Volvo v Imole

Imola – legendární trať, na níž se konalo nespočet Velkých cen formule 1. Místo, kde zahynul 1. května 1994 jeden z nejlepších pilotů F1 – Ayrton Senna. Imola však byla také místem, v němž chtěla značka Volvo ukázat, jak se jí podařilo připravit do sériové podoby její nejsilnější silniční model – typ S 60 R.

Jistě, o tomto třistakoňovém Volvu jsme již v autoRATINGu psali, to však byly první dojmy ze svezení s předsériovými vzorky. Nyní jsou již hotovy sériové verze.

Volvo asi opravdu věří ve kvality svého nového produktu, protože nechat jej testovat právě na závodním okruhu, kde dochází k tomu největšímu namáhání, není zrovna běžnou záležitostí. Svezení na legendární Imole však bylo podle harmonogramu programen pro druhý den. Vezměme proto všechno pěkně popořádku.

Je pátek, lehce po poledni, a autobus nás přivezl z boloňského letiště přímo na nedaleký okruh v malém městečku Imola. Zde jsme bez jakéhokoli zdržování absolvovali nezbytný technický mítink, při němž byli ti neznalí informováni o technice a základní charakteristice modelu S 60 R a V 70 R.

Byla nám přiblížena základní koncepce automobilu, který má za úkol nabídnout komfort vozů Volvo, na nějž jsou zákazníci značky zvyklí, avšak také mimořádnou sílu a dynamiku, kterou naopak od nejsilnějšího modelu očekávají. Jen ve stručnosti tedy připomeňme, že Volva S 60 R a V 70 R jsou vybavena elektronicky ovládaným pohonem všech kol, přeplňovaným pětiválcem 2,5 l o výkonu 300 k a aktivním podvozkem. To jsou tedy základní charakteristiky.

Jak jsem již psal, bájná Imola nás čekala příští den, Volvo nám však (velmi chytrý tah) pro první seznámení umožnilo svezení po běžných silnicích. K těmto účelům jsme dostali kombi V 70 R. Nenechali jsme se dlouho pobízet a vyrazili na cestu. První polovina testovacího okruhu vedla po nepříliš záživných cestách napříč malými vesnicemi a městečky s poměrně hustým provozem. Byl alespoň čas vyzkoušet, že nabízený komfort tohoto Volva je skutečně značný.

Modely R mají výborně tvarovaná sedadla, nabízející dostatečný pocit volnosti a přitom potřebnou oporu při rychlé jízdě. Hustý provoz naštěstí po třiceti kilometrech skončil a my se dostáváme do hor, kde nastává první zatěžkávací zkouška našeho Volva.

Nastavitelný podvozek funguje skvěle; když ho přepnete do polohy sport, příjemně se přitvrdí a dává vám větší spojení s vozem. Když jsme na klikatých a nepříliš kvalitních cestách přepnuli na „Advanced“ – tedy nejtvrdší charakteristiku – automobil ještě více „ztvrdl“. Přestože ovládání bylo přesnější, zhoršení komfortu již bylo značné. Navíc se nám stalo, že aktivní podvozek minimalizující náklony karoserie jak v příčném, tak v podélném směru jednou nebo dvakrát při opravdu ostrém brzdění před zatáčkou na nerovném povrchu vytvořil pocit určitého „přizvednutí“ zádi. Byl to přesně okamžik, kdy se střetl účinek zadních tlumičů a další přicházející nerovnosti. Tato situace však nastala pouze při skutečně velmi ostré jízdě a při aktivovaném nejsportovnějším režimu odpružení.

Při večeři s námi seděl u stolu Steve Harper, designér modelů R, takže jsme se ho na toto chování vyptávali. Zjistili jsme, že nejtvrdší nastavení podvozku je určeno pouze pro závodní okruh nebo pro silnice s velmi dobrým povrchem – takže naše chyba. Zároveň s tím jsme byli i my tázáni na negativa modelu V 70 R, s nímž jsme jezdili. Když jsme uvedli, že se nám řízení zdálo jako nepříliš přesné, okamžitě jsme byli ujištěni, že o tom ví a že sedany S 60 R, s nimiž budeme jezdit druhý den, již mají nové řízení ZF, které bude standardem. Nutno říci, že měl pravdu.

