ECOLE ESPERA SBARRO – Fantazie bez hranic

Závratnou kariéru měl chlapec z chudého italského jihu! Splnil si sen a padesát let staví exkluzivní automobilové kreace...

Franco Sbarro se stal nejslavnějším švýcarským tvůrcem automobilů, ovšem už před čtvrtstoletím změnil styl kreativní práce; není už jen designérem a konstruktérem, ale založil také několik designérských škol ve Švýcarsku, Francii a Maroku, kde pod jeho vedením adepti designu navrhují, konstruují a stavějí další automobilové prototypy. Díla jeho a jeho žáků si můžete každý rok prohlédnout na autosalonu v Ženevě. Stalo se už tradicí, že tam nikdy nesmějí chybět. Byly doby, kdy Sbarro patřil mezi výrobce, byť se jeho obchodně nejúspěšnějším produktem staly repliky sportovního automobilu BMW 328 ze třicátých let, ovšem s moderními podvozkovými díly mnichovské značky. Naturalizovaný Švýcar Franco Sbarro až do poloviny devadesátých let ve svém stánku na ženevském autosalonu každoročně šokoval veřejnost neobvyklými kreacemi vozů všech kategorií, od elektromobilů přes sportovní prototypy až po terénní SUV, tříkolky a motocykly.

V devadesátých letech překvapil novou strategií. Ne že by už nestavěl koncepční vozy, ale navrhuje a vyrábí je se svými studenty. „Po třiceti letech v automobilovém průmyslu jsem objevil novou výzvu, zcela odlišnou od těch, které mě inspirovaly v minulých letech,“ říká Franco Sbarro, „chci se totiž setkávat s těmi, jejichž -ambice jsou spojeny s budoucností automobilů. Nabízím, co mám, zkušenosti a možnosti realizace ve vlastních dílnách, tedy univerzální řeč, jež spojuje automobilové nadšence z celého světa, aby se urychlila aplikace kreativních nápadů v automobilovém průmyslu. Navíc tato setkání probíhají především ve Švýcarsku, v zemi, která mě přijala, stala se mým novým domovem a je další zárukou kvality.“ První Espace Sbarro byla založena v roce 1991 v prostorách staré švýcarské hodinářské továrny, jen půl kilometru od dílen A.C.A. Sbarro v Grandsonu; druhá o tři roky později zásluhou marockých žáků v Bouskouře u Casablanky jako CREA (Centre de Recherche et d’Engineering pour l’Automobile) a konečně třetí a největší v září 1995 ve francouzském Pontarlieru jako ESPERA (Espace Sbarro pour l’Engineering et la Recherche Automobile), od roku 2010 přenesená ve spolupráci s UTBM (Université de Technologie de Belfort-Montbéliard) do Montbéliardu. Franco Sbarro nyní navrhuje automobily výhradně se svými studenty, čerpá ale z bohatých zkušeností, které nasbíral tvorbou desítek vlastních kreací všech kategorií. Franco Sbarro se narodil 27. února 1939 jako čtvrté dítě svých rodičů v jihoitalské vesnici Presicce (nedaleko Lecce).

Rodiče mu umožnili klasické vzdělání, maturitu složil z řečtiny a latiny, ale už od třinácti ho nejvíce zajímaly stroje. Přečetl všechny technické knihy a příručky, na které narazil, prostudoval nespočet odborných časopisů. Zkušenosti mechanika získal úpravami a rozebíráním mopedů, než se dostal ke skútrům a velkým motocyklům. Na zkušenou odešel do Švýcarska v listopadu 1957, pracoval jako mechanik, pak si v Salvenachu otevřel malé garáže a už v roce 1959 tam postavil první automobil. Svařil rám z trubek, doprostřed umístil motor Lancia V6 a prostřednictvím převodovky VW jej spojil se zadními hnacími koly. Když dostal nabídku závodního týmu Scuderia Filipinetti, zůstal ve Švýcarsku natrvalo. Pokusil se o studium techniky, ale univerzitu záhy opustil, protože seznal, jak daleko je od teorie k praxi! V dubnu 1977 se oženil s Françoise Cuendetovou, která se mu stala nejen vzornou manželkou, ale také nejbližším spolupracovníkem až do dnešních dnů, kdy se nadále podílí na všech firemních aktivitách. Jejich synové Fabian a Fabrice byli prvními testovacími jezdci dětských minireplik s motory z mopedů (např. Mercedes-Benz 540K, BMW 328, Ferrari Testarossa), které Sbarro vyráběl sériově.

