Škoda 903 – Šestikolka

Ve druhé polovině třicátých let vznikl šestikolový vojenský vůz Škoda 903...

Škoda 903 měla páteřový rám s centrální nosnou rourou, vpředu rozvidlený pro uložení poháněcího ústrojí. První dva podvozky zhotovené na jaře 1936 poháněl šestiválec SV z typu Superb o objemu 2703 cm³ a výkonu 60 k (44 kW), na který navazovala čtyřstupňová převodovka. Pro provoz v terénu byl motor opatřen mazáním se suchou klikovou skříní. Přední náprava s dvojicemi příčných ramen a příčným listovým perem odpovídala typu Superb, vzadu však bylo všechno jinak. Devětsettrojka měla čtyři poháněná zadní kola zavěšená na výkyvných polonápravách odpružených na každé straně jedním podélným půleliptickým listovým perem. Rozvodovky obou zadních náprav byly vybaveny dvoustupňovou redukcí a závěrem diferenciálu. Na všech kolech byly bubnové brzdy s kapalinovým ovládáním. V prvním provedení měl podvozek rozvor náprav 2470 + 920 mm, později výrobce udával hodnoty 2500 + 920 mm. Přední i zadní kola měla rozchod 1400 mm, na kolech s pneumatikami 5,50 – 18 vůz vykazoval světlost 225 mm.

První prototyp absolvoval jízdní zkoušky s provizorní karoserií, jejíž přední část využívala díly vozu Superb, vzadu však kromě čtveřice oblých blatníků měla jen hranatou dřevěnou bednu s nářadím, zvedákem a dvojicí náhradních kol. Zřejmě až počátkem roku 1938 dostal tentýž podvozek v plzeňské karosárně Dezort otevřenou karoserii break s příčným sedadlem pro řidiče a spolujezdce a se dvěma podélnými lavicemi v zadní části. Na nich mohlo sedět bokem ke směru jízdy šest mužů. Vůz měl jen jedny boční dveře na každé straně, dozadu se nastupovalo dvířky v zadní stěně karoserie. Podle dobové dokumentace byl break dlouhý 4600 mm, široký 1800 mm a s nataženou střechou vysoký 1900 mm. Mohl přepravovat osm osob rychlostí až 90 km/h. K té vozu o hmotnosti téměř 2200 kg dopomáhal nový šestiválec SV o objemu 2914 cm³ a výkonu 63 k (46 kW). V roce 1938 vznikla, patrně opět u firmy Dezort, i druhá karosářská verze typu 903 s označením limousina. Měla uzavřenou nástavbu se dvěma bočními dveřmi, velkými bočními okny, oblou střechou a šikmou zádí, na níž byla připevněna dvojice náhradních kol. Uvnitř bylo místo pro šest osob. Přední samostatná sedadla byla zřejmě sklopná, ale i tak muselo být nastupování na sedadla druhé a třetí řady poněkud krkolomnou záležitostí. Uzavřená Škoda 903 byla dlouhá 5150 mm, na snímku z roku 1938 měla dokonce civilně vyhlížející nárazníky. Na fotografii pořízené v roce 1939 při zkouškách vojenských vozidel v Jugoslávii už se bez nárazníků obešla. V nabídkové brožuře z dubna 1939 je u typu 903 uváděn šestiválec OHV 3137 cm³ o výkonu 66 k (48,5 kW) při 2600 min^‑1.

