Jaroslav Pavelka – Talentem obdarovaný

Významný libhošťský rodák, automobilový závodník, zkušební řidič a technik, zasloužilý mistr sportu Jaroslav Pavelka se narodil 23. ledna 1920 a zemřel 3. května 1999. Následující řádky vzpomínek na tohoto skalního tatrováka jsou jen zlomkem toho, co za více než čtyři desetiletí dokázal. 

Když mládenec z nevelké obce Libhošť, vzdálené jen několik kilometrů od okresního města Nový Jičín, ukončil základní školu, musel ještě dva roky počkat, než byl přijat do kopřivnické Tatry jako učeň na tolik vytoužený obor automechanik. Jeho pracovištěm se stalo oddělení, jemuž se v danou dobu říkalo „výpravna“, kde každá vyrobená Tatra T 111 procházela poslední kontrolou. Tovaryš Jaroslav Pavelka měl však o svém životě a pracovním zařazení vlastní představy. Chtěl se především naučit dobře řídit svěřený automobil a s tímto bezpečně jezdit.

Skončila 2. světová válka. Ještě v roce 1945 získal řidičský průkaz, zajížděl vyráběné osobní Tatry a začal působit jako zkušební řidič. Píše se rok 1948 a populární automobilový závodník Bruno Sojka s bohatými zkušenostmi z rychlostních závodů doma i v zahraničí se stává v Tatře vedoucím závodního oddělení. Jeho úkolem bylo pro nově vyrobené tři soutěžní Tatraplany připravit jezdce a navigátory pro jesenickou soutěž v roce 1949, mezi nimiž nechyběl ani Jaroslav Pavelka. Byl to jeho první křest v automobilových soutěžích. Když se Jaroslav Pavelka stal členem tatrováckého soutěžního týmu, dostal se do společnosti již uznávaných soutěžních jezdců, kterými byli pod vedením manažera Josefa Veřmiřovského Kopečný, Vrdlovec, Chovanec, Sojka a Bittner.

V roce 1949 bylo v kopřivnické Tatře rozhodnuto o výrobě sportovního automobilu pro rychlostní závody. Původně usedal za volant převážně Bruno Sojka, ale v roce 1950 došlo také na Jaroslava Pavelku. V této sezoně se jelo několik rychlostních závodů, převážně poznamenaných konkurenčním soubojem se sportovními a závodními automobily Škoda. Za připomenutí stojí dva brněnské, v nichž se projevilo jezdecké nadání Jaroslava Pavelky. Byl to nejprve automobilový závod „O cenu města Brna“, jenž se jel na původní trati Masarykova okruhu. Největším nepřítelem ­závodníků bylo velmi nevlídné počasí. V nejsilnější kategorii sportovních automobilů se hned po startu ujal vedení Stanislav Kohout s monopostem BMW, sledovaný Františkem Dobrým s vozidlem Frazer Nash, Zdeňkem Sojkou s BMW (bratr Bruna Sojky), Václavem Bobkem na voze Škoda a Brunem Sojkou a Jaroslavem Pavelkou na sportovních Tatraplanech. V závěru závodu vedl startovní pole Zdeněk Sojka, kterého sledoval až do posledních metrů Jaroslav Pavelka.

Dalším utkáním velkého formátu na trati původního Masarykova okruhu v Brně byl dvanáctihodinový rychlostní závod nazvaný „Cena vytrvalosti“. Na start tohoto závodu se postavily oba sportovní Tatraplany a jeden cestovní Tatraplan. Nejvíce kilometrů za zmiňovaných 12 hodin ujela posádka Jaroslav Pavelka se Zdeňkem Sojkou s Tatraplanem Sport. Tato posádka se stala celkovým vítězem.

Pro závodní sezonu v roce 1951, ale i pro ty další je pozornost Jaroslava Pavelky směřována k rychlostním závodům. Všechny rychlostní závody této sezony charakterizoval opět konkurenční souboj závodních automobilů Škoda a Tatra. Ve stejném duchu se jel i poslední závod na závodním okruhu v Ostravě. V něm předjel Jaroslav Pavelka konkurenční škodovku řízenou Václavem Bobkem až v úplném závěru při svém nejrychlejším kole, které mělo průměrnou hodnotu 130,2 km/h. Na cílové rovince mu časoměřiči naměřili 200 km/h. Hodinový průměr na náročné trati ostravského okruhu za celý závod přesáhl hodnotu 125 km/h.

Při tréninku na závod Ecce Homo ve Šternberku v roce 1951 měl Bruno Sojka smrtelnou nehodu. Podle některých názorů tak Tatra měla pro sezonu 1952 výborný monopost T 607, ne však kvalitního jezdce. Odpovědí byly výsledky Jaroslava Pavelky, jenž vyhrál v náročném rychlostním závodě Ecce Homo ve Šternberku, v Piešťanech nebo na Velké ceně Československa. Pro monoposty Tatra byla úspěšná také sezona 1953. V osmi rychlostních závodech získali jezdci Tatry šest prvních míst, tři druhá, jedno čtvrté místo a jen jednou neviděli šachovnicový prapor. Byl to také rok, ve kterém byl nedobrovolně ukončen vývoj sportovního Tatraplanu T 602.

S tímto sportovním Tatraplanem vstoupil Jaroslav Pavelka v roce 1950 do světa rychlostních závodů. Rok 1953 přinesl ­Pavelkovi zlatý věnec ze závodu v Gottwaldově a na Ecce Homo ve Šternberku. V následující sezoně to bylo hned pět vítězství. V závodní sezoně roku 1955 odjel Jaroslav Pavelka jen tři závody. Ve dvou zvítězil a v jednom ho zradila technika.

