Dacia/Ford/Peugeot/Volkswagen – Prostor nade vše

Čím dál tím více českých zákazníků při výběru nového vozu volí osobní verzi lehkého užitkového vozidla.

A nejde jenom o automobily, mířící do firemní flotily.  Tato vozidla jsou oblíbená i u řemeslníků a „servismanů“, kteří oceňují v průběhu pracovního týdne velký zavazadlový prostor a o víkendu možnost naložit celou rodinu. V dnešním testu jsme k sobě postavili čtyři osobní verze LUV. Jsou zhruba ve stejné „velikosti“, ale v různých cenových hladinách. Všechna čtyři vozidla jsou homologována jako pětimístná a pohání je vznětový agregát.

Dacia Dokker 1.5 dCi Stepway

Rumunská Dacia – značka v majoritním vlastnictví francouzského Renaultu – svůj záběr napříč segmenty stále zvětšuje, a dlužno dodat, že úspěšně. Pokud jde o vozidla „na práci“, pak nejen u českých zákazníků „boduje“ zvláště s modely Duster a Dokker. Duster je cenově nesmírně zajímavý model robustního SUV s pohonem i všech kol a Dokker je klasické malé LUV nabízené jako van, ale i jako osobní pětimístné MPV. Stejně jako ostatní modely Dacie i Dokker v duchu image značky sází na jednoduchost, eliminaci zbytečností, výrazně pracovní charakter a velmi atraktivní pořizovací cenu. Ta začíná u osobní verze v základní výbavě Access 1.6 SCe 75 kW na 214 900 Kč (včetně DPH)! Novinkou loňského roku je prémiová výzva Stepway, která ještě o něco málo prvků obohatila stávající nejvyšší úroveň výbavy Arctica.

Na koncernové podvozkové platformě Renault M0 je ustavena samonosná karoserie. Podvozek je v zadní části mírně modifikován užitím prvků řady Kangoo. Rozvor náprav je 2810 mm. Přední kola jsou zavěšena nezávisle (McPherson), tuhou zadní nápravu tvoří zkrutná příčka odpružená vinutými pružinami. Hnacími agregáty jsou vpředu napříč uložené kapalinou chlazené řadové čtyřválce pohánějící kola přední nápravy. Pro osobní verze jsou k dispozici zážehové motory 1,6 SCe/102 k a 1.2 TCe/115 k, nebo dvě výkonové varianty vznětového čtyřválce 1.5 dCi 75 k, resp. 90 k. Montována je pouze přímo řazená pětistupňová převodovka. Karoserie má praktický, krabicový základ, maximálně využívající obestavěný prostor! Přehlédnout nelze rozměrný a robustní plastový přední nárazník, materiálem a vzhledem vázaný na masku chladiče, který u testované verze Stepway byl v barvě karoserie. Na rozdíl od užitkového provedení van, osobní kombi má posuvné dveře na obou bocích karoserie, takže k druhé řadě sedadel je výtečný přístup.

Nákladový prostor s nízko položenou podlahou je velmi dobře přístupný zadními asymetricky dělenými křídlovými dveřmi. Otevírají se v úhlu 90° a jsou aretovány proti zavření větrem. Po odjištění páčkou je lze otevřít na 180°. Základní objem zavazadlového prostoru je 0,8 m³ (měřeno pod krycí plato). Pracoviště řidiče je koncipováno s důrazem na jednoduchost, odolnost a životnost, je ale prostorné, pohodlné a má solidní ergonomii. Jednoduchý a dobře čitelný přístrojový panel má kruhové ukazatele (rychloměr a otáčkoměr) s obvyklými kontrolkami. Řadicí páka je situována na středovém tunelu. Testovaný Dokker byl ve výbavě Stepway a tak zde byl výškově nastavitelný volant i sedadlo řidiče, el. ovládáná přední okna i seřiditelná zrcátka, klimatizace, 2x airbag, výškově seřiditelné pásy, palubní počítač či dálkově ovládané zámky dveří, vypínatelný systém ESP, parkovací asistent, audio-souprava, palubní počítač, tempomat, střešní nosič, speciální lak, vyhřívaná přední sedadla, multimediální systém, parkovací senzor, systém Stop/Start atd. Tedy výbava opravdu bohatá

Řidič má k dispozici dostatek odkládacích prostor, včetně otevřené hluboké poličky nad horním okrajem čelního skla i kapes ve dveřích. Cestující v druhé řadě sedí na třímístné lavici sklopné v poměru 1:2. Celá druhá řada je „zabalitelná“, takže máte pro náklad rázem obrovský prostor s rovnou podlahou o objemu až 3 m³. Cestující na zadních sedadlech mohou využít k větrání i boční vyklápěcí okénka. Kdysi jsme už Dokker k testu měli, a tak mohu konstatovat, že kvalita dílenského zpracování se zlepšila, i když stále ještě v této oblasti nějaké drobné rezervy jsou.

