Nová pravidla – Co nás čeká?

S novým rokem se zpravidla očekávají lepší časy. Němci mají ale pořekadlo: Selten kommt ´was besseres nach. Ne že by Češi měli průpovídky horší nebo jich měli méně, ale zřejmě jsou větší optimisté. Němci totiž tvrdí: Zřídka je nové lepší.

A mají pravdu: z návrhu ministra dopravy o výrazném zpřísnění podmínek a trestů za přestupky to plyne jednoznačně. Návrh jen potvrzuje, jak neuváženě, nepromyšleně až amatérsky byl celý bodový systém původně před dnes už deseti lety spuštěn. V této zemi a v našich souvislostech netřeba nic vymýšlet: stačí dobře opisovat. Tam, kde už dávno takové předpisy měli, své původní chyby už také dávno napravili. Nebyl důvod je opakovat. Tak třeba objevená Amerika pokryteckou „službou“ informace o získaném počtu bodů třeba právě v Německu platila už od počátku úpravy: při deseti bodech dostal hříšník od úřadu upozornění, že ještě čtyři body a přijde o řidičák. Korektní varování. Naše úřady o tom jistě věděly. Jen zřejmě si nechtěly komplikovat život s takovým upozorněním, protože by dalo úředníkovi příliš práce. Tak se stávalo, že někdo z ničeho nic jen pro párkrát nezapnutý bezpečnostní pás nebo za rychlou jízdu v půl třetí ráno v liduprázdné obci přišel o živobytí, k němuž svůj řidičák potřeboval. Pokud návrh projde, vyvrátil by německé přísloví z úvodu: bylo by to přece jen lepší, jenomže to mělo být už dávno. Jinak to bude s tresty. Současná horní hranice maximální pokuty u nejzávažnějších přestupků se má zvýšit z dosavadních 50 000 Kč na 75 000 Kč. Při dopravní nehodě se zraněním (tedy v rámci přestupku) by se zvedla na dvojnásobek – maximálně na 100 000 Kč. Pokuty mají být rozděleny do čtyř pásem, tedy v první pásmu 2–5 tisíc korun, ve druhém 4–10 tisíc korun, ve třetím 7–25 tisíc a v tom čtvrtém pásmu 25–75 tisíc korun. Aby tedy hříšníci začali už šetřit.

Jen pro ilustraci: alkohol nebo drogy by už na pokutě nestály dosavadních 25 000 Kč, ale až 75 000 Kč. Pokud by se řidič odmítl podrobit příslušné zkoušce, bylo by to stejné. Časté nehody na železničních přejezdech si logicky vyžádaly zpřísnění: za nedovolený vjezd na koleje nebude stát inkasovat dosavadních 5000 Kč, ale celých 25 000 Kč. A vůbec nejvyšší zvýšení čeká porušení zákazu nebo příkazu směru jízdy, dnes za 2500 Kč, v budoucnu za 25 000 Kč. Prostě jezdit špatně bude znamenat jezdit draho. Jen někdo na to bude mít a někdo opravdu ne. Tak je jistě zahraniční úprava sazeb závislých na výdělku jaksi spravedlivější. Jen ta totiž umožnila např. skandinávskému řidiči zaplatit za rychlou jízdu v přepočtu přes jeden milion korun. Jistě to nebyl ani stavební dělník, ani železničář, ani trucker. A tak jistou spravedlnost mají podle návrhu ministra dopravy zajistit jakési „bonusy“. Prý sociálně slabí řidiči budou mít výhodu, neboť určit pokutu pod zákonnou hranici má být možné dokonce až do výše jedné pětiny. Kdo bude určovat sociální charakter řidiče, návrh neuvádí. Takže kdo nechce pracovat, bude mít další výhody. 

Nejen body

Ministerstvo dopravy se však zabývalo nejen bodovým systémem, ale i dalšími otázkami. Tak např. dnešní zákaz řízení motorových vozidel se spodní hranicí jednoho měsíce se má zpřísnit nejméně na tři měsíce. U těch závažnějších přestupků má být rozmezí stanoveno od 6 měsíců do 18 měsíců (dnes 6-12), a konečně v nejhorším případě půjde o rozmezí 18 měsíců – 3 roky. Ani nyní nikdo neřeší, že zákazem řízení se toho mnoho – kromě represe – nedokáže: v zemích na západ od nás už půl století znají programy pro provinilé řidiče. Vědí totiž, že když se sebere řidičák, zpravidla řidič to, co uměl, spíš pozapomