Elektronika pro Sprintera – Jak se vypořádat s bočním větrem?

Hluboko v Německu, na půl cesty mezi Würzburgem a Heilbronnem, kousek na východ od dálnice A81 leží místo Boxberg. A právě tady je testovací a zkušební arerál firmy Bosch. 

Přímo tam jsem se nedávno vypravil, abych vyzkoušel zcela nový elektronický asistenční systém, který budou u Mercedesů montovat do svých vyhlášených dodávkových vozidel řady Sprinter. Trochu napětí ve mě vyvolával fakt, že se již nějakou dobu šeptá o faceliftu Sprinteru, nicméně určitě to nebude záležitost příštích týdnů, spíše půl roku. Takže jsem si nedělal velké naděje. Jenže po příjezdu na místo – ejhle, nové elektronické asistenční systémy byly k odzkoušení na faceliftovaných Sprinterech. Přední a zadní čela pečlivě zamaskovaná samolepkou s nepravidelnými černobílými poli – aby nebylo nic vidět. Tedy nebylo – bylo, ale poněkud zkresleně. Však se podívejte na fotky. Z nich musí být každému jasné, čeho že se facelift dotýká u Sprinterů nejvíce.Jak jsem se tak ochomýtal kolem novoučkých dodávek, kousek tém maškarády mi najednou padlo k nohám. Nebo jsem ho utrhl? Co vím, zkrátka a dobře, novinka se poněkud odhalila. Ale nečekejte žadné spy pictures – steně to byl jen kousek. Ještě ho mám doma někde schovaný, k ničemu to samozřejmě není, ale pro vás jsem ho alespoň vyfotil. Takto vypadá maskovací samolepka z nově tvarovaného dodávkového evergreenu Mercedes-Benz Sprinter – viz foto.

Nová elektronika

Tak to bylo jen takové intermezzo na úvod. Malá flotila Sprinterů již byla připravena. Při nastupování do vozidla mě prováděl výklad instruktora: „jde o světovou premiéru, ale vlastně jen v segmentu dodávkových vozidel, jinak Crosswind Assist, jak se systém asistence proti účinkům nenadálých poryvů bočního větru jmenuje, vřadil Mercedes-Benz již před několika lety do svých osobních automobilů vyšších tříd. Má to však jedno „Ale“… V osobácích funguje systém ve spolupráci s aktivním podvozkem, resp. s aktivním nastavování tlumičů, zatímco zde ve Sprinteru systém vychází z původního ESP tedy systému stability jízdy (v roce 2011 dostal stejný elektronický asistent největší mercedesí off road modelová třída GL). V okamžiku, kdy je třeba, aby vůz zareagoval, Crosswind Assist bleskurychle vyhodnotí klopný moment vznikající kolem těžiště na páse rovné vzdálenosti účinku poryvu větru od zmíněného těžiště a okamžitě zařídí příslušnou reakci, vyvolá protimoment přibržděním potřebného kola vozidla.“ Tak, tudy na to! Dodávka zkrátka v případě „napadení bočním větrem“ zpomalí a nestejnoměrné brždění kol ji přinutí zůstat víceméně ve zvolené jízdní stopě. Nu což, je čas na to si celou věc vyzkoušet.

Rychlostní okruh na testovacím polygonu Bosch v Boxbergu má klopené zatáčky. I když se to nezdá, byly dobré a k upotřebení. Pro správnou demonstraci systému jsem byl nucen Sprinter rozjet na 110 km/h a držet rychlost až na protilehlou rovinku. Tam, u krajnice stála baterie elektrických větráků, která „funěla“ rychlostí 60 km/h kolmo na vozovku. Dokonalá simulace toho, když třeba na dálnici předjíždíte kamion a foukne vám vítr z boku. Či míjíte protihlukovou stěnu, která končí a vítr dokonale kolmo vane na váš vůz. Řekne se: „ono to není zase tak podstatné, každý řidič by se měl umět s takovou situací vyrovnat a nakonec ji také předvídat. Při řádném sledovaní provozu a povětrnostních podmínek to není zase tak velký problém. Jenže assistent je asistent a tomu můžete možná věřit více než sobě – nebo lépe než své stoprocentní soustředěnosti.

