právo – nehody – Střety se zvířaty

Nedávno jsme psali o zvěři. To ale není totéž. Tehdy to bylo o divoké zvěři, té, která přebíhá silnice v lesních a polních úsecích. Tentokrát myslíme zvířata domácí. Pokud ovšem třeba kůň nebo osel je v pravém smyslu takovým domácím tvorem.

A hned nám nahrál na smeč vyšetřovatel z kriminálky, když při včerejším výslechu jednoho hříšníka z dopravní nehody nám sám povídal o tom, jak mu pět koní těsně před autem přeběhlo přes silnici a že měl co dělat, aby vůbec přežil: kůň je velké zvíře a když do něj nešťastně narazíte, jde hlavou až do čelního skla. To se samozřejmě s bažantem, o kterém jsme mluvili posledně, nedá srovnávat. Že nehody koní nejsou jen výjimkami, potvrdil i můj dobrý starý známý, co má velké muzeum autoveteránů: jel večer, už za tmy domů, když se náhle na přechodu pro chodce před ním objevil člověk, který vedl koně. Samozřejmě, že přechod není úplně zařízením koňským, ale prostě se tam oba náhle ocitli. Přecházeli jako dva, spíš s ohledem na počet nohou tři chodci, automobil přibrzdil a zase se rozjel. Řidič měl za to, že může pokračovat. Když byl bezprostředně u přechodu, najednou se zleva poklusem přiblížil další kůň, tentokrát ale aniž jej někdo vedl, prostě sám, zřejmě aby dohnal kamaráda. Každá dopravní nehoda je vlastně omyl v odhadu budoucích událostí, v takovém případě událostí na silnici. Řidič koně nečekal, ani předtím neviděl a tak došlo k nárazu, který sice kůň přežil, ale na autě vznikla poměrně velká škoda. K dovršení všeho byl řidič ještě obviněn z přestupku. V příkazu správního úřadu byl obviněn z přestupku proti bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích podle § 22/1f bod 6, /i přestupkového zákona. Prý proto, že neumožnil chodci, který přecházel vozovku jako průvodce dvou koní z levé strany na přechodu pro chodce nerušené a bezpečné přejití vozovky. Proto došlo podle úřadu ke střetu s jedním z převáděných koní, když ten byl zraněn tak, že mu namístě podlehl. Ani slovo o tom, že oba koně měli být podle § 60/5 zákona 361/2000 Sb. k sobě „spřaženi“, že v žádném případě druhý kůň nesměl pobíhat po silnici volně a konečně, že od soumraku do svítání neměla obě zvířata na silnici vůbec co dělat. Zato se správní orgán důrazně zabýval otázkou, zda řidič nejel o odhadnutých 14km/h rychleji než bylo dovoleno, když prý tato rychlost byla zjištěna „podle obecných výpočtů“. Průvodce koní vyvázl bez trestu, škodu zaplatila pojišťovna z povinného ručení. Přes mé protesty nešťastný řidič automobilu pokutu tři tisíce korun zaplatil, protože chtěl mít klid. Já bych to neudělal, protože výrok úřadu byl nejen nesprávný, ale i nespravedlivý.

Vysoký počet nehod

Zvěř lesní i domácí zaviní víc dopravních nehod, než chodci a cyklisté dohromady. Věděli jste to? Přitom to se statistikou takových nehod není slavné: řada řidičů podobné střety nehlásí, zejména když dojde k nižší škodě. To ale nebývá pravidlem: tak třeba na okresce mezi Svatou Kateřinou a Rozvadovem se jednu středu večer před kamionem náhle ze tmy vynořili dva voli. Následkem střetu byl jeden mrtvý a jeden zraněný – naštěstí v obou případech vůl – a 150 tisíc škody na soupravě. Tak bychom mohli pokračovat. A nejen u nás. Splašený kůň Garibaldi se pohyboval po Paříži bez jezdce více než pět kilometrů. Kupodivu se mu přes velké množství křižovatek, které přeběhl, a červených na semaforech, které nerespektoval, nic nestalo a ani nikomu jinému. Podobně se stalo ve Vsetíně, kde hřebec na dvacet minut zastavil dopravu, aniž sobě nebo někomu ublížil. Naproti tomu v Dolním Sasku na průvodu jezdeckého klubu se splašilo téměř sto koní a zranilo čtyřicet přihlížejících diváků, z toho mnoho dětí. Co tomu říká náš zákon o provozu na pozemních komunikacích? Ten sice především mluví o jízdě na zvířatech, ale zmiňuje se i o průvodci vedených nebo hnaných zvířat. Tím musí být osoba starší 15 let. Vyžaduje-li to bezpečnost provozu na pozemních komunikacích, je oprávněn i zastavovat vozidla. Zvířata se smí pohybovat jen rychlostí chůze a jen tak, aby provoz na pozemní komunikaci nebyl ohrožován a aby byl co nejméně omezován. Pak se tam mluví o rozdělení zvířat na vhodné dlouhé skupiny s mezerami a také o tom, že průvodce smí vést nejvýš dvě zvířata, která musí být k sobě spřažena. Podrobnosti snadno najdeme v § 60. Snad ještě poznámku, že za snížené viditelnosti musí být průvodce vedených a hnaných zvířat označen neoslňujícím bílým světlem a že od soumraku do svítání se nesmí k tomu účelu užívat silnice první nebo druhé třídy. Nic víc a nic míň. Ani slovo o tom, kde se má průvodce hnaných zvířat pohybovat a už vůbec nic o tom, že zvířata bez průvodce nemají na silnici co dělat. Zřejmě se to stává častěji než čekáme. Koně a krávy v ohradách se mohou z ohrazení dostat a když není zajištěna ostraha, jsou velkým nebezpečím silničního provozu.

