Jordánsko - V průsečníku dějin

Jordánsko leží na křižovatce nejdůležitějších obchodních tras ranného středověku mezi severem a jihem, ale i východem a západem. Ve zdejších oázách se proto setkávaly karavany například s hedvábím z Číny, kořením z Indie, sklem z Itálie, porcelánem z Germánie, sečnými zbraněmi ze Španělska. Území dnešního Jordánska bylo zemí bohatnoucí zásluhou obchodu a služeb s ním souvisejících.

Jordánské hášimovské království je dnes velmi specifickou zemí ležící v oblasti sužované napětím na pomezí války. Západní břeh Jordánu (Předjordánsko), významná část jeho území, je více než čtyřicet let okupována a prakticky již anektována Izraelem. Statisíce uprchlíků z této nejrozvinutější části země našly útočiště převážně na okrajích jordánských měst. A tvoří více než polovinu obyvatelstva! Sousedy Jordánska jsou Irák, Izrael, Saúdská Arábie, Sýrie.Země s respektovaným výsostným postavením v Lize arabských států, jejímž je zakládajícím členem, rozhodně není bohatá. A to přesto, že nabízí skvělou turistickou atraktivitu zásluhou příjemného podnebí, polohy na březích Mrtvého moře a na jihu i malé části Rudého moře, velmi dobré úrovně služeb, především však díky množství vzácných a zachovaných památek v čele se skalním městem ležícím přibližně uprostřed země.

Areál Petra ( petra = skála, Al-Butra) je archeologickým klenotem globálního významu. Od roku 1985 figuruje na seznamu světového kulturního a přírodního dědictví  Unesco. V bibli je zmiňováno jako Selá, Arabové jej pojmenovali Mojžíšovým údolím. Vzniklo jako kultovní pohřebiště (na podobném ideovém principu jako egyptské pyramidy) v dokonale chráněné velmi hluboké rokli, kde se setkávají tři údolí (Vádí al-Araba) a které má dostatek vody. Bylo založeno asi ve 3. století před naším letopočtem, kdy zde žili vzdělaní a kulturní Nabajetci. Petra se stala hlavním městem jejich království a jednou z nejdůležitějších kulturních a obchodních křižovatek tehdejšího světa.

Všechny velmi rozměrné chrámy, hrobky, amfiteátr a další stavby jsou mistrovsky vytesány do pískovce a odrážejí výrazné stopy nejrůznějších kultur a náboženství. Město dosáhlo vrcholu rozkvětu a významu okolo roku 62 př. n. l., kdy mělo na 30 000 obyvatel. Ti jej opustili po druhém ničivém zemětřesení v 6. století našeho letopočtu. Místo pak postupně upadalo v zapomnění a stalo se tajemstvím místních beduínů, kteří existenci skalního areálu pečlivě skrývali před světem. Prvním Evropanem, který vstoupil do Petry po křižácích, byl roku 1812 švýcarský badatel a cestovatel Johann Ludwig Burckhardt, jenž v přestrojení za Araba cestoval ze Sýrie do Egypta. Dnes zde pokračuje velmi opatrný archeologický výzkum a předpokládá se, že větší část památek se ještě skrývá v písku.

Rovina od obzoru k obzoru
Návštěvníkům přináší při průchodu dlouhým hlubokým kaňonem největší zážitek odkrývání nových pohledů na další a další stavby, proměny barev a světelných efektů zásluhou pohybu slunce nad roklinou, dokonalost řemeslného zpracování staveb i jejich kolosální velikost a především pokora před historií dlouhou téměř dvě a půl tisíciletí. Tisícovým zástupům turistů slouží dobře připravení laskaví průvodci, ale i vodiči oslů či koní nosících neúnavně líné obézní Evropany a Japonce. Všude se však rojí spousty nepříliš dotěrných prodavačů nádherných suvenýrů. Od školáků po starce.Moderní mezinárodní letiště v Ammánu s hustotou provozu a úrovní služeb je zcela srovnatelné s Budapeští, odkud jsme startovali. Provoz ve městě je však daleko pestřejší složením parku dopravních prostředků. Dominují jednoznačně pickupy všech možných stáří s převahou značek Toyota a Nissan, ale nechybí ani Hyundai či Mitsubishi. Podobné, ale většinou mladší složení mají osobní vozidla. Nákladní technika má jednoznačně nejvyšší věkový průměr a pohled na ni připomíná Německo šedesátých, sedmdesátých let. Nejčastěji zde totiž jezdí mercedesy. Přesněji dvounápravový Mercedes-Benz L 322 a jeho odvozeniny včetně tahačů či těžších typů z šedesátých let. Převážně v nejjednodušší verzi s užitečnou hmotností téměř sedmi tun, vznětovým čtyřválcem o výkonu 80 kW, klasickou pětistupňovou synchronizovanou převodovkou a valníkovou nástavbou s vysokými efektně zdobenými postranicemi. Je až neuvěřitelné, jak po téměř padesáti letech těžké služby zůstávají provozuschopnými. Navíc jsou nekompromisně přetěžované, slouží i jako autobusy, když se na korbu vejdou desítky stojících cestujících. Vedle nich jsme však viděli i „vlaky“ s mohutným zánovním kapotovým tahačem Mack vlekoucím vanový sklápěcí návěs a přívěs delší, než v Evropě umožňuje „skandinávská“ norma, 25,25 metru. Slouží však zjevně jen v několika průmyslových základnách zpracovávajících vytěžené suroviny.

