Bedford Commercial Vehlice - Osmdesátiny

Přestože Bedford slaví osmdesát let od svého vzniku a stále ve světě jezdí, už od devadesátých let se tyto slavné britské nákladní automobily nevyrábějí…

Bedford vznikl jako nová značka společnosti Vauxhall Motors Ltd. se sídlem v Lutonu (hrabství Bedfordshire), která od roku 1925 patří americkému koncernu General Motors. Její základy sahají až do roku 1957, kdy byly v Londýně založeny železárny Vauxhall Iron Works, které v roce 1903 vyrobily první osobní automobil Vauxhall, 1905 se přestěhovaly do Lutonu a 1907 se proměnily na automobilku Vauxhall Motors Ltd. Není bez zajímavosti, že jako dodavatelé kolejnic do carského Ruska se zasloužily o vznik odvozeného slova vokzal, které zaostalé impérium převzalo, a tak to dodnes v ruštině značí nádraží…

General Motors zahájil montáž užitkových automobilů Chevrolet ve Velké Británii rovněž v roce 1925, nejprve v Hendonu a pak v Lutonu. Lehké šestiválce se prodávaly tak dobře, že výrobce chtěl podpořit image britského produktu, a tak dostal model U pro rok 1930 označení Chevrolet Bedford. Netrvalo dlouho, a v roce 1931 vznikla v rámci Vauxhall Motors nová značka Bedford, vyhrazená užitkovým vozům a autobusům. Pod taktovkou General Motors (GM) se automobily Bedford exportovaly do celého světa, dosáhly vynikající pověsti, ale v rámci rostoucí specializace GM po zvážení další obchodní perspektivy značku v roce 1986 zrušil. Přežila ještě nějaký čas jako AWD-Bedford, ale v devadesátých letech zanikla definitivně…

První Bedford byl valník řady W s užitečnou hmotností 2,0 t, poháněný zážehovým šestiválcem, který okamžitě slavil na trhu úspěch. Produkce se rozšířila na rozsáhlou paletu modelů, už v roce 1932 přibyly lehké dodávkové typy 12 cwt Van na základě osobního automobilu Vauxhall Cadet a také autobusové podvozky pro karoserie se 14 až 20 sedadly. V roce 1936 se zrodil legendární šestiválec 27 HP, jehož produkce skončila až v roce 1953 s typem O, charakterizovaným zaoblenou přídí bullnose, uvedenou v roce 1939 i na legendárních autobusech řady OB. Za druhé světové války vzniklo přes 250 tisíc nákladních vozů Bedford pro armádu a také se u Vauxhallu vyrobilo 5640 tanků Churchill (se zážehovým motorem Bedford Twin-Six 350 HP, navrženým a vyrobeným za pouhých devadesát dnů). Nákladní vůz Bedford 3 ton Truck s typickou krátkou kapotou jezdil po válce také v Československu; na základě dvoutunového typu vyvinul Bedford lehký terénní model MWD, jenž sloužil v britské armádě až do konce padesátých let. Tradice armádních dodávek přetrvala, soustředila se většinou na nákladní vozy 4x4, odvozené z řady TK (model M) a posledního modelu TM, jenž se vyráběl od roku 1974.

Typ QL (za války vyrobeno 52 tisíc) byl prvním vozem Bedford s bezkapotovou budkou, jeho nástupce R, resp. civilní S jako Big Bedford sloužil u klientů po celém světě; pro děti vyráběla pěkný model vozu firma Lesney (série Matchbox). Senzací výstavy Commercial Vehicle Show roku 1960 v Londýně byla nová řada středně těžkých a těžkých nákladních automobilů TK s moderním designem trambusové budky, jež patří k nejúspěšnějším užitkovým vozům na celém světě (produkce přetrvala do roku 1984 a inspirovala další lehkou řadu TL). V roce 1954 byla výroba užitkových automobilů přemístěna do nového závodu v Dunstable u Lutonu, jako alternativa zážehových motorů GM/Bedford přišly nejprve diesely Perkins a později vlastní konstrukce. Těžší verze TK (16 t) byly označeny jako KM, než je nahradila zcela nová (poslední) řada TM (od 1974, vyráběná paralelně až do zániku původní značky). Převzetí produkce společností AWD-Bedford se pak soustředilo na populárnější modely TK (KM) a lehký TL, jež přežily do devadesátých let. Ještě dnes můžeme vidět v zemích třetího světa jezdit automobily Bedford, většinou jde o kapotové modely řady J, vyráběné v mnoha modifikacích a nezřídka montované v zahraničí. V roce 1964 tvořilo výrobní program Bedfordu celkem 34 základních typů, v roce 1968 se vyvážely do 118 zemí světa. Je opravdu nepochopitelné, jak tento úspěšný business byl opuštěn, stejně jako v případě neméně slavného dalšího britského výrobce užitkových automobilů, autobusů a vznětových motorů Leyland Motors Ltd.

