Opel Kapitän/Admiral/Diplomat (1964) – Amerika útočí!

Před šedesáti lety General Motors prostřednictvím své značky Opel postavil „ameriku“ pro Evropu. Mechanické skupiny nakombinoval takovým způsobem, jaký se do té doby, ale ani nikdy potom neobjevil. 

Kombinace amerického kapitálu a evropské konstrukce je stará jako automobil samotný. V pionýrských dobách se převážela vozidla přes Atlantik oběma směry a „detroitská velká trojka“ si záhy po ustanovení silných koncernů brousila zuby na lukrativní evropské trhy. Ford začal s výrobou svého typu T roku 1911 v britském Manchesteru a General Motors pak na přelomu 20. a 30. let převzal německý Opel (ten díky rozsáhlým investicím v roce 1935 vyrobil poprvé v německých dějinách přes 100 tisíc vozidel za rok). Stranou nezůstal ani Chrysler. Po skromných pokusech počátkem 60. let skoupil řadu francouzských, britských a španělských značek. Tehdy vznikla nejen řada amerikanizujících typů, včetně i u nás známého „zelinářského“ Chrysleru/Simca/Talbot 180, ale též koncept Espace, první evropské MPV, jež nakonec cedníkem dějin propadlo z britského Chrysleru přes francouzskou Simcu k Matře, aby se celý projekt v roce 1978 po odkoupení všech evropských aktivit Chrysleru francouzským PSA vrátil zpět Matře a od ní (jako neperspektivní) až ke konkurenčnímu Renaultu, který v roce 1984 po nezbytných modifikacích konečně spustil sériovou výrobu. Americký Ford sloučil svá evropská aktiva ve Velké Británii, Irsku a Německu roku 1967, nicméně už tři roky před tím udělal konkurenční GM něco neuvěřitelného: evropským zákazníkům nabídl skutečnou „ameriku“, tedy zcela nový pětimetrový tříprostorový sedan, jenž sebevědomě vyrazil na evropské trhy luxusních vozidel.

Foto: Opel

Pro tento projekt se vžilo označení KAD, neboť šlo hned o tři modely, a to Kapitän, Admiral a Diplomat. Celou tuto pozoruhodnou anabázi jsme pro vás podrobně popsali před deseti lety (viz AR 6/’14), nyní se soustředíme na stav ve chvíli premiéry a unikátní technické kresby, jež publikoval AR 1/’65 a které dnes nenajdete ani na internetu. Všechny tři vozy KAD sdílely s ohledem na redukci nákladů stejnou celokovovou samonosnou karoserii, lišící se zvenčí jen detaily a uvnitř použitými materiály a výbavou (například nejlevnější Kapitän měl masku chladiče složenou pouze z vodorovných lamel).

Konvenční podvozek měl nezávislé zavě­šení předních kol a tuhou zadní nápravu a vpředu kotoučové a vzadu bubnové brzdy s posilovačem. Kapitän a Admiral, pokračovatelé tradičních řad těchto jmen, dostaly konvenční řadový 2,6l šestiválec s manuálně řazenou čtyřstupňovou převodovkou. Nový, vrcholně zaměřený Diplomat však vyjížděl zásadně s americkým V8 o objemu 4,6 litru, jenž v zámoří poháněl třeba typy Chevrolet Chevelle a Impala. Disponoval například hydraulickými vymezovači vůle ventilů či tříbodovým uložením agregátu. Tím se Opel stal teprve třetí automobilkou v poválečném Německu produkující osmiválce, a dal tím hlasitě najevo, že se General Motors prostřednictvím projektu KAD rozhodl vstoupit do exkluzivní společnosti značek Mercedes-Benz a BMW. A ve vztahu k dalším evropským filiálkám amerických koncernů je vhodné dodat, že Vauxhall Cresta, vlajková loď britského zastoupení GM, se toho roku v rámci modernizace dočkal pouze zvýšení objemu řadového šestiválce z 2,6 na 3,3 litru a že jen šestiválcovými zůstávaly i britské Fordy Zephyr/Zodiac i německé Taunusy P5 (agregáty V6 Kolín).

Foto: Opel

Zatímco Opely Kapitän a Admiral vyjížděly s čtyřstupňovými, manuálně ze sloupku řízení nebo z podlahy řazenými převodovkami, Diplomat měl americkou dvoustupňovou samočinnou převodovku Power­glide s kapalinovým měničem momentu. A Opel tehdy využil jednotné základní koncepce dokonale: nejen že pro Kapitän a Admiral nabízel za příplatek „automat“ a pro Diplomat „manuál“, ale i Kapitän či Admiral jste mohli mít s osmiválcem… Diplomat byl dodáván též jako kupé a v rámci přepychové výbavy nabídl také elektrické spouštění oken. Nicméně všem vozům z programu KAD byly již v základu vlastní prvky typu asymetrických hlavních světlometů, mlhových svítilen, tachometru s denním počítačem ujetých kilometrů či „odmlžovačů zadních oken“.

Technické údaje

Motor
Kapalinou chlazený, atmosféricky plněný čtyřdobý zážehový řadový šestiválec nebo vidlicový osmiválec V/90°, uložený podélně vpředu; OHV 2V (řetěz);
a) I6, 2605 cm³ (ø 85,0 x 76,5 mm), 8,2:1, 74 kW (100 k)/4600 min^-1 a 181 N.m/2400 min^-1;
b) V8, 4638 cm³ (ø 98,4 x 76,2 mm), 9,3:1; 140 kW (190 k)/4600 min^-1 a 347 N.m/2400–3600 min^-1.

Převodné ústrojí
Pro a) standardně, pro b) na přání jednokotoučová suchá spojka a čtyřstupňová, plně synchronizovaná čtyřstupňová převodovka, 
pro b) standardně, pro a) na přání dvoustupňová samočinná převodovka Powerglide s kapalinovým měničem momentu; pohon zadních kol.

Foto: Opel

Podvozek
Samonosná ocelová konstrukce; přední kola nezávisle zavěšena na dvojitých příčných ramenech, vzadu tuhá náprava; vpředu vinuté pružiny, vzadu třílistá podélná půleliptická pera; teleskopické dvojčinné tlumiče a příčné zkrutné stabilizátory; vpředu kotoučové, vzadu bubnové brzdy s podtlakovým posilovačem; řízení s oběhem kuliček 17,3:1 a kapalinovým posilovačem (pro a) na přání).

Rozměry a hmotnosti (v pořadí motorů)
Rozvor náprav 2845 mm, rozchod kol 1494/1510 mm; d/š/v 4948/ /1902/1445 mm; objem palivové nádrže 82 l; suchá hmotnost 1850/2000 kg.

Provozní vlastnosti (údaje výrobce, v pořadí motorů, v závorce AT)
Největší rychlost 155 (155)/200 (200) km/h; zrychlení 0–100 km/h za 16,5 (16,0)/11,0 (10,0) s; spotřeba paliva 11,8 (13,2)/13,8 (15,3) l/100 km.

Převzato z časopisu

Fotogalerie