DAF (VAN DOORNE’S AUTOMOBIEL-FABRIEK) – Nizozemský průkopník

Nizozemský výrobce nákladních vozů před šedesáti lety uvedl osobní automobil s bezestupňovou plynulou převodovkou...

Dnes je značka DAF, součást amerického koncernu PAC-CAR (Pacific Car & Foundry), především výrobcem nákladních automobilů a vznětových motorů, dříve však vyráběla také osobní vozy, autobusy a automobilové návěsy. Proslula rovněž uplatněním plynulé převodovky CVT (Continuously Variable Transmission) v osobním automobilu DAF, který se s ní představil před šedesáti lety. Vytvořili ji nizozemští bratři Hub a Wim van Doorne, zakladatelé automobilky, a přestože ji DAF už nevyrábí, stala se základem všech dnešních bezestupňových převodných ústrojí. Vedle vývoje samočinné převodovky s kapalinovým měničem momentu a planetovými převody, jež dnes dospěla k deseti stupňům pro jízdu vpřed, aby se přiblížila té bezestupňové, pracovali konstruktéři na alternativních řešeních. Princip systému DAF Variomatic je jednoduchý, ke změně převodového poměru dochází plynulou změnou oběžného průměru řemenu obíhajícího mezi kuželovými řemenicemi, dělenými v příčné ose, které axiálním posunem obou dílů mění oběžný průměr.

Zatímco tvůrci Variomaticu použili prostorově náročné uspořádání se dvěma dvojicemi hnacích i hnaných řemenic a dvěma pryžovými řemeny, moderní převodovky CVT už vystačí jen s jedním oběžným pásem. Pracují na stejném principu, využívajícím rozdílu oběžné dráhy. Hub van Doorne (1900 – 1979) jako vášnivý motocyklista znal řemenové převody, přemýšlel tedy o jejich samočinné funkci už od počátku čtyřicátých let, kdy s bratrem Wimem (1906 – 1978) navrhli kapotovanou tříkolku s jednoválcem 125 cm³. Vozík byl široký jen 750 mm, aby projel do nizozemských zahrádek stejně jako jízdní kola a motocykly, počítalo se s ním pro poválečnou produkci. Ta se sice nerozběhla, ale v únoru 1958 bratři van Doorneovi uvedli svůj první malý automobil DAF 600, poháněný čtyřdobým dvouválcem vlastní konstrukce, spojeným s převodovkou systému Variomatic. Všechny osobní automobily DAF dostaly Variomatic v postupně vylepšovaných verzích. Dva řemeny a čtyři rozdělené řemenice byly uloženy na spodku vozu před poháněnou zadní nápravou, z prvního návrhu Project 355 přešli na plně čtyřmístný DAF 600 klasických tvarů. Automobily DAF 600 a 750 (Daffodil) používaly stejně jako jejich nástupci DAF 33 a 44 vzduchem chlazený dvouválec s protilehlými válci (boxer), samočinnou odstředivou spojku, Variomatic a volicí páku mezi -sedadly, která umožňovala jízdu vpřed nebo vzad (teoreticky shodnou rychlostí).

K přepnutí sloužilo ozubené soukolí mezi hnacími řemenicemi, Variomatic zastával i funkci diferenciálu. V září 1964 byl vyroben 100 000. vůz DAF s převodovkou Variomatic. V září 1967 vyjel poslední DAF 44 z továrny v Eindhovenu a produkce byla převedena do nové továrny v Bornu a rozšířena o DAF 55 s kapalinou chlazeným čtyřválcem Renault 1108 cm³. Poslední vozy dostaly elegantní karoserie podle návrhu Giovanniho Michelottiho, ale nikdy Variomatic neopustily. Produkce typů DAF 55 a 66 převýšila 300 tisíc, pokračovala jako Volvo 66 po převzetí výroby osobních vozů DAF švédskou automobilkou, ale Variomatic byl zrušen až v osmdesátých letech (Volvo 343). Výhodou Variomaticu bylo lepší rozložení hmotnosti s motorem vpředu a převodným ústrojím vzadu. Podnikatelská historie bratří Van Doorneových začala před devadesáti lety, kdy se Hub van Doorne, už značně nespokojený se svými zaměstnavateli, rozhodl pro vlastní cestu. Z malé kovárny se vypracoval k Van Doorne’s Machinefabriek, zaměstnal mladšího bratra Wima a záhy se pustil do výroby automobilových přívěsů, ale i prvních návěsů. V roce 1932 založili akciovou společnost Van Doorne’s Aanhanwagenfabriek (tedy továrnu na přívěsy), často předváděli neobvyklá řešení (do konce života Hub získal 167 patentů) a stále více se přibližovali automobilům.

