HONDA SPORTS 360/500/600/800 – Počátek úspěchu

Prvními a na dlouhá léta posledními roadstery Honda byly malé sportovní vozy, jejichž vrcholem je typ S800, uvedený před padesáti lety...

Honda Motor Company v šedesátých letech vstupovala mezi výrobce automobilů. Jako motocyklová značka už měla za sebou řadu úspěchů, a tak se rozhodla pro radikální řešení. Už v říjnu 1962 představila první čtyřkolové produkty, lehký dodávkový vůz T360 a první verzi sportovního roadsteru (označenou ještě S360 podle objemu motoru); ale v lednu 1964 zveřejnila záměr vstoupit do formule 1 a na Nürburgringu téhož roku dvanáctiválec Honda F1 poprvé vyjel do Velké ceny Německa. V říjnu 1963 se Honda S360 proměnila na typ S500, v březnu 1964 následoval S600, v lednu 1965 uzavřený S600 Coupé a v lednu 1966 modernizovaná řada S800 a S800 Coupé. V únoru 1965 byl zahájen export S600, dříve určených jen pro japonský trh; od října 1966 následoval vývoz S800 a S800 Coupé.

Objevily se v Itálii, Belgii, Francii, Německu, Velké Británii a dalších zemích. Byla to doba velkých sportovních úspěchů. Honda dobyla mistrovství světa silničních motocyklů 1966 ve všech pěti objemových třídách, 50, 125, 250, 350 a 500 cm³; vozy Brabham-Honda 1000 vyhrály jedenáct závodů formule 2 v nepřetržité řadě a už o rok dříve triumfovala Honda formule 1 ve Velké ceně Mexika. Lehké sportovní roadstery a kupé byly tedy logickou nabídkou příznivcům značky, jen v Japonsku se prodávaly také dodávkové T360 a kombi L700, teprve v listopadu 1966 následovaly čtyřmístné minivozy N360 (později N600, známé i u nás) a v roce 1968 vyjel první čtyřdveřový sedan Honda 1300. Všechny automobily Honda vycházely z bohatých zkušeností motocyklové konstrukce, která začala v roce 1946 pomocnými dvoudobými motory 50 cm³ pro jízdní kola, ale už v roce 1969 zahrnovala čtyřválcový supermotocykl Honda CB750, jenž vzbudil světovou senzaci.

Ostatně motory prvních sportovních vozů Honda byly miniaturní čtyřválce a posloužily i dalšímu vývoji pohonných jednotek právě pro čtyřdobé supermotocykly! Soichiro Honda se nemohl zbavit závislosti na motocyklových zvyklostech, a tak první roadstery měly sice kapalinou chlazený a podélně uložený čtyřválec se čtyřstupňovou nebo pětistupňovou převodovkou, kloubový hřídel i diferenciál, ale z něho se točivý moment přenášel na každé z dvojice zadních kol jedním řetězovým převodem! Kola byla zavěšena na podélných vlečených kyvných ramenech, jež tvořila zároveň kryt řetězového převodu, a odpružena kombinovanou jednotkou vinutá pružina/tlumič. Tvůrci vozu použili žebřinový rám a ocelovou karoserii (u prototypů ještě hliníkovou), přední kola byla zavěšena na dvojitých příčných ramenech. Typické bylo osazení vysokootáčkového celohliníkového čtyřválce čtyřmi karburátory Keihin! Honda S360 vyjela se čtyřválcem DOHC 354 cm³, vyvinutým pro nejnižší daňovou třídu 360 cm³ v Japonsku, který disponoval výkonem 24 kW (33 k)/9000 min^-1 a uděloval lehkému vozíku o délce těsně pod tři metry největší rychlost přes 120 km/h.

Další typy byly o něco delší a výkonnější, jak vzrůstal objem motoru, ale koncepce se neměnila. Japonská S500 měla čtyřválec 492 cm³ (vrtání x zdvih 59 x 52 mm) o výkonu 30 kW (40 k)/8000 min^-1; koncem roku 1963 představil Soichiro Honda v Německu exportní verzi se čtyřválcem 531 cm³ (vrtání x zdvih 54 x 58 mm), která dávala 32 kW (44 k)/8000 min^-1 a jejíž délka narostla na 3,3 metru (dvoumetrový rozvor byl u všech variant zachován). Dalším pokračováním se stala S600 s motorem 606 cm³ a výkonem 42 kW (57 k)/8500 min^-1, vyráběná v letech 1964 až 1968. K podstatné změně došlo u posledního (a nejvýkonnějšího) typu Honda S800. Vůz dostal klasickou tuhou zadní nápravu s diferenciálem v ose kol (dříve v ose kývání vlečených ramen a prvního řetězového kola), odpruženou vinutými pružinami. Řetězové převody tak definitivně zmizely. Výkon čtyřválce DOHC 791 cm³ (vrtání x zdvih 60 x 70 mm) vzrostl na 51 kW (70 k) podle DIN (čistý výkon s příslušenstvím), převodovka byla výhradně čtyřstupňová (ale už plně synchronizovaná), motor poháněl zadní nápravu delším volným kloubovým hřídelem (původně rotoval v trubce). Kupé dostalo výklopné víko v zádi, bylo o 19 kg těžší a nádrž paliva měla zmenšený objem z 35 na 30 litrů. Roadster se alternativně dodával s pevnou nasazovací střechou Hardtop.

