OKRUHOVÉ ZÁVODY – KDYŽ SE ŘEKNE MOTOGP…

Motocyklová Formule 1. Monstra na dvou kolech. Nepředstavitelný řev. Neuvěřitelné maximální rychlosti. Nejlepší jezdci světa. Dnes už větší popularita a sledovanost než F1. Atmosféra při závodech na některých okruzích se jen těžko dá slovy popsat.

Dříve narození si „královnu motocyklového sportu“ pamatují spíš jako Mistrovství světa silničních motocyklů. Ale čas se nedá zastavit, všechno se vyvíjí, mění, v tomto případě k lepšímu. Dávno pryč jsou doby kočovníků, kteří jezdili od okruhu k okruhu s obytnými přívěsy a stany, na motocyklech pracovali s jedním dvěma pomocníky a manželky či přítelkyně na vařiči vařili nějaké to jídlo. Dnešní svět MotoGP je naprosto profesionální záležitost po všech stránkách. Týmy tvoří desítky a desítky lidí, v depu vyrostou na každý závod úplná města, všemu vládnou nejlepší inženýři, počítačová technika a kosmické materiály. A na okruzích už neječí dvoutaktní motory, ale monstrózní řev produkují čtyřtaktní speciály neuvěřitelných výkonů.

Dirigent Dorna

V roce 1992 převzala španělská promotérská společnost Dorna pořadatelství Mistrovství světa silničních motocyklů a během několika let se jí podařilo vytvořit plně profesionální seriál po vzoru Formule 1. Ředitel společnosti, pan Carmelo Ezpeleta, také patří mezi nejuznávanější manažery. Jen pro zajímavost, není to jen obyčejný „úředník“, v mládí byl navigátorem slavného Carlose Sainze, později mistra světa v rallye. Dorna zavedla ve všem systém, stálé startovní listiny, stálý sportovní a technický reglement. Zajistila medializaci seriálu do celého světa, televizní přenosy všech Velkých cen. Postupně vznikla bezpečnostní komise, technická komise a sdružení týmů IRTA. Dorna vytvořila stálý organizační tým, který se podílí na přípravě všech Velkých cen. 

Celý seriál má jednoho stálého ředitele pro všechny závody, stálý tým sportovních a technických komisařů, mediálního šéfa a tak dále. Málokdo ví, že dlouhé roky působila v Dorně jako hlavní mediální delegát pro celý seriál MotoGP půvabná dívenka z Brna Eva Jirsenská, která ve slunném Španělsku zakotvila natrvalo, a dnes po mateřské dovolené pracuje z pověření Carmela Ezpelety v realizačním týmu pro Mistrovství světa superbiků WSBK. 

Obchodní značky

Změna po léta zavedených kubatur byla logickým krokem přímo spojeným s vývojem sériové produkce motocyklů. Výrobci už neměli o dvoutaktní techniku zájem, trh ovládají čtyřtakty. Navíc „staré“ objemové třídy 50ccm/později 80ccm, 125ccm, 250ccm, 350 ccm a 500ccm patřily dávno minulosti, trh ovládly zcela jiné kubatury, a tomu se musel přizpůsobit i sport. A tak staré třídy postupně zanikaly a dnes máme Moto3, Moto2 a MotoGP. Názvy tříd jsou i jakousi obchodní značkou. 

Střední škola talentů

Moto3 jsou čtyřtaktní jednoválce o obsahu do 250 ccm. V této třídě trvale působí dvě značky, Honda a KTM. Mluví se ale i o nástupu dalších značek, jako Suzuki, Yamaha, Kawasaki a něco z tradičního italského portfolia výrobců menších motocyklů a skútrů. Tato třída by se dala nazvat jakousi střední školou největších talentů, kteří prošli náročným sítem juniorského mistrovství světa, dříve španělského národního šampionátu, Red Bull Rookies Cupu a několika dalších juniorských seriálů, vše samozřejmě pod promotérskou „střechou“ Dorny. Je skvělé, že v těchto seriálech máme i svoje talenty, možná následovníky Františka Šťastného, Lukáše Peška, nebo Karla Abraháma. V těchto „juniorkách“ se začínají prosazovat i mladí ruští závodníci a Carmelo Ezpeleta se netají tím, že by rád „vychoval“ nějaké ruské jezdce pro MotoGP.  Ať se to komu líbí nebo ne, je to velká země a ekonomická velmoc. 

Přechodový stupeň

Moto2 je jakýsi přechodový stupeň, z kterého ti nejlepší z nejlepších postupují do královské třídy MotoGP. Moto2 jsou speciály se shodnými motory, do konce letošního roku čtyřtaktní čtyřválce Honda 600, od příštího roku čtyřtaktní tříválce Triumph 750, speciální rámy a kapotáže, identická elektronika a převodovky, identické brzdy a pneumatiky. V letošním roce probíhají intenzívní testy motocyklů již s novými motory Triumph a jezdci jsou nadšeni, motor má vyšší výkon, skvělé parametry a líbí se i trochu jiný zvuk. Tahle třída mění divoké kluky ve věku 15-18 let v opravdové profesionály, kteří už opravdu umí s motocyklem zacházet, umí komunikovat s inženýry a osvojili si vysoké rychlosti. Ve startovní listině najdete jak jakési „stálice“ Moto2, které jsou velmi dobré, ale na nejvyšší třídu prostě něco chybí a ty mladé „střelce“, kteří jsou už v hledáčcích manažerů týmů MotoGP. 

