Berna Eli „Barney“ Oldfield – „Flamboyant Daredevil and Showman“

Barney Oldfield patřil k průkopníkům automobilových závodů na americkém kontinentu. V prvních dvou dekádách dvacátého století bylo v USA jeho jméno synonymem pro rychlou jízdu.

Barney Oldfield se narodil 29. ledna 1878 v York Township ve státě Ohio do nepříliš radostných poměrů. Otec Henry Clay byl nádeník, matka Sarah Oldfieldová nepracovala. Křestní jméno Berna Eli dostal novorozenec po příteli svého otce, s nímž Henry Clay sloužil u 68 regimentu pěchoty dobrovolníků v americké občanské válce. 

Měl se co otáčet

V roce 1880 vstoupily v USA v platnost nové předpisy pro sčítání lidu. Poprvé bylo umožněno ženám, aby byly počítány mezi obyvatelstvo. Celková populace v USA tak oproti sčítání z roku 1870 stoupla o více než 30 %. Ukázalo se, že ve Spojených státech amerických žije, ne 39 milionů, ale více než
50 milionů obyvatel. V rámci tohoto bohulibého statistického aktu, který přisoudil ženám v USA oficiální existenci, je doloženo, že Oldfieldovi (otec, matka, syn Berna Eli a sestra Bertha) žili v té době ve městě Wauseon. 

O devět let později se rodina přestěhovala do města Toledo, kde si otec našel práci v domově mentálně postižených. V té době Berna Eli vypomáhal na místní hasičské stanici, aby si jednou za vydělané peníze mohl dovolit koupit vysněný bicykl. Podle pamětníků trávil veškerá nedělní odpoledne u hasičů, netrpělivě vyčkávaje signálu k zásahu. Jako „maskot“ místní hasičské buňky směl v době jízdy k místu zásahu sedět na voze s hadicemi, zatímco tažní koně pádily divoce ulicemi města. Možná, že právě to byly okamžiky, které mladého závodního adepta formovaly v jeho nadání pro rychlou jízdu, jenž se projevilo později v dobách jeho úspěchů na tratích všeho druhu.

Celý školní rok 1890/1891 kolportoval mladý Oldfield místní noviny Toledo Blade a Toledo Bee. Se školní docházkou skončil v roce 1892 a ihned nastoupil jako pomocník do kuchyně v blázinci, kde již nějakou dobu působil jeho otec. Po večerech si přivydělával jako nosič kufrů a „bellboy“ v jednom z hotelů v centru města. Záhy vzal práci v hotelu na plný úvazek, protože pochopil, že práce mezi blázny v domově pro mentálně narušené není nic pro něj. Šéf „bellboyů“ v hotelu mu vysvětlil, že jméno Berna Eli je dobré tak akorát pro bábovky a změkčilce, a tak se z něj oficiálně stal Barney. Díky své nesporné osobní přitažlivosti si Barney Oldfield velmi rychle přišel na pěkné peníze na spropitném od hotelových hostů, a tak si mohl konečně splnit svůj sen. Pořídil si „za své“ skvělý bicykl Advanced Traveller s nafukovacími pneumatikami.

Začátky na bicyklu

V době, kdy Barney Oldfield holdoval jízdě na šlapacím kole, zorganizovali dva podnikavci, Clarence Brigham, prodejce bicyklů Cleveland a Edward G. Eager, který prodával kola značky Columbia, Wauseon Cycle Club, aby se pokusili podnítit zájem lidí o jízdu na kole a hlavně následný nákup bicyklů. Zorganizovali též systém závodů, při nichž poměřovali na tratích o délce, půl nebo celé jedné míle své síly členové cyklistických klubů i z ostatních měst. Mezi nimi se na cestách utkávali chlapci a mladíci, kteří se později různě významně zapsali do historie USA: Fred Ballmeyer, Ora Brailey, Curt a Buff Harrisonovi, Doc Myers, Emil Winzeler, Doc Miley, Frank Harper, Dan Raymond, Sid Black a Barney Oldfield. V říjnu roku 1892 se konal druhý ročník „Stříbrného poháru“ ve městě Wauseon. 

