Náhradní díly – Originální (OEM) vs. neoriginální (non-OEM)

OEM  je zkratka Original Equipment Manufacturer, což znamená, že výrobce dodává díly či náhradní díly, které jsou původně navrženy, konstruovány a vyráběny jako originální produkt.

Pokud potřebujeme náhradní díl (ND) do svého vozidla, máme několik možností. Obrátíme se na výrobce vozu a necháme si dodat jeho originální náhradní díly. Dostaneme buď ND, který výrobce přímo vyrábí nebo jej nakupuje od smluvního dodavatele OEM. Z hlediska „fyzické životnosti“ můžeme zakoupit dokonce zcela nový originální ND nebo tzv. repasovaný. Tedy originální, používaný a opravený. Druhou možností je zakoupit náhradní díl neoriginální od non-OEM výrobce. Tady je třeba rozlišovat mezi značkovými ND, neznačkovými ND, kopiemi či dokonce jen náhražkami. Každá z těchto možností má svoje pro i proti. Rozdíl je mnohdy nejen v ceně ND, ale také, a to především, v jeho kvalitě a životnosti.

Nic není jen tak

Nicméně, aby to nebylo všechno jen tak, je třeba si uvědomit několik faktů z řízení strojírenské výroby, resp. z řízení jakosti strojírenské výroby. Pokusme se celou záležitost poněkud zúžit a zaměřit se pouze na automobilový průmysl. Příprava strojírenské výroby a tedy i výroba automobilů, zjednodušeně řečeno, bazíruje na dvou základních činnostech: tzv. „konstrukci“ a „technologii“. To by nám mohlo být relativně blízké, alespoň těm, kteří jsme se pokusili již někdy něco sami vyrobit nebo jsme se na jakoukoliv výrobu alespoň dívali. Opět zjednodušeně: jakýkoliv výrobek musí být nejprve „konstrukcí“ vymyšlen a zkonstruován, poté k němu „technologie“ zpracuje metodiku výroby a výrobní postup.  Až potom může být vyroben, třeba kusově, sériově či velkosériově. 

Každý výrobek má „konstrukcí“ a „technologií“ předepsanou „kvalitu – přesnost“. Ta se projevuje nejen v pečlivém a funkčním tvaru (konstrukce), ale také v technologickém zpracování – např. metodě výroby (třískové obrábění, tváření atd...) či třeba chemickém nebo tepelném zpracování (správná struktura materiálu ve vztahu k předpokládanému zatížení jednotlivých částí ND či předpokládané optimalizace opotřebení). Ve strojírenské výrobě (ostatně tak jako i v jiných činnostech) existuje také něco, čemu říkáme „tolerance“ – či přípustná odchylka od předepsané hodnoty odpovídající požadované kvalitě. V tomto ohledu výroba navíc pracuje s tzv. „tolerančním polem“. Daná odchylka v kvalitě výroby v rámci tolerančního pole je potom určující pro zařazení, byť originálně vyráběného ND, do skupiny daného primárního určení výrobku. 

Zjednodušeně řečeno, pokud máme vyrobené součásti v požadované kvalitě, ale díky konkrétní odchylce v tolerančním poli patřící do skupin např. A, B či C (oboustranně vzestupná odchylka kvality), potom například výrobky patřící do skupiny A jsou vhodné pro prvovýrobu, B například jako značkové ND a C například jako neznačkové ND. Do celého, takto zjednodušeně popsaného procesu vstupuje navíc unifikace (míra zaměnitelnosti) a optimalizace (hledání kompromisu), a to jak konstrukční, tak technologická. Výsledkem je výrobek (ND) s tzv. „naprogramovanou“ funkčností, kvalitou a životností. Ve všech těchto atributech se výrobky (ND) více či méně liší, a to podle toho, kdo a za jakým účelem je vyrábí. 

Výrobce s puncem OEM?

