Mille Miglia 2021 – Úplně opačně

Mille Miglia ukázala, že automobilový svět má chuť vrátit se do svých vyjetých kolejí. Opět byla výjimečně krásným zážitkem s tím, že historicky nastala důležitá změna…

Letošní Mille Miglia (MM) byla kvůli pandemické situaci posunuta o pět týdnů proti původnímu termínu. V praxi to znamenalo hlavně to, že v celé Itálii už panovaly letní teploty, což znamenalo mnohem větší zátěž na techniku, ale i posádky.

Červnový termín (16.–19. 6.) jinak v ničem dalším nevadil a možná naopak – přivedl k závodu mnohem víc fanoušků, a to zejména v oblasti kolem Gardského jezera. K tomu se ale dostaneme…

Zásadní změnou proti minulým ročníkům byl změna směru jízdy – zatímco tradičně závodní kolona vyrážela z Brescie na východ a dolů k Římu směřovala spíše na východní straně poloostrova, letos naopak cesta na jih vedla po pobřeží západním. Celkově posádky letos ujely téměř 1800 kilometrů, rozdělených do čtyř dnů – i jednoduché počty naznačí, že každý den musely posádky zdolat stovky kilometrů, navíc zpestřených nejen průjezdními kontrolami v historických centrech měst, ale samozřejmě i testy přesnosti. MM se jezdí jako klasická setinová rallye s tím, že úseky se většinou měří za pomoci tlakových hadic a je jich několik za sebou (většinou pět až osm). Měřené testy jsou zpravidla na uzavřené komunikaci.

I když by to od Italů málokdo čekal, organizaci takto ohromné akce zvládají překvapivě dobře. Jistě pomáhá i fakt, že každý lokální policista pociťuje hrdost, že slavný závod jede přes jeho „rajón“, a rád proto několik hodin řídí provoz na křižovatce či kruhovém objezdu.

Na start bylo letos připuštěno celkem 375 automobilů z let 1927 až 1957 (období, kdy se jezdil původní závod proti času), přičemž více než 70 z nich se přímo účastnilo některého z původních ročníků, takže jejich přítomnost byla o to prestižnější. Zmínku zaslouží značka Alfa Romeo, aktuálně slavící hezké 111. výročí – zejména pak tři modely Alfa Romeo 6C 1750 s karoserií Zagato. Identický vůz dovedl v roce 1929 k celkovému vítězství Giuseppe Campari a v roce 1930 pak Tazio Nuvolari. Opět byla k vidění i hlasitá Alfa Romeo 8C 2900 s karoserií Botticella – automobil, jenž v roce 1936 dojel s Carlem Pintacudou na celkovém třetím místě, tehdy za Scuderia Ferrari. Současný majitel jej opět pevně držel v rukách, když na dlouhých rovinkách s vlajícími vlasy mocně zrychloval. Zřejmě nejcennější vůz startovního pole, s těžko určitelnou hodnotou. Ani stáj z Maranella nebyla ochuzena – z celkových 18 automobilů Ferrari vyzdvihněme třeba model 340 America Spider Vignale, s nímž v roce 1952 jel závod Pietro Taruffi, a Ferrari 275/340 America Scaglietti. My jsme opět ocenili úchvatný projev Ferrari 375 MM Spider Pininfarina, které celou dobu sebevědomě ovládal M. Stehle. Na jakékoliv limity hluku zapomeňte.

Silné zastoupení měly opět vozy Bugatti Type 35 a Type 37, tři oficiální závodní Maserati i celkem 11 vozů Mercedes-Benz 300 SL, a to včetně prototypu používaného během roku 1952 továrním týmem Stuttgartu k testování. Čelo startovního pole opět ozdobily modely OM 665 Superba, spojené s prvním vítězstvím v Mille Miglia 1927. Ale to zdaleka nebylo všechno, nás letos uchvátila čtveřice závodních vozů Delahaye, zejména pak typ 135 S z roku 1936 v matně modré barvě. V akci jsme opět viděli i naši oblíbenou Katarínu Kývalovou, závodnici česko-slovenského původu, jež krotila svůj ohromný Bentley 4.5 litre Open Tourer. Mezi domácí hvězdy patřil například sběratel Corrado Lo Presto, který publiku předvedl čerstvě zrenovovanou Lancii Augustu z roku 1934, ale nechyběly ani hvězdy ze světa byznysu, filmu či sportu.

Po přeletu letky Frecce Tricolori vyrazila kolona jako každý rok z Vialle Venezia z Brescie a v jejím čele jela (mimo soutěž) vzácná Alfa Romeo Sport Spider z roku 1954 se startovním číslem 1000. Tu řídil Roberto Giolito, šéf sekce heritage v nově zformovaném koncernu Stellantis, doprovázený slavnou televizní moderátorkou Camilou Raznovich. Předseda představenstva tohoto koncernu John Elkann zase se svou manželkou řídil Alfu Romeo 1900 C Super Sprint (1956).

K závodu se přidávají i různé osobnosti s cílem získat podporu pro své charitativní projekty – s Fiatem Siata letos startovala například Američanka Sylvie Oberty, jež se závodu účastnila sama (s plyšovým medvědem Angelino) a snažila se získat podporu pro dětskou nemocnici v Brescii a finanční prostředky na léčbu rakoviny. Ke koloně se přidal například i moderní Aston Martin DBX s dámskou posádkou VIP žen z různých sfér, které tímto aktem podporovaly sbírku ve prospěch centra rakoviny.

