Ford – Největší model v řadě LUV

Ford dokončil modernizaci všech svých modelů lehkých užitkových vozidel. V tuto chvíli už jsou také na českém trhu.

Zcela nejmenším modelem – mimo zájem tuzemských zákazníků – je Fiesta Van, následuje úplně čerstvá novinka Transit Courier, Transit Connect, Transit Custom a na vrcholku nabídky je modelová řada Ford Transit. Jen pro úplnost dodávám, že označení „Transit“ nyní nesou všechny užitkové verze, tj. jak van, i kombi, zatímco osobní verze (liší se výbavou i komfortem a kvalitou použitých materiálů v interiéru) nesou označení Tourneo. K redakčnímu testu jsme převzali model Ford Transit 350 L2H2 van, tedy klasickou skříňovou dodávku v jednom z nejžádanějších rozměrů na českém trhu s celkovou hmotností 3500 kg. Jak je u předváděcích či demonstračních vozidel zvykem, výbava byla vyšší než standardní, či spíše se domnívám, že takto vybavený Transit van si do své flotily málokdo pořídí. Motor 2.2 TDCi je v nabídce ve výkonových verzích 74 kW, 92 kW a 114 kW. Testované vozidlo mělo samozřejmě 114 kW/155 k, tedy agregát s největším točivým momentem 385 Nm. Pohon předních kol, přímo řazená šestistupňová převodovka. Úroveň standardní výbavy Trend sama o sobě je dost bohatá – elektricky ovládaná boční okna i zpětná zrcátka, vyhřívané přední sklo, centrální zamykání s dálkovým ovládáním, systém ESP vč. ochrany proti převrácení, asistent pro rozjezd do svahu, trakční kontrola, autorádio s USB/AUIX, manuální klimatizace, tempomat,kožený volant, zadní závěsné zařízení atd. Aby toho nebylo málo, tak importér objednal vozidlo ještě s další příplatkovou výbavou, jako je Sada pro lepší viditelnost za 23 500 Kč, Sada Ice Pack 4 (kvalitnější audio výbava) za 10 000 Kč, osvětlení nákladového prostoru s LED za 2400 Kč, obložení nákladového prostoru překližkou za 1300 Kč, zadní stírač za 2500 Kč (zadní dvoukřídlé dveře byly prosklené, což asi ke klasickému vanu není to „pravé ořechové“), tažné zařízení včetně systému stabilizace přívěsu TCS za 4000 Kč a metalickou barvu za 16 000 Kč. Suma sumárum tak testovaný Ford Transit Van v akčních cenách stál 656 900 Kč bez DPH. V ceně je zahrnuta prodloužená záruka na 5 let/200 000 km bez příplatku.

