Rigas Autobusu Fabrika (1955 – 1998) – Latvije...

Ruská (pardon, lotyšská) produkce minibusů RAF přežila až do devadesátých let, dnes patří k veteránům... 

Zkratka RAF nemusí znamenat jen Reichenberger Automobil Fabrik, tedy naši dávno zaniklou Libereckou továrnu automobilů, ale také Rigas Autobusu Fabrika, tedy Rižskou továrnu autobusů! Druhá jmenovaná patřila v padesátých letech k sovětským (ruským) výrobcům autobusů, ale největší proslulost získala minibusy Latvija, jejichž tvary odpovídaly tehdejšímu stylu (zejména americkému), než u druhé generace vsadila na vcelku originální přístup, tentokrát bližší evropskému designu. Celý ruský automobilový (ale i traktorový) průmysl byl totiž od třicátých let navázán na americké vzory, a to nejen v sortimentu, ale i ve stavbě obřích továren (mnohé projektoval sám věhlasný Albert Kahn, architekt Detroitu). Rižská autoopravna číslo 2 (zkráceně RARZ) nejprve likvidovala válečné škody na různých vozidlech, aby v roce 1955 zahájila výrobu prvním sériovým typem RAF 251 na základě podvozku nákladního vozu GAZ 51, které rovněž montovala.

Na rozdíl od gazíka byl rafík bezkapotové koncepce, určený pro 22 sedících cestujících, či ve verzi kombi 251 T pro čtrnáct lidí a 800 kg nákladu. Následovaly další modifikace autobusů, ale podnik byl v tehdejším Sovětském svazu průkopníkem minibusů, jež nesly značku RAF, zavedenou před šedesáti lety. První prototypy RAF 08 Spriditis (osmimístný) a RAF 10 Festival (desetimístný) vznikaly od roku 1957, tehdy ještě s centrální obdélníkovou maskou (u desítky širší) a pěti, resp. šesti bočními okny; první s motorem z Moskviče 407, druhý s větším z GAZu M20 Poběda. Pro sérii, oznámenou 20. listopadu 1958, vyjel upravený model Festivalu (jen sedm kousků, sloužily na Světovém festivalu mládeže a studentstva v Moskvě, proto to jméno) nazvaný RAF 977, jenž vydržel na výrobních linkách v lotyšské Rize až do roku 1976. Tehdy podnik dostavěl novou továrnu v nedaleké Jelgavě, odkud vyjížděly vozy druhé generace RAF 2203 výrazně modernějšího designu, ale shodné koncepce.

První generace RAF 977 procházela průběžnou modernizací, po skromných počátcích se produkce ve větších sériích rozběhla univerzálním osobním typem 977 D (1961), následovaným sanitní verzí 977 I a luxusnější tzv. turistickou 977 E (obě od 1962), přičemž mechanické skupiny vycházely ze známé carevny, tedy Volgy M21, zvláště pak zážehový čtyřválec OHV 2445 cm³ o výkonu 70 nebo 80 k (52/59 kW) podle úpravy. Modernizace uvedená pro rok 1970 (do označení přibylo písmeno M) znamenala především čtyři delší boční okna místo dřívějších menších šesti; technické údaje jsou v přiloženém přehledu v nejvýkonnější verzi. Vzhledem k různé kvalitě benzinu nabízel RAF vozy s kompresním stupněm 6,7; 7,15 nebo 7,65, čemuž odpovídaly výkony 80, 87 a 95 k SAE (59/64/70 kW) a točivé momenty 181/186/191 N.m; maximální rychlost stanovil výrobce jedenáctimístného minibusu na 115 km/h. Současně vedle univerzálního RAF 977 DM vyjely modernizované turistické busy 997 EM a sanitní vozy 977 IM.

