FACEL-VEGA PARIS – Francouzský luxus

Výrobu prestižních automobilů nejvyšší třídy se pokusil Francii vrátit jistý Jean Daninos. 
Celková výroba nakonec přinesla 3033 kousků za deset let...

Po druhé světové válce zasáhla ve Francii legislativa, drahé a velké automobily byly pořádně zdaněny, takže si je už mohl dovolit jen málokdo, navíc většinou šlo o zastaralé předválečné konstrukce, jejichž tvůrci už neměli finanční prostředky na další vývoj. Postupně zanikly Bugatti, Delage, Delahaye, Talbot i další kdysi proslulé značky, vrcholem francouzské produkce se pak staly největší modely velkých automobilek, k nimž tehdy patřily Renault, Peugeot, Citroën a Simca/Ford France, které se však postupně zaměřily na lidové typy přístupné širokým masám. Jean-Clément Daninos se s touto situací nechtěl smířit, rozhodl se vrátit Francii prestižní automobily nejvyšší třídy a po delší přípravě uvedl kupé a limuzíny Facel-Vega, vesměs poháněné americkými velkoobjemovými osmiválci Chrysler. Pracoval před válkou jako inženýr u Automobiles Citroën a v letecké továrně Morane-Saulnier, jenže chtěl tvořit podle svých představ, a tak se už v roce 1939 osamostatnil. Tehdy založil FACEL (Forges et Ateliers de Construction d’Eure et Loire), hutě a mechanické dílny. Záhy ale vypukla druhá světová válka, a tak se hlavním produktem staly systémy pohonu dřevoplynem, nahrazujícím nedostatkový benzin. Daninos sám ovšem německou okupaci Francie přečkal za mořem ve Spojených státech amerických.

V srpnu 1945 vznikla spojením nová společnost Facel-Métallon, která až do svého zániku v roce 1964 pracovala jako dodavatel leteckého průmyslu. Brzy rozšířila své aktivity také do automobilového průmyslu, a tak od roku 1947 dodala 45 tisíc hliníkových karoserií pro lidový dvouválec Panhard Dyna, ale rovněž elegantní vozy Simca 8 Sport s karoserií kupé a kabriolet (celkem 23,5 tisíce vozů) i větších Cométe pro Ford France (spojil se se Simcou). Vedle velkých zakázek měla i mnoho menších, k nimž patřily kapoty pro kolové traktory Ferguson, kabiny pro nákladní vozy Delahaye, skelety skútrů a miniautomobilů Vespa apod. Speciální karoserie Facel pro tři britské vozy prestižní značky Bentley inspirovaly Jeana Daninose k vývoji nových automobilů nejvyšší třídy. Realizoval dvě řady, velkou Facel-Vega a menší Facellia, z nichž první dosáhla velké proslulosti. Facel-Vega, elegantní kupé s mřížkami přídě ve stylu předválečných kreací Delahaye, Delage nebo Talbot a později rovněž se světlomety ve svislých překrytech (dávno před Mercedes-Benz), vzbudila zaslouženou pozornost.

Daninos sjednal dodávky amerických velkoobjemových motorů Chrysler V8, jež neustále sílily a postupně v několika generacích Facel-Vega zvětšovaly objem z 4528 cm³ (typy FV a FV3), přes 4768 cm³ (první FV1 a 2), 4940 cm³ (vylepšená FV3B), 5413 cm³ (ještě silnější FV2B), 5798 cm³ (pro FV4), 5901 cm³ (pro slavnou HK500) a nakonec 6267 cm³ (pro vylepšenou HK500-HK1 a vrcholný Facel II-HK2) až po 6430 cm³ (speciální modely FVS), přičemž výkony rostly od 180 do 390 koní (132 až 287 kW). Sportovně laděný automobil vyžadoval mechanickou převodovku, tu vyrobila francouzská strojírna a slévárna Pont-a-Mousson; alternativně dodával Chrysler svoji samočinnou planetovou TorqueFlite s kapalinovým měničem momentu. První série Facel-Vega FV, představená roku 1954, vznikla v 11 kusech, další FV1 až FV4 (včetně FVS) čítaly celkem 330 vozů, v říjnu 1958 uvedený, vylepšený HK500 (označení znamená Horses per kg, tedy 5 koní na kilogram hmotnosti) a poslední Facely II vznikly ve 490, resp. 181 exemplářích. Mezi prvními vozy byly i kabriolety. V letech 1958 až 1964 vzniklo rovněž 178 exemplářů přepychových čtyřdveřových limuzín Facel-Vega Excellence, vyráběných ve dvou generacích.

Boční dveře se otevíraly proti sobě bez středového sloupku B (ve stylu Lincolnu Continental), což podtrhovalo eleganci vozu. V říjnu 1960 známý motoristický novinář a úspěšný závodník Paul Frère, nedlouho po svém vítězství ve 24 h Le Mans, dosáhl s upraveným kupé Facel-Vega HK500 největší rychlosti 237,154 km/h a letmý kilometr projel za 15,18 sekundy, což bylo důkazem o skvělých výkonech vozu. -Vrcholem krásy a doslova automobilovou sochou se pak stal Facel II, další vývoj typu HK500, představený na Mondial de l’Automobile 1961 v Paříži, prodloužené a snížené čtyřmístné kupé. S osmiválcovým motorem Chrysler Typhoon o větším objemu 6267 cm³ a výkonu 287 kW (390 k)/5200 min^-1 dosahoval Facel II rychlosti přes 240 km/h a zrychlení 0 – 100 km/h za 7,5 sekundy a dokonce 0 – 200 km/h (na trojku) za 35 sekund! Tyto časy jej pasovaly na nejrychlejší osobní automobil počátku šedesátých let. Jean Daninos později doplnil nabídku o menší typy Facellia, kabriolety a kupé, jež však nedosáhly takové proslulosti, i  když jich vzniklo 1827 kusů. Vývoj probíhal od roku 1958, motor francouzské konstrukce, čtyřválcová šestnáctistovka Pont-a-Mousson o výkonu 85 kW (115 k), byl poruchový, a tak ani vítězství ve třídě na Rallye Monte Carlo 1961 mnoho zákazníků nepřesvědčilo. Jean Daninos osobně zajel rychlostní rekord 192,9 km/h na Facellii, který ji po schválení FIA pasoval na nejrychlejší vůz své třídy. Problémem však byl nadále vlastní motor, Daninos tedy zkoušel další francouzskou konstrukci, čtyřválec od Le Moteur Moderne, ale pak sáhl po osvědčeném čtyřválci Volvo 1,8 l (vůz přejmenován na Facel III) a nakonec řadovém šestiválci Austin 3,0 l (Facel 6). Výroba však byla ztrátová, už v roce 1963 převzala FACEL, S.A., letecká společnost Sud Aviation (později Aérospatiale/EADS) a brzy nerentabilní výrobu zrušila. Projekt supersportovního kupé s motorem Chrysler 6,4 l/338 kW (460 k) před zadní nápravou už zůstal jen na papíře (1962), nerealizovala se ani studie kupé Facel V, pro něž Daninos plánoval motor Chrysler nebo BMW. Příznivce automobilů Facel-Vega a Facellia sdružuje už od roku 1975 klub Amicale Facel. Jeden z vozů HK500 se nachází v České republice.

Převzato z časopisu

Fotogalerie