V roce 1893 začal Barney Oldfield pracovat jako operátor výtahu v jiném, lepším hotelu. Každý den přepravoval jednomu z dlouhodobých hostů výtahem skvělý lehký bicykl Cleveland. Přesto, že to nebylo právě podle společenských norem a dokonce ani dle zákonů, sem tam si Barney bicykl „vypůjčil“, aby na něm mohl po nocích jezdit. Se závody na kolech začal Barney Oldfield v roce 1894, když mu bylo 16 let. Ihned po prvním závodě ho kontaktoval zástupce továrny na výrobu bicyklů Dauntless a navrhl mu smlouvu na závod o mistrovský titul státu Ohio. Přesto, že v mistrovském závodě nezvítězil, stal se pro něj start osudným. Poté co získal druhé místo, oslovili ho zástupci výrobce kol značky Stearns. V továrně potkal svoji lásku Beatrice Lovettu Oatisovou, se kterou se v roce 1896 oženil. Od toho roku byl také smluvním a hlavně placeným jezdcem firmy Strearns ze Syrakus.

Mezi motory

Závody na kolech Barneyho Oldfielda zcela logicky postupně zavedly k závodům motorových vozidel. Nejprve si vypůjčil jeden z prvních motocyklů, aby se zúčastnil závodů v Salt Lake City. Při té příležitosti potkal právě začínajícího výrobce automobilů Henryho Forda (30. 7. 1863 – 7. 4. 1947). V tom roce, 1902, se všechno v závodní kariéře Barneyho Oldfielda změnilo. Henry Ford se sice zúčastnil za volantem vlastního vozu 999 jedno či dvou závodů, nicméně si velmi rychle uvědomil, že v kanceláři se cítí podstatně bezpečněji než na závodní dráze. Hledal tedy někoho, kdy byl schopen jeho vůz 999 prohnat tratí v pokud možno nejvyšší rychlosti. Barney Oldfield se zdál být pro Henryho Forda tím pravým. Traduje se, že Henry Ford nabídl dva své závodní automobily, z nichž jeden byl slavný 999, po 800 dolarech Oldfieldovi a jeho cyklistickému parťákovi Tomu Cooperovi.

I když velmi rozumně a upřímně Oldfield sdělil Fordovi, že žádný automobil nikdy neřídil, nabídku přijal. Byl schopen se dopoledne naučit vůz ovládat a odpoledne nastoupit k prvnímu závodu. K překvapení všech dokázal Oldfield porazit hned na poprvé toho nejrychlejšího, proti kterému se postavil – Alexandra Wintona (20. 6. 1860 – 21. 6. 1932, skotsko-americký automobilový konstruktér a závodník). Na trati dlouhé pět mil nakonec Barney Oldfield porazil všechny soupeře minimálně o délku půl míle. Vydobyl si tak jméno nebojácného a všehoschopného závodníka. Našel si také prvního sponzora – Henryho Forda, a stal se jeho prvním „drahokamem v náhrdelníku úspěchů“ na cestě k pozici nejprominentnějšího amerického výrobce automobilů všech časů. Později Henry Ford vzpomínal: „Barney, já jsem tě stvořil a ty jsi stvořil mě.“ Barney Oldfield na to odvětil: „Ne Henry, to stará dobrá 999 stvořila nás oba.“