Největší rychlost 160 km/h prověřil pozdější francouzský jezdec formule 1 Jean-Pierre Beltoise, který na okruhu Linas-Montlhéry u Paříže dosáhl průměrné rychlosti 160,941 km/h v září 1966, když jeden okruh projel za 57 sekund. Použil neupravený sériový typ S800 Coupé výrobního čísla 1 000 274, který měl najeto pouhých 245 km. Sportovní roadstery a kupé této řady se vyráběly do poloviny roku 1970, vzniklo téměř dvanáct tisíc vozů, jež se vyvážely také do Evropy. Přestože to není z dnešního pohledu velký počet, těšily se obrovské popularitě jako první celosvětově známé osobní automobily značky Honda. Výrobce se k podobné koncepci vrátil na přelomu tisíciletí typem S2000, jehož vysokootáčkový dvoulitrový čtyřválec vycházel ze stejné filozofie (do roku 2008 vzniklo 110 tisíc vozů). Na japonském trhu ovšem zaznamenali ještě půvabný dvoumístný roadster Honda Beat, který se představil v roce 1991, ale s tříválcem SOHC 656 cm³, uloženým vzadu uprostřed před poháněnou nápravou.

Vyráběl se do února 1996, údajně vzniklo 33 600 těchto automobilů s největší rychlostí omezenou na 140 km/h. Výkon motoru, samozřejmě nepřeplňovaného, dosahoval 47 kW (64 k)/8100 min^-1, převodovka byla pětistupňová a hmotnost roadsteru činila jen 760 kg. V roce 1964 dosáhl tým s vozy Honda S600 významného úspěchu na druhém ročníku Velké ceny Japonska, obsadily totiž prvních šest míst ve své třídě! Vysokootáčkové motory a lehké vozy Honda totiž nenašly rovnocennou konkurenci. V srpnu 1965 S600 Coupé vyhrálo vytrvalostní závod na Nürburgringu. Úspěchů přibývalo, pro S800 se objem válců zvětšil na 791 cm³, pro závodní formuli 2 dostal motor objem na hranici 1000 cm³, čtyřventilový rozvod a výkon 110 kW (150 k)/11 000 min^-1. Z patnácti závodů formule 2 v sezoně 1966 nevyhrály monoposty Brabham pouze jediný, Jack Brabham a Denny Hulme s motory Honda v posledním roce litrové formule 2 získali dvanáct prvních míst. Jack Brabham dobyl titul britského i francouzského mistra (evropský šampionát ještě nebyl vypsán), kromě toho, že se stal mistrem světa ve formuli 1 1966 (Repco-Brabham V8). Čtyřválce typu RA302E měly obrovskou převahu, Jack Brabham vzpomínal, jak se snažili neujet ostatním příliš, aby neznehodnotili šampionát (Denny měl úkol jezdit druhý, ve formuli 1 bez týmové režie se ukázalo, že Jack je stejně rychlejší). Na přípravě motorů se podílel Nobuhiko Kawamoto, pozdější prezident Honda Motor Company, který stál u zrodu programu Honda F1 a vstupu Hondy mezi automobilky. Zkušenosti ze závodní dráhy se pak promítly do konstrukce sériových typů.

HONDA S800 (1966)

POHÁNĚCÍ SOUSTAVA  

apalinou chlazený řadový čtyřválec, uložený podélně vpředu a skloněný o 45° vlevo; hliníkový blok a hlava válců; DOHC 2V (řetěz); čtyři horizontální karburátory Keihin Seiki CYB 31/26/1; objem válců 791 cm³ (ø 60 x 70 mm); 9,2:1; 70 k DIN (51 kW)/8000 min^-1 a 66 N.m/6000 min^-1; čerpadlo mazání se dvěma čističi, náplň oleje 3,2 l; chladicí kapalina 6,5 l; elektrická výzbroj 12 V, akumulátor 40 A.h, alternátor 300 W. Jednokotoučová suchá spojka s kapalinovým vypínáním; synchronizovaná čtyřstupňová převodovka s řazením na podlaze (4,00 – 2,48 – 1,61 – 1,14 – Z 4,57); stálý převod 3,15; pohon zadních kol.

PODVOZEK 

Rám ze dvou podélníků a příček; vpředu dvojitá příčná ramena, podélné torzní tyče a kapalinové tlumiče, příčný zkrutný stabilizátor; vzadu tuhá náprava, vinuté pružiny a kapalinové tlumiče; kapalinové brzdy, vpředu kotoučové; ruční brzda na zadní kola; řízení hřebenové; pneumatiky 5,20 – 13.

ROZMĚRY A HMOTNOSTI

Rozvor náprav 2000 mm; rozchod kol 1150/1150 mm; d/š/v 3335/1400/1210 mm; pohotovostní hmotnost od 678 kg; objem palivové nádrže 35 l.

PROVOZNÍ VLASTNOSTI (údaje výrobce)

Největší rychlost 160 km/h; spotřeba paliva 6,5 l/100 km. 

Převzato z časopisu

Fotogalerie