Historie
ARRO ČZ 500 – Poslední...
Jiří Wohlmuth 21.10.2014 07:18
Poslední československá silniční závodní pětistovka se představila před čtyřiceti lety...
Motocykl ARRO ČZ 500 měl jepičí život, ovšem na domácí scéně byla situace mezi nejsilnějšími zajímavá. Navzdory tomu, že po válce pořadatelé třídu 500 cm3 vypisovali, mistrovství republiky se jelo pouze v letech 1954 – 1958 a 1984 – 1991. S technikou to bylo tak, že vedle britských Nortonů a Matchlessů, kterých bylo jak prstů jedné ruky, šlo většinou o stroje 350 cm3. Jedině Jawa vyrobila v roce 1956 sérii deseti dvouválců 500 OHC typu Z 15 (ø 65 x 73,6 mm) o výkonu 35,3 kW (48 k)/7800 min‑1, jež se staly vítaným oživením. Vedle továrních jezdců Františka Šťastného a Gustava Havla s nimi závodili také Miroslav Čada, Miroslav Berkman a Ladislav Štajner.
Naposledy se silniční Jawa 500 OHC objevila v sezoně 1966. Ing. Zdeněk Tichý vycházel z nového motoru Jawa konstruktéra Jiřího Sirotka o objemu 380 cm3 se čtyřventilovým rozvodem, ale úpravou klik i poměru vrtání a zdvihu (ø 66 x 66 mm) dosáhl 440 cm3. Motocykl s pětistupňovou převodovkou dokončil na podzim 1965, prvně byl oficiálně nasazen na Velké ceně NDR v červenci 1966. Tovární jezdec František Šťastný s ním dosáhl jediného vítězství našeho motocyklu v nejsilnější objemové třídě v závodě mistrovství světa. Nástup dvoudobé techniky na přelomu sedmdesátých let odsoudil čtyřdobé stroje k zániku. Nedokončen zůstal koncept Ing. Františka Pudila, jenž navrhl čtyřdobý vidlicový čtyřválec ČZ typu 860 (ø 50 x 44 mm, 345,6 cm3), později plánovaný ve verzi 500 cm3, ale administrativním opatřením byl vývoj na konci roku 1972 zrušen. Právě v době, kdy Jawa i ČZ výrobu závodních speciálů ukončily, vzbudila pozornost aktivita několikanásobného mistra republiky Bohumila Staši a jeho strakonických kolegů v čele s mechanikem Františkem Bártíkem. Ti se rozhodli navzdory popsané situaci postavit novou ČZ 500, a to s podporou Automotoklubu Rudý říjen Otrokovice (proto ARRO).
Motocykl ARRO vyrobili v duchu výkresové dokumentace Ing. Františka Pudila v prostorách továrny ČZ ve Strakonicích. Základem dvouválce se stal blok Jawa 350 s válci ČZ (ø 70 x 64 mm) a dvěma karburátory Mikuni. Motor s výkonem 66 kW (90 k) dostal kapalinové chla-zení a spojku za převodovkou, což nebylo optimální, potíže byly i se startováním. Podvozek tvořila vpředu vidlice Jawa, vzadu vidlice ČZ, rám byl z ocelových trubek kruhového průřezu. Obě klasická kola s drátovým výpletem nesla mohutné bubnové brzdy. Bilance posledního československého půllitru je víc než skromná. Staša jej vyzkoušel při tréninku třídy 750 cm3 na Ceně ČSR 1974 v Jičíně; jeden závod s ním jel na brněnském výstavišti Josef Hejmala. V roce 1976 byla ARRO ČZ 500 k vidění i v parkovišti závodu v Jindřichově Hradci, ale to už byl závěr nepříliš dlouhého životopisu.
Převzato z časopisu