Historie
Giorgetto Giugiaro – Designér století
Radek Laube 25.03.2022 06:16
Z hvězdné trojice italských designérských ikon Bertone-Pininfarina-Giugiaro patří Giugiaro mezi nejzářivější. Jeho více než šedesátiletá kariéra, odvaha k radikálním krokům a stovky realizovaných automobilů i dalších produktů mu vysloužily titul designér století.
Až do svých sedmnácti let se o automobily nezajímal. Jeho otec, dědeček i pradědeček byli umělci, malíři a hudebníci, a tak i mladý Giorgetto tíhnul k umění, ale fascinovala ho i letadla. Narodil se 7. srpna 1938 v malém městečku Garessio na severozápadě Itálie a do Turína ho přivedlo studium na Akademii výtvarných umění. První vůz, který upoutal jeho pozornost, byl Citroën DS z pera jeho krajana Flaminia Bertoniho. Když pak v roce 1955 dostali ve škole za úkol nakreslit automobil, na výstavu se přišel podívat i profesorův synovec Dante Giacosa, technický ředitel Fiatu a duchovní otec slavné pětistovky. Skici jej zaujaly natolik, že už o tři měsíce později tehdy sedmnáctiletý Giugiaro seděl jako řadový designér v právě vznikajícím design studiu Fiat.
V té době se vedle umělecké školy Giugiaro po večerech věnoval také tříletému studiu techniky. V Centro Stile Fiat nakonec vydržel několik let a rychle si osvojil mnoho znalostí od starších kolegů, nicméně prosazování revolučních nápadů v obří společnosti bylo pro mladého Itala velice náročné, a když se žádný z jeho návrhů neuskutečnil, pochopil, že pokud se chce posunout, musí z Fiatu pryč. Události nabraly spád na turínském autosalonu v roce 1958, kde si jeho talentu všiml Nuccio Bertone. Giugiaro měl v té době narukovat na vojnu, a tak Bertone pronajal hotelový pokoj vedle kasáren, kde mohl začít navrhovat. Když bylo Giugiarovi 21 let, jmenoval ho Bertone do čela designérského týmu, čímž jasně nasměřoval celý jeho následný život.
Jedním z prvních návrhů pod Bertoneho křídly byla Alfa Romeo 2000 Sprint Coupé a v rychlém sledu následovaly další realizace. Během šesti velice intenzivních let navrhl více než dvacet modelů. Mezi nimi byly například Giulia Sprint GT, Fiat 850, Fiat Dino, Chevrolet Corvair Testudo, Alfa Romeo Canguro nebo BMW 3200CS. Studio Bertone se vyšvihlo mezi špičku, nicméně neshody s Nucciem donutily Giugiara se v roce 1965 přesunout do studia Ghia. Jeho posledním projektem u Bertoneho bylo ikonické Lamborghini Miura, ale dokončil jej až Marcello Gandini, kterému je i připisováno. Během Giugiarova dvouletého působení v Ghia se podařilo navrhnout takové typy jako De Tomaso Mangusta nebo překrásné Maserati Ghibli. Giugiaro však snil o větší nezávislosti, nelíbilo se mu diktátorské vedení společnosti Alejandrem De Tomasem a v hlavě měl vizi vlastní samostatné společnosti, proto opět neváhal a udělal další velký krok. V roce 1967 opustil studio Ghia a založil své první studio pod názvem Ital Styling. Fungovalo převážně jen jako externí dodavatel Ghia, a proto po roce založil s Aldem Mantovanim, Lucianem Bosiem, Ginem Boarettim a Hideyukim Miyakawou společnost SIRP (Società Italiana Realizzazione Prototipi) SpA Italdesign.
Prvním počinem nového studia bylo v roce 1968 Bizzarrini Manta a brzy následovaly další, dnes už klasické koncepty i sériové vozy Alfa Romeo Alfasud, Maserati Bora, Maserati Boomerang (koncept), Lotus Esprit, Maserati Merak a Quattroporte či Alfa Romeo Alfetta. Italdesign se vyšvihl mezi přední italská studia. Na absolutní vrchol ho ale dostala zakázka od Volkswagenu, jejímž úkolem bylo přenést německou automobilku do nové éry. Po bohatých oblinách Brouka přišel v roce 1974 racionální a chytře navržený Golf. „Je to nejdůležitější auto mé kariéry a jeho úspěch mi otevřel mnoho dveří,“ komentoval později Giugiaro německou ikonu u příležitosti oslavy svých sedmdesátých narozenin. Pro Volkswagen ve stejném duchu navrhl i typy Passat a Scirocco. Hranaté tvary se pak staly rukopisem zlaté éry Italdesignu a dobře ukazují nejen Giugiarův nesmírný talent vdechnout křivkám karoserií přirozenou krásu, ale i perfektní porozumění technologickým a ekonomickým požadavkům, na něž firmy v té době začínaly klást větší a větší důraz.
