100 let okruhu Linas-Montlhéry – V srdci rychlosti

O víkendu 11. a 12. května 2024 probíhaly na „pařížském okruhu“ u města Linas velkolepé oslavy. Historický okruh přivítal stovky historických vozidel a motocyklů z meziválečné éry pro společné závody, připomínající sto let vzniku této kolébky francouzského motoristického sportu a rekordních jízd. Společně s Audi Tradition jsme byli u toho.

Centrální Francie patřila mezi místa, kde se tvořila raná automobilová historie už od pradávných dob, kdy ještě první kouřící a prskající stroje připomínaly víc mechanizované kočáry než automobily v pravém slova smyslu. Není proto divu, že okruh i po sto letech od svého otevření stále dýchá atmosférou, kterou mu mohou jiné tratě závidět. Už v samotných boxech je historie přímo hmatatelná a starobylá betonová stání dávají tušit všechny slavné okamžiky, jež se zde v závodních strojích odehrály. Samotná dřevěná prkna pamatují, když na nich odpočívaly největší hvězdy – Louis Chiron, Giuseppe Campari, Henry Segrave, Albert Divo a v průběhu času všichni další slavní jezdci.

Foto: František vahala

Celý projekt zahájil se svým týmem bohatý průmyslník, vynálezce a vydavatel novin L’Aéro-Sports Alexandre Lamblin, který koupil velkou planinu zvanou Saint-Eutrope a stavbou autodromu pověřil inženýra Raymonda Jamina. Po šesti měsících tvrdé práce se týmu zhruba 2000 dělníků podařilo vytvořit klopený ovál o délce 2500 m, jenž byl uveden do provozu 4. října 1924. Zajímavostí je skutečnost, že na stavbu bylo použito 1000 tun oceli a 8000 m3 betonu, ale také úhel sklonu zatáček až 54 stupňů, což je mnohem více než například na britském Brooklands. Ovál byl určen hlavně k testování a dosahování vysokých rychlostí – automobily té doby po něm kroužily rychlostí přes 200 km/h. Od prezidenta Francouzského automobilového klubu následně přišel impulz k tomu, aby byl areál rozšířen, a za účelem konání francouzské Grand Prix vznikl i silniční okruh o délce asi 12,5 km. Tak se i stalo a okruh byl ve výšce tribun napojen na komplexní rychlostní trať plnou zatáček, ale i převýšení. První velká cena Francie se skutečně jela 26. července 1925 a vyhrál ji Robert Benoist s Delage, ovšem hořkosladkou premiéru dokreslil i fakt, že se při ní v Alfě Romeo P2 zabil favorit soutěže Antonio Ascari – otec slavnějšího jezdce Alberta Ascariho.

Celý areál byl na svou dobu postaven za využití velmi moderních technologií a z inovativních materiálů, díky čemuž je stále v provozu. V průběhu let probíhaly nejen nutné opravy, ale také změny jednotlivých úseků, takže zajímavostí je, že nabízí celkem osm kombinací délek s pestrými úseky i dlouhými rovinkami. V roce 1946 byl okruh prodán současnému majiteli, Technickému svazu automobilů a jízdních kol (UTAC). Poslední závody se zde odehrály v roce 2001, od té doby už okruh pro velká sportovní klání nebyl vhodný, protože nesplňoval přísná bezpečnostní kritéria. Zachovalý areál se tak stal místem, kde se nejen testují nové automobily či pořádají různá školení firem z automobilového průmyslu, ale hlavně se pravidelně setkávají nadšenci do předválečných automobilů, stejně jako tomu bývá při Vintage Revival.

Foto: František vahala

Letošní ročník byl výjimečný zejména zmíněným výročím – i proto přilákal mnoho partnerů. Mezi automobilkami jednoznačně dominovaly stánky Audi Tradition a samozřejmě domácího Renaultu, který p­ři­vezl nejen rychlostní speciály, ale také jedno letadlo (jak se dostalo na okruh zůstává záhadou). Zatímco jsme projížděli jednotlivá vozidla z kolekce Audi (více v samostatném boxu), do areálu začínaly proudit doslova stovky historických automobilů a motocyklů, povětšinou samozřejmě na přívěsech.

Atmosféra příprav byla v plném proudu – v prostoru uprostřed oválu byly rozmístěny elegantní dřevěné šipky, sloužící jako navigace jednotlivým klubům a formacím, postupně přivážejícím své automobily, motocykly a cyclecary nejrůznějších značek a tvarů. Potěšil i fakt, že zde bylo možné potkat známé české tváře – Stanislav Karger přivezl ukázat krásný Laurin & Klement, nechyběla „česká“ Bugatti Type 13 ani aerodynamické Aero 750 Sport Coupé, které do Francie přivezl Tomáš Vališ. Tím ale česká stopa prakticky končí, protože srdce francouzského automobilového průmyslu buší pro jiné značky. Při prvním průchodu stále plnějšími uličkami obdivujeme desítky různých Bugatti, Delage, Delahaye, Talboty, Peugeoty i tradičně silné závodní stroje z Velké Británie či Itálie. Mezi jinými zmiňme několik originálních Alf Romeo 6C a 8C, velké Bentleye, placaté Sunbeamy, mnoho různých závodních MG, a dokonce i monoposty Maserati nebo sportovní Austiny a Rileye. Společnost značně vytříbená, ale zde se nacházela v menšině. Zcela mimo naše zorné pole jsou stovky dalších strojů zapomenutých francouzských, případně belgických značek, jaké v našich končinách potkáváme jen výjimečně. Například takový Amilcar, De Dion-Bouton, Darracq, BNC nebo Salmson ještě trochu zařadíme, ale v Montlhéry nás čekalo mnohem víc často velmi bizarních strojů, které člověk reálně nemá šanci jinde vidět (některé možná tak ještě na pařížské výstavě Rétromobile).