Jak je z výše uvedeného patrné, MM se během let vyvinula v mezinárodně silnou obchodní značku využívanou k různým dalším záměrům. Již dávno není jen italskou záležitostí, ostatně na startu se objevily posádky ze 30 zemí světa (nejvíce zastoupené byly Itálie, Německo a země Beneluxu). S rozvojem závodu souvisí i další podniky, které se pod hlavičkou společnosti 1000 Miglia slr konají. Už v roce 2018 se pod značkou 1000 Miglia Experience konaly první tzv. warm-upy ve Velké Británii a USA, letos se dokonce pojede druhý ročník zimní soutěže Coppa di Alpi. A to není všechno – přítomnost policejního Mercedesu SLS z Dubaje naznačuje, že MM expanduje ještě dál. Ke konci letošního roku se totiž pojede první soutěž i na Blízkém východě, konkrétně ve Spojených arabských emirátech. Při příležitosti oslav 50leté historie země se na speciální cestu vydá celkem 100 význačných automobilů, a to jak klasických, tak i moderních supersportů.

Když už jsme u toho: kolona MM tradičně láká majitele super- a hypersportovních modelů všech značek. Vloni jsme psali o Dallaře (viz AR 12/’20), letos zmíníme pestrou směsici vozů sdružených v exkluzivním klubu Supercar Owners Circle (SOC). Toto uskupení s MM spolupracuje a letos statisícům nadšených diváků předvedlo například Bugatti Veyron, některé z výtvorů Horazia Paganiho, různá Lamborghini (včetně typu Countach), moderní Aston Martiny či Mercedesy, mezi nimiž vynikal Bussink AMG GT Speedlegend, neboli jeden z pěti speedsterů, jež z AMG GT R postaví nezávislá firma. Mezi nejzajímavější kreace, které jsme letos viděli, patřila Futurista od Automobili Amos (třídveřová Lancia Delta Integrale s moderními technologiemi a karbonovými částmi).

Abychom byli kompletní, nelze vynechat dnes již tradiční Ferrari Tributo. Soutěž, v jejímž rámci před samotnou kolonou téměř čtyř stovek klasických sportovních a závodních strojů jede přes sto různých klasických i moderních Ferrari. Z plejády vozů vystupovaly například Ferrari F40, F50, Monza SP1 a SP2, F12tdf nebo klasické Lusso. Kolona Ferrari jede po trase MM a navíc tvoří jakýsi předvoj – jakmile začnou na obzoru burácet motory, lidé se mohou připravit na brzký začátek podívané.

Doplníme ještě akci, která má za cíl připomínat postupnou proměnu automobilového světa: pod názvem 1000 Miglia Green startovala ve vlastní kategorii čistě elektrická vozidla. Zájem o ně ale příliš nebyl – zatímco vloni jelo přes deset vozů, letos vyrazily pouze tři. Jestli zvítězil Jaguar I-Pace, Porsche Taycan nebo Mercedes EQA asi není podstatné… My jsme byli šťastní, že nám dělal společnost poněkud čistokrevnější Jaguar v podobě modernizovaného SUV F-Pace s novým řadovým šestiválcem Ingenium. Výkon 400 koní byl pro rychlé přesuny a dravou jízdu Itálií dostačující.

Zatímco před deseti lety většina supersportovních automobilů jela s kolonou jen z iniciativy majitelů, dnes je účast desítek atraktivních vozů dobře zorganizovaná. Je jisté, že jde i trochu o byznys, na druhou stranu, proč nevyužít skvělou trasu (mimochodem, letos se většina cesty jela asi po nejkvalitnějším povrchu, co pamatujeme) a již tak velkou show ještě nevyšperkovat o sice moderní, ale velmi přitažlivé kousky?

Letos to opět byla MM taková, jak ji pamatujeme z doby před pandemií. Plná radosti a divokosti, plná nejúžasnějších strojů planety, a navíc okořeněná o zmíněné zajímavosti. Jelikož vozy startují s určitými koeficienty na základě svého stáří a historické význačnosti, vyhrávají vozy z let 1927 až 1930. Je to dobře: starší mají přednost a tímto způsobem se jim vzdává úcta.

I když boj to byl do poslední chvíle vyrovnaný, nakonec slavila Alfa Romeo: vítězem letošního ročníku se totiž stala posádka Andrea Vesco/Fabio Salvinelli s Alfou Romeo 6C 1750 Super Sport. Druhé místo obsadila posádka Andrea Luigi Betometti/Gianluca Bergomi s Lancií Lambda Spider Casaro a třetí místo opanoval tým Gianmario Fontanella/Anna Maria Coelli, opět s Lancií Lambda. Vzhledem k tomu, že budoucnost obou značek v poslední době bedlivě sledujeme, bylo to symbolické připomenutí jejich někdejší velikosti. Snad MM uchvátila i zmíněného Johna Elkanna natolik, že se pokusí najít cestu, jak v rámci skupiny Stellantis tyto značky zachovat a rozvíjet.

Převzato z časopisu

Fotogalerie