Scania lodní motor - V padesáti do důchodu daleko

Člověk pracuje obvykle osm hodin denně, pět dní v týdnu a v šedesáti letech bývá na hranici svých sil, takže odchází do důchodu. V Praze pracuje motor Scania deset i dvanáct hodin denně, po sedm dní v týdnu, je mu již padesát let a do důchodu se ještě zdaleka nechystá.

Jeho historie je trochu zahalena mlhou, ale rozhodně zaujme. Agregát švédské provenience Scania Vabis D7R40, kapalinou chlazený vznětový řadový šestiválec, opustil montážní linku v Södertälje v roce 1961. Vzhledem k jeho specifikaci asi nepřekvapí, že byl v nizozemském Beersu rovnou instalován k pohonu lodního šroubu. Ale další podrobnosti známy nejsou. Dnes lze s jistotou říci pouze to, že se jednalo o loď, která se plavila v oblasti Eisenmeeru na zdejších proslulých nekonečných kanálech a širokých řekách. Dokonce však i na mořské hladině při pobřeží Severního moře. A sloužila údajně velmi intenzivně. V Nizozemsku naposledy dvěma bratrům jako plovoucí rekreační bydliště.

Fénix povstal z popela
Motor podle zachované dokumentace absolvoval v roce 1984, ve třiadvacátém roce života, první (a zatím jedinou) generální opravu, spíše však pouhou jednoduchou repasi. Po ní se znovu vrátil na původní místo do služby v trupu zmíněné lodi. Tu však o několik let později postihla katastrofa. Mohutný výbuch plynu, který smetl palubu a vše, co na ní bylo. Na hladině zůstal pouze holý ocelový trup a jeho hnací ústrojí.To, co z lodi zbylo, koupil v roce 2003 Pavel Chrobok, nynější provozovatel malé lodní společnosti Adria Boats. Na plošinovém podvalníku za tahačem Scania (jak jinak!) jej převezl o téměř tisíc kilometrů dále do Prahy a spustil na hladinu české kultovní řeky Vltavy. Tady jako bájný Fénix loď povstala z popela, když její český majitel instaloval novou palubu a vestavěl zařízení lodě. Ta potom vyplula, aby celoročně vozila turisty v centru města s kotvištěm na levém břehu řeky u Mánesova mostu a jen pár stovek metrů od slavného mostu Karlova. Obnovení její krásy a provozuschopnosti si vyžádalo téměř čtyři měsíce intenzivní práce. Jejím výsledkem bylo sice jednoduché, ale pohodlně, elegantně a velmi příjemně působící prostředí. Jen motorem a hnacím ústrojím se pražský kapitán zabývat nemusel.

Dík neznámému tvůrci
„Domnívám se, že konstrukce lodi a její hnací soustavy byla mimořádně zdařilá - skutečně kvalifikovaně postavená. Včetně přiměřenosti volby typu a výkonu motoru. Ale zejména zástavba agregátu a hnacího hřídele zaslouží pochvalu. Jejímu staviteli se totiž podařilo předejít možným problémům prostřednictvím promyšlenosti konstrukce eliminující vibrace a namáhání ložisek i uložení všech prvků soustavy. Proto je také celek i po tak dlouhé době stále v neuvěřitelně dobrém stavu. Na rozdíl od naší druhé lodě, která vyžaduje podstatně větší rozsah údržby a občasné opravy hnací soustavy. Motorů se v ní dokonce vystřídalo již několik a jejich vibrace nelze přehlédnout,“ říká Pavel Chrobok.Není si úplně jist tím, zda byl motor Scania Vabis postaven výrobcem jako lodní, nebo automobilový. Podotýká totiž: „Lodní motory mívají například dvouokruhové chlazení, zatímco naše Scania má okruh jediný, kýlový. A mimochodem funguje dokonale.“

Stále v plné síle
Majitel agregátu, doslova již historického, oceňuje s respektem a úctou jeho současný stav i nároky na servis a údržbu.
„Téměř o něm nevíme. Poskytujeme mu vlastně jen výměny oleje v předepsaných intervalech. A volíme nikoli drahou a zbytečně komplikovanou syntetiku, ale klasický minerální olej, který podle nás také nejlépe odpovídá tomu, co bylo motoru určeno v době jeho vzniku. Náš interval výměny oleje činí asi 300 motohodin, což podle odborníků odpovídá přibližně 15 000 km na silnici. Pravidelně také pereme vložku odstředivého čističe oleje. Ale za celou dobu, co motor provozujeme, tedy více než šest let, nebylo například nutno seřizovat vůli ventilů, či snad měnit vstřikovače paliva. Scania stále pracuje poctivě, vytrvale a skromně. A žádnou péči od nás ani nežádá. Také palivo tankujeme naprosto standardní, úplně obyčejnou obchodní motorovou naftu bez přídavku aditiv.“

