Ecce Homo Šternberk – Tři výročí na ecce homo

Hned tři výročí slaví letos jeden z nejstarších evropských závodů, Ecce Homo ve Šternberku: 100 let od prvního závodu do vrchu v roce 1921, 50 let od prvního závodu mistrovství ČR a 40 let od premiéry mistrovství Evropy.

Na počátku minulého století se motoristický sport teprve rozvíjel, prvními podniky byly dálkové maratony jako Paříž–Bordeaux nebo Paříž–Lyon, ale také soutěž spolehlivosti Vídeň–Wrocław. A právě při této jízdě se jedna zkouška jela na trati Ecce Homo. Nejlepší čas měl hrabě Schönborn s vozem Lohner-Porsche.

Přes přípravy za závod, který se měl konat v roce 1914, se nakonec první samostatná jízda do vrchu na 7,7 kilometru dlouhé trati uskutečnila až o sedm let později. Závod do vrchu se konal na podzim 1921 na trati s délkou 7750 metrů. Mezinárodního podniku se zúčastnilo 42 automobilů a motocyklů. Nejrychlejšího času dosáhl František Chlad na motocyklu Harley-Davidson v čase 7:32,8, v kategorii automobilů Karel Klabasňa s vozem Tatra-T výkonem 7:45,6 (startoval v kategorii vozů do 3500 cm³ s minimální hmotností 1000 kg). O rok později vyhrál Mittermüller s vozem Tatra, v listině vítězů najdeme do roku 1930 dvakrát Čeňka Junka, dále pak Miloše Bondyho, hraběte Kinského či Hanse Stucka.

Po roce 1930 ale nastala šestiletá odmlka a posledním vítězem na Ecce Homo se stal v roce 1936 Zdeněk Pohl na Bugatti. Jeho čas 5 minut 0,78 sekundy zůstane navždy zapsán jako traťový rekord.

Historie závodu pokračovala v letech 1950 až 1958 (kromě let 1955 a 1956), ovšem nikoliv jako závod do vrchu, ale po vybudování spojky mezi Šternberkem a obcí Domašov vznikl okruh. Jedno kolo měřilo takřka deset kilometrů s výškovým rozdílem 207 metrů. Startovaly zde jak monoposty, tak i sportovní vozy, které jely svůj závod zvlášť. Závodní trať Ecce Homo v této podobě platila za jednu z nejnáročnějších v tehdejším Československu a mezi jezdci byla velmi oblíbena.

Až v roce 1971 se několik svazarmovských nadšenců rozhodlo obnovit slavný závod a připravili na zkrácené trati mistrovství ČSR. Následovala řada mistrovských a mezinárodních závodů, jejichž úroveň rok od roku stoupala. V roce 1981 zařadila Mezinárodní automobilová federace FIA závod Ecce Homo do evropského šampionátu. Ještě většího ocenění se Šternberští dočkali, když byl jejich závod několikrát vyhlášen jako nejlepší v Evropě. ME Evropy se zde jezdí pravidelně od roku 1957 a jeho prvním vítězem byl Švýcar Willy Daetwyler s Maserati. O rok později vstoupila do hry značka Porsche, jejíž jezdci Wolfgang von Trips, Edgar Barth a Heini Walter s vozem RSK 1,6 litru ovládli na několik let evropské tratě.

Cestu za rekordy na trati 7800 metrů zahájil Jaroslav Bobek v roce 1972, když se Škodou Spider zajel průměr 109,5 km/h. K tomu potřeboval čas 4:16,4 min, o rok později jej ještě vylepšil. Pak přijel Hans Ruedi Wittwer s monopostem Brabham F2 a třikrát pokořil trať, nejrychleji s průměrnou rychlostí 125,7 km/h. Pak se rychlost v souladu s technikou neustále zvyšovala. Druhým českým držitelem rekordu je Miroslav ­Adámek z roku 1990. S vozem HSS-March 822 Can Am zajel průměr 150 km/h.

Zatím nejvíce rekordních jízd zajel Simon Faggioli (11x ME) v letech 2009 až 2017. Z času 2:44,9 (164,92 km/h) se dostal na 2:43,37 (171,9 km/h). Pak však převzal žezlo Christian Merli (2x ME) s Osellou FA30 EVO Zytek LRM. Letošní čas 2:39,88 odpovídá hranici 175,6 km/h. Oba jezdci také od roku 2009 vládnou na Ecce Homo. Sledovat jejich jízdu na trati dlouhé 7,8 kilometru s převýšením 300 metrů je opravdovým zážitkem, na jaký se nezapomíná. První porážku utrpěl až v roce 2016, kdy se radoval Merli, který na trati vládne od roku 2018. Nejen vládne, ale zajíždí jeden rekord za druhým. Aktuální rekord 2:39,88 drží s vozem Norma Bardahl M20 FC. Každý z jezdců startuje v jiné kategorii, byť jsou automobily velice podobné. Oba tak vítězí a sbírají body a na konci roku se mohou stát mistry Evropy. Merli je přihlášen v D/E2-SS-3000. Jedná se o tzv. SS (single seater), monopost (jednomístný vůz),

v němž jezdec sedí v ose vozu, přičemž vůz může mít odkrytá nebo zakrytá kola. Naproti tomu Faggioli jede v CN/E2-SC-3000, kdy SC je dvoumístný vůz (otevřený nebo uzavřený), v němž jezdec sedí mimo osu vozu.

V letošním roce se jede Mistrovství Evropy podle výkonnosti, kdy jsou automobily rozděleny do pěti tříd. Pro diváka se stává situace nepřehlednou a vyznat se ve výsledcích není jednoduché. V nových třídách jsme napočítali jen dvě desítky automobilů. Skupinu 1 v konkurenci tří vozů ovládl Dan Michl s Lotusem, skupinu 2 Polák „Dubai“ s Mitsubishi Lancer Evo Berg Monster, skupinu 3T Antonio Migliuolo s Mitsubishi Lancer, čtyřku pak Jiří Ošmera s Volkswagenem Scirocco a pětku Slovák Aleš Prek s Hondou Civic.

Součástí závodu bylo také Mistrovství Evropy historických automobilů, v němž absolutně vyhrál Piero Lottini s Osellou.

Ve Šternberku jsme v minulosti viděli prakticky všechny hvězdy evropského šampionátu závodů do vrchu. Jednou z největších byl Ital Mauro Nesti, který k nám přijel poprvé v roce 1983 a hned zvítězil s náskokem neuvěřitelných sedmnácti sekund před Kurtem Buessem. V následujícím roce jsme sledovali jeden z nejzajímavějších závodů ve Šternberku, kdy byl hned několikrát překonán rekord tratě. V první jízdě zajel Nesti rekord, ale jen do chvíle, než projel cílem Švýcar Caprez s Martini F2. V druhé jízdě Nesti ještě dokázal zrychlit, ale taky Caprez, který tak vyhrál. Naposledy se ve Šternberku objevil v roce 1989, kdy ale už celý šampionát nejel. Proti předpisům nahříval pneumatiky pro opravnou jízdu a ze závodu byl diskvalifikován. Celkem získal 9 titulů mistra Evropy, čtyřikrát se stal vicemistrem Evropy, sedmnáctkrát mistrem Itálie a vyhrál 450 závodů.

Závod do vrchu Ecce Homo ve Šternberku je jedním z vrcholů domácí motoristické sezony, po boku například Barum Rally nebo Truck Prix. Pohled na absolutní jezdeckou špičku, jako jsou Merli, Faggioli, Bormolini, Trnka a další, je nezapomenutelným zážitkem. 

Převzato z časopisu

Fotogalerie