V případě výroby vozidel jde o to, že každý koncový výrobce, automobilka, má nějaký systém či síť dodavatelů dílů. To znamená, že pro vozidlo dané značky je jasně specifikován také dodavatel originálních (OEM) náhradních dílů. Ovšem i OEM výrobce využívá při výrobě svých dílů své další dodavatele. Například výrobce pryžových částí, tedy těsnění, gumových pouzder, těsnících kroužků a jiných výrobků. Jsou tedy OEM ND opravdu vyrobeny OEM dodavatelem? Vlastně je to vzácné. Většina OEM výrobců navrhuje výrobky pro sebe, ale nechává například plastikářské a gumárenské závody vyrábět produkty, které nakupuje. Jsou i výjimky, ale není jich mnoho. Existují OEM výrobci, kteří si vyrábějí například svá vlastní pryžová těsnění. Řada z nich je však naopak nakupuje od jiných výrobců. Takže mohou mít mnoho dodavatelů, což má samozřejmě vliv na kvalitu. Kvalita se pro různé dodavatele vždy liší. A to i tehdy když se výrobky vyrábí podle stejné specifikace! Kvalita může být lepší nebo horší, ale nikdy není stejná. Pro mnoho aplikací to nemusí být důležité, ale v některých případech je to zásadní.

Co je to „non-OEM“?

Non-OEM je prostě „ne-originál“ nebo „kopie“. Hlavní myšlenkou je samozřejmě to, aby produkty byly levnější, ale stejně kvalitní jako originály (OEM). Mnohokrát se stane, že dostanete produkt, který není tak kvalitní jako originál. Jsou zde ale i kopie, které jsou stejné kvality nebo dokonce lepší než originály. Mnoho z těchto „non-OEM“ výrobců/dodavatelů mohou (ale také nemusí) mít nedostatek odborných znalostí a zkušeností s výrobou daných ND. Nicméně, mohou velmi dobře doplnit znalosti tím, že zaměstnávají lidi se správnými zkušenostmi a praxí.

Originální ND lepší než kopie?

Nemusí být vždy nutně lepší. Pokud si porovnáte většinu originálních produktů s „kopiemi“, zjistíte, že ve většině případů jsou originální výrobky lepší, ale jistě ne ve všech případech. Takže pokud můžete najít neoriginální výrobek, který splňuje vaše požadavky, pak budete na správné cestě získat potřebnou kvalitu za nižší cenu.

Proč není originální ND vždy lepší než kopie?

To záleží hlavně na subdodavateli, který dodává produkty OEM výrobci. Pokud subdodavatel používá kvalitní polotovary, dodržuje technologické postupy, postupy výstupní kontroly kvality a jeho zaměstnanci „vědí, co dělají“, pak je velmi pravděpodobné, že kvalita bude vysoká. To není něco, co závisí jen na dodavateli OEM. Tak proč si myslet, že neoriginální výrobky musí být méně kvalitní ve srovnání s originálním výrobkem? Jen proto, že to není originál? Nebo možná proto, že je levnější? „Non-OEM“ výrobce může velmi dobře disponovat všemi potřebnými vědomostmi díky svým historickým zkušenostem. Mohl v minulosti být subdodavatel pro OEM výrobce nebo například spolupracovat s OEM v oblasti výzkumu a vývoje.

Proč jsou originály obvykle mnohem dražší než ne-originály?

OEM výrobci mají obecně vyšší náklady na vývoj a marketing, vyšší režijní náklady a pravděpodobně vyšší nároky akcionářů na zisk (většina OEM výrobců jsou společnosti veřejně obchodovatelné na burze). Pokud je „non-OEM“ mnohem menší organizací s více lidmi přímo se podílejících na každodenní činnosti, ve výsledku to znamená nižší „alokované náklady na hlavu“, jinak řečeno „do ceny výrobků se nepromítají náklady na platy vysokých manažerů a rozbujelého administrativního aparátu. A rada na závěr? Jak se v tom všem správně orientovat? Všechno záleží na jedné jediné věci – je třeba přemýšlet a vybrat si toho správného dodavatele, ať je to již OEM nebo non-OEM. Je dobré vždy sledovat svůj vlastní rozum a nenechat se zviklat jen reklamou. Cena totiž nemusí být vždy tím určujícím argumentem.

Převzato z časopisu

Fotogalerie