Historie
Lotus Elan – Lehký a rychlý
Tom Hyan 23.07.2012 09:15
Lotus Elan první generace je ryzím prototypem čistokrevného sportovního vozu, a proto i po letech z jeho koncepce těží Mazda MX-5...
Geniální Colin Chapman, zakladatel slavné britské značky Lotus, kterou nyní pod malajsijskou taktovkou využívají jiní k přejmenování svých konvenčních kreací, se asi musí obracet v hrobě. Lotus byl vždy inovátorem a vítězem, nyní se však toto jméno objevuje na konvenčních vozech F1 z Enstone, jež pětkrát vyměnily značku (naposledy Renault), ale i na čínských plagiátech ze spolupráce s Protonem, který Group Lotus bohužel vlastní... Krédem Colina Chapmana vždy byla nízká hmotnost a vynikající jízdní vlastnosti, a proto automobily Lotus vítězily i s menším výkonem motoru.
Klasickým příkladem je první Lotus Elan, u něhož Chapman poprvé použil páteřový nosný rám a laminátovou karoserii, když předchůdce Lotus Elite byl naopak průkopníkem samonosné konstrukce z plastů, ovšem výrobně dražší, a dodnes vyráběný Seven (u Caterham Cars) měl stejně jako první Chapmanovy vozy prostorový rám z ocelových trubek. První Elan se tak stal základem nové generace sportovních automobilů. Představil se jako typ 26 na autosalonu v Londýně v roce 1962 a vytvořil první produkční rekord firmy Lotus Cars Ltd., když se do února 1973 vyrobilo celkem 12 224 kusů, přičemž se produkce přestěhovala z Cheshuntu u Londýna do Hethelu u Norwiche (Norfolk), kde sídlí Group Lotus dodnes.
Elan je dvoumístný roadster s hmotností jen 670 kg, od roku 1963 dodávaný také s odnímatelnou pevnou střechou hardtop; kromě prototypů s menším objemem 1498 cm3 z Cortiny měly všechny vozy čtyřválce Ford, upravené Lotusem na objem 1588 cm3 a rozvod DOHC. Zavěšení všech kol na dvojitých lichoběžníkových závěsech, přesné hřebenové řízení a kotoučové brzdy přispívaly k vynikajícím jízdním vlastnostem, jež se staly legendárními (ještě dnes Elany vítězí v závodech klasických automobilů). Vpředu podélně uložený motor měl typické kryty dvojice vačkových hřídelů, které napodobila Mazda u první MX-5, jež se stejnou koncepcí dobyla svět a počtem přes 900 tisíc se stala nejúspěšnějším sportovním automobilem světa. To už se však původní Elan nevyráběl...
V listopadu 1964 vyjela vylepšená Series II, o rok později se jako typ 36 představil Elan S3, nejprve v provedení kupé s pevnou střechou, pak rovněž jako roadster; verze SE (Special Equipment) se vyznačovala zvýšeným výkonem ze 77 na 85 kW (ze 105 na 115 k), zatímco poslední Elan Sprint S4 dostal od roku 1971 výkon 93 kW (126 k)/6500 min‑1 ze čtyřválce Lotus Twin Cam, opatřeného většími ventily. Všechny vozy měly čtyřstupňovou převodovku, motor samozřejmě poháněl zadní kola. Vylepšené automobily byly označeny typovými čísly 36 a 45; už od roku 1964 jezdily závodní verze Elanu jako typ 26R. Vyvrcholením typové řady prvního Elanu bylo prodloužené kupé Elan +2, respektive Elan +2S, s uspořádáním sedadel 2+2, ovšem také asi o 160 kg těžší.
Motor 1558 cm3 SE byl standardní pohonnou jednotkou s výkonem 87 kW (118 k), verze +2S dostala výkon 93 kW (126 k) a rychlost úhledného kupé překročila 190 km/h. V roce 1972 mělo 118 vozů akčního modelu v černo-zlaté kombinaci jako tehdejší monoposty JPS Lotus formule 1 novou pětistupňovou převodovku, připravenou pro Elite druhé generace (1974). Všech prodloužených kupé Elan +2/2S (interně typ 50) se vyrobilo 5228 kusů od premiéry 1967 do prosince 1974. Výtečnou reklamou pro sériové sportovní automobily Lotus byla nespočetná vítězství na závodní dráze jak v amatérské kategorii, tak v nejvyšších formách automobilového sportu, zejména v mistrovství světa formule 1 a 500 mil Indianapolis. Často se na nich podílel Létající Skot Jimmy Clark, mistr světa F1 1963 a 1965, který vítězil i v několika kategoriích o jediném víkendu!
Například v sezoně 1964 zvítězil Clark na Elanu 26R v Oulton Parku a Silverstone, ale zároveň byl mistrem Velké Británie v závodech cestovních vozů, když vyhrál osm závodů (a devátý v Sebringu na Floridě) za volantem Fordu Cortina Lotus, který poháněl shodný typ motoru Twin Cam jako v Elanu. Zbývá dodat, že ten rok Clarkovi titul mistra světa formule 1 těsně unikl (byl třetí). Dnes už jezdci formule 1 v jiných závodech startovat nesmějí.
Převzato z časopisu