Pacific Truck and Trailer – Tichooceánské trucky

Kanadská firma Pacific Truck and Trailer byla relativně malá, neustále se rozvíjející společnost, vyrábějící těžká a speciální nákladní vozidla. Kromě jiných také dodnes velmi oceňovaná vozidla pro svoz dlouhého dřeva, především z kanadských luhů a hájů. Či super těžké silniční tahače.

Protože automobilka vyšla ideově i reálně z kořenů další kanadské, nepoměrně známější značky, Hayes, není se co divit, že operovala ve stejném prostředí, cílila na velmi podobnou zákaznickou skupinu a její vozidla byla podobná těm, co se vyráběly pod značkou Hayes. Společnost Pacific Truck and Trailer byla založena v roce 1947 třemi ex-pracovníky z firmy Hayes.

Claude Thick, Vic Barclay a Mac Billingsley začali vyrábět těžká nákladní vozidla ve West Coast Shipyards (v loďařských docích) ve False Creeku (Vancouver). Prvním vozidlem, které sjelo z jejich linky (květen 1947) byl model označený jako E-MAD. Zajímavostí je, že svého zákazníka vozidlo našlo až na 3000 mil vzdáleném New Foundlandu, stala se jím společnost Bowater’s Pulp and Paper. Druhý náklaďák značky Pacific si objednala stejná společnost, pod jeho kapotou se skrýval vznětový motor Hercules DFXE 5. Nová firma se rychle ve svém prostředí etablovala a začala nabízet především nosaté trucky pro segment lesnického průmyslu. Mimo to však v té době postavila také dva nízkopodlažní podvalníky – trajlery – pro vládní instituce Britské Columbie, které je využívaly při správě dálniční sítě.

Lepší a větší továrna

Z přístavních doků se v roce 1948 firma přestěhovala do prostornější fabriky na Franclin Street ve východním Vancouveru. Tehdy také vyrobila a dodala hasičskému oddělení města speciál ESMW poháněný motorem Cummins HB-600. Během dalších let se výroba nákladních vozidel pohybovala v jednotkách kusů, firma tedy znovu v roce 1953 expandovala, tentokrát si přibrala ještě obchod s hutní prvovýrobou. Během růstu v tomto období se zvýšil počet zaměstnanců z 11 na 53. V padesátých letech firmě trvalo dobré dva měsíce, než vyrobila jeden nákladní automobil, nicméně její pověst se rozšířila do celého světa. A tak v roce 1954 bylo vydodáno prvních šest těžkých lesáckých vozidel Pacific na Nový Zéland. Protože šlo o kusovou výrobu a změny v designu se daly očekávat pouze takové, které by výrazně odpovídaly změně či vylepšení funkce, byla vozidla až do roku 1956 prakticky stejného, původního střihu.

Nový design Pacific

Změny v designu nosatých, obrovských vozidel přišly až na konci padesátých let. Tou dobou také vyrobili trambusové vozidlo opatřené sněžným pluhem a systémem posypu. Celkem sjely z montážní linky čtyři kusy (1957, 1960, 1961 a 1962), které sloužily při údržbě dálnice z Hope do Princentonu. Šlo o jediné trambusy, které značka Pacific vyrobila až do osmdesátých let dvacátého století. V šedesátých letech vystřídaly dlouho sloužící E modely vozidla řady P-model. Začaly vznikat truck řady P-9 a P-16, první z nich byl postaven v roce 1963. Byl vybaven vznětovým motorem Cummins V8-903, měl instalované dvě výfukové brzdy Williams, elektrický retardér Lear na hnací hřídeli a nádrž s vodou k postřiku bubnů brzd. V roce 1967 se Pacific Truck and Trailer znovu stěhoval, tentokráte do severní části Vancouveru. Na 4300 m² (46 000 čtverečných stopách) zde postavili výrobní zázemí, které zhruba po osmi letech bylo opět nevyhovující.

V srpnu roku 1970 byla prosperující společnost Pacific Truck and Trailer prodána firmě International Harvester. Během sedmdesátých let se produkce vozidel pohybovala na úrovni 30 kusů měsíčně. Mnohé z nich nacházely svá uplatnění v zahraničí. Pětisté těžké nákladní vozidlo Pacific opustilo brány továrny v roce 1971. V srpnu toho roku dostala firma pozvánku do tendru na super těžká a super výkonná vozidla určená pro zákazníka jihoafrické pobočky Ineternational Harvester, jímž byly Jihoafrické dráhy (The South African Railway). Mělo se jednat o čtveřici vozidel schopných převážet náklady o hmotnostech od 150 tun do 370 tun, vozidla měla mít motory o výkonu 441 kW/600 k. Společnost Pacific na účast v soutěži kývla, ale s podmínkou, že řídící pracovník prodeje a vývoje Gwynn Jenkins bude moci ještě před zahájením tendru konzultovat některé technické otázky s koncovým zákazníkem. Tak se také stalo. Jenkins odjel do Jižní Afriky v září a v říjnu již byl na stole první návrh na vůz Pacific P-12, ten ovšem nikdy nebyl vyroben. V květnu roku 1972 byla společnost Pacific informována, že v tendru zvítězila, netrvalo dlouho a v listopadu téhož roku byla všechna čtyři těžká vozidla dodána do přístavu v Johannesburgu. Zajímavostí je, že od první objednávky do plného služebního nasazení těžkých tahačů uběhlo jen 12 měsíců.