Ještě v roce 1902 Barneyho Oldfielda porazil v závodě na pět mil (8 km) John Wilkinson, šéfkonstruktér společnosti Franklin Automobile Company, pro níž zkonstruoval vzduchem přímo chlazený motor. Na Indiana State Fairgrounds se 20. 6. 1903 stal Barney Oldfiled prvním mužem v USA, který projel vzdálenost jedné míle za rovnou minutu. Dosáhl tak rychlosti 60 mil za hodinu, resp. 97 km/h. O dva měsíce později na Empire City Race Track v Yonkers v New Yorku „prolétl“ jednu míli za 55, 8 sekundy. V té době se ozval Alexander Winton, kterého rok předtím Oldfield tak slavně porazil a přislíbil Barneymu zdarma závodní vůz. Barney Oldfield, jeho manažer Ernest Moross a agent Will Pickens uspořádali automobilovou závodní show a procestovali s ní celé USA. Vydělali balík peněz a sám Oldfield se proslavil nejen jako skvělý jezdec, ale též velmi úspěšný showman. Velmi často závodil tzv. na tři jízdy – dvě rozjížďky a finále. První rozjížďku zpravidla „o fous“ vyhrál, druhou prohrál, aby ale ve finále soupeře slavně porazil.

Od úspěchu k úspěchu

V roce 1909 vyhrál Barney Oldfield s vozem Benz první ročník tzv. Remy Grand Brassard and Throphy Race na oválu v Indianapolis, závod, který byl sponzorován výrobcem zapalovacích magnet Frankem Remym. Co na tom, že po oválu kroužili v roce 1909 jen tři jezdci, když za vítězství byl kromě jiného bonus 75 dolarů za každý týden než se bude konat další závod o Remyho trofej! V roce 1910 přivezla přední evropská automobilka Benz do USA svůj model s dvousetkoňovým čtyřválcovým motorem, aby zde pokořila všechny rychlostní rekordy. Protože tehdejší jednička závodního týmu Benz, Francouz Victor Hémery zůstal z dobrých důvodů doma v Evropě, za volant vozu Benz 200 k si sedl na Floridě, kdo jiný než, Barney Oldfield.

Nijak zvlášť se mu sice nedařilo, ale rychlostní rekord na dvě míle byl doma. Později, během roku 1910 dokázal vyšroubovat maximální rychlost Benzu na 211,23 km/h a s radostí, společně s americkým zastoupením automobilky Benz, zkapitalizoval svůj rychlostní rekord šňůrou exhibičních závodů a vznikem pojmenování vozu vhodného nejlepších marketingových mágů – Lightning Benz. Později byla přijata německá transkripce onoho slovního šlágru – Blitzen Benz – která se stala, i v končinách staré dobré Evropy, nezapomenutelná. Barney Oldfield Blitzen Benz v mexickém El Pasu poškodil a sám uznal, že je čas přepustit místo za volantem někomu jinému – svému rivalu Bobu Burmanovi. Ale nebyl by to showman Oldfield, kdyby si nevynalezl okamžitě novou kratochvíli s vysokým potenciálem ke zlepšení své, již tak dosti známé a oceňované, image. Tentokrát ho to však mohlo stát závodní kariéru.

Distanc od AAA

V říjnu roku 1910 se Barney Oldfield postavil na závodní dráze v Sheepshead Bay, v Brooklynu prvnímu afro-americkému boxerskému šampiónu v těžké váze Jacku Johnsonovi. Závodní klání mělo zajímavou průvodní historii. Oldfieldův přítel, bělošský boxerský šampion těžké váhy James
J. Jeffries ukončil svoji profesionální kariéru v roce 1908 s tím, že rozhodně nechce v ringu bojovat s černým vyzyvatelem. Jenže již v červenci roku 1910 se mezi dvanáct provazů vrátil, aby vybojoval alespoň jeden zápas právě proti černému Johnsonovi. Jeffries byl sice v kondici, ale nakonec v patnáctikolovém mači prohrál. V následujících občanských nepokojích doprovázejících frustraci z faktu, že šampionem je černoch, zahynulo na ulicích dvacet šest lidí a stovky dalších byly zraněny. Poté nebyl Johnson schopen nalézt žádného vyzyvatele, který by se mu postavil – obrátil tedy svoji pozornost na automobilová klání. V říjnu 1910 vyzval k závodu Barneyho Oldfielda.

