LIAZ Liberecké automobilové závody – Byl jednou...

Uměle vytvořená značka LIAZ byla pokračovatelem nákladních vozů Škoda z Mladé Boleslavi...

Nákladní automobily LIAZ v době tzv. komunistické normalizace nahradily značku Škoda, a to přesto, že byla světoznámá. Někteří soudruzi si to možná uvědomovali, a tak se občas na vozech objevovalo dvojí označení LIAZ-Škoda, či Škoda-LIAZ. V prospektu k uvedení nové řady 100 (coby valník 100.05 a tahač návěsů 100.45) byly tyto vozy i jejich motory (MŠ 637 a 638) označeny Škoda, na budce se však skvěl malý nápis LIAZ a slavný emblém Škoda, výrobcem byl uváděn n. p. Liberecké automobilové závody z Jablonce nad Nisou (!). Separatisté však zřejmě měli navrch, a tak následovala éra s velkým označením LIAZ na mřížce masky chladiče. V devadesátých letech se jméno Škoda vrátilo, avšak už bylo zjevně pozdě...  O vzniku Libereckých automobilových závodů (LIAZ), ovšem se sídlem v Rýnovicích či Jablonci nad Nisou, jsme už psali v historii Škody 706 R (viz AR 10 a 11/’15), a tedy dodejme, že procházely mnoha nekompetentními rozhodnutími o reorganizaci, jak bylo za minulého režimu (tedy do roku 1989) špatným zvykem. Značka LIAZ se objevila poprvé na posledních derivátech trambusu, tedy Škody 706 RT/MT v šedesátých letech, naplno se rozjela v sedmdesátých.

Od roku 1968 vyráběná 706 MT (modernizovaný trambus) přežila ve speciálních verzích až do náběhu další generace Škoda LIAZ 100/110/150, kterou zahájily oba zmíněné typy 100.05 (valník s užitečnou hmotností 7,7 t a rozvorem náprav 5,0 m) a tahač návěsů 100.45 (souprava 36/38 t podle motoru, rozvor 3,75 m), poháněné vpředu podélně šikmo (proto MŠ) uloženým řadovým šestiválcem MŠ 637 nebo 638. Oba měly zdvihový objem 11 940 cm³ (ø 130 x 150 mm) a výkon při 2000 min^‑1 v prvním případě 200 kW, ve druhém 222 kW (270 a 304 k). Točivý moment vrcholil hod-notou 1055 nebo 1200 N.m, vždy při 1400 min^‑1. Převodovka byla Praga 10 P 80, tedy pětistupňová s předřazeným rychloběhem (10 + 2Z); rám klasický žebřinový a nápravy tuhé, odpružené svazky podélných listových per. Výrobce udával spotřebu 29/40 l/100 km (valník/tahač s návěsem) a největší rychlost podle převodu 72, 80, 86 nebo 92 km/h. Náběh výroby nové řady s moderní třímístnou budkou byl dlouhý, údajně se tak stalo v roce 1974. Sortiment typů se rozšiřoval, modernizovaná řada 110 z roku 1984 vynikala budkou shodných tvarů, ale už sklopnou (1983 se ustoupilo od značky Škoda). Postupně se uplatnily vylepšené motory LIAZ z jablonecké motorárny, finální montáž probíhala v Mnichově Hradišti (v červenci 1968 jsem tam pracoval jako student, ovšem ještě na 706 RT/MT; pozn. autora).

Označení typů se průběžně měnilo, místo dvojciferného za tečkou na tříciferné (např. 110.551), vznikla nepřehledná řada modifikací. Šestiválec MŠ 640, rovněž 11 940 cm³, byl naladěn na 235 kW (320 k)/ 2000 min^‑1; následoval M2 650 (stojatý) s větším objemem 13 740 cm³ (ø 135 x 160 mm) a výkonem 294 kW (400 k)/ 2000 min^‑1; plnicí turbodmychadla vyráběly ČZ Strakonice v německé licenci KKK. Některé typy nesly označení 122 (třínápra-vový), 150 (sklápěče) a poslední číslice 1 v prvním trojčíslí (např. 151, 111, 101) značila pohon 4x4. K 1. lednu 1986 získal oborový podnik LIAZ pod svá křídla také Karosu, Orličan a Škodu Ostrov n. O. (trolejbusy). V devadesátých letech řadu 110/150 krátce nahradila lehce modernizovaná 200 s motorem M 636/640 (všechny 11 940 cm³), protože už byla připravena větší modernizace coby řada 300, byť s budkou stále ve stejném stylu.