Selhání? Ještě nikdy!
Majitel soustředěně, ale marně, hledá v paměti nějakou historku ze života s motorem. Potom rezignuje: „Nic jsme s ním vlastně nezažili. Prostě pracuje a pracuje svých osm i daleko více hodin denně. V sezóně se nezastaví i deset hodin a ani dvanáct není výjimkou. Jediné, co bychom si zapamatovali, by bylo jeho selhání. A to se zatím, bohudík, nikdy nestalo. Až teď, v dohledné době, budeme asi muset motoru trochu údržby věnovat. Zatímco donedávna „chytil“ za pár sekund, v zimním období mu to dnes trvá i několik desítek sekund...“

Spotřeba hodná potlesku
V rozhovoru s kapitánem Chrobokem jsme nemohli vynechat klíčovou otázku - jak jste spokojen se spotřebou paliva? Není vaše Scania Vabis příliš žíznivá, když soudobé moderní vznětové motory právě v tomto parametru dosahují až neuvěřitelných hodnot?
„Rozhodně si nemůžeme stěžovat! Spotřeba se pohybuje okolo tří litrů na hodinu a je stabilní. Kolísá jen podle toho, jak je náročný provoz, jak je loď zatížena. Je samozřejmé, že to souvisí s charakterem našeho provozu. Vyhlídková jízda nevyžaduje žádnou dramatickou dynamiku, ale naopak hlavně plynulost a mírné manévrování. Motor tedy pracuje v téměř optimálním režimu. Prakticky jen těsně nad volnoběžnými otáčkami, okolo 600/min-1. A jen s nevelkým rozptylem okolo této hodnoty.“
Vzhledem k pokročilému věku motoru (přestože jeho „zdravotní stav“ naznačuje ještě dlouhý život) se nabízí otázka, zda už není na čase poohlédnout se po mladším. Ale také přemýšlet o tom, zda znovu zvolit značku Scania.
„Zatím o tom vůbec neuvažujeme,“ říká rezolutně Pavel Chrobok. „Kdyby ale bylo nutno motor vyměnit, rozhodně bych sáhl znovu jedině po šestiválci. Přiznávám, že nemám představu o současném sortimentu lodních motorů Scania a jejich cenách. Ale po našich zkušenostech se značkou bych prostudoval rozhodně nejprve právě její nabídku. Jenže tak, jako jsem před pořízením naší lodě o motorech Scania prakticky nic nevěděl, tak jsem v tomto směru ani teď nikam dál nepokročil.“

Kapitán průmyslu kapitánem lodě
Jak jste se dostal k provozování lodní dopravy na Vltavě?, ptáme se Pavla Chroboka, který svou flotilu o dvou lodích provozuje společně s manželkou Markétou a dvěma syny.
„Není to vůbec moje profese. Vlastně to byl jen takový sen. Trochu vzdálený realitě. Podnikatelsky jsem začal v úplně jiném světě. Rozvinuli jsme velkoobchod s obuví, dokonce jsme se věnovali i její výrobě ve vlastní továrně. Ale pak mne postihlo zdánlivě banální onemocnění, zánět slepého střeva, které přešlo do značných komplikací. Natolik vážných, že jsem strávil tři měsíce v nemocnici a došel přitom k poznání, že žijeme jen jednou. Tak jsem ze světa bot ze dne na den odešel a začal si těsně po čtyřicítce plnit dětský sen - stát se lodním kapitánem. Dnes v něm žiji spokojen s tím, že jsem zvolil dobře. A rozhodně nelituji! Přestože mám jen minimální technické znalosti a dovednosti, abych si práce na lodi dělal vlastními silami. Případné opravy či složitější servis bych musel svěřit odborníkům. I když asi nemusím vysvětlovat, že odvézt loď do servisu vlastně nelze. A když nemůže hora k Mohamedovi, musí Mohamed k hoře. Ale to vše se musí zaplatit. Navíc, pokud by bylo nutno použít nějaké náhradní díly, nastal by zřejmě problém. A nikoli malý. Po padesáti letech zřejmě nebudou pístní kroužky ležet někde ve skladu jako běžná položka. Ale existují spousty šikovných lidí, kteří umí tyto problémy řešit.“


Zdroj: Trucker 10/10
Autor: Ondřej Horský

Fotogalerie