Pro nákladní vozy ještě před 2. světovou válkou vymysleli konverzi na tandemové zadní nápravy jednoduchou záměnou klasické jednoduché nápravy za originální se čtveřicí poháněných kol, po dvou výkyvných na každé straně a otočných kolem příčné osy nápravy. Z vozu 4x2 tak vznikl 6x4, tuto poháněcí soustavu uplatnili i na obrněném šestikolovém voze pro nizozemskou armádu. Dalšími byly kontejnerové návěsy se sklopnou plošinou, dvojmontáže kol přívěsu výkyvné v podélném směru (The Swing Axle), obojživelný automobil se čtyřmi poháněnými a řízenými koly (měl volant a ovládání vpředu i vzadu), atd. Záhy získali Van Doorneové pověst neúnavných inovátorů. Po válce rozšířili výrobu návěsů a přívěsů, k nimž záhy přidali první nákladní automobily (1949), takže název firmy změnili na Van Doorne’s Automobielfabrieken.

Agregáty ještě nakupovali od jiných, než 13. listopadu 1957 získali licenci na britský diesel Leyland O-350 a zahájili produkci vznětových motorů. Nakonec svého učitele překonali, firmu Leyland Motors po rozpadu British Leyland v roce 1987 převzali a dnes v továrně v Leylandu vyrábějí lehkou řadu nákladních vozů DAF LF (viz AR 1/’18) v rámci koncernu PACCAR. O rok později představili první osobní DAF 600 s převodovkou Variomatic, kterou propagovali také v lehkých užitkových vozech, výsadkovém speciálu pro armádu, a dokonce i v závodních monopostech formule 3. Testování na silnici s kamufláží pikapu začalo už v prosinci 1956. Kromě základního závodu v Eindhovenu rozšířili produkci do Oevelu a Bornu; v zahraničí zavedli montáž svých automobilů vedle Belgie také v Portugalsku, Maroku a Jižní Africe. Mezi nákladními automobily vznikla řada pokrokových konstrukcí, pokračujících do dnešních dnů v dalších generacích (EU6 Range). V roce 1984 byl vyroben nákladní automobil s pořadovým číslem 250 000, půl milionu produkce přesáhla roku 1999. Nejprve byly nákladní vozy značeny typovými čísly 1100 až 2800, v roce 1975 přibyly menší 700 a 900 Series; roku 1986 zamířil DAF i mezi lehké typy (později Leyland-DAF, resp. LDV) a novou éru začaly modely s dvojciferným označením (45, 75 a 85; největší 95). Současnou řadu tvoří další generace CF, LF a XF, poprvé uvedené v letech 2001 – 2002. V roce 1996 se DAF stal součástí koncernu PACCAR spolu s americkými výrobci nákladních vozů Kenworth a Peterbilt, k nimž přibyly ještě tradiční britské značky Foden a Leyland. Dnes DAF Trucks spolupracuje také s kopřivnickou Tatrou, pro novou řadu T158 Phoenix dodává nejen budky, ale i motory PACCAR, jež se montují na originální podvozky Tatra s centrální nosnou rourou.

Převzato z časopisu

Fotogalerie