Testovaný Dokker Stepway v pětimístném osobním provedení měl pod kapotou vznětový přeplňovaný motor 1.5 dCi/66 kW–90 k. Jde o motor Renault (ale najdeme ho i v řadě jiných vozidel v rámci aliance Nissan/Renault) vyráběný v ohromných sériích, dobře odzkoušený, také výrobně levný (což odpovídá filozofii značky Dacia). 66 kW, čili 90 koní a největší točivý moment 220 Nm, to je solidní výkon, zvlášť když celková hmotnost vozidla je 1854 kg. Dokker Stepway nemíří do kategorie prémiových MPV, ale směřuje k prakticky založené klientele, která na silnicích jezdí svižně, plynule, nikoliv však závodním tempem. A takovému jízdnímu stylu vyhovuje jak motor, tak i podvozek. V běžném provozu, a zvláště na venkovském okruhu nebyl problém udržet spotřebu na limitu 4,5 l/100 km. Na dálnici při rychlosti 133 km/h (nastaveno na tempomatu), se ustálila průměrná spotřeba na 5,7 l/100 km. Je to daň krabicovité karoserii, ale také je znát absence šestého rychlostního stupně. Dacia Dokker sjíždí z výrobní linky závodu Renault v marockém Tangeru, převodovka i motor a platforma pocházejí z Renaultu, takže není problém s náhradními díly a dílenské zpracování má trvale se zvyšující úroveň. Dokker je ideální volba pro prakticky založené řidiče, kteří ocení opravdu velkorysý zavazadlový prostor. 

Ford Courier Tourneo 1.6 TDCi Titanum

Ford Courier Tourneo už v našem redakčním testu už byl. Ale to měl pod kapotou zážehový motor 1.0 EcoBoost/74 kW ověnčený několika cenami a vozidlo začínalo na ceně 352 900 Kč bez DPH. Ale Ford pro Courie Tourneo nabízí ještě motor 1.5 TDCi s výkonem 56 kW nebo 71 kW a motor 1.6 TDCi s výkonem 71 kW/215 Nm. Curiera s tímto motorem dostanete pouze ve výbavě Titanium za cenu 393 900 Kč bez DPH. A právě takovou výbavu měl náš testovaný Ford. Vozidlo s délkou 4157 mm a s celkovou hmotností 1780 kg je opravdu malé a docela úzké (1976 mm). Na druhou stranu, pod kapotou uložený motor 1.6 TDCi slibuje dostatečný výkon a mohl by mít i solidní spotřebu. Za volant se i se svými 196 cm vejdu docela dobře, stačí si správně nastavit sedadlo a ve dvou rovinách volant. Hlavně na šířku i na výšku je dostatek místa, dokonce zbyl prostor na poličku nad čelním sklem. Snad by mohl být delší sedák. Pokud jde o výbavu, tak ta nejvyšší úroveň Titanium je opravdu bohatá. Nechyběla el. ovládaná okna i zrcátka, tempomat, klimatizace, audio s CD přehrávačem, centrální odemykání, couvací senzory (montováno na přání), zadní stírač a lité disky kol (téže za příplatek). Osobně mě potěšila možnost nastavení bederní opěrky a odkládací „tajný“ šuplík pod sedadlem.

Druhá řada sedadel je homologována jako třímístná, ale tento údaj berte se značnou rezervou, tři dospělí cestující se vejdou vedle sebe jen tak tak. Což ale nesnižuje velmi dobrý přístup k sedadlům posuvnými a dost širokými dveřmi na obou stranách. Zavazadlový prostor je dobře přístupný vzhůru vyklápěnou stěnou. Jeho tvar je kubický, takže velmi dobře využitelný. Měřeno pod krycí plato (nastavitelné do dvou výškových poloh), nabídne cca 0,4 m³ objemu, po „zabalení“ druhé řady sedadel a při využití až ke stropu získáte neskutečný objem cca 1,6 m³. Ovšem užitečná hmotnost vozidla je 465 kg. Praktické je, že sedadla v druhé řadě jsou dělená v poměru 2 : 1.