Dokonalé a krásné

Během sedmdesátých let bylo vyrobeno a dodáno na 18 kusů těchto krásných vozidel. Pět z nich neslo přídomek Ultra 800 hp, který naznačoval, že jsou poháněna osmset koňovým (588 kW) vznětovým motorem Cummins V 12-1710. Vozidla měla obrovský chladič, aby mohla v plném nasazení pracovat při okolních teplotách více než 40 stupňů Celsia. Impozantní byla také výška vozidla – celých 3960 mm (13 stop)! V roce 1973 se Pacific P-12 stal regulérním vozidlem v nabídce společnosti. V roce 1975 Pacific vyrobil čtyři různé modely trucků z nichž tři byly určeny striktně pro použití na silnicích, pouze model P-510 se standardní celkovou hmotností 26,3 t/56 000 lb byl vyráběn pro použití jak na zpevněných cestách, tak v terénu. Nakonec to vyšlo tak, že model P-510 byl vyráběn v daleko větších počtech než jeho souputníci. Off road model P-10 byl počítán na celkovou hmotnost 36,7 t/81 000 lb.

Modely řady P-12 a P-16 měly stejnou celkovou hmotnost 58 t/128 000 lb. Všechny P-12 měly rám se svařovanými podélníky, zatímco P-16 byly stavěny na rámu tvořeném dvěma 406,4 mm/16‘‘ profily „I“. Vozidla řady P-510 měla ve variantě „S“ blatníky a kapotu vyrobeny z kovových plechů, ve variantě „F“ z laminátu. Vozidla Pacific se postupně prosadila také v olejářském průmyslu, především u Texaských společností. Sedmdesátá léta dvacátého století byla pro značku Pacific velmi zajímavá. Její super trucky byly exportovány do Svazijska, Tasmánie, na Nový Zéland, do severní části Bornea (Kalimantan) na Filipíny. Trucky Pacific převážely cukrovou třtinu na Hawaji, hydro-elektrické generátory v Indii a Africe a vytěžené dřevo či uhlí v USA a Kanadě. Flotila vozů P-12-W3 v uhelném dole v Soda Springs, Idaho, byla osazena skvělými vznětovými motory Detroit Diesel 16V71T s výkonem 452 kW/615 k.

Vozy tahaly soupravu tří dumperových návěsů o celkové hmotnosti 250 t. Dvanáct vozidel Pacific P-16 bylo dodáno malajské společnosti North Borneo Timber, aby se po patnácti letech služby vrátily zpět do Kanady, kde byly, přestože měly pracovat na Vancouver Islandu, konvertovány na levostranný provoz. Zvláštnost vycházela z požadavku řidičů, kteří chtěli sedět na druhé straně kabiny. Vozidla měla vznětové motory Detroit Diesel 12V71, automatické převodovky Allison 5960, zadní nápravy Clark VT91 a pneumatiky rozměru 1400x25!

Tandemové řešení

V polovině osmdesátých let dvacátého století se firma Allied Ready-Mix z Richmondu (Britská Columbie, Kanada) rozhodla zvýšit přepravní kapacitu svých vozidel za účelem vylepšení produktivity celého svého podnikání – jednoduše řečeno – rozhodli se, že budou vydělávat víc peněz. Bohulibé, alespoň pro betonáře, rozhodnutí vedlo přes objednání silnějších a lepších těžkých nákladních vozidel s nástavbou pro domíchání betonových směsí. Zástupci Allied Ready-Mix poptali všechny možné výrobce, ale nikdo z nich nechtěl přerušit svůj standardní výrobní program a vrhnout se do vývoje speciálu se dvěma předními, řiditelnými nápravami, označovaného jako „tandem steer“. Naopak společnost Pacific Truck and Trailer se předloženého úkolu velmi aktivně ujala a zkonstruovala speciální vozidlo přímo šité na zákaznický požadavek. V roce 1987 firma Allied konečně objednala a vzápětí dostala první „tandem steer“ truck se dvěmi předními nápravami (celkově čtyři – 8x4), který vycházel z modelové řady vozidel P-510-S.

Převzato z časopisu

Fotogalerie