AB Scania-Vabis (1891 – 1966) – Před 50 lety...

Před padesáti lety slavila Scania-Vabis pětasedmdesátiny; vyplývá z toho, že dnes má Scania 125 let...

V roce 1966 uspořádala akciová společnost Scania-Vabis velkou oslavu 75. výročí, k němuž patřila i tvorba loga se zlatou trubkou a nápisem 1891 – 1966. Přestože v té době málokdo tušil, že se pozdější Scania (druhá část Vabis byla vypuštěna) stane globální značkou, tiskové oddělení neváhalo zaslat informační materiály i do tehdejšího Československa. Obrázky švédských nákladních vozů z obdržených materiálů včetně nejstarších historických představujeme na těchto stránkách. Scania nyní patří k nejdéle existujícím automobilovým značkám světa... V roce 1966 byla Scania známá především ve skandinávských zemích, nicméně začínala její světová expanze i úzké vztahy s VW Group. Kromě Švédského království už vyráběla nákladní automobily také v Brazílii (1966: 1071 kusů) a Nizozemsku (továrna ve Zwolle od 1964); zatímco v roce 1954 zhotovila celkem 3638 automobilů, o deset let později to už bylo přes jedenáct tisíc ročně.

V roce 1929 vyrobila poslední osobní vůz (značku nesly i motocykly!), ale v roce 1948 se stala dovozcem vozů Volkswagen (a pak Porsche), kterých dovezla do Švédska 450 tisíc do roku 1966! Kromě toho importovala automobily Škoda 1000 MB, ale také letadla Cessna a vrtulníky Bell! Hlavním zájmem ovšem zůstaly nákladní vozy a autobusy; když se posílila spojením se Saabem (1968 – 1995 Saab-Scania AB), vznikla z divize dovozu osobních automobilů nová firma Svenska Volkswagen AB (1969). Později Scania odolala nátlaku Volvo Group, uhájila samostatnost, ale nyní je jednou ze značek rozšířené skupiny VW Group, takže ji pravděpodobně čeká racionalizace v rámci tria Scania, MAN a Volkswagen (do Brasil). Před padesáti lety bylo všechno jinak. V Evropě existovaly desítky výrobců nákladních vozů, málokdo by tehdy věřil, že zbude sedm hlavních značek a mezi nimi přežijí obě švédské, tedy Scania a Volvo! Scania je starší než Volvo, historie však přináší zajímavé poznatky, asi by tu Scania dnes nebyla, pokud by nedošlo ke spojení s významnější firmou Vabis, která postavila první automobil, když Scania ještě neexistovala! Jistý Surahammars Bruk založil v roce 1891 firmu na výrobu železničních vagonů VABIS (Vagnfabriks Aktiebolaget i Sodertäljë).

O pět let později jeden z jeho zaměstnanců, inženýr Gustaf Erikson, experimentoval se spalovacím motorem, získal důvěru vedení a v roce 1897 vyjel s prvním švédským automobilem. Do zádi kočáru bez koní zabudoval dvouválec, spalující petrolej, spolu s manažerem firmy Majorem P. Petersonem absolvovali dvacetikilometrovou bezporuchovou jízdu. Kostky byly vrženy, v roce 1902 vyjel první nákladní Vabis 1,5 tuny, osazený vidlicovým dvouválcem 9 HP s kloubovým hřídelem pohonu zadní nápravy (nikoli řetězy). Na jihu v Malmö mezitím Maskinfabriks AB Scania v roce 1900 vyráběla jízdní kola, ale už ve druhém roce po založení podpořila stavbu automobilů (1901 Thorssinův vůz, 1902 Svenssonův vůz); první nákladní Scania byla trambus s dvouválcem 10/12 HP, ale ještě s řetězovým pohonem kol (1902). Vabis zpočátku nebral konkurenci vážně, jenže když ujeli Malmö – Stockholm (692 kilometrů) za 33 h 39 min na výstavu v hlavním městě, navíc poprvé s kuličkovými ložisky (jejich vynálezce a šéf SKF Sven Wingqvist byl členem posádky), začala bitva, která o dva roky později skončila fúzí a vznikem nové Aktiebolaget Scania-Vabis (1911).

