TANKOVÝ DEN – Desáté tankobraní

Lešanská aréna Vojenského technického muzea VHÚ se opět předvedla v tom nejlepším světle. Již po desáté zde zahřměly motory tanků a obrněných vozidel, jakož i jiné vojenské techniky a návštěvníci měli na co koukat.

Tankový den je exkluzívní možnost pro fanoušky, ale třeba i jen náhodné zájemce, vidět historická obrněná vozidla přímo v akci. Také tentokrát přijeli tisícovky návštěvníků, kteří zaparkovali svá vozidla na přilehlých polích. Organizátorům sice trošku zatrnulo při pohledu na oblohu a vzpomínce na loňský ročník, kdy museli téměř celou polovinu parkujících doslova vytlačit z rozbahněného terénu. Letos také sprchlo, nakonec se však obavy nepotvrdily, naopak – zavlažený terén výrazně vyhovoval právě při dynamických představeních v aréně. Neprášilo se – a to byla velmi pozitivní skutečnost.

Tematické okruhy techniky

Tematicky byly jízdy obrněnců rozděleny do několika okruhů. Nejprve navodila tu správnou atmosféru Československá předválečná technika. Vojáčci v dobových uniformách vyrazili na předváděcí plochu s maketou plátěného tanku z dvacátých let minulého století a svedli téměř nefalšovaný souboj s kulometným hnízdem na vyvýšené kótě arény. Poté se vyvalil na polygon známý československý tank LT-38. Původně byl vyvinut v ČKD z pokusné konstrukce THN. Československá armáda jich objednala 150, nicméně nikdy si je nepřevzala. Učinil to za ní Wermacht, který si odebral tanky přímo ve výrobě. Generál Guderian je zařadil do výzbroje svých jednotek a nasadil ve vítězných taženích proti Polsku, Francii, Belgii a Holandsku. LT-38 se zúčastnil též napadení Sovětského svazu, což se ovšem nakonec neukázalo být nejlepším nápadem Třetí říše. LT-38 sloužil v armádách několika dalších států – Slovenský štát, Rumunsko, Maďarko, a nakonec po druhé světové válce se stal páteří obnovené Československé armády. Vedle LT-38 byly v lešanské aréně k vidění v tomto segmentu ještě čs. Tančík STRV M37 „Švéd“ a nákladní vůz Škoda 6L. Techniku z druhé světové války představovaly polopásový obrněný transportér SdKfz 251 „Hakl“, který v rozbahněném terénu krásně předváděl, že řízení kol přední nehnané nápravy mělo vždy více-méně poradní hlas. Nicméně zážitek to byl zajímavý a ani nevadilo, že pouze odborníci poznali drobný trik. „Hakl“ byl totiž přestavěn z kolopásové Tatry 810, která ještě do nedávna sloužila na některých útvarech jako záložní tahač.

Česká stopa a neuvěřitelný T-34

Československou konstrukční školu, alespoň částečně, zastupoval známý tankový stíhač Hetzer. Svařovaná konstrukce nástavby byla totiž uložena na podvozku již zmíněného LT-38, v rámci protektorátního uspořádání však tehdy značeného jako PzKpfw 38 (t). Od roku 1943 jich v ČKD a Škodě Plzeň bylo vyrobeno na 2800 kusů. Původně byly poháněny motory Praga AE 2800 (160 k) a osazeny převodovkou Praga Wilson, pozdější verze měly dokonce motor Tatra TD 103 o výkonu 207 k. Lahůdkou z historického, ale též technického hlediska byl známý T-34 ve variantě 85. Sovětský střední tank byl v době svého vzniku nejlepším ve své třídě na světě. Zcela objektivně je třeba konstatovat, že v době napadaní Sovětského svazu Třetí říší se mu nebyl sto žádný z nacistických strojů vyrovnat dokonce ni jej ohrozit. Počátky jeho vývoje spadají do roku 1937. Kromě technologicky skvěle zvládnuté výroby nástavby a věže v podmínkách, které si lze dnes jen těžko představit byl technickou lahůdkou vznětový motor V-2. Vidlicový dvanácti válec s malým rozevřením byl evolucí (či spíše revolucí) v licenci vyráběného leteckého zážehového motoru Liberty. Schopnost spalování motorové nafty se ukázala v boji jako jednou z rozhodujících výhod. Například ani na tuto skutečnost nenalezli agresoři pražádnou odpověď. Ať se snažili seč mohli, do své porážky sériové provedení tanku se vznětovým motorem v potřebné produkci nikdy nedotáhli. Po skvělé T-34 protáhly své kola a pásy po lešanském blátě také velitelský vůz Dodge, tank M 36 Jackson a obrněné vozidlo Windsor Carrier Mk. II. Zábavu přihlížejícím přivezl též britský dělostřelecký tahač Morris Commercial C-8 FAT, kterému muselo z nepříjemného terénu pomáhat družstvo vojáčků – ale i to je „život v poli“ a to musí voják bez problému zvládat – chce-li přežít.