Královská kategorie

A jsme u královské kubatury MotoGP. Čtyřtaktní litrové čtyřválce s výkonem blížícím se 300 koní, maximální rychlost přes 350 km/h, pro laika nepochopitelná technika, boxy plné inženýrů a specialistů a jezdci jen ti nejlepší z nejlepších. V královské kubatuře jsou zastoupeny značky Honda, Yamaha, Suzuki, Ducati, Aprilia a KTM. Každý tovární tým nasazuje dva jezdce a každá značka kromě Suzuki a Aprilie nasazuje i tzv. satelitní týmy, které jsou důležité pro sběr technických dat a poznatků, k „zaškolení“ nováčků a samozřejmě i k další prezentaci značky a velmi důležitých sponzorů. 

Poslední roky se děje něco neuvěřitelného. Po každém skončeném ročníku si říkáme, že to byl snad nejlepší rok za posledních třeba 20 let. Ale další rok je to ještě lepší, ještě dramatičtější, ještě atraktivnější a říkáme si to znovu.  A každý rok je hned několik závodů, na které fanoušek asi do smrti nezapomene, kdy se tajil dech, kdy člověk byl na pokraji infarktu. A tak se podívejme, co se to vlastně v tom světě MotoGP děje. 

Ikony fanoušků

V Moto3 vídáme neuvěřitelné bitvy, kdy o vítězství do posledních metrů bojuje smečka i dvaceti jezdců. Dominují Španělé a Italové, ale zle jim občas zatápí třeba Němec Philipp Oettel, nebo náš Jakub Kornfeil, nebo nová vlna mladičkých Japonců. Mladí kluci jsou ale ještě nezkušení, příliš temperamentní, a tak se vidí i hodně divokých pádů, naštěstí skoro vždy s dobrým koncem. 

Ale tihle dravci se většinou v Moto3 dlouho neohřejí a ti nejlepší se rychle stěhují do Moto2. Ale tam už je to mnohem náročnější. Těžší, výkonnější a rychlejší stroje, náročná technika a na mladé talenty čekají už zkušení a vyježdění jezdci, kteří dokáží být tvrdí a nekompromisní, a už příliš nechybují. Ale jen vyvolení se dostanou díky svému talentu a umění do nejvyšší třídy. 

V MotoGP jsou opravdu ti nejlepší z nejlepších. A celá řada jezdců jsou doslova ikony, modly, idoly, za kterými na okruhy jezdí statisíce fanoušků. Tou největší hvězdou je bez diskuzí Ital Valentino Rossi, jeden z největších a nejúspěšnějších jezdců všech dob. Na svém kontě má 9 titulů mistra světa.  Ale Valentino nám stárne, příští rok mu bude 40 a ten vysněný desátý titul už asi nezíská. Byla by to náhoda. Protože vyrostly nové obrovské hvězdy. Na prvním místě Španěl Marc Marquez. Teprve 25 let a už má tento tovární jezdec Hondy na svém kontě 6 titulů mistra světa a ten sedmý s největší pravděpodobností získá letos. Obrovský talent, mnozí odborníci říkají, že je to „talent století“. Má neuvěřitelný cit pro stroj a všichni jen kroutí hlavou nad jeho stylem a jak dokáže například zvládnou již počínající pád.  A je to nekompromisní bojovník, pro kterého žádný souboj není ztracený. I když se už hodně zklidnil a stal se z něho velmi inteligentní a takticky vyzrálý jezdec, občas se mu nějaká nechtěná zbrklost i dnes podaří. Marc Marquez je velká osobnost a sám říká, že nějaké statistiky a tabulky ho nezajímají, že závody jsou jeho život a souboj s jakýmkoliv soupeřem nesmírně prožívá, ale jako hru. Proto také vidíme po skončení závodů, že se Marc Marquez se svými soupeři objímá, smějí se a vzájemně si líčí snad každý předjížděcí manévr. I tohle diváky fascinuje a z MotoGP dělá něco neobyčejného… Své poslední slovo neřekl určitě ani další Španěl Jorge Lorenzo, pětinásobný mistr světa. Pokud má pod sebou skvěle připravený stroj, je jen těžko k poražení. V životní formě je Ital Andrea Dovizioso, hvězda týmu Ducati. Zraje jako víno, ale na rozdíl třeba od Marqueze, Lorenza, ale i Rossiho není tak vyrovnaný. Čas od času překvapí Brit Cal Crutchlow z týmu LCR Honda a když má svůj den, dokáže i vyhrát závod a porazit úplně všechny. Letos končí svou bohatou závodní kariéru Španěl Dani Pedrosa. Drobný jezdec (jen něco málo přes 50 kg váhy), který vybojoval světové tituly v obou nižších třídách, tehdy ještě 125 ccm a 250 ccm, ale vysněný titul v královské třídě nezískal. Vyhrál spousty závodů, několikrát byl vicemistrem světa, ale na královský trůn neusedl. Mezi nejužší elitu, mezi tohle hvězdné uskupení se dere i Francouz Johann Zarco, nebo Španělé Maverick Viňales, Alex Rins, Pol Espargaro, jeho bratr Aleix Espargaro, nebo Italové Danillo Petrucci a Andrea Iannone.  A v nejbližší době přijdou do královské třídy nové mladé hvězdy, jako Francesco Bagnaia (I), Fabio Quartararo (F), Joan Mir (E), Lorenzo Baldassari (I), Miguel Oliveira (P), nebo Brad Binder (AUS). Je úžasné, že v této královské třídě máme i našeho jezdce Karla Abrahama.  