Výrobní program Scania-Vabis byl standardizován, kromě automobilů vznikaly i jiné výrobky jako letecký šestiválec 110 HP z lehké slitiny, vidlicový osmiválec 120/140 HP pro železniční vozidla, dělostřelecké tahače s pohonem i řízením všech čtyř kol a dokonce lehké tanky podle československé licence Praga (1941, ale se švédským motorem). Po II. světové válce pak převzaly vládu vznětové motory. Scania-Vabis patří k průkopníkům přímého vstřikování nafty (1949) a přeplňování turbodmychadly (1951); první vznětový motor postavila v roce 1936, kdy cena benzinu byla ve Švédsku 27 öre/litr, zatímco nafty 11 öre/litr, a při započtení nižší spotřeby tak byl provoz čtyřikrát levnější. První řadový šestiválec měl vstřik nafty do předkomůrky, řadové čerpadlo, výkon 120 k (88 kW)/2200 min^‑1 a hmotnost s příslušenstvím jen 600 kg. Do roku 1939 se upravovaly vozy podle individuálních objednávek, v Södertälje (tam byla výroba soustředěna) vyrábělo 700 mužů zhruba 300 podvozků ročně. Jeden britský novinář označil švédskou automobilku za Rolls-Royce mezi užitkovými vozy... V roce 1966, tedy v době 75. výročí společnosti, tvořily výrobní program Scania-Vabis především kapotové typy, celkem 15 základních modelů, z toho jen tři s bezkapotovou budkou. Paleta motorů zahrnovala řadové vznětové čtyřválce a šestiválce, u nichž číselné označení prozrazovalo zaokrouhlený objem válců (v litrech) a písmeno S přeplňování (výfukovým turbodmychadlem).

Podle užitečné hmotnosti byly odstupňovány jednotlivé typy (36, 36S, 56, 66, 76, 76S), písmeno před číslem značilo druh (L = 4x2, LS = 6x2, LT = 6x4, resp. trambusové verze LB, LBS), speciálem byl těžký sklápěč (dumper) DL76 s užitečnou hmotností 10 tun. Malé typy L36 (S = Super) poháněly čtyřválce D5 (DS5) o výkonu 102/130 k (75/96 kW), podvozek s kabinou a dvěma alternativními rozvory byl koncipován pro užitečnou hmotnost 6 až 7 tun. Vyvrcholením nabídky jubilejního roku byla řada 76S, nabízená ve verzích L, LS, LB, LBS a LT. Pohonnou jednotkou byl řadový šestiválec DS11 o zdvihovém objemu 11 000 cm³ (ø 127 x 145 mm), přeplňovaný turbodmychadlem, který dával na svou dobu vysoký výkon 255 k DIN (188 kW)/2200 min^‑1 a točivý moment 971 N.m/1400 min^‑1. Převodovka vlastní konstrukce Scania byla buď pětistupňová G600, anebo desetistupňová G670 (pětistupňová s dvoustupňovou planetovou předlohou).

Pohon zadní nápravy byl klasický jednostupňový s kuželovým soukolím rozvodovky, pro těžší podmínky a větší hmotnosti se alternativně dodával s dvojnásobnou redukcí, tedy s kuželovým a následným válcovým soukolím se šikmým ozubením (pro 6x4 vždy). Tuhé nápravy byly vedeny podélnými tyčemi a odpruženy svazky podélných listových per. Konstrukce tedy konvenční, ale dostatečně robustní. Rozvor náprav byl podle typu 3400 až 5400 milimetrů. Užitečná hmotnost 8 – 10,5 tuny (4x2), respektive 12 – 15 tun (6x2, 6x4). Přestože Scania už kapotové typy nevyrábí, řada L76 se stala praotcem dnešních těžkých typů. Podobně byla koncipována střední L56 (6 – 8 tun, LS: 9 – 11 tun), ovšem s menším motorem D8, který z objemu 7800 cm³ (ø 115 x 125 mm) nabízel výkon 145 k DIN (107 kW)/2400 min^‑1 a točivý moment 500 N.m/1200 min^‑1. V téže době byly z nákladních vozů odvozeny autobu-sové podvozky s motory vpředu (typy B56, BF56, B76 a BF76), záhy se objevil také dálkový integrální typ IC76 (se samonosnou karoserií) s motorem DS11, uloženým v zádi napříč, hojně využívaný pro dlouhé trasy v Jižní Americe.

Převzato z časopisu

Fotogalerie