Foto: František vahala

Během víkendu dorazilo na oslavu přes 500 automobilů a motocyklů do roku výroby 1940, tedy mnohem víc než kdykoliv předtím. Jednotlivé zajímavosti se daly objevit i mezi statickými exponáty (například replika Leyatu Helico z roku 1919, již představilo americké Lane Motor Museum, či zmíněné závodní Renaulty 40 CV a Nervasport z 20. a 30. let), ale mnohem přitažlivější byly různé kreace zejména z Francie a blízkého okolí, které se postavily na start jednotlivých tříd.

Rovnou v té první se ukázalo i zmíněné naše Aero, a to vedle strojů Derby, Rally, Collet-Anzani, Frazer Nash, BUC, zmíněných Salmsonů, Vernonů, Chenard & Walckeru (úžasný model Tank) nebo různých BNC. Třída B patřila hlavně Morganům, Sandfordům a strojům značky Darmont Etoile. Příjemným zpestřením byla i závodní Tatra 11, Sima-Violet Sport 500, Bignan AL22, rekreace Senechalu SS a řada elegantních roadsterů Georges Irat. Ve třídě C se ukázal i závodní Wanderer W22 Racing z Audi Tradition, ale mezi celými sestavami různých Bugatti včetně originálních T35 Grand Prix, závodními MG Type C nebo neobvyklými vozy (Tracta D2 či Spag 1100) to rozhodně neměl jednoduché.

Třída D byla pojmenována vtipně Flying Banana, tedy létající banán. Závodily v ní hlavně tříkolky, tedy Morgany, Sandfordy a Darmonty. Neobvyklá koncepce, ale také zážitek. Třída E nabídla vozy Grand Prix, tedy mimo jiné opět Bugatti, ale i Amilcary, Delahaye, Delage, velké Alfy 6C a 8C, Alty, Brooke, Talboty, Maserati či MG a také Wanderer Streamline. Podobné speciality pojala i třída F – mezi ty nejzajímavější patřil Marendaz Special, Lea Francis Type Hyper, GAR 1100 Bol D’or, Alvis FWD TT, Frazer Nash Piglet, GN Akela, Lombard AL 3, Miller 911 GP 1500 nebo Sunbeam 25 HP Tourer. Finální „rošt“ automobilů byl nazván třídou H s přídomkem YCAR. I zde jsme se mohli pokochat – například Citroënem Rosalie, závodním Mercedesem Simplex, 200koňovým Darracqem z roku 1905, brutálním Fiatem S76 s objemem motoru 28,5 litru, šestilitrovým Riley Measco Pirate, závodním KRIT Racer z roku 1911 s motorem 9,4 litru, neobvyklým Sultane MAB Course z roku 1904, De ­Dion-Boutonem Type AX Sport z roku 1907 či Italou GP s motorem o objemu 12 litrů z roku 1908.

Foto: František vahala

Výčet by byl mnohem delší, stejně jako popis atmosféry na historickém okruhu, kde panoval čilý ruch a neskutečná francouzská pohoda, související s pojídáním ústřic a popíjením bílého vína již v 11 dopoledne. Zázemí hučelo motory, asfaltové obslužné komunikace byly brzy pokryty různorodými kapkami oleje ze starých závodních strojů z doby, kdy byl cit pro techniku stejně podstatný jako mechanické znalosti. K vidění bylo přes pět stovek automobilů na trati plus více než 160 motocyklů. K tomu se na ploše mezi betonovým oválem představily další desítky všemožných kreací na dvou, třech, čtyřech kolech, některé s vrtulemi, jiné s křídly. Celý Vintage Revival byl úžasnou oslavou století rychlostních rekordů, gentlemanského závodění a radosti z robustní evropské techniky, jež definovala další vývoj automobilismu. Byli jsme u toho a doufáme, že zvěsti o tom, že letošní revival byl poslední, se nenaplní a my se příští jaro zase vypravíme na Autodrome de Linas-Monthléry a přivezeme svědectví o tom, jak žije místní scéna a kolik přitažlivého a neokoukaného umí nabídnout.

Audi Tradition 

Sekce věnující se u Audi historickým automobilům a jejich prezentaci se do Francie vrátila, aby připomněla třicátá léta, kdy tehdejší stáj Auto ­Union sváděla nelítostné souboje o vítězství s Mercedesem. Hlavním lákadlem byla statická výstava závodního jednomístného Grand Prix Type D (1939), poháněného třílitrovým motorem V12 se dvěma kompresory. Při hmotnosti 850 kg dosahoval výkonu 357 kW (485 k) při 7000 min^-1, což znamenalo maximální rychlost až 330 km/h.

Foto: František vahala

Specialitu kromě dvou majestátních vozů Horch (těm se budeme věnovat jindy) doplnil Wanderer Streamline Special (1938, replika postavená v roce 2003) s řadovým šestiválcem 2,3 litru o výkonu 51 kW (70 k). S ním nás po historickém okruhu povozil slavný závodník Rinaldo Dindo Capello, trojnásobný vítěz Le Mans (z toho dvakrát s Audi). Přitažlivé bylo aerodynamické kupé Wanderer W 22 s karoserií Horning z roku 1934 (nově postavené teprve v roce 2022) s řadovým šestiválcem 1963 cm3 o výkonu kolem 37 kW (50 k). To se s maximální rychlostí 115 km/h hodilo spíš na dálkové závody, kde se také ve 30. letech pohybovalo – celkem pohodlný vůz absolvoval například závod 1000 km durch Deutschland a další podniky tohoto typu.

Převzato z časopisu

Fotogalerie