Tehdy proběhlo také přeznačení typů, zjevně podle německého vzoru, jež se začalo používat bez ohledu na řadu 300. Například typ 18.33 = 18 tun a 330 k (243 kW); šestiválce LIAZ byly sjednoceny na nové M 640 (M1.2C), stojaté nikoli šikmé, o výkonu až 275 kW (375 k) s převodovkami Praga (také 14 PS 150), ale už v řadě 200 se alternativně objevily motory jiných značek (nejprve šestiválec Detroit Diesel 272 kW s převodovkou ZF 16 S 190). Vedení podniku se snažilo nabídku modernizovat, ale chyběly finanční prostředky. V roce 1994 vystavovali na autosalonu v Hannoveru, 1997 na AMI v Lipsku, spolu s Tatrou je zastupoval Semex. Po roce 1989 však podnik ztratil tradiční trhy, slovenské pobočné závody se oddělily, proběhla privatizace a v roce 1995 do LIAZu vstoupila Škoda Plzeň a nastal turbulentní vývoj změny majitelů i názvů podniku, dnes už těžko rozšifrovatelný. Nejprve plzeňský vlastník změnil název na ŠKODA LIAZ a. s. (1996); vyhlásil ...a LIAZ jede dál, restrukturalizace pod taktovkou Škody (Lubomíra Soudka) vytvořila Truck International (1997), jenž ji měl spojit s kopřivnickou Tatrou, ale bankrot byl vyhlášen o rok později a záhy odvolán, pak se objevil slovenský Sipox Holding (nyní Liaz Sipox), ale nezaplatil a v roce 2002 to už byl definitivní konec...

V roce 1984 vyrobil LIAZ celkem 18 732 automobilů, export měla zvýšit úspěšná účast na soutěži Paříž– Dakar, jenže nezvýšila. Pro úplnost zmiňme pokusy, zdůrazněné ve výrobním programu LIAZ a. s. pro 1995, a to střední řadu S (9 – 13 t, budka Steyr a motor Steyr WD 612 o výkonu 132 kW) a středně těžkou FZ (LIAZ Furman 13 t, budka LIAZ, motor WD 612 a převodovka ZF S6 – 36), které měly doplnit tradiční LIAZ 300, resp. M300 (s budkou Maxi), přičemž v nabídce před dvaceti lety nadále zůstávaly vybrané typy 110/150/200 pro méně náročné trhy. Těžké kolové tahače ŠT 180 a LT 230 (traktory s motory LIAZ) už patřily historii. Plány vývoje nových typů 400 Xena (tahač) a 300 Fox (nákladní, hlavně sklápěče a komunální aplikace), nabízených opět jako Škoda, už dosáhly jen zanedbatelných počtů před úpadkem podniku (1999: 138 vozů). Poslední LIAZ 111.154, doprovodný vůz pro Dakarskou soutěž, nechal vyrobit Martin Macík z dodaných dílů k 1. září 2003. Tím se historie výroby v Mnichově Hradišti uzavřela. Byly zachráněny provozy v Rýnovicích jako JAMOT (Jablonecká motorárna), pak podnik koupil TEDOM (Teplo domova), výrobce kogeneračních jednotek, jenž se pokusil využít motory LIAZ i pro další účely. Krátce vyráběl vlastní autobusy Tedom a v letech 2006 – 2009 nabízel Tedom-D (Diesel) a Tedom-G (plynový) pod hlavičkou Tedom Trucks (pokračování Foxe). Vzniklo několik kusů, dvou a třínápravových, ale i s jinými motory (Deutz). Dnes továrna v Mnichově Hradišti chátrá, v objektu jsou skladiště.

Převzato z časopisu

Fotogalerie