Někdy je to nedbalostí toho, kdo je má opatrovat, jindy zlomyslností nebo dokonce zlým úmyslem někoho, komu zvířata vadí. Tak se stalo i v jižních Čechách, že několikrát za sebou někdo s úmyslem poškodit chovatele otevřel ohradu a koně vyběhli na silnici, jednou dokonce došlo ke střetu s automobilem a hledání viníka, toho, kdo škodu zaplatí. Prokáže-li se, že zvířata vyběhla na silnici nedbalostí majitele nebo ošetřovatele, bude ten odpovídat za vzniklou škodu. Buď proto, že porušil své povinnosti, nebo alespoň ve smyslu § 415 občanského zákoníku, když si nepočínal tak, aby nedocházelo ke škodám. I porušení této povinnosti stačí k tomu, aby byla škoda poškozenému nahrazena: buď dobrovolně nebo žalobou. A škoda nemusí být malá: tak překousal provaz osel majitelky chalupy, která ho přivázala ke kůlu, aby se pásl. Jenomže oslovi byla dlouhá chvíle, nelíbil se mu ani dlouhý provaz. Nedalo mu moc práce jej přehryzat a cesta na svobodu byla volná. Pohříchu krátká: seběhl se svahu na silnici, kudy právě projíždělo osobní auto. Řidič už nemohl střetu zabránit, po nárazu bylo po oslovi a skoro i po autě, které bylo téměř zničeno. Jeho vlastník samozřejmě na majitelce osla vyžadoval náhradu škody, a ta nebyla malá. Mrtvého osla oplakali, protože to byl člen rodiny, škodu zaplatili a napříště už ví, že zvíře na silnici nepatří. Povedení průvodci hnaných zvířat i jezdci na nich jsou kupodivu vesměs mimo pozornost policie. Výjimkou byl případ opilého jezdce na koni, který v Jindřichově Hradci na křižovatce ulic Mlýnské a Vídeňské nezastavil na stopce. Pak došlo ke střetu se Škodou Felicií, při kterém kůň utrpěl zranění. Přesto jezdec štval koně dál. Na místě se ale v tu chvíli nacházel policista v civilu, který pak s městským policistou jezdce na koni pronásledoval. Když ho dostihli, nechtěl ani prokázat totožnost, ani podstoupit dechovou zkoušku na alkohol, ani nechtěl dát krev. A tady si zase můžeme připomenout to, co jsme si říkali o „řidičích“ jízdních kol: i jezdec na koni je vlastně řidičem, na kterého se vztahují všechny řidičské povinnosti podle § 5 a ovšem i povinnosti účastníka silničního provozu na pozemních komunikacích podle § 4, včetně jízdy bez alkoholu a naopak s povinností podrobit se dechové zkoušce, případně i lékařskému vyšetření s odběrem krve nebo moči ke zjištění ovlivnění alkoholem ( § 5/1f, g ).

Malá nebo velká, vždy nebezpečná

Tenhle kovboj byl nakonec obviněn kromě chování proti bezpečnosti silničního provozu i z přečinu týrání zvířat a zavázán k náhradě škody, naštěstí relativně malé – ve výši 10 tisíc korun. Střet s velkými zvířaty je vždycky také velkým rizikem. I ta malá zvířata, jako jsou slepice, kočky nebo psi dokáží ale dělat velké škody. Havárie, k nimž dochází už jen při vyhýbání kočkám či psům, může být tragická. Svědčí o tom i případ cyklisty, jemuž vběhl do cesty pes, který chtěl přivítat svou paničku, která právě sesedala z tandemu motocyklu. O těžkém zranění s trvalými následky musel pak rozhodovat soud, když majitelka nakonec musela škodu zaplatit ze svého, neboť neměla uzavřené odpovědnostní pojištění. K úplnosti si připomeňme nehodu sanitky, která nedobrzdila za nákladním automobilem, který se vyhýbal ježkovi, co si náhle usmyslel přejít silnici. Takových nehod je spousta a možná, že každý z nás zažil alespoň leknutí, když se zvířata náhle před ním na silnici objevila. Naposled můj kamarád, který z Únětic na Velké Přílepy při jízdě do kopce přijel k horizontu, za kterým se vynořilo stádo krav přes celou vozovku. Prostě nezbývá, než jezdit opatrněji a nemyslet si, že silnice je volná i tam, kam zrovna nevidíme. Majitelé zvířat, i když poruší své povinnosti a za škodu odpovídají, nemusí být solventní a už vůbec nebývají pojištěni. O to obtížněji se náhrada škody vymáhá. Takže i tady platí totéž co o nemoci: lepší tomu předcházet než to pak léčit.

Převzato z časopisu

Fotogalerie