Doširoka se otevírající dveře s dvoustupňovou aretací umožňují pohodlný přístup na „pracoviště“ řidiče. Volant je seřiditelný ve dvou rovinách, sedadlo řidiče pak nepostrádá možnost i výškového nastavení. Prostoru je dostatek. Takže vše patřičně seřizuji tak, abych dosáhnul na ovladače a přitom měl i pohodlí. Ještě zpětná zrcátka a otáčím klasickým klíčkem ve spínací skříňce. Palubní deska nového Transitu je celá přepracovaná, v podstatě odpovídá osobním modelům Ford, nejspíš Focus. Sice na můj vkus trochu moc tlačítek ve střední části palubní desky, ale pravdou je, že patří audio systému a větrání/vytápění. Základní a nejpotřebnější ovladače jsou soustředěny klasicky do dvou páček pod volantem, řadicí páka šestistupňové převodovky pak u pravého kolene na palubní desce. Řidič tak má možnost, třeba při distribuci zboží ve městě, vystoupit bez problémů pravými dveřmi přímo na chodník. A když už jsme u palubní desky, oceňuji množství odkládacích míst, poličku nad čelním sklem a také prostor pod dvoumístnou lavicí spolujezdců. Samozřejmostí v této kategorii vozidel je, že prostřední opěradlo je sklopné a na jeho zadní straně je klipsna nebo pružná páska umožňující upevnění třeba nákladového listu apod. Navíc se na ní dobře píše. První kilometry s velkým Transitem patří distribuci v městském provozu. Takže ze servisu Ford v Ořechu mířím přímo do centra Prahy, jak by možná klasik řekl, do „bahna velkoměsta“. Nedá se říci, že bych jel plynule, spíše s vozidlem plynule „popojíždím“, takže musím neustále řadit a nejvyšší rychlostní stupeň použitelný v oblasti imaginární distribuce zboží kolem Václavského náměstí byl ten třetí. Tomu také odpovídá průměrná spotřeba těsně pod 10 l/100 km. Druhým zkušebním úsekem se stává dálnice D1 na trase Praha–Humpolec–Praha. V Humpolci jedna z konkurenčních značek presentuje poslední generaci obdobné dodávky a tak spěchám. Provoz je ale tak hustý, že jen v několika krátkých úsecích atakuji rychlost 130 km/h, většinou je to kolem 110 km/h a ve dvou úsecích kde probíhá rekonstrukce dálnice a provoz je omezen, jedu max. 80 km/h. Mám ale štěstí, tam i zpět jsem pořád jel, žádná nehoda, žádné stání a průměrná spotřeba (dle palubního počítače) byla 8,7 l/100 km. Ale na dálnici si také uvědomuji, že ačkoliv Ford u Transitu nabízí nyní zcela nový interiér, prostor vedle spojkového pedálu, tj. místo pro levou nohu, se změnil jen velmi málo a tak levá noha může „odpočívat“ pouze skrčená na podběhu levého předního kola, tak jako u vozidla předchozí generace. Nic moc.

Třetí testovací okruh vede jihozápadně od Prahy po silnicích II. a III. tříd v kopcovité oblasti, nicméně na trase, kterou dobře znám. Snažím se o svižnou, plynulou, ale ekonomickou jízdu, bez zbytečné akcelerace či zbytečného ostrého brzdění. Výsledná spotřeba 7,2 l/100 km potěší. Pravdou ale je, že na tachometru je natočeno necelých 1500 km, takže motor je ještě takříkajíc „v záběhu“ a spotřeba by měla ještě klesnout. Pokud jde o jízdní vlastnosti, chválím výkon motoru i brzd, potěšilo přesné řazení. Zvláště při jízdě na dálnici jsem ocenil dobré odhlučnění motoru. I při vysokých rychlostech jsem v pohodě mohl poslouchat autorádio. Také výhled z vozidla je velmi dobrý. Přístup k nákladovému prostoru ať už posuvnými dveřmi na pravém boku či zadními křídlovými dveřmi s dobrou aretací je velmi dobrý, nicméně při nakládání palet vysokozdvižným vozíkem je třeba hlídat u zadních dveří nástupní plošinu a „kouli“ závěsného zařízení. Nákladový prostor obložený překližkou je méně hlučný než holý plech a také bude jistě vykazovat delší životnost. Přepravovaný materiál, palety apod. je možné upevnit k deseti robustním okům a k tomu všemu si ještě nechat kvalitně posvítit LED osvětlením. Objem nákladového prostoru 10 m3 patří ke standardu, nijak se v této třídě nevymyká. Pokud jde o manévrování při parkování či při couvání k oji přívěsu, ocenil jsem za příplatek montovanou couvací kameru s monitorem ve vnitřním zpětném zrcátku. Domnívám se ale, že u českých dopravců najdete pouze malé procento vozidel, která u klasické karoserie van mají prosklené zadní dveře. Většinou se používají dveře celoplechové, a to hlavně kvůli větší bezpečnosti přepravovaného zboží.

Převzato z časopisu

Fotogalerie