Historie
ZAZ-966/968 Záporožec – Z jiného světa(2)
Jaroslav Klimša 23.01.2012 09:15
Nový Záporožec druhé generace se sice představil už v říjnu 1961, ale výroba byla zahájena až o pět let později s výkonnější verzí motoru 887 cm3…
V roce 1960 se v tehdejším Sovětském svazu rozběhla sériová výroba malého osobního automobilu ZAZ-965 Záporožec, který jsme představili v minulém čísle. Dokonce se i vyvážel, belgický dovozce Scaldia-Volga malý ukrajinský vůz nabízel pod označením Yalta 850. Již v prvních měsících produkce typu 965 však začal pod vedením konstruktéra V. P. Stešenka vývoj nového typu ZAZ-966 s prodlouženým rozvorem, zcela novou karoserií, ale převzatou koncepcí včetně uspořádání podvozku a pohonné jednotky. Objevil se už v říjnu 1961 na moskevské Výstavě úspěchů národního hospodářství (VDNCH), ale uplynulo ještě několik let, než si ZAZ- -966V s motorem 887 cm3 V4/22 kW (30 k) mohli v roce 1966 koupit první zákazníci…
Počínaje rokem 1971 montovaný koncepčně shodný, ale větší vidlicový vzduchem chlazený čtyřválec 1198 cm3, disponující výkonem 29,4 kW (40 k), pak celkovou hodnotu tohoto vozu dále zvýšil (označení automobilu bylo ZAZ-966). Nově ztvárněná líbivější karoserie pontonového tvaru s dveřmi zavěšenými již na předních sloupcích měla svými bočními vstupy chladicího vzduchu nad zadními koly znatelně podpořit chlazení v zádi uloženého motoru. Právě díky této charakteristice si Záporožce ZAZ-966 i následně inovované vozy řady 968, vyráběné v letech 1970 až 1979, vysloužily přezdívku ušatý nebo ušatec. Také vyobrazený světle modrý ZAZ-968 německého majitele, pocházející z roku 1972, se může pochlubit těmito tzv. ušima.
Na přelomu let 1972/1973 doznala karoserie následníka ZAZ-968A, vyráběného od konce roku 1972 do roku 1979, další kosmetické retuše přídě. Tak jako u předchůdce ZAZ-966 nabízel vůz překvapivě prostorný interiér a nyní lůžkovou úpravu sedadel. Pro srovnání rozdílu designu přídě mezi typy 968 a novějšími 968A může posloužit i námi vyobrazený žlutý ZAZ-968A ročníku 1972, který je ve vlastnictví českého majitele, pana Jana Pavlů z Rakovníka. V době, kdy tyto automobily opouštěly výrobní závod, řadil se malý Záporožec k nejrozšířenějším osobním automobilům v soukromém vlastnictví v Sovětském svazu (Rusku). Vždyť již v lednu 1976 opustil továrnu miliontý exemplář, opatřený logem, znázorňujícím rovněž přehradu na řece Dněpru. Druhý milion Záporožců byl dosažen již v říjnu roku 1982. Pozadu nezůstával ani vývoz, neboť malý lidový vůz vyvážela společnost zahraničního obchodu Avtoexport nejen do některých tzv. socialistických zemí, ale i na západní trhy včetně Belgie, Francie, Itálie a Finska.
Do povědomí veřejnosti se tam ukrajinské výrobky dostaly se jménem Yalta, Kozak nebo Star. Exportní verze se mohly pochlubit silnějšími motory 1198 cm3, nabízejícími výkon 33 kW (45 k) u ZAZ-968A (AE), respektive až 37 kW (50 k) u modelu 968 BE. Belgická Scaldia-Volga připravila vůz Yalta 1000, nový Záporožec s řadovým čtyřválcem 956 cm3/30 kW (41 k) z francouzského Renaultu 8. Jen pro zajímavost, v roce 1986 továrna v Záporoží vyrobila 168 407 osobních automobilů… Málo známou historií je řada projektů, představujících možnost produkce malých užitkových automobilů, odvozených od sériových Záporožců s využitím jejich motorů a některých dalších dílů.
Vznikly prototypy řady minivanů (970B), malých minibusů až pro šest osob, nákladních valníčků (pikap 970G) i terénních vozidel (Celina, resp. typ 969). Mnohé upadly v zapomenutí, našla se však výjimka v podobě terénního vozu ZAZ-969, jehož sériová výroba začala v roce 1967. Vůbec nejmenší užitkový automobil tehdejšího Sovětského svazu s motorem 887 cm3 V4/22 kW (30 k), ale uloženým vpředu, měl karoserii s plátěnou střechou pro dvě osoby a 250 kg nákladu, anebo pro čtyři osoby a 100 kg nákladu. Bezesporu zajímavý mini off-road, jehož výrobu převzal LuAZ (Luckij Avtomobilnyj Zavod) pod označením LuAZ-969A a v letech 1975 až 1991 nabízel s konfigurací podvozku 4x4 (první vozy měly pohon pouze předních kol), našel své uplatnění u montážních čet, v zemědělství, lesnictví i armádě, u pošty i ve službách zdravotníků, především v oblastech s nezpevněnými cestami.
Později se uplatnil silnější motor 1198 cm3 V4/29,4 kW (40 k) a pětistupňová převodovka s plíživým převodem pro jízdu v terénu, kde se zapnul také pohon zadní nápravy se závěrem diferenciálu. Modernizovaný LuAZ-969M se dodával až do devadesátých let. Záporožce se vzduchem chlazenými motory V4, uloženými vzadu, vyráběla ukrajinská automobilka ZAZ v mnoha provedeních více než třicet let, a to až do roku 1994. V modernizovaném provedení ZAZ-968M přišly o mohutné vstupy vzduchu na zádi, konstruktéři totiž nahradili uši důmyslným nasáváním vzduchu řadami podélných štěrbin. Pro stovky tisíc lidí v Rusku se Záporožce staly splněným snem o vlastnictví prvního dostupného automobilu. Výjimkou nebyl ani Vladimir Putin, který si koupil svůj první osobní vůz ZAZ-968 ještě za studií na Petrohradské universitě v roce 1972. Při státní návštěvě bývalého amerického prezidenta Georga Bushe v Rusku mu představil svého dodnes uchovávaného Záporožce jako důkaz, že stará láska nerezaví. Může být i v podobě automobilu, na ten první se nikdy nezapomíná.