Rekord navždy – Na ostří břitvy

Ke konci ledna 1938 vyvrcholilo úsilí trojnásobného mistra Evropy v automobilových závodech Rudolfa Caraccioly o dosažení světového rychlostního rekordu.

Fenomenální jezdec měl v té době za sebou již několik uznaných rekordů z předchozího roku na pět a deset kilometrů a pět a deset mil. Všechny je absolvoval s původním rekordním vozem Mercedes-Benz DAB V12. V jízdě na deset mil s letmým startem dokonce již v roce 1936 dosáhl rekordní rychlosti 333,5 km/h, která znamenala i nejlepší světový výkon. Nicméně konkurence byla ostražitá a tvrdá, a tak Caracciola, chtěl-li být úspěšný a uznávaný, musel zrychlit. Ve třicátém sedmém to ještě nevyšlo, avšak po mnoha úpravách včetně výměny kapalinového chlazení motoru za systém pracující s ledem, byl v lednu 1938 připraven speciál Mercedes-Benz DAB V12 jehož motor byl vyšlechtěn na výkon 541 kW/736 k a 1000 N.m točivého momentu a jehož součinitel čelního odporu se pohyboval na fantastické hodnotě C_d = 0,157.

Jízda na rekord

Do zrcadlového lesku vyleštěný stroj pod vedením Caraccioly prosvištěl měřeným kilometrem s letmým startem říšské dálnice A5 Frankfurt nad Mohanem – Darmstadt průměrnou rychlostí 432,692 km/h v obou směrech (letmou míli zajel s průměrnou rychlostí 432,36 km/h) a zapsal se tak natrvalo do dějin motoristického sportu. Dodnes je to nevyšší rychlost dosažená automobilem na civilní silnici. Toho dne bylo krásné, slunečné ráno a Rudolf Caracciola stihl po rekordu slavnostně se svým týmem a vedoucím závodního oddělení automobilky, populárním Alfredem Neubauerem posnídat v 9:00 v Park Hotelu ve Frankfurtu. „Ještě jednou se silnice změnila v tenkou bílou linku a z mostů se staly malé černé díry. Musel jsem se pekelně soustředit na řízení vozu, abych se trefil. Dříve než můj mozek mohl zaznamenat co se děje, již jsem oním místem projel!" takto popsal svoji rekordní jízdu z 28. ledna 1938 jeden z největších závodníků všech dob, Rudolf Caracciola.  Shodou okolností a krutou ironií osudu byla skutečnost, že ten samý den při, pravděpodobně uspěchaném, pokusu o překonání Caracciolova rekordu vyhasl život jednoho z nejtalentovanějších německých jezdců Bernda Rosemeyera. Šlo jen o krátký čas projetí měřeného úseku. Při jízdě ho v rychlosti okolo 430 km/h srazil v 11:47 při třetím pokusu o rekordní jízdu náraz bočního větru z lesního průseku u Morfeldenu. Vůz byl čtyřista metrů před nadjezdem sražen na dělící pás. Pravděpodobně po korekci jezdce se Auto Union dostal zpět na pravou stranu dálnice. Již mimo Rosemeyrovu kontrolu vylétl do vzduchu a několikrát se převrátil. Nadějný jezdec, miláček německých davů, Bernd Rosemeyer byl vymrštěn z vozu směrem k lesu, tvrdě dopadl a na místě zemřel.

Sláva nebo smrt

„Leží v lese a dívá se do nebe, jako by ještě dýchal...", tento stylizovaný obraz hrdiny, mrtvého Nibelunga byl vložen v Caracciolových memoárech, které vyšly v roce 1939, do úst lékaři závodních jezdců, dr. Gläserovi. Rosemeyerův Auto Union nedokázal Mercedes-Benz 28. ledna 1938 porazit, v ten den dovezl svého jezdce pouze na druhou stranu řeky Styx. Smrt ve voze, který pro Auto Union vyprojektoval Ferdinand Porsche, znamenal konec reálných pokusů o rychlostní rekordy na německé půdě. „Neměli ho za takového počasí pouštět na trať," zuřil Porsche, který od prvního dne roku 1938 pracoval již opět pro značku Mercedes-Benz. Rudolf Caracciola se stal 28. 1. 1938 nesmrtelným, dodnes se počítá mezi nejlepší automobilové závodníky všech dob. Naopak Bernd Rosemeyer, přes všechem svůj nesporný talent a slavná vítězství upadl v zapomnění. Jeho jméno je dnes známo toliko odborníkům a fanouškům motoristického sportu se sklonem k historii. Tak tenká je linie mezi úspěchem a zapomenutím, mezi nesmrtelností a zapomněním. Navíc, díky vhodným okolnostem, platí rekord Rudolfa Caraccioly i po sedmdesáti pěti letech a věru již jen velmi těžko může být překonán. Caracciolův rekordní speciál je k vidění ve firemním muzeu Mercedes-Benz ve Stuttgartu. „Naši návštěvníci se nás stále znovu ptají na neobyčejné zavěšení rekordního vozu Mercedes-Benz W 125 na svislé stěně muzea. S dalšími šesti rekordními vozidly tvoří aerodynamicky tvarovaný vůz pozoruhodné zakončení klopené zatáčky v sedmé zóně pro legendy s podtitulem ‚Stříbrné šípy – závody a rekordy'. Také zvukově zde vládne atmosféra jako na závodní dráze," říká Michael Bock, vedoucí oddělení Mercedes-Benz Classic.

Převzato z časopisu

Fotogalerie