Škoda 450 - Půvabná sestra

V roce 1957 proběhl vývoj sportovně střiženého vozu Škoda 450 s otevřenou karoserií a výkonnějším motorem. V létě 1958 byla v Kvasinách zahájena sériová výroba, do února 1959 však vznikla jen tisícovka exemplářů.

Škoda 450 navazovala na prototyp dvoumístného roadsteru, odvozený z typu Š 440 (Spartak) a představený v září 1956 na strojírenské výstavě v Brně. O něm jsme psali už v AR 5/’09, nyní dodejme, že ještě před koncem roku 1956 byl zelený prototyp s vysokou zaoblenou zádí a lichoběžníkovou maskou přejmenován na Š 450. V dokumentaci vývojového oddělení automobilky dostal označení Š 450-1 a dobové snímky potvrzují, že do něj byl zamontován výkonnější čtyřválec 1089 cm3 se dvěma karburátory, naladěný asi na 50 k (37 kW). Zpráva z března 1957 však už jako hlavní objekt zájmu prezentuje nový 2+2místný prototyp Š 450-2, první exemplář s nově tvarovanou přídí a zejména zádí karoserie.

Vůz patrně červené barvy dostal novou zaoblenou masku a zcela přepracovanou zadní partii, jež byla o poznání snížena a opatřena rozměrnějším víkem zavazadlového prostoru. Palivová nádrž zůstala za pravým zadním podběhem, její nalévací hrdlo však už nebylo nahoře na blatníku, ale pod kruhovým odklápěcím krytem vpravo na zádi, mezi víkem zavazadelníku a blatníkem. Změnil se i interiér vozu, nová palubní deska nesla před řidičem okrouhlý panel osazený trojicí kruhových přístrojů (uprostřed rychloměr se stupnicí do 140 km/h a počítadlem ujetých kilometrů, nalevo menší ukazatel stavu paliva, napravo teploměr chladicí kapaliny). Otáčkoměr, jímž se chlubil první prototyp z roku 1956, se u nás tehdy sériově nevyráběl, a tak se bez něj musel sportovně střižený vůz obejít. Boční okna byla tentokrát opatřena rámečky, které se stahovaly spolu se skly, chromovaný rám čelního skla byl zesílen. Řidič a spolujezdec měli k dispozici vcelku pohodlné 1,17 m široké sedadlo se samostatnými opěradly a společný sedákem, vzadu přibyla jednoduchá čalouněná lavice bez opěradla, jež byla určena pro dětské pasažéry, případně posloužila coby odkládací prostor pro příruční zavazadla.

Plátěná skládací střecha nesená třemi trubkovými oblouky byla dosti vysoká a vzadu výrazně zaoblená. Manipulace s ní vyžadovala dva páry silnějších a zručných mužských rukou, natažená střecha špatně těsnila, za jízdy se nadouvala a tropila i další nepřístojnosti. Spolu s nedostatečnou tuhostí otevřené karoserie byla nejvíce kritizovaným prvkem vozu a záhy prošla rekonstrukcí. V nataženém stavu měla rekonstruovaná střecha hranatější tvar a celková výška vozu se snížila o 50 mm na 1380 mm. V létě 1957 byla dokončena desetikusová ověřovací série Š 450 a vůz v nové podobě byl veřejnosti představen v odborném tisku (např. časopis Automobil mu v srpnu 1957 věnoval tři stránky) a následně na III. Výstavě československého strojírenství v září 1957 v Brně. Zatímco problém střechy se podařilo víceméně uspokojivě vyřešit, zvýšení tuhosti karoserie bylo tvrdším oříškem, který se řešil až v průběhu sériové výroby, na podzim 1958. Automobily Š 450 vyrobené do začátku prosince 1958 pak dostávaly dodatečně a bezplatně přídavné výztuhy, zejména do oblasti prahů. Víko zavazadlového prostoru se, stejně jako u vozů s uzavřenou karoserií, otevíralo páčkou umístěnou na levém středním sloupku a přístupnou po otevření dveří. Čtyřistapadesátka neměla vnitřní zpětné zrcátko, řidič musel vystačit s vnějším zrcátkem, umístěným těsně před dveřmi.

Škoda 450 byla postavena na stejném podvozku klasické koncepce jako vozy Š 440/ 445 s uzavřenou karoserií, přední i zadní kola byla odpružena příčným listovým perem, tlumiče byly vpředu pákové a vzadu teleskopické. Vůz měl bubnové brzdy a řízení šroubem a maticí, patnáctipalcová kola nesla pneumatiky 5,50 – 15. Při rozvoru 2400 mm a rozchodu 1210 mm vpředu a 1250 mm vzadu byl vůz dlouhý 4065 mm, široký 1600 mm a vysoký 1380 mm, jeho pohotovostní hmotnost se pohybovala kolem 930 kg, užitečná hmotnost byla omezena na 270 kg. Čtyřválec OHV 1089 cm3 se dvěma karburátory dával výkon 50 k (37 kW) při 5500 min-1, čtyřstupňovou převodovku řidič ovládal řadicí pákou pod volantem. Š 450 dosahovala největší rychlosti přes 125 km/h a spotřebovala 8 až 10 l benzinu na 100 km.

V únoru 1959 převzal štafetu modernizovaný typ Felicia s novou přední nápravou s vinutými pružinami, přičemž produkce sériových Š 450 se zastavila na tisíci kusech. K nim je třeba připočítat tucet prototypů a vozů ověřovací série z roku 1957. Asi dvě třetiny Š 450 byly určeny na export, především do západního, ale i východního Německa a dalších zemí. Mototechna nabízela Š 450 ve velmi omezeném počtu na volném trhu za 42 000 Kčs, zatímco automobily Š 440 a 445 dodávané na poukazy a podle pořadníku stály 28 500 a 33 000 Kčs.

Zdroj: Automobil 07/09
Autor: Jan Tuček

Fotogalerie