Krajina je neuvěřitelně pestrá. Okolo moře, ve městech, poblíž vzácných vodních toků a nádrží září oslnivá bujná zeleň, spousty palem, olivovníků, ovocných stromů i přepečlivě pěstované vinné révy. Dramatickým kontrastem jsou proti tomu pustiny s charakterem stepi, většinou však pouště, respektive holých, vyprahlých a překvapivě vysokých hor.Poušť je daleko zajímavější, než by se na první pohled mohlo zdát. Především každý její úsek je naprosto jiný. Barvou, strukturou i charakterem. Klasická žlutá (většinou však spíše béžová) patří písku o velikosti zrn pod milimetr. Drsnou černou tvoří kamení vulkanického původu, štěrk velikosti velkých a středních dlažebních kostek. Bílé úseky místy doslova jiskří ve slunci, když jejich materiálem jsou kamínky formátu velkých fazolí. A červená? To je strašný nepřítel automobilů - jemný prach srovnatelný s hladkou moukou. Dostane se absolutně všude. Jen malou nadsázkou je tvrzení, že i pod sklíčko hodinek. Když tímto úsekem projede auto jen trochu rychleji, zvířený prach zůstává viset ve vzduchu po dlouhé minuty jako mlžný opar.

Poušť však není nekonečnou rovinou od obzoru k obzoru, protože tvoří jakási koryta, údolí či planiny lemované skalami nebo horami vzdálenými desítky metrů, nebo kilometrů. Stejně tak není pustinou. Křižují ji pisty mnohdy ujeté do tvrdosti betonu, někde tudy vede i asfaltka, ale najdeme zde i oázy uměle zavlažované zeleně (převážně se jedná o zeleninu), nečekaně často ale také stanové osady beduínů. Okolo nich pak přešlapují stáda pečlivě opečovávaných velbloudů, několika oslů a v nejlepších případech i koní.

Jordánsko je v oblasti poznamenané dlouholetým napětím nadprůměrně bezpečnou zemí. Policejní složky jsou početné, respektované a rychle reagující. A pestré. Působí zde totiž policie pořádková, dopravní, cizinecká, jízdní, horská i regionální. Každá v jiné, velmi efektní a dokonale užité, čisté a nažehlené uniformě a s nepřehlédnutelnou autoritou. Na strategických místech komunikací jsou vybudovány posty armády nebo policie, kde je namátkově kontrolována identita cestujících s respektem k organizovaným turistům. Jordánci jsou k cizincům velmi tolerantní, laskaví a vstřícní. Zajímavým kontrastem je, třeba ve srovnání s Tureckem, které je formálně až přísně sekulární zemí, že ve vesnici s dvaceti domy jsou i tři mešity. A lidé spíše uzavření. V jordánském muslimském království je mešit mnohonásobně méně. Nejčastěji ve větších vesnicích či městech, kde tvoří spolu s kasárnami, školou a místní úřední budovou malý komplex. Nelze však přehlédnout výjimečné, ale stejně dobře udržované kostely či hřbitovy katolické. Dokonce i pravoslavné!

Instinktivní chování na silnici
Země má relativně hustou silniční síť na dobré, místy až vynikající úrovni, dopravní značení v arabštině i angličtině, provoz není zatížen poplatky. Nechybí ani přiměřená hustota čerpacích stanic a servisů, ale velmi rozdílné úrovně. Dopravní předpisy se téměř nedodržují. Při předjíždění, vjíždění do křižovatky, projíždění zatáček a dalších manévrech se místní chovají spíše instinktivně. Ale ohleduplně a spíše defenzivně. Rychlostní limity policie snad ani nekontroluje, ale na jejich porušování většina vozidel vzhledem k jejich věku ani technicky nemá.

Na klíčové severojižní trase z Ammánu do Akkaby jezdí moderní luxusní klimatizované autobusy, veřejnou dopravu mezi ostatními městy tvoří přeplněné a hodně ojeté minibusy, nebo pickupy se zvýšenými postranicemi. Železniční doprava hraje okrajovou roli, výjimkou je turistický vlak jezdící mezi Akkabou a pouští Vádí Rum, respektive úzkokolejka obsluhující zdejší těžbu surovin. V zemi je v provozu jen 1200 km železnic a 6856 km silnic. Letecká společnost The Royal Jordanian Airline je moderně vybavená a velmi vytížená, poskytuje mezinárodní služby v Ammánu a Akkabě. Ze Sýrie vede trať procházející Ammánem a pokračující na jih do Naqb Ištaru s odbočkou do Akkaby.

Stravovací zařízení mohou až překvapit úrovní hygienického standardu. Husté síti rychlého občerstvení dominuje chutná šavarma (grilované jehněčí, hovězí nebo kuřecí v arabském chlebě), falafel (bezmasý karbanátek z cizrny), ale i kebab, zeleninový salát, pečené maso se zeleninou či rýží a další. Kuchyně je pestrá, kulinářsky vyspělá. Do větších měst však již bohužel začíná pronikat degradace stravovací kultury prostřednictvím průmyslu typu McDonald‘s, KFC, Pizza Hut a dalších. Zatím naštěstí spíše ignorovaná. Jakkoli je Jordánsko zemí muslimskou, veřejnost i státní správa jsou velmi tolerantní například k pití alkoholických nápojů, které jsou k dostání bez omezení v obchodech i restauracích.


Zdroj: Trucker 06/09
Autor: Ondřej Horský

Fotogalerie