Úspěch Golfu přihrál Giugiarovi zakázku pro Audi, pro něž vytvořil typ 80. Mezi zákazníky bylo také BMW s projektem sportovního M1 a mnoho dalších. Rozmach přinesl potřebu nových prostor a Italdesign se v polovině sedmdesátých let přestěhoval do Moncalieri nedaleko Turína. Už nešlo jen o stylistické studio. Italdesign obsáhl kompletní vývoj od samotného designu přes inženýring po výrobu prototypů a jejich testování. Zákazníci z řad automobilek tak vlastně dostali hotový produkt, který mohli jen pustit do výroby. Guigiarova vize se začala naplňovat.
V polovině osmdesátých let se do chodu Italdesignu začali zapojovat potomci zakladatelů Fabrizio Giugiaro a Marco Mantovani. Rozvoj výpočetní techniky byl příležitostí, jak posunout firmu na pozici technologického lídra, a studio v Moncalieri se díky tomu stalo jedním z nejmodernějších své doby. Na vrcholu zde pracovalo okolo 1100 zaměstnanců a vedle osobních a nákladních vozů se tu navrhoval veškerý průmyslový design od holicích strojků přes hodinky, vybavení koupelen a nábytek až po zbraně, fotoaparáty, telefony, počítače a další.
V druhé polovině devadesátých let začaly automobilky více využívat vlastních designových center a nastal soumrak nezávislých studií. Tradiční klienti externě poptávali jen drobnější projekty a pozvolnému úpadku nedokázaly zabránit ani zakázky nových asijských automobilek. V roce 2010 Giugiaro odprodal 90,1% podíl studia koncernu Volkswagen a o pět let později se zbavil i zbývající části, aby mohl se svým synem založit třetí studio – GFG Style (Giorgetto e Fabrizio Giugiaro).
Dnes Giorgetto Giugiaro žije se svou ženou Marií Teresou Serrou, s níž se potkal v době působení ve Fiatu. Kromě syna Fabrizia, jenž se vydal v otcových šlépějích, spolu vychovali dceru Lauru, která se věnuje módě a public relations a o svém otci a jeho tvorbě napsala knihu.
„Moje filozofie navrhování je, že tvar vozidla či jiného objektu by neměl být záludný, dalo by se říct, že se snažím odstranit vše nadbytečné a postradatelné a dosáhnout celkové harmonie. Vím, že mám zkrášlit produkt, dát mu charakter a emoce, ale tak, aby nebyl trhem zamítnut,“ popisuje v jednom z rozhovorů svůj přístup k designu.
Mezi jeho největší koníčky patří jízda na motocyklu, jíž si užívá i v pokročilém věku. Nejde navíc o žádné pohodové brouzdání krajinou, ale o trialovou motorku, na které vysoko v horách zdolává těžko přístupné cesty. Ve volném čase rád čte básně Dante Alighieriho, poslouchá Gioacchina Rossiniho a vychutnává si malby Paula Gauguina. Z historických osobností obdivuje Johanku z Arku. Přestože se už stal ve svém oboru legendou, velice uznává svého kolegu a krajana Bruna Sacca, legendárního designéra mnoha slavných Mercedesů (viz AR 10/’20).
Za svou dlouhou kariéru navrhl Giugiaro přes sto konceptů a ke dvěma stovkám sériových automobilů, z nichž mnohé se vepsaly do dějin. Vrcholem a nejproduktivnějším obdobím byla polovina sedmdesátých let minulého století, ale i v pozdějších letech najdeme mnoho krásných a populárních typů jako Fiaty Panda, Uno a Croma, Lancia Thema, Seaty Ibiza a Toledo, Saab 9000, Lotus Esprit, De Lorean DMC-12, Renaulty 19 a 21, případně z ještě méně vzdálené historie Lexus GS, supersportovní Volkswagen W12 nebo překrásný koncept Brera, který dal tvář celé jedné generaci Alf Romeo.
Na základě hlasování poroty složené ze 120 novinářů a dalších osobností z celého světa byl Giorgetto Giugiaro v Las Vegas v roce 1999 zvolen automobilovým designérem století.
Převzato z časopisu