Na vlastní kůži

Takže: nájezd na rovinku, kontrolka aktivovaného systému Crosswind Assist na palubce poslušně svítí, stále 110 km/h, a už jsme v zóně bočního nárazového větru – fíííííííííííííí, chr, chr – to jsou zvuky doprovázející celou situaci. Jak to fouklo zprava do předku dodávky, v systému to zachrčelo, suplo, trošku škublo a ejhle pravé zadní kolo se přibrzdilo. Dodávka se sice dostala do úplavu, ale sotva znatelného, rozhodně zůstala ve svém jízdním pruhu a bez problémů pokračovala elegantně a vkusně dále. „A teď bez zapnutého asistenčního systému,“ dí instruktor. Máme skoro celý jeden okruh času, testovací polygon je vyhrazen téměř exkluzívně nám a jedeme v naší mikrokoloně až jako páté, poslední vozidlo. Za mnou v první řadě prostoru pro spolucestující sedí Ing. Stanislav „Stanley“ Cvengroš. Jistě si jej všichni pamatujete, tolik let nás provázel jako zakladatel, majitel a šéfredaktor magazínu Trucker světem techniky a řidičů nákladních vozidel. Pro ty mladší nebo snad zcela nové příznivce truckingu jen připomínám, že Stanley se sice před časem od šéfredaktorování Truckeru obrátil k aktivnímu plnění svých snů – výcviku svého 56 kg těžkého bullmastifa Rossiho, zdolávání těžkých terénů ve vlastním Jeepu Wrangler a práci na rodinném sídle v Bratislavě, ale neustále publikuje a hlavně plní si povinnost člena mezinárodních jury Truck of the Year a Van of the Year. Posledně jmenovaná aktivita nás víceméně pravidelně svádí na různé prezentace, přednášky, semináře a jednání zmíněných jury po celém světě. A to byl také jeden z důvodů, proč jsme v novoučkém Sprinteru na trati v Boxbergu seděli spolu. A proč o Stanleym mluvím? Protože se to za prvé patří, protože vám všem od něj chci předat pozdravy a protože k tomu systému Crosswind Assist má také co říci. Ve svém pestrém profesním životě Stanley vystřídal několik velice zajímavých zaměstnání a pozic, jedna z nich byla též ve výzkumném ústavu automobilů. Při vypracování metodiky zkoušek a při jejich praktickém provádění nechodil pro nápady daleko. Účinek bočního větru na stabilitu vozidla – to byl jeden z úkolů, na němž  pracoval. „Vieš Milanko (tak mě může říkat jen pár lidí na světě a Stanley k nim rozhodně patří), mali sme všeliakých úkolou. Ale ako zajistiť bočný vietor potrebné sily? A predsa to šlo. Mal som známeho v bratislavskom aeroklube. Požadal som ho, aby mi pomohol. Přistavil tri „Anduly“ (kultovní, původně zemědělský a lesniský dvojplošnik Antonov AN 2, zhusta využívaný k různým úkolům ve vojenské i civilní sféře), zašpalíkoval ich a s natočenými motory tato trojica poskytla dostatečný „bočný vietor“ pro splnení zkoušky“. Je to tak, i lehká improvizace je vlastní lidem, kteří berou své úkoly vážně a mají, dnes se moderně říká „drive“ na to, aby je beze zbytku splnili.

Bez držení

S myšlenkami na „funící Anduly“ jsem dorazil opět na rovinku s větrýky a lá Mercedes. tentokrát mi kontrolka na palubce nesvítila, neboť systém Crosswind Assist byl deaktivovaný. Jinak vše při „starém“: 110 km/h ustálená rychlost a nájezd „do větráků“ – fíííííííííííí, ale žádné chr, chr, jen výrazný úplav dodávky do boku, až přes bílou dělící čáru jízdního pruhu. Žádné drama, ale vybočení vozu samozřejmě citelné. Dokud je to na silnici, kde je dost místa, o nic nejde. Za běžných okolností se to dá zvládnout – ostatně tak jak jsme všichni jezdili doteď V okamžiku, kdy do protívky pojede jiný vůz nebo v dalším souběžném pruhu někdo jiný, je to na pováženou. V takovém případě Crosswind Assist jistě ocením. A tak jsme si to všichni vyzkoušeli ještě jednou a ještě jednou…..no a nakonec mě napadalo: „což kdybych to dal bez držení?“ Bez držení volantu – znáte to, taková dětská radost, že už to umím – jako když jedete poprvé na kole a zjistíte, že za určitých okolností se nemusíte držet řidítek. Vyčíhal jsem si poslední možnost a oznámil instruktorovi, že naposledy vyzkouším Crosswind Assist se vší parádou (o svém hlavním záměru jsem pomlčel).“ Tak co, jsme na testovací dráze – můžeme testovat, nebo snad ne?“ Nájezd 110 km/h do větřáků a…. ještě předtím jsem pustil volant a ruce dal dostatečně nahoru, aby bylo vidět, že se nedržím – jako na byciklu – kdyby bylo ve Sprinteru více místa dal bych je nad hlavu. Fíííííííííííí, chr, chr a Spinter si jel po své trase, jako by se nechumelilo. Jenže tentokrát to fííííí a chr, chr, chr znělo i ze strany, ze sedačky instruktora, který se sice opanoval, ale bylo vidět, že mu to celé není moc po chuti. „Víš co, my taky jezdíme bez doteku volantu – to k tomu patří,to je správně. Ale přece jenom, jako zkušebák ti musím říct, že si tyhle teatrální gesta máš nechat do teátru. Když ho chceš pustit, tak jen zlehka a prsty drž ve vzduchu kolem vence volantu – co kdyby něco, nikdy nevíš.“ Instruoval mě hned v další zatáčce instruktor – a dobře udělal. Žádná sranda to přece není, na silnici jde o život. Spokojenost zaplavila mé útroby. Crosswind Assist obstál, stejně jako naše drobné testování. Příště více o dalších elektronických systémech – je jich pro nové Sprintery vymyšleno a odzkoušeno dost a dost.  

Převzato z časopisu

Fotogalerie