Bilance Sbarrovy konstruktérské práce je obdivuhodná, kolem stovky různých vozidel; některá zazářila jako komety, aby záhy zmizela, jiná se stavěla opakovaně na objednávky v dílnách v Grandsonu u Neuchâtelského jezera. V březnu 1968 založil společnost A.C.A. (Atelier de Construction Automobile) v Les Tuilleries de Grandson. Nejslavnější je období šedesátých až devadesátých let, kdy Sbarro hlavně na autosalonech v Ženevě šokoval návštěvníky novými a novými kreacemi, jež zahájila studie sportovního kupé SV-1 (Safety Vehicle One), poháněná dvojicí rotačních motorů NSU Ro 80 systému Wankel (celkem 176 kW/240 k). Většinu svých vozů Sbarro stále vlastní. Patří k nim i jeho třetí nejvýznamnější práce, jak sám říká, tedy Filipinetti Coupé z roku 1966, poháněné vzduchem chlazeným motorem Volkswagen 1600 Boxer. Koncem šedesátých let se věnoval závodním automobilům, zkonstruoval formuli 5000 s pětilitrovým motorem Ford, automobily CanAm i dvoulitrový sportovní prototyp; zaměřil se také na repliky slavných vozů Lola T70, Ford GT40, Ferrari P4 a hlavně BMW 328, jež vyráběl v Grandsonu sériově (Ing. Otakar Gregora tehdy jeho továrnu navštívil).

V sedmdesátých letech se pustil do vývoje silničních vozů pozoruhodného designu, po SV-1 následovaly různé verze Stash a Super Stash, ale také první automobily pozdější kategorie SUV (Wind Hound) a dokonce městské elektromobily (Carville). Velkou pozornost budily superhatche s většími motory, například Golf 300S Porsche na podvozku osmiválce Porsche 928S (1983), Super Twelve (1982) s řadovým dvanáctiválcem v zádi, složeným ze dvou motocyklových šestiválců Kawasaki 1300, anebo Super Eight (1984), další hatchback na mechanických skupinách Ferrari 308 GTB! O tom, že Sbarro měl vždy dost zajímavého stavebního materiálu, svědčily při naší návštěvě i odložené motory formule 1 (osmiválce Ford-Cosworth a čtyřválce BMW-Mega-tron Turbo).

Franco Sbarro nebyl nikdy žádný troškař, svůj Sport Utility Vehicle zvaný Wind Hound 4x4 De Luxe, uvedený dávno před vznikem dnes populární kategorie SUV, nabízel v letech 1978 až 1985 s mechanickými díly Mercedes-Benz, Porsche nebo Ferrari podle volby klienta! Otevřený terénní Monster G zase dostal kola odvozená z podvozku obřího dopravního letadla Boeing 747 a osmiválec Mercedes-Benz 450 SEL 6.9. Jak říká Franco, o provedení vozu rozhoduji pouze já a klient... Kreativita pokračuje v širším měřítku se studenty designérských škol Espera Sbarro. Každý rok jsou uváděny nové typy na autosalonu v Ženevě. Letos to byly lehký roadster Miglia (podle italského závodu 1000 mil), poháněný motorem Porsche 4.7 V8, vůz Haze ve stylu sportovních prototypů pro 24 h Le Mans, vybavený pětiválcem Audi 2.2 Turbo v lehké konstrukci trubkového rámu (hmotnost 900 kg), a unikátní dvanáctiválcová barchetta Ginevra 2016 pro dva jezdce v přilbách, kteří si uloží potřebné věci do zavazadlového prostoru v zádi, otevíraného jako zásuvka v psacím stole.

Převzato z časopisu

Fotogalerie