ŠIBRAVA – TŘÍKOLKY I AUTOMOBILY

V květnu 1920 převzal Jaroslav Šibrava výrobu tříkolek Walter a od roku 1921 je nabízel ve zdokonalené podobě s označením Trimobil. V dubnu 1924 představil i čtyřkolový automobil Šibrava 4/14 HP.

Jaroslav Šibrava (1876 – 1961), majitel autodílny ve Vltavské ulici v Praze-Holešovicích, zpočátku doprodával poslední čtyřmístné tříkolky Walter C 4 v původní podobě a od jara 1921 je postupně nahrazoval novými modely Trimobil.

Ty dostaly odpružení předního kola nadále ovládaného řídicí tyčí, dvoustupňová převodovka byla doplněna o zpátečku. Zachovaly si prostorový rám z ocelových trubek, na který byla připevněna karoserie zhotovená ze dřeva a hliníkového plechu. „Trimobil jest tříkolový automobil vyhovující všem požadavkům dnešní doby,“ hlásal prospekt.

Pohon obstarával osvědčený vzduchem chlazený čtyřdobý dvouválec do V o objemu 1248 cm³ a výkonu 10 k (7,5 kW), uložený v rámu za předním kolem. Dvouválec měl oběžné mazání s čerpadlem a olejovou nádržkou o objemu 6 l, do chodu se uváděl pákou na levém boku. 

Na motor navazovala převodovka, točivý moment k tuhé zadní nápravě opatřené diferenciálem přenášel spojovací hřídel. Odpružení zadní nápravy obstarávala podélná půleliptická listová pera. Bubnové brzdy na zadních kolech měly mechanické ovládání ruční pákou nebo pedálem. Drátová kola měla rozměr 710 x 90. V letech 1921 a 1922 tvořil základ nabídky čtyřmístný otevřený model, jenž měl na levé straně dvoje dvířka, zatímco na pravém boku žádná. Sedadla široká 1000 mm byla potažena kůží. Při rozvoru 2650 mm a rozchodu zadních kol 1200 mm byl dlouhý 3615 mm, široký 1434 mm a vysoký 1200 mm. Podle výrobce se Trimobil mohl pohybovat rychlostí 5 až 65 km/h a průměrně spotřeboval 6 l benzinu na 100 km. Jeho palivová nádrž měla objem 35 l.

V sezóně 1922 už vedle čtyřmístné tříkolky existoval i dvoumístný model s jedněmi dvířky na levém boku a od něj odvozená skříňová dodávka, jež mohla přepravovat 300 kg nákladu. Její největší rychlost však nepřevyšovala 45 km/h.

Dodací lhůta tříkolek Trimobil byla šest týdnů od závazné objednávky, kterou musel zákazník potvrdit zálohou ve výši poloviny kupní ceny. Zbytek pak doplácel při převzetí vozidla. Tříkolky vznikaly po jednotlivých kusech, Jaroslav Šibrava si až v září 1922 podal žádost o živnostenský list na „živnost výroby motorových vozidel po továrnicku“. Magistrát hlavního města Prahy mu jej vydal 10. ledna 1923.

Na přelomu dubna a května 1923 vystavovala firma Šibrava na pražském autosalonu čtyři různé tříkolky Trimobil: čtyřmístný model se dvěma ochrannými skly před cestujícími vpředu i vzadu, šoférské kupé s uzavřenou zadní částí karoserie, jež mělo jako jediné řízení volantem, dvousedadlový sportovní model a valníček s otevřenou korbou.

Tříkolky Trimobil z let 1923 a 1924 měly nadále rozvor 2650 mm a rozchod zadních kol 1200 mm. Čtyřmístný otevřený model E4, prezentovaný jako „ideální vozidlo -rodinné“, byl dlouhý 3850 mm, široký 1450 mm a vysoký 1200 mm. Verze EK 4 s odnímatelnou uzavřenou zadní částí -karoserie měřila do délky 3900 mm a do výšky 1700 mm. Toto provedení Šibrava nabízel i jako autodrožku.

Trimobil EN byl tříkolový valníček, jenž kromě řidiče a spolujezdce mohl přepravovat až 400 kg nákladu na ložné ploše o roz-měrech 1,4 x 1,4 m. Model ENS byla skříňová dodávka dlouhá 3900 mm a vysoká 1700 mm, téže nosnosti.

Podle policejní statistiky bylo k 1. říjnu 1923 v Praze v provozu 24 tříkolek Trimobil a jeden automobil Šibrava. Byl to prototyp čtyřkolového malého vozu, který Jaroslav Šibrava a jeho syn Karel Šibrava (1902 – 1977) chystali pro sezónu 1924. Veřejnosti se automobil Šibrava 4/14 HP představil v dubnu 1924 na pražském autosalonu. Byl vystaven ve čtyřdveřovém provedení s pevnou odnímatelnou střechou, společnost mu dělala otevřená čtyřmístná tříkolka Trimobil E4.

Vůz čtyřmetrové délky měl klasickou koncepci, obdélníkový rám z ocelových profilů a obě tuhé nápravy s podélnými půleliptickými listovými pery. Vpředu uložený motor byl plochý čtyřdobý dvouválec s protilehlými válci a kombinovaným chlazením, vzduchem pomocí ventilátoru a olejem.

Motor měl hliníkové písty a duté ojnice a z objemu 1248 cm³ dával výkon 14 k (10 kW). Byl vybaven elektrickým spouštěčem a navazovala na něj třístupňová převodovka s řadicí pákou na středním tunelu. Točivý moment k zadní nápravě opatřené diferenciálem přenášel spojovací hřídel. Palivová nádrž o objemu 30 l byla na dělicí stěně motorového prostoru.

Katalog nabízel tři karosářská provedení, vedle již zmíněného vozu s nástavkovou karoserií také čtyřmístný čtyřdveřový faeton a dvoumístný sportovní vůz. Podle údajů výrobce měl automobil na diskových kolech rozměru 710 x 90 dosahovat největší rychlosti 60 až 70 km/h a spotřebovat 6 až 8 l benzinu na 100 km.

Zatímco tříkolek Trimobil vzniklo do roku 1925 celkem pět desítek, automobily Šibrava 4/14 HP se počítaly jen na jednotlivé kusy. Zdánlivě slibný projekt, do něhož Jaroslav Šibrava vložil nemalé prostředky, nebyl ekonomicky životaschopný. V dubnu 1925 sice Šibrava jeden z automobilů spolu s tříkolkou vystavoval na pražském autosalonu, už o necelé dva měsíce později však skončil v konkurzu a musel se vzdát podnikatelské činnosti.

Zajímavostí je, že první exemplář automobilu z roku 1923 prodal Jaroslav Šibrava až v červnu 1933 jistému rolníkovi do Chyňavy u Berouna. Ten v lednu 1934 odprodal auto Šibrava 4/14 HP s otevřenou karoserií do nedalekých Nučic, kde se jeho stopa ztratila. n

Převzato z časopisu

Fotogalerie