Historie
Automobili Turismo e Sport – Další návrat
Tom Hyan 09.10.2014 07:29
Znovuoživování zaniklých značek se stalo módou, patří k nim i takové, jež znali v době jejich existence pouze opravdoví nadšenci...
Koncem roku 1961 došlo u firmy Ferrari doslova k revoluci, po roztržce s maranellským vládcem Enzo Ferrarim podnik opustil celý vrcholný management, k němuž patřili manažer závodního týmu Romolo Tavoni, šéf-konstruktér Carlo Chiti, konstruktér Giotto Bizzarrini, obchodní ředitel Gerolamo Gardini, administrativní ředitel Ermanno Della Casa a další muži. Přesně 11. února 1962, jen čtrnáct dní po dohodě s bohatými mecenáši, založili novou firmu, která vyhlásila Ferrarimu válku. Nejprve se měla nazývat Scuderia Serenissima, ale nakonec se nové sportovní automobily a monoposty formule 1 představily pod -značkou ATS, jež byla zkratkou spojení Automobili Turismo e Sport (cestovní a sportovní automobily). Vymazat Ferrari ze silnic a závodních tratí, jak si předsevzali, se jim však nepodařilo, automobily ATS měly velmi krátkou historii...
Novou společnost ATS financovali Jaime Ortiz Patino, synovec bolivijského zinkového krále, mladý hrabě Giovanni Volpi di Misurata a textilní průmyslník Giorgio Billi. Zatímco Giotto Bizzarrini pracoval na konstrukci dvanáctiválce, Carlo Chiti prosadil osmiválec, a to se Giottovi nelíbilo, tak z firmy odešel a svůj koncept představil Ferruccio Lamborghinimu, kde jeho stroj V12 všechny ATS přežil (rekonstruován z 1,5 na 3,5/4,0 l). Nový monopost ATS Tipo 100 pro formuli 1 byl uveden 12. prosince 1962 na tiskové konferenci, jeho motor vlastní konstrukce ATS byl vidlicový osmiválec 1495 cm3 (ø 66 x 54,6 mm) s výkonem 140 kW (190 k)/10 000 min‑1, nejprve se čtyřmi dvojitými karburátory Weber 40 a později se vstřikováním Lucas. Lehký vůz byl výrazně aerodynamicky optimalizován včetně vnitřního uložení pružin a tlumičů přední nápravy, rám však byl konvenční trubkový s hliníkovou karoserií. Od Ferrariho přešli rovněž závodníci Phil Hill, úřadující mistr světa F1 1961, a nadějný nováček Giancarlo Baghetti (vyhrál svůj první závod F1, později byl šéfredaktorem týdeníku Auto Oggi), jenže novinka ATS na konkurenci nestačila. Při debutu ve Velké ceně Belgie 1963 oba ATS Tipo 100 odpadly s poruchou převodovky Colotti 6M, nejlépe dojel Phil Hill jedenáctý v Itálii, ale pro sezonu 1964 byla účast pro neúspěchy odvolána. Jeden přepracovaný ATS F1 se objevil jako Derrington-Francis ve Velké ceně Itálie 1964, ale Mario Araujo Cabral z Portugalska při svém posledním startu v Grand Prix nedojel (porucha zapalování).