Velmi rychle bylo vše domluveno. Závodit se mělo ve třech jízdách. Ten, kdo vyhraje alespoň dvě z nich, dostane 5000 dolarů a práva na zfilmování závodů v Hollywoodu. Jenže se objevil problém. Podle platných závodních reglementů asociace AAA – American Automobile Association – Johnson by k oficiálnímu závodu potřeboval závodní licenci. A to, že by ji AAA vydala černochovi – tak to nehrozilo. Ba co víc. Pokud prý se Barney Oldfield závodu zúčastní, riskuje, byť je jednou z největších amerických celebrit, licenci svoji! Nu což, jakážto pomoc. Smlouvy byly podepsány, peníze na stole – závody tedy proběhly. Oldfield startujíc s vozem Knox s motorem o výkonu 60 koní vyhrál první dvě jízdy a tím bylo vše vyřešeno, včetně jeho závodní licence! AAA Oldfielda suspendovala na osmnáct měsíců. To Jack Johnson na tom byl hůře, mnoho lidí jeho úspěch v boxu nesnášelo. Johnson se dostal na šikmou plochu, pobyl si za mřížemi různých vězení a nakonec v roce 1946 zahynul při automobilovém neštěstí.

Sláva a peníze

Barney Oldfield v jezdecké kariéře nepolevil. Jeho agent Will Pickens vymyslel další show, tentokrát s názvem „Championship of the Universe“ a postavil Oldfielda v závodním voze proti, dalšímu ze svých klientů, letci Lincolnovi J. Beacheyemu (3. 3. 1887 – 14. 3. 1915). Závodní vůz a lehký dvojplošník společně závodily na oválech po celé zemi – především k této hře využívaly dostihové dráhy. Projekt „Mistrovství vesmíru“ byl extrémně úspěšný. Oldfield a Beachley si každý přišly na velice solidní peníz – více než 250 000 dolarů! Postupně také vypršela kladba AAA za nepovolený závod s Johnsonem, a tak se Oldfield vrátil do Indianopolis. V letech 1914 a 1916 skončil ve slavném závodě Indy 500 vždy na pátém místě. Ve čtrnáctém roce byl prvním jezdcem s americkým vozem v cíli (Stutz) a v šestnáctém roce se stal prvním jezdcem, který zajel jedno kolo průměrnou rychlostí přes 100 mil/h. V listopadu 1914 vyhrál se stejným vozem Stutz závody Los Angeles - Phoenix Cactus Derby. Vítězství mu přiřklo titul „Master Driver of the World“. To vše jen ještě zvyšovalo jeho popularitu a cenu. V té době byl Barney Oldfield k mání za ne méně než čtyři tisíce dolarů za start. V dalších dvou velmi prestižních silničních závodech roku 1914 – Vanderbilt Cup a Corona 300 dojel do cíle jako druhý. V roce 1915 vyhrál silniční závod California 300 ve Venice. V roce 1917 s krásným uzavřeným aerodynamickým vozem Golden Submarine, který pro něj postavili Fred Offenhauser a Harry A. Miller, porazil svého velkého rivala Ralpha de Palmu v sérii závodů na 10 a 25 mil v Milwaukee. 

Do závodního důchodu odešel v roce 1918. I tak však zůstal v „byzbyse“ a jezdil na tůry se svojí show a točil filmy. V roce 1932 se pokusil ještě jednou naskočit do kolotoče automobilových závodů, ale pro svůj plán již nenašel dostatečný počet podporovatelů. Barney Oldfiel zemřel na srdeční infarkt 4. října 1946 v Kalifornii. Barney Oldfield vystupoval v muzikálu The Vanderbilt Cup hraném na Broadwayi (1906), účinkoval ve filmech Barney Oldfield’s Race for life (1913) The First Auto (1927), Black Street (1941) a The Blonde Comet. Je členem Auto Racing‘s Hall of Fame (1953), International Motorsport Hall of Fame (1990), Motorsports Hall of Fame of America (1989) a National Sprint Car Hall of Fame (1990). V USA byla doba, kdy se dopravní policista ironicky ptal každého hříšníka, kterého zastavil na silnici pro vysokou rychlost: „Who do you think you are, Barney Oldfield?“

Převzato z časopisu

Fotogalerie