Motor 1.6 TDCi byl doplněn o přímo řazenou pětistupňovou převodovku. Je solidně odhlučněn a jak se ukázalo v průběhu testovacích jízd, bude vyhovovat spíše klidnějšímu jízdnímu režimu, i když nabízí výbornou pružnost se zátahem skoro od volnoběžných otáček. Při dálničních 133 km/h (tempomat) se ručička otáčkoměru ustálila na hodnotě 2600 min^-1, kdyby byl k dispozici šestý rychlostní stupeň, jistě by otáčky výrazně klesly a lepší by byla i spotřeba.

Řazení je přesné, převodovka dobře odstupňovaná, městský provoz zvládnete na třetí či čtvrtý rychlostní stupeň. Volím klidný styl jízdy a tak průjezd centrem Prahy vyhodnotí palubní počítač průměrnou spotřebou 5,5 l/100 km. To není špatné. Pak se stejným zatížením zamířím z redakce na ulici K Barrandovu a po Pražském okruhu na dálnici D 5 směr Plzeň. Palubní počítač v cíli ukázal 5,6 l/100 km. Pro zpáteční cestu volím tradičně „starou plzeňskou“, tj. silnici II/605. V Praze palubní počítač ukázal 3,8 l/100 km. Ovšem jel jsem skoro o 40 minut déle. Za volantem potěšila solidní ergonomie, dobrý výhled. Osobně ale s určitou nedůvěrou pohlížím na tvar zadního plastového nárazníku. Ten bude při městském parkování asi hodně trpět. Oceňuji kvalitní dílenské zpracování, jako poněkud nešťastné se mi jeví ovládání palubního počítače plastovou „tyčinkou“ na přístrojovém panelu. A jen tak na okraj dodávám, že příplatková výbava k výbavě Titanium měla hodnotu 49 000 Kč.

Peugeot Partner Tepee 1.6 BlueHDI Outdoor

Co do rozměrů je Peugeot Partner Tepee o něco větší než předchozí vozidla, zvláště pak na šířku je i opticky „bachratější“ a má vizuálně robustnější masku. A upřímně řečeno, i když má v technickém průkazu zapsáno také jenom pět míst (ale k dispozici je sedmimístná verze) jako malý Ford, či Dacie, tři samostatná sedadla v druhé řadě nabízejí dostatek prostoru i pro delší cesty třem dospělým osobám. Peugeot Partner Tepee (to je označení pro osobní verze) s výbavou Outdoor k redakčnímu testu přijel vybavený výkonným vznětovým přeplňovaným motorem 1.6 BlueHDI 88 kW. Výbava Outdoor sice avizuje, že vozidlo by mohlo najít uplatnění i při jízdě mimo asfalt, ale pravdou je, že pohon toliko předních kol byl doplněn o systém All-grip, který pomocí elektroniky zvyšuje o něco málo záběr předních kol na nezpevněném povrchu. Peugeot Partner v osobní verzi Teppee sice vzniknul na základě užitkového vanu, takže nabízí opravdu dostatečně prostorný interiér a robustně stavěnou karoserii. Ale podvozek je naladěn „na práci“ a proto nepočítejte s nějakým sportovním vyžitím či „řezáním“ zatáček. Motor 1.6 BlueHDI EU 6 s výkonem 88 kW/300 Nm je standardně spojen s šestistupňovou manuálně řazenou převodovkou. Oxidy dusíku likviduje pomocí selektivní katalytické redukce (SCR) s aditivem AdBlue. Ve vozidle je nádržka o objemu 17 l, a výrobce tvrdí, že vydrží prakticky po celý servisní interval.