Nové vývojové záměry v kopřivnické Tatře však generují i nové úkoly pro jednotlivá vývojová pracoviště a k jejich plnění byl povolán i zkušební řidič Jaroslav Pavelka. Na počátku července roku 1955 mechanici vývojového oddělení dokončili montáž prvního prototypu Tatra T 603 a za jeho volant usedl právě on. Psal se rok 1956 a sportovní aktivity byly v Tatře redukovány na minimum. Za volant tatrováckého monopostu ještě jednou usedl Jaroslav Pavelka, aby naposledy projel jako vítěz cílem. V tomto roce bylo vyrobeno devět prototypů nové osobní Tatry a byla zahájena příprava výroby ověřovací série.

Hned v lednu přišlo rozhodnutí odvážné, ale v danou dobu velmi potřebné. Zkušební řidič Jaroslav Pavelka s prvním prototypem osobní Tatry T 603 odjel směr Vídeň do dějiště zimních olympijských her v italském horském středisku v Cortině d’Ampezzo. Nová T 603 sloužila jako oficiální vozidlo československé delegace. Pro novou osobní Tatru s Jaroslavem Pavelkou za volantem nebyly překážkou zasněžené horské silnice v okolí italské Cortiny d’Ampez­zo. To, co předváděl s novou Tatrou pod lyžařskými můstky, se určitě tisícům diváků na dlouhé roky zapsalo do vzpomínek ze zimní olympiády. Jaroslav Pavelka, a také další vynikající zkušební jezdec Adolf Veřmiřovský, byli součástí v podstatě každé veřejné prezentace.

Závodní časopis na počátku roku 1957 informuje, jak to bude v tomto roce se závoděním. V programu závodního a soutěžního oddělení byla účast tatrováckých závodníků s monoposty na několika závodech. Sezona měla být bohatší o účast Tat­ry T 603 v některých automobilových soutěžích. Do bojů o vavříny v tomto roce však Jaroslav Pavelka nezasáhl.

Nástupním rokem do bojů o vavříny s Tat­rou T 603 byl rok 1959. Jelo se několik zahraničních soutěží a na sedadlo navigátora vedle Jaroslava Pavelky se posadil Antonín Homola.

Již v průběhu roku 1959 se tatrováci připravovali na historicky první start ve světoznámém závodě Rallye Monte-Carlo. Byly připraveny tři červeno-bílé soutěžní Tatry T 603. Byly rovněž nominovány posádky, mezi nimiž nemohla chybět sestava ve složení Pavelka – Homola. Účast v této mezinárodní soutěži, která se konala v roce 1960, nebyla tatrovákům krátce před odjezdem do místa startu povolena. V roce 1960 se však jely i další automobilové soutěže, třeba Raid Polski, v němž tatrováci porazili tovární tým Citroën. Další automobilovou soutěží byly Rallye Vltava, Rallye ČSR a Rallye za mír a přátelství.

V roce 1961 bylo vyrobeno 1332 osobních T 603. Soutěžní posádky se soutěžními Tat­rami T 603 již odjely tři automobilové soutěže z programu mistrovství republiky. Na poslední víkend v měsíci květnu byl stanoven termín Kopřivnické automobilové soutěže. Dovolím si vzpomenout osobní zážitek, který bych nazval jako živé setkání s J­aroslavem Pavelkou. V tom roce jsem byl již absolventem školy důstojníků v záloze při automobilovém učilišti ve slovenské Nitře, kde působil velmi kvalitní oddíl Dukly. Přiblížil se poslední víkend měsíce května a major Karel Cejnar s navigátorem Augustinem Lacinou odjíždějí na mistrovskou soutěž do Kopřivnice.

Při přejímce soutěžní škodovky a vyřizování potřebných formalit mi vynikající navigátor a motorář Lubomír Rek oznámil, že se uvažuje se mnou jako navigátorem v některé soutěžní Tatře T 603. Při té příležitosti mne seznámil s Jaroslavem Pavelkou, s nímž jsem se také pozdravil. Sedadlo navigátora vedle mistra sportu Jaroslava Pavelky jsem obsazoval v soutěžních sezonách v roce 1963, 1964 a 1965. Nejen z „Kopřivnické automobilové soutěže“, ale i ze všech dalších, které byly v tomto roce v programu, si Jaroslav Pavelka odnesl pomyslný zlatý vavřínový věnec. Nové pracovní úkoly a natáčení propagačního filmu o Tatře T 603 vedly Jaroslava Pavelku k rozhodnutí, že bude startovat jen v soutěžích s mezinárodní účastí.

Téměř v závěru sezony 1964 se jel rychlostní závod Pod Štramberskou trúbou. Pro Jaroslava Pavelku to byl na této trati poslední rychlostní závod. Nikoho nenechal na pochybách, že je opravdový mistr volantu. V závodě zvítězil způsobem start-cíl. V roce 1965 jel Jaroslav Pavelka jedinou automobilovou soutěž. Startem v Ral­lye Vltava ukončil velmi úspěšnou kariéru automobilového závodníka a soutěžního jezdce. Za těch 25 soutěžních let se stal ikonou automobilových závodů, přeborníkem ČSR v automobilových závodech v letech 1952, 1953 a 1954, v roce 1954 mu byl udělen titul mistra sportu. V letech 1960–1961 byl přeborníkem v automobilových soutěžích, v roce 1964 mistrem ČSSR v automobilových soutěžích a ve stejném roce mu byl udělen titul Zasloužilého mistra sportu.

Převzato z časopisu

Fotogalerie