Skříňové nákladní verze konstrukce RAF 977 K se z kapacitních důvodů vyráběly v Jerevanském automobilovém závodě, nesly označení JerAZ 762 už od zahájení produkce na Prvního máje 1966, kdy se rozběhla v arménské továrně na vysokozdvižné vozíky v Jerevanu. Zatímco v Rize řada 977 vyběhla v roce 1976, v Jerevanu se dělaly postupně vylepšované typy 762 až do roku 1996! Pak je po privatizaci firmy nahradil větší (a hranatý) JerAZ 3730 ve stylu amerických Walk-Thru Vans, ale s ním historie JeRAZu skončila (2002 vyhlásil bankrot). V únoru 1976 byla výroba RAF převedena do nové továrny v Jelgavě s kapacitou 17 tisíc vozů ročně, kde však z finální montáže už vyjížděly automobily zcela nové druhé generace zajímavého vzhledu s větší prosklenou plochou karoserie, známé jako RAF 2203 Latvija. Rozvor náprav samonosné karoserie byl upraven z 2700 na 2630 mm, celkové rozměry se změnily na 4950 x 2035 x 1970 mm, hmotnost klesla o 25 kilogramů, ale především byly využity mechanické skupiny GAZ 24 Volga, tedy vylepšený čtyřválec 2445 cm³ s výkonem 95 k (70 kW) a čtyřstupňovou převodovkou (rychlost vzrostla na 120 km/h, spotřeba paliva se snížila na 12,0 l/100 km). Koncepce podvozku se nezměnila, postupně vznikla řada verzí (např. sanitní 22031, taxi 22032, policejní 22033 a jiné). Základem byl dvanáctimístný minibus RAF 2203 Latvija s uspořádáním sedadel 2+3+3+4.

Vozy druhé generace se vyráběly nejdéle, poslední třináctimístné minibusy RAF 22039 vyjely v sezoně 1997, příznačně úplně posledním byl pohřební vůz, postavený na základě užitkové verze RAF 3311 (Pick Up)! V roce 1988 prošly faceliftem (viz rozměrový náčrtek RAF 22038), dostaly mohutnější příď, výkon vzrostl na 74 kW (100 k) a na přední nápravě se objevily kotoučové brzdy; některé varianty byly značeny také čtyřčíslím začínajícím 29. Doma získaly Latvije přezdívku rafík, v roce 1984 se uvádělo, že RAF má 50 exportních trhů (včetně Československa a Kuby). Podle dobového tisku se zkoušelo provedení RAF 2203 na vodíkové palivo, upravené Akademií věd SSSR v Moskvě (1980), ale také v továrně z minibusu vyvinuté elektromobily (naposledy osmisedadlový RAF 2210 z roku 1982). Od roku 1983 finská firma Tamro dodávala lépe vybavené sanitky na základě RAF 22031. Změna společenských poměrů po roce 1989 znamenala ztrátu trhů, produkce přežila do roku 1997. Pokusy o zavedení výroby nových typů nevyšly (nedostatek finančních prostředků), zůstalo jen u zkušebních vzorků RAF M1 Roksana (klasická koncepce, spolupráce britský IAD; 1991) a M2 Stils (s předním pohonem; 1993). Není bez zajímavosti, že RAF také vyrobila sanitní verze na bázi prestižních sedanů Čajka GAZ 13 (1968) a GAZ 14 (1980). Bankrot byl vyhlášen roku 1998, továrnu v Jelgavě později koupila akciová společnost Baltika, ale produkce nebyla obnovena.

RAF 977 DM Latvija (1970)

POHÁNĚCÍ SOUSTAVA – kapalinou chlazený zážehový řadový čtyřválec ZMZ-977 s jedním karburátorem, uložený vpředu podélně, OHV 2V; 2445 cm³ (ø 92 x 92 mm); 7,65:1; 95 k (70 kW)/4500 min^‑1 a 191 N.m/2300 min^‑1. Elektrická výzbroj 12 V. Jednokotoučová suchá spojka s hydraulickým ovládáním; třístupňová převodovka se synchronizací na stupních II a III (3,115 – 1,772 – 1,000 – Z 3,738); stálý převod 4,55; pohon zadních kol. 

PODVOZEK – podlahový rám z ocelových profilů vcelku s celokovovou karoserií; vpředu příčná ramena a vinuté pružiny; vzadu tuhá náprava a podélné listové pružiny; kapalinové tlumiče odpružení; kapalinové bubnové brzdy; řízení šnekem a kladkou, převod 18,2:1; pneumatiky 8,20 - 15.

KAROSERIE – uzavřená jednoprostorová, minibus se třemi bočními dveřmi a zadními křídlovými dveřmi; obsaditelnost 1 + 10 cestujících. 

ROZMĚRY A HMOTNOSTI – rozvor náprav 2700 mm; rozchod kol 1410/1420 mm; d/š/v 4900/1815/2110 mm, světlá výška 210 mm; pohotovostní/celková hmotnost 1675/2545 kg.

PROVOZNÍ VLASTNOSTI (údaje výrobce) – největší rychlost 115 km/h; obrysový průměr zatáčení 13,6 m; spotřeba paliva 14 – 16 l/100 km.

Převzato z časopisu

Fotogalerie