Pracoviště řidiče nabízí i urostlé postavě dostatek prostoru a přitom sedíte o něco výše než v osobním vozidle, takže velmi dobře vidíte na vozovku. Volant je seřiditelný ve dvou rovinách, sedadlo řidiče lze nastavit i výškově. Výbava Outdoor nabízí el. ovládaná boční okna a zrcátka, audio s CD soustředěné do multimediálního systému i s navigací, tempomat, kožený volant, klimatizaci, couvací senzory, vyhřívání předních sedadel,atd. Řadu těchto vymožeností oceníte na delších trasách. Za příplatek byla dodána i prosklená střecha Zénith se střešním „schránlivým“ dílem. Celkem vzato, za investovaných dvacet tisíc korun bych si raději pořídil zimní kola. Všechny spínače a ovladače jsou v dobrém dosahu, krátká řadicí páka na středovém tunelu padne dobře do ruky. Také odkládacích schránek a přihrádek je dostatek. Cestující v druhé řadě sedadel mají na místa velmi dobrý přístup širokými posuvnými dveřmi, samostatná sedadla umožňují velmi variabilní využití interiéru pro kombinovanou přepravu cestujících a zavazadel. Místa je dost jak nad hlavou, tak i pro kolena a na šířku. A přitom to není na úkor zavazadlového prostoru. Po vyklopení zadní stěny vzhůru máte pod krycí roletou k dispozici objem skoro 0,7 m³, po sklopení druhé řady sedadel a využití objemu až do stropu 3,0 m³. Zavazadlový prostor je dobře využitelný a ještě má v bočních kapsách místo pro předepsanou výbavu. Přitom užitečná hmotnost je 610 kg (v závislosti na motoru a výbavě).

Nebude výkonný motor příliš „hladový“? Samozřejmě, bude plně vyhovovat i zcela naloženému vozidlu a to jak v kopcích, tak na dálnici. Ale „co za to“? Manuálně řazená šestistupňová převodovka se svým zpřevodováním ukázala jako dobrá. Na dálniční trase Praha–Plzeň (tempomat nastaven na standard 133 km/h) ukázal palubní počítač průměrnou spotřebu 5,2 l/100 km. Na zpáteční cestě po souběžné silnici II/605 při dodržování rychlostních limitů byla spotřeba 4,5 l/100 km. V městském provozu při klidné jízdě (s vypnutým systémem Stop/Start) lze udržet průměr na 6,1 l/100 km. Takže to není špatné. Výkonný agregát oceníte hlavně na delších trasách a s plným zatížením, kdy umožní držet svižné tempo při rozumné spotřebě. Je také solidně odhlučněn. Takže Partnera Outdoor s tímto motorem využijete jak v pracovním „režimu“, tak i při rodinném „nasazení“, třeba při cestě k moři s dětmi. 

VW Caddy 2.0 TDI 6DSG Generation Four

Čtvrtá generace mimořádně oblíbeného modelu VW Caddy už sjíždí půl roku z výrobní linky polského závodu VW. A čím dál tím více zákazníků tak s pozitivním překvapením zjišťuje, že výrobce šel cestou „mírného pokroku v mezích zákona“, ačkoliv LUV Caddy, společně se svým sourozencem pro soukromé využití (označován jako Life), je vylepšen a optimalizován ve všech oblastech. VW Caddy jsme na našich stránkách široce představili, proto se podíváme rovnou na vozidlo, které jsme získali k testu. Importér nám nabídnul VW Caddy 2.0 TDI Generation Four 6DSG.  Zdánlivě poněkud komplikované označení ale neskrývá žádný soutěžní vůz, nýbrž osobní verzi VW Caddy se vznětovým přeplňovaným motorem spolupracujícím s šestistupňovou automatizovanou dvouspojkovou převodovkou DSG v úrovni výbavy Generation Four. Takže „akční“ výbava, kterou ale ještě jde doplnit o celou řadu tu více, tu méně potřebných prvků. Jen pro zajímavost, cena modelu začíná na 325 858 Kč bez DPH, vozidlo s motorem 75 kW EU6, který byl v tom „našem“ se sériovou výbavou pořídíte za 576 827 Kč bez DPH a importér dokázal „nakrmit“ testovaný vůz další výbavou a tak zvednout cenu na divoce vyhlížejících 656 050 Kč bez DPH. No nekup to! A přitom sériová výbava je opravdu bohatá, tedy více než dostatečná.