Těžký „Iosif Stalin“

Další lahůdkou v terénu byl sovětský těžký tank IS-3 (Iosif Stalin). Jeho vývoj byl zahájen v roce 1944 pracovním vzorkem zvaným Kirovec-1. V prosinci bylo rozhodnuto J. V. Stalinem o jeho sériové výrobě. Do bojů druhé světové války IS-3 velmi pravděpodobně nikdy nezasáhl. Do Německa se dostal až v září roku 1945 jako součást demonstrace zbraní vítězných armád – a vzbudil u spojenců (pořád ještě) velký zájem. Upoutala především velice jednoduchá a účelně tvarovaná korba s velice silným pancířem. Předek korby je svařen ze tří válcovaných plátů, které vytváří pro tento stroj charakteristickou špičku ve tvaru klínu. Právě k vůli ní dostal IS-3 přezdívku Ščuka (štika). Řidič sedící uprostřed korby v předu měl k dispozici kromě poklopu také malý periskop a v případě nouze únikový výlez v podlaze tanku. K pohonu byla použita evoluční varianta osvědčeného vznětového motoru V-2-IS poskytující maximální výkon na hranici 600 k. Lafetované dělo 122 mm a koaxiálně uložený kulomet DT 7,62 mm byly dostatečnými argumenty pro všechny potencionální pochybovače. IS-3 a IS-3M (modernizace z roku 1960 – především nový motor V-54K-IS z T-54, nová ventilace, filtry a výzbroj) se dočkaly bojového nasazení v roce 1967 v rámci Šestidenní války na straně Egypta. Bohužel technická vyspělost a bojová inteligence arabských posádek byla pro zhruba stovku dodaných strojů zcela fatální. Jejich opravdu osobitý vztah k bojové technice dokládá celá řada vyřazených tanků prostým vhozením granátu otevřeným věžovým poklopem. To proto, že Egypští vojáci považovali za nutné být připraveni k rychlému opuštění tanku v případě nouze. Celou řadu IS-3 a IS-3M tak získali Izraelci, kteří je využívali poměrně dlouhou dobu jako pásové tahače. Pro našince je IS-3 a IS-3M známá ještě z jednoho důvodu, v noci z 20. na 21. srpna 1968 byly v kontingentu armád, které přijely do Československa na přátelskou „návštěvu“.

DANA a ostatní

Techniku Československé lidové, Československé a později již jen České armády reprezentovaly: bojové vozidlo pěchoty BVP-1, obrněný transportér SKOT (kdopak si vzpomene co do jeho konstrukce dodávala kopřivnická Tatra?), tank T-72, samohybná houfnice 122 mm 2S1 Gvozdika, mostní tank MT-55, obrněný transportér OT-64/R2 a samohybná kanonová houfnice ShKH 152 mm DANA. Ta byla pro mě osobně určitou drobnou vzpomínkou na léta vojenské prezenční služby. Těžko mě samotnému bylo pochopit jak jsem se před lety mohl vsoukat (při dodržení časové normy) na místo miřiče/střelce do levé části nástavby či na místo řidiče nebo velitele vozu. Skvělý tatrovácký čtyřnápravový podvozek (otočen motorem vzad) a výkonný motor, vidlicový dvanáctiválec 275 kW dodával DANĚ vysokou přidanou hodnotu jak v terénu, tak na silnici. Maně si vzpomínám, že s okem přitisknutým na okulár miřidel (mimochodem československé výroby, vzor 77) by mě ani ve snu nenapadlo, že třiceti tunový kolos si to šine přes hluboké příkopy a strouhy terén neterén.

Zrovna tak by mě ani nenapadlo (než mi to starší řidič oddílu Novák prakticky a velice názorně nedokázal), že se dá s jedenáct metrů dlouhou, pancéřovanou příšerou předjíždět osobní auta na běžných státních a okresních silnicích v okolí Plzně v rychlosti více než 120 km/h a mít přitom zavřené pancéřované „kufry“ již tak dost malých čelních průhledů! Samohybná kanonová houfnice 152 mm DANA vzor 77 byla ve své době excelentním zbraňovým komplexem, který plně vyhovoval strategii a doktríně, na níž byly založeny obranné plány armád Varšavské smlouvy. Dodnes je velmi spektakulárním zjevem každé předváděcí akci, které se zúčastní. Novodobou těžkou techniku České armády a současných spojenců jsme zhlédli ve formě tanku Leopard, izraelské Merkavy, vyprošťovacího tanku VT-72-M4CZ, bojové verze T-72-M4CZ, obrněného transportéru ULAN/SCOD, kolového transportéru KOT Pandur, obrněného vozidla OV Iveco či lehkého obrněnce Humvee. Závěrečné defilé techniky jen podtrhlo jedinečnost „Tankového dne“, který v Lešanech zorganizovali již po desáté. Návštěvníci byli očividně spokojeni, stejně jako já. Doufám, že i vám připadnou obrázky a drobný text zajímavé.

Převzato z časopisu

Fotogalerie