kromě hlavní palivové nádrže zvětšené na 65 litrů měl ještě přídavnou desetilitrovou; bočnice korby byly zvýšeny z 500 na 600 mm a dostaly ještě 250 mm vysoké nástavce, podél bočnic byly sklopné dřevěné lavice. Celková výška vozu s korbou krytou plachtou dosahovala 2650 mm. Užitečná hmotnost byla omezena na 1200 kilogramů a odpovídala dvanácti mužům s výstrojí a výzbrojí.

Převzato z časopisu

Fotogalerie