Ikarus 55 & 66 – V americkém stylu

V padesátých letech zahájili v Maďarsku stavbu autobusů se samonosnou karoserií a motory vzadu...

V té době patřily typy Ikarus 55 (dálkový) a 66 (linkový/městský) k výjimečným zjevům produkce tzv. socialistických zemí. Bylo totiž zřejmé, že celkové tvary autobusu včetně designových prvků okoukali jejich tvůrci za mořem v USA; evropské totiž vypadaly úplně jinak! Ikarus patřil ve druhé polovině minulého století k největším světovým výrobcům autobusů, vznikl před 120 lety jako dílna kovářského mistra Imre Uhriho v roce 1895, který přešel na stavbu kočárů a od roku 1927 vyráběl autobusové karoserie. Dne 23. března 1948 byl podnik znárodněn, po spojení s maďarskou leteckou továrnou převzal jméno Ikarus. Vzniklo nespočetné množství autobusů, kapacita v Maďarsku přesáhla deset tisíc ročně; po pádu komunismu výrazněji pronikl na americký trh, ale po různých peripetiích se americká pobočka oddělila a nový podnik znovu začal v Maďarsku, ovšem ve značně skromnější podobě. V roce 2010 jako Ikarusbus Kft. v Budapešti představil poslední nové typy V187 (kloubový), E125 a V134 s motory Cummins. Prototyp Ikarus 66, zatím proti sérii s trochu odlišnou karoserií, ale už se vznětovým motorem Csepel D.613/ D.614 (92/107 kW) v zádi, se představil v roce 1952, kdy maďarský podnik vyráběl jen konvenční typy, byť už samonosné konstrukce. Výroba této městské, respektive meziměstské verze Ikarus 66 se opravdu plně rozběhla v roce 1955 spolu s luxusní dálkovou Ikarus 55, představenou o rok dříve na autosalonech v Ženevě a Paříži. Snímky ze šedesátých let prozrazují montáž až na třech paralelních linkách v Mátyásföldu v Budapešti, zaplněných autobusy tohoto typu.

Vysoké boky, poměrně úzký pás oken, tvar prvního bočního okna u řidiče, šípové kapkovité kryty směrových i pozičních svítilen, hodně chromu, alternativně prosklené panely střechy a vystouplá záď s pohonou jednotkou ukrytou za dvoudílným krytem s mohutným žebrováním a křídly otevíranými do stran, však hovořily jasně – inspirace přišla z amerických autokarů! Pamatuji si, že jsem Ikarusy 55 obdivoval i v Praze, tehdy svým impozantním zjevem převyšovaly výrobky ze západní Evropy. Ikarus 55 se dodával v provedení podle přání odběratele, v luxusním interiéru mohla být seřiditelná křesla leteckého typu, počet cestujících se pohyboval od 32 do 44 (první verze mohla mít palubní bar). Samonosnou karoserii tvořily vnější panely z 0,8 mm silného ocelového plechu, nýtované ke svařovanému prostorovému rámu z ocelových profilů tloušťky 1,5 až 2 mm. Motor, včetně spojky a převodovky, byl uložen podélně vzadu na výsuvném rámu, jenž usnadňoval opravy. Základním typem byl předkomůrkový stojatý řadový šestiválec Csepel Diesel D.614 o objemu 8275 cm³ (ø 112 x 140 mm) a výkonu 107 kW DIN (145 k)/2300 min^‑1, jenž poháněl zadní nápravu prostřednictvím pětistupňové převodovky ASH 65‑3 se synchronizací na II. až V. stupni. Obě nápravy byly tuhé, odpruženy podélnými poloeliptickými pery (vpředu 9, vzadu 15 listů); zadní tlumiče se montovaly na přání. Tlakovzdušné bubnové brzdy měly činnou plochu 4240 cm²; řízení bylo šnekové Marles s převodem 29:1 (pneumatický nebo kapalinový posilovač na přání). Vedle střešního nosiče na 300 kg se zavazadla ukládala do podpodlahových prostorů 3,1 m³, přístupných zvenčí čtyřmi kryty na každém boku. Křídlové dveře byly jedny zcela vpředu, na přání dvoje na pravém boku. Autobus o vlastní/celkové hmotnosti 9,5/14,9 t dosahoval největší rychlosti 98 km/h (linková a městská verze Ikarus 66 se dvěma nebo třemi pneumaticky ovládanými článkovými dveřmi jen 60 nebo 78 km/h podle převodu). Ikarus 55 vykazoval celkové rozměry 11 390 x 2500 x 2900 – 3090 mm, rozvor náprav 5500 mm a rozchod kol P/Z 2013/1825 mm. Pneumatiky měly rozměry 11,00 – 20. Vývozní společnost Mogürt nabízela exportní provedení s německým šestiválcem Henschel Diesel (až 141 kW) a převodovkou ZF6. Prototyp Ikarus 555 (1957) s nezávisle zavěšenými koly, vinutými pružinami a dálkově elektricky ovládanou převodovkou se do výroby nedostal. Dálkové typy 55 sloužily také v Československu (dovezeno 110 kusů), městské pro 32 sedících a 58 stojících cestujících se nedovážely.

Největším odběratelem byla východní část Německa (NDR), typy 55/66 se však exportovaly rovněž do zemí Asie a Afriky. Podle maďarských údajů se vyrobilo 9290 autobusů Ikarus 66 a 7425 luxusních Ikarus 55, produkce skončila v roce 1972, kdy byly definitivně nahrazeny novou řadou 200/250 s ležatým motorem Rába-MAN vzadu za nápravou.

Chcete se dozvědět Více?

Doporučujeme publikaci Autobusy a trolejbusy východního bloku, kterou loni vydala Grada Publishing v Praze. Autor Martin Harák systematicky popisuje nejen Karosy a Ikarusy, ale všechny autobusy z tzv. socialistických zemí včetně Jugoslávie, které jsou dnes většinou zapomenuty a u nás nepříliš známé, protože máme tradičně vlastní silnou produkci jak autobusů, tak trolejbusů. K dostání u všech dobrých knihkupců (www.grada.cz).

Převzato z časopisu

Fotogalerie