Později výrobce v uživatelské příručce sériového typu 903 uváděl výkon 75 k (55 kW) při 3200 min^‑1. Oba prototypy Škoda 903 musely být na jaře 1940 odevzdány do kasáren útvaru SS na pražském Pohořelci, k projektu šestikolového automobilu se v Mladé Boleslavi vrátili až na podzim téhož roku. Mezitím automobilka na jaře a v létě 1940 dodala do Jugoslávie 136 vojenských kabrioletů Popular 1100. Byly určeny pro jugoslávské útvary protiletecké obrany vybavené kanony Škoda ráže 75 a 76,5 mm. Jako velitelské vozy je měly následovat třínápravové terénní faetony typu 903, z nichž první byly dokončeny v únoru 1941. Předání prvních devíti exemplářů bylo naplánováno na poslední březnový týden. Třínápravová Škoda 903 s pohonem 6 x 4 byla vybavena řadovým šestiválcem z typu Superb 3000 OHV o objemu 3137 cm³ a výkonu sníženém na 75 k (55 kW) ve prospěch příznivějšího průběhu točivého momentu. Šestiválec měl opět mazání se suchou klikovou skříní, výkonným čerpadlem a olejovou nádrží umístěnou na dělicí stěně motorového prostoru. Mazání motoru obstarávalo 9 litrů oleje, chladicí soustava měla objem zvětšený na 18 l. Čtyřstupňová převodovka byla v rozvodovkách zadních náprav doplněna dvoustupňovými redukcemi, takže řidič mohl volit z celkem osmi převodových stupňů pro jízdu vpřed a dvou vzad. Sériový typ 903 měl rozvory náprav 2600 + 920 mm, rozchod 1400 mm, ve standardním šestimístném provedení byl dlouhý 5050 mm, široký 1700 mm a s nataženou střechou vysoký 1850 mm.

Vykazoval pohotovostní hmotnost kolem 2200 kg a užitečnou 700 kg, při plném zatížení mohl vléci přívěsy o hmotnosti do 1200 kg. Podle údajů výrobce dosahovala šestikolová Š 903 největší rychlosti kolem 100 km/h, na pevném povrchu zvlá-dala stoupání 45 % a průměrně spotřebovala 25 l benzinu na 100 km. V zádi karoserie vestavěná palivová nádrž o objemu 100 litrů jí tedy vystačila asi na 400 km jízdy. Od února do druhé poloviny dubna 1941 bylo vyrobeno celkem 42 podvozků typu 903, z nichž jen tři zůstaly bez karoserie. Dokončené vozy však už do Jugoslávie neodešly. Po mocenském převratu v Bělehradě a následném vpádu hitlerovských vojsk přestala Jugoslávie v někdejší podobě existovat. V prosinci 1941 byly necelé čtyři desítky automobilů Š 903 v barvě khaki se sedadly potaženými černou kůží postupně expedovány do Říše, odběratelem bylo vrchní velení německých branných sil (OKH). Tři vozy typu 903 měly být po ose přepraveny do Krakova, dva však zůstaly porouchané stát už u Hronova. Vojenští řidiči omylem zapnuli při jízdě po silnici závěry diferenciálů, což mělo neblahé následky. Náročnou opravu automobilka uskutečnila na vlastní náklady. Až na jaře 1943 se dočkaly karoserií tři podvozky typu 903, které předtím po dva roky stály ve skladu. Koncem listopadu 1942 byly odeslány do Vysokého Mýta do karosárny Sodomka. Ta je postupně proměnila ve vojenské vozy break, s příčným sedadlem pro řidiče a spolujezdce a se dvěma podélnými lavicemi vzadu. Break typu 903 měl jen velmi krátký zadní převis karoserie a celkovou délku 4800 mm. Byl široký 1780 mm a s nataženou střechou vysoký 2050 mm. Vzhledem k nově uspořádané zádi byla náhradní kola přemístěna do vodorovné polohy pod přední sedadlo, palivová nádrž na 100 l byla uprostřed vozu. Skládací střecha se nesklápěla dozadu, ale doprostřed vozu, nad nádrž. U Sodomků také omladili jeden z dříve zhotovených vozů Š 903 s tovární karoserií, kterou nastříkali novým lakem. Čtveřice třínápravových automobilů odešla v červnu 1943 do Záhřebu, aby sloužila u chorvatských protileteckých útvarů. Tím jejich produkce skončila.

Převzato z časopisu

Fotogalerie