Nedařilo se ani sportovnímu vozu ATS 2500 GT, jenž slavil premiéru na Ženevském autosalonu 1963, a na rozdíl od silničních Ferrari měl motor uprostřed před zadní nápravou (patřil k technicky nejvyspělejším své doby). Byl to upravený osmiválec ATS V8/90° z formule 1, zvětšený na 2468 cm3 s výkonem 162 kW (220 k)/7000 min‑1, který vozu s převodovkou Colotti 5M uděloval největší rychlost 240 km/h. Mecenáši však nebyli příliš spokojeni, když neviděli hned úspěchy, a tak postupně firmu ATS opustili, sportovních kupé GT s karoserií Allemano vzniklo pouhých osm kusů, poslední dva ovšem s objemem válců 3,0 l (1964). Další čtyři podvozky po zavření továrny v Pontecchio Marconi (BO) převzal hrabě Volpi, který pokračoval se sportovními vozy Serenissima, ale to už je jiná historie... Švýcarský soukromník Silvio Moser použil motor 2,7 l ve formuli 1 (Cooper-ATS ve VC Británie 1967, kde odpadl); jakýsi Alfonso Galvani (opět s podporou Giorgio Billiho) značku obnovil v letech 1967 – 1970 se závodními spidery ATS 1000 SP pro italský šampionát (motory Ford, ale i vlastní prototyp 1000 V8 ing. Giacomo Bianca, jenž však nevyjel), které startovaly v závodech na okruzích i do vrchu. Tradice ATS tedy znamená jak supersportovní vozy ze šedesátých let, tak dostupné spidery pro levné závodění.
Na obě kategorie se rozhodl navázat Gianluca Gregis, jenž nedávno získal práva na značku ATS. Supersportovní kupé ATS 2500 GT v italském Borgomaneru (NO) zatím připravuje, ale levné typy už jsou realitou, prohlédli jsme si je na Festivalu rychlosti v Goodwoodu. Jako nuova barchetta italiana se prezentuje ATS Leggera, dvoumístný roadster s motorem vpředu a pohonem zadních kol, s trubkovým rámem a hliníkovou karoserií, standardně s motorem 1,6 l Turbo neuvedené značky o výkonu 154 kW (210 k), resp. jako 420 Super Leggera SS s větším (ale nepřeplňovaným) motorem Honda 2,0 l/213 kW (290 k). Největší rychlost jen 650 (595) kilogramů těžkých automobilů činí 220 až 280 km/h, převodovka je pětistupňová nebo šestistupňová mechanická, respektive šestistupňová sekvenční. Kuriozitou jistě je, že jde o první ATS s motorem vpředu! Na tradici litrových spiderů skupiny 6 navazuje ATS Sport, poháněný derivátem motocyklového čtyřválce, tentokrát podle typu Suzuki 1,3/1,4/1,6 l o výkonu 136 až 188 kW (185 až 255 k), což při hmotnosti od 470 kg je zárukou velké dynamiky na závodních tratích! Také tento vůz má ocelový rám, ale motor vzadu napříč a kompozitovou karoserii.
Nový ATS 2500 GT bude vyvrcholením nabídky, elegantní dvoumístné kupé s trubkovým rámem a hliníkovou karoserií dostalo před zadní nápravou (podobně jako novozélandské automobily Saker GT) umístěný plochý čtyřválec Subaru, v tomto případě WRX 2,5 l Turbo v úpravě Cosworth. Předběžné údaje jsou rozvor náprav 2440 mm, rozměry 4250 x 1900 x 1115 mm, hmotnost 980 kg a největší rychlost přes 300 km/h. Na stánku ATS v Goodwoodu se prezentovaly firma Extreme Engines, která dodává upravené motory ATS Extreme Suzuki, ale také čtyřlitrový nepřeplňovaný osmiválec ATS/MES/HyTen (Hybrid Technology Engine) V8-FC40 pro hybridní pohony s válci do V/90°, rozvodem DOHC 4V, výkonem až 463 kW (630 k)/9500 min‑1, největšími otáčkami 10 000 min‑1 a hmotností jen 115 kg, vhodný pro supersportovní automobily budoucnosti. Je výsledkem vývoje u švýcarské společnosti Hyten SA z prů-myslové zóny ZA des Vernes v Roche (resp. pobočky MEC = Millenium Engine Concept SA, sídlící tamtéž), která se specializuje na elektrické a hybridní pohony, ale i na pohonné jednotky závodních automobilů. A právě ATS je jedním z jejích nových partnerů.
Převzato z časopisu