Zmínil jsem, že pod kapotou byl motor 75 kW/250 Nm, což je asi tak střed z nabídky co do výkonu, protože nabízené vznětové agregáty EU6 pokrývají rozpětí od 55 kW až po 110 kW. Design čtvrté generace Caddy nezapírá, že zcela využil proporce předchozí generace, a tak odlišení zajišťují ostře řezané linky na boku a zvláště pak zadní část, kde je více hran, u testované verze i malý spoiler. Přepracována zato byla palubní deska, i když na první pohled působí stejně robustním a praktickým dojmem, jako ta předchozí. Chválím ergonomii pracoviště řidiče, snad jenom nízko umístěný displej navigace designérům nějak „ulítnul“. Pěkně zapadá do konceptu střední části palubní desky, z pohledu řidiče je ale neprakticky, možná až nebezpečně nízko. 

Nový Caddy dostal do „vínku“ celou řadu asistenčních systémů

Zvyšující bezpečnost i komfort. A jsou k dispozici nejen pro osobní verze, ale i pro rozvážkové vany. Jedním z těchto asistenčních systémů je systém sledování okolí vozidla „Front Assist“ včetně funkce nouzového brzdění City. Pokud řidič přehlédne překážku při rychlosti nižší než 30 km/h, systém automaticky aktivuje brzdy a v ideálním případě zcela zabrání kolizi. Osobní verze nového Caddy jsou navíc vybaveny bočními a hlavovými airbagy. Nový Caddy je také sériově vybaven mnohokrát oceněnou multikolizní brzdou. Dalšími na přání nabízenými asistenčními systémy jsou asistent dálkových světlometů „Light Assist“ a „Driver Alert“. Asistent pro rozpoznávání únavy řidiče „Driver Alert“ sleduje odchylky od normálního chování řidiče a v případě nutnosti doporučí řidiči, aby si udělal přestávku k odpočinku. V případě na přání dodávaného adaptivního tempomatu ACC (Adaptive Cruise Control), který je aktivní v rozpětí od 0 do 160 km/h (s převodovkou DSG), sleduje radarový senzor vzdálenost od vpředu jedoucího vozidla a relativní rychlost obou vozů. V kombinaci s DSG dokáže ACC zpomalovat vozidlo až do úplného zastavení, například na konci dopravní kolony.

Věřte, že ve výbavě Generation Four je těchto systémů dost, a kdyby náhodou nebyly, tak je importér za příplatek nechal do předváděcího auta namontovat. Neskrývám, že nejsem přímo nadšen. A taky hned po usednutí za volant a nastartování motoru tlačítkem vyřazuji z provozu systém Stop/Start a pak teprve seřizuji sedadlo, volant a zpětná zrcátka. Řidič má za volantem opravdu dost místa, sedadla vpředu jsou vyhřívaná, řidičovo i výškově seřiditelné, volant nastavitelný ve dvou rovinách. Kůží obšitý volant padne dobře do ruky, na můj vkus obsahuje ale zbytečně moc satelitních spínačů. Ale takový už je současný trend. Výhled mám od volantu velmi dobrý, až na tradiční vnitřní zpětné zrcátko s dešťovým senzorem, které bych s chutí oželel.

V druhé řadě sedadel je místo pro tři osoby. Sedadlo je dělené v poměru 2:1, a lze nejen sklopit, ale i vyjmout (raději ve dvou, dvousedadlo není lehké) z vozidla. Je to praktické a nabízí to dobrou variabilitu interiéru. Ve vozidle nechybí dostatečné množství odkládacích schránek. Zadní vzhůru vyklápěnou stěnou se dostaneme k zavazadlovému prostoru. Má praktický kubický tvar a je dost hluboký. Čtyři upevňovací oka nabízejí dobré zajištění nákladu. V základní variantě má délku 1000 mm, po sklopení sedadel 1450 mm. Zkušenost s dvouspojkovou převodovkou DSG už máme a tak jsem si liboval, že ve spojení s motorem o výkonu 75 kw pracovala opravdu sametově. O to víc mě zajímala spotřeba. Městský provoz v dopravní špičce jsem absolvoval s průměrem 6,6 l/100 km. Dálniční jízda s tempomatem nastaveným na 133 km/h si „vzala“ 6,1 l/100 km. Standardní venkovský okruh po silnicích nižších tříd se dal svižně projet za průměr 4,4 l/100 km.

Převzato z časopisu

Fotogalerie