MUSEU DO CARAMULO – ZTRACENO V HORÁCH

Městečko a klimatické lázně Caramulo leží v opuštěných horách porostlých hustými eukalyptovými lesy na stejné rovnoběžce jako Madrid. 

Jedete-li ze severozápadu od Porta, vnitrozemské zakroucené silničky nabývají charakteru lesních cest a vy začínáte vážně pochybovat o funkčnosti navigace. Muzeum leží až pod vrcholem horského hřebene s několika bývalými, nyní částečně vybydlenými lázeňskými budovami. Roku 1920 založil lékař Jerónimo de Laderda na jižním svahu hřebenu Caramulo sanatorium a lázeňský resort, největší v Portugalsku i na celém Pyrenejském poloostrově. Podle informací muzea „roku 1938 udivoval urbanistickým pojetím, parky a zahradami, hydroelektrárnou, tekoucí vodou, kanalizací, čističkou odpadních vod či odpadovým hospodářstvím se spalovnou – tedy parametry, tehdy v této části světa nevídanými“. V roce 1921 se mu narodil syn Abel (později ekonom) a roku 1923 João (budoucí lékař). Zakladatel resortu (†1945), podporovaný svými syny, časem došel k názoru, že pokroky v medicíně výrazně sníží význam lázní. Aby zajistili středisku budoucnost a další prosperitu, rozhodli se bratři v 50. letech přebudovat lázně na horské kulturní a umělecké centrum. Oba byli podivíny… 

Abel se zajímal o umění. V roce 1953 jej napadlo seskupit domácí sběratele a zorganizovat výstavu z jejich sbírek. Během několika měsíců s přáteli uspořádal v lisabonském Palácio Foz velkolepou výstavu, kterou zahájila hlava státu a několik členů vlády. Byla natolik úspěšná, že ji natrvalo přemístili do speciálně pro tento účel vystavěné moderní muzejní budovy v Caramulo. Abel roku 1957 zahynul při autonehodě, muzeum otevřeli o dva roky později. Dnes jsou zde vystaveny stovky děl od starověkého Egypta, Orientu a Dálného východu až po 20. a 21. století. Najdete tu obrazy (Picasso, Miró, Chagall), tapiserie, grafiky, sochy i keramiku. 

João, specializovaný na respirační medicínu, musel po bratrově nehodě, kdy byl sám také vážně raněn, řídit chod komplexu a vzdát se lékařské praxe. Po otci převzal vedení turistické rady Caramulo a realizoval projekty resortu naplánované otcem. Jednou z prvních dokončených budov bylo muzeum věnované památce bratra. Jeho architektem byl Alberto Cruz. Tvar budovy vychází z poškozeného kláštera Convento Franciscano da Fraga v Satão ze 18. století, který Abel roku 1954 získal a zachránil před demolicí. Kus po kusu jej nechal převézt do Caramulo a znovu sestavit. Výstavní místnosti jsou seskupeny kolem nádvoří o stranách 55 m do tvaru „U“. João měl rád automobily. Jednou jel kolem šrotiště a všiml si Fordu T, čekajícího na likvidaci. Koupil jej, nechal restaurovat a tím položil základ údajně nejhodnotnější portugalské automobilové sbírky, sídlící původně v přízemí muzea umění. Když navštívil Caramulo portugalský prezident Américo Thomas, inspiroval jej k vytvoření Museu Automóvel do Caramulo. Základem se stala Joãova sbírka. 

Patrně nejlepší a nejznámější automobilové muzeum v Portugalsku bylo slavnostně otevřeno roku 1970. João se pravidelně účastnil akcí jako Mille Miglia, RMC historiků nebo London–Brighton. Dnes sbírka ve dvou patrech čítá kolem sedmdesáti automobilů 44 značek, motocykly 15 značek, jízdní kola a od roku 2004 i tisíce historických hraček, především modelů vozidel. Kromě toho jsou v areálu restaurátorské dílny. Přízemní sál vedlejšího muzea umění hostí příležitostné výstavy, z nichž mnohé jsou motoristické. Mezi nejstarší exponáty patří tříkolka Benz (1886), Peugeot typ 19 (1899), Oldsmobile Curved Dash (1902), Darracq 12 Open Tourer (1902) a De Dion-Bouton typy 24CV (1905) a Al (1906). Najdeme zde ale též iberské vozy Abadal, Hispano-Suiza, Pegaso, Alba nebo IPA. Jednou ročně zde pořádají věhlasné závody do vrchu a setkání klasických automobilů. Jediný zbývající funkční hotel Golden Tulip s bazénem, fitcentrem a panoramatickými výhledy je dalším důvodem, proč odlehlé místo navštívit.

Převzato z časopisu

Fotogalerie