Design modelů S60 R a V 70 R samozřejmě vychází ze studií PCC (Performance Concept Car) a PCC2. Jestli si na ně vzpomenete, vypadaly mnohem agresivněji než sériové verze s „erkem“ na konci označení. Další otázka na Steva směřovala právě tímto směrem. Z reakcí na představené koncepty se zjistilo, že budoucí zákazníci požadují výrazný, avšak ne tolik agresivní automobil, jako je tomu v případě především německé konkurence. Bylo proto třeba volit účinné, ale nikoliv přehnané modifikace vzhledu výchozích modelů. Jak se již stalo tradicí, nejvýkonnějším modelům Volvo je vyhrazena vždy jedna barva. V případě této dvojice se jedná o zářivou zelenou Flash Green, kterou jste mohli vidět při našem prvním představení modelu S 60 R v autoRATINGu 1+2/2003.

Je sobota ráno a nervozita stoupá. Je před námi okamžik, na nějž jsme se všichni těšili. První kolo absolvujeme s instruktory, kteří nám ukazují největší záludnosti trati, nejvhodnější stopu a optimální brzdné body. Další kola však záleží pouze na nás.

Imola je úžasná trať. Nemá sice takové převýšení jako Brno, ale má podobný charakter v tom smyslu, že skvěle zapadá do okolního terénu. Mnoho současných nových okruhů je ve srovnání s Imolou sterilních.

Když však sedíte v luxusním interiéru Volva S 60 R, nejsou toto věci, na něž myslíte. Upřímně řečeno, mé myšlenky se alespoň na chvilku dokázaly přepnout do „normálu“ pouze asi ve třech nebo čtyřech místech trati. Jinak byl můj mozek stoprocentně zaměstnán odhadováním brzdění, správné stopy a jemnými korekcemi volantu při nájezdech do zatáček. Volvo S 60 R je samozřejmě vybaveno stabilizačním systémem, ten je však třeba vypnout, jinak vás zejména v nájezdech do zatáček zbytečně (nebo chcete-li bezpečnostně) zpomaluje. Když jsem se trošku s tratí a automobilem skamarádil, bylo hodně zábavné auto před zatáčkou při brzdění lehce rozhodit a do zatáčky najet v jakémsi polosmyku.

Potom již stačilo šlápnout s citem na plyn a korigovat nádhernou přetáčivost.

Jakmile si Imolu alespoň částečně osvojíte, začnete oceňovat její členitost. Je to jeden z mála okruhů, který se jezdí proti směru hodinových ručiček (ve formuli 1 jsou letos jen dva okruhy na levou ruku). Střídají se zde ostré i pozvolné zatáčky, přičemž hodně poutavou záležitostí je nájezd přes horizont do levé zatáčky Piratella, do níž jedete v podstatě naslepo. Dalším prubířským kamenem pro mě byla dvojice levých zatáček Rivazza, které následují po poměrně dlouhé klesající rovince. V tomto místě bylo cítit, že brzdová soustava dostávala skutečně zabrat...

Volvo S 60 R ukázalo, že s podvozkem nastaveným na Advanced dokáže nabídnout skutečně sportovní jízdu. I přes tuhost podvozku, skvělou práci pohonu všech kol a výkonný motor ale bylo znát, že model S 60 R je přeci jen spíše pohodlný automobil, který se však nezalekne ani té nejostřejší jízdy. A to je zřejmě přesně to, čeho chtělo Volvo pro svou klientelu dosáhnout.

P.S.: Asi se shodneme, že Volvo S 60 R je nadprůměrně rychlý a velmi sportovní automobil, nabitý nejmodernější technikou. O to krutější je jedno srovnání: zatímco já jsem (závodník by samozřejmě jel o něco rychleji) na okruhu v Imole dosáhl nejvyšší rychlosti něco málo přes 200 km/h, průměrná rychlost Michaela Schumachera ve Ferrari F2002 činila při loňské kvalifikaci 219 km/h...

Okruh v Imole

Závodní okruh Enza a Dina Ferrari v Imole byl postaven roku 1950 a je tradičním dějištěm nejvýznamnějších motoristických akcí světa. Do roku 1979 se zde jezdila Velká cena Itálie. Od tohoto roku, kdy vstoupila v platnost dohoda, že v každé zemi se smí jet pouze jediná Velká cena, se zde jezdí Velká cena San Marina. Letos se tady jel její již 23. ročník.

Okruh má délku 4,933 km a jezdí se proti směru hodinových ručiček, což je určitá zvláštnost. Imola je v podstatě domácím okruhem týmu Ferrari, který má své sídlo v nepříliš vzdáleném Maranellu. Velká cena San Marina je navíc tradičně prvním evropským závodem každé sezóny, což jí přidává na atraktivitě. Rekord okruhu drží Michael Schumacher s časem 1:21:091, což představuje průměrnou rychlost 218,998 km/h. Imola se „proslavila“ také smrtí Ayrtona Senny, který zde přišel o život 1. května roku 1994.

text: Petr Hanke

foto: archiv

zdroj: Auto rating 5/2003