První autobus Bedford opustil továrnu 31.srpna 1931, byl to čtrnáctimístný typ WHB na podvozku nákladního vozu. Následovala dlouhá řada dalších typů, z nichž vyniká OB (1939 – 1951), nesmírně populární, jehož sedmdesátiny předloni oslavilo Vauxhall Heritage Centre (shromažďuje sbírku 60 vozidel) na Park Street v Lutonu srazem historických automobilů a vzpomínkovou jízdou konvoje autobusů OB (loni tam slavili třicetiny Astry). Významná je také spolupráce s karosárnou Duple, jež oblékala většinu podvozků. Typ SB byl v roce 1950 první trambus (dodnes jezdí například na Maltě), nejprve se zážehovým šestiválcem 3,5 l z typu OB, ale později se vznětovými motory Perkins R6, resp. vlastním Bedford 330, a jako modernizovaný NJM zůstal v nabídce do 1986 (přes padesát tisíc dodáno). Jeho robustní konstrukce totiž vyhovovala v rozvojových zemích, kde patřil k nejoblíbenějším. Menším typem byl VAS a větším třínápravový VAL se dvěma řiditelnými předními nápravami, oba s motory vpředu. U podvozku YRQ/YRT se motor posunul, byl sice umístěn uprostřed mezi nápravami, ale ve vertikálním místo obvyklého horizontálního uspořádání! V roce 1978 se však představil moderní JJL s motorem uloženým napříč zcela vzadu a se samočinnou převodovkou GM/Allison.

Lehké užitkové vozy také značku Bedford nesmírně proslavily. Legendou jsou typy CA (od 1952) a jeho nástupce CF (od 1969), vyrobené ve více než čtvrtmilionových sériích. Skříňový CA měl posuvné boční dveře, které řidiči s oblibou zavírali prudkým přibrzděním, získal přezdívku Dormobile, přestože toto jméno oficiálně patřilo jen obytné verzi se zdvihací střechou, vyráběnou v karosárně Martin Walter. V roce 1967 se vylepšený CA Mk.II dodával na žebřinovém rámu se zážehovým čtyřválcem Vauxhall 1,6 l/62 k, resp. vznětovým Perkins 4.108 (1760 cm3; 52 k), a třístupňovou nebo čtyřstupňovou převodovkou s řazením pákou pod volantem, který poháněl tuhou zadní nápravu. Vůz byl populární také u zmrzlinářů, jako dvanáctimístný minibus, valník (s křídlovými dveřmi), obytný automobil, otevřený pro dodávku lahví mléka přímo do domu (britský zvyk do šedesátých let) atd. Jeho nástupce CF dostal především modernější karoserii a výkonnější motory, prodával se také u Opelu jako Blitz. V roce 1987 byla jeho druhá generace nahrazena upravenými minivany Isuzu a Suzuki v rámci strategie GM, ale to už je jiná historie, byť se na jejich přídích skvěl nápis Bedford. Tuto značku ostatně nesly i skříňové Astry (Opel Kadett). V letech 1984 – 1986 Bedford dodal 300 dodávkových elektromobilů CF (spolupráce Lucas-Chloride EV Systems) pro rozvážkovou službu (takže nic nového pod sluncem).

Bedford vyrobil přes dva miliony užitkových automobilů (přes 500 tisíc řady TK), ale v osmdesátých letech došlo k rozsáhlému slučování automobilových značek. General Motors tedy chtěl nejprve spojit Bedforda s Leylandem, ale britská vláda to zamítla, a tak jednoduše značku zrušil a továrnu v Dunstable prodal. Americký koncern rozhodl, že Bedford je příliš malý, aby mohl úspěšně vyrábět v příštích letech. Od roku 1980 oddělená divize Bedford Commercial Vehicles, součást General Motors Overseas Commercial Vehicle Corp., byla prodána skupině David J.B.Brown jako AWD-Bedford a pokračovala ve výrobě ještě pět let. Pak značku získal koncern Marshalls of Cambridge, ale dnes už patří historii. Automobily Bedford však stále jezdí.

Zdroj: Automobil 08/11

Fotogalerie