Brněnské dostaveníčko

Brno patří k vrcholům seriálu MotoGP a Carmelo Ezpeleta se netají tím, že Brno je ikona, symbol a pro MotoGP stejně důležitý závod, jako Mugello, Assen, Jerez, nebo Sachsenring. Naše Velká cena má v kalendáři pevné místo s výjimkou pěti let od roku 1965. Nebyla zařazena do kalendáře mistrovství světa v roce 1992 a ještě v době závodění na starém okruhu byla z bezpečnostních důvodů vyřazena z kalendáře v letech 1983 až 1986, ale to už se horečně budoval moderní autodrom nad Žebětínem. A naše Velká cena má tradiční i svůj srpnový termín.

Jak to probíhalo letos? Celkem 240 velkých kamionů přivezlo do Brna v první srpnové dny všechny týmy všech tří kubatur a nepostradatelné doslova gigantické zázemí. Kromě toho samozřejmě veškerou televizní techniku, mobilní kliniku, velké množství reklamních ploch a životně důležité servisy pneumatikářských firem. Zatímco se tahle dlouhá karavana v několika etapách probíjela rozkopanou dálnicí D1, s maximálním nasazením byla připravována trať, záchranné bariéry, tribuny, stánky, velkoplošné obrazovky, parkoviště, kempy… U nás vládla úmorná vedra, ale v pátek 3. srpna bylo vše připraveno a jezdci mohli za jásotu tisíců diváků ze všech koutů Evropy vyrazit k prvním volným tréninkům. Letos nehrozil déšť, spíš měli všichni problém se zchladit a vydržet ten sluneční žár. Závody byly úžasné a desetitisíce diváků odcházelo v neděli odpoledne s nezapomenutelnými zážitky. Po mnoha letech v Moto3 bojoval český jezdec Jakub Kornfeil o vítězství. V kvalifikaci zajel nejlepší čas, několik kol i vedl a v cíli jen těsně o setiny sekundy skončil třetí. Zvítězil Ital Di Giannantonio před Španělem Canetem. Lídr šampionátu Španěl Jorge Martin se v Brně hned v pátek zranil a přišel tak o první místo v tabulce mistrovství světa, které převzal Ital Marco Bezecchi. 

V Moto2 se po strhujícím souboji a fotofiniši radoval z vítězství Portugalec Miguel Oliveira na KTM před Italy Lucou Marinim (nevlastní bratr Valentina Rossiho) a Francescem Bagnaiou. Strhující bitva o titul mezi Italem Baldassarim a Portugalcem Oliveirou tak pokračuje. 

Závod MotoGP byl doslova vyvrcholením dne a jedním z nejlepších v letošní sezóně. Obrovskou bitvu sváděli oba tovární jezdci Ducati, Španěl Lorenzo a Ital Dovizioso s Marcem Marquezem, lídrem šampionátu, na tovární Hondě. Pořadí se měnilo v každém kole několikrát, diváci na tribunách i u televizních obrazovek tajili dech. Nakonec jen o tisíciny vyhrál Andrea Dovizioso, druhý prolétl cílem Jorge Lorenzo a třetí Marc Marquez. Ten v celkovém hodnocení znovu zvýšil svůj náskok před Rossim a mílovými kroky se blíží k sedmému titulu mistra světa. 

Stovky kamionů

Desítky tisíc diváků se v neděli po závodech rozjedou do svých domovů, ale motory utichnou jen na pár hodin. V pondělí tradičně probíhají oficiální testy IRTA (sdružení týmů) třídy MotoGP.  Až po jejich skončení se rozhostí nad autodromem nezvyklé ticho a stovky lidí balí, demontují, nakládají všechno možné, aby se ta pestrá karavana 240 kamionů opět vydala na cestu, tentokrát na jih na rakouský Red Bull Ring, neboli jak tento okruh známe z dob třeba Niki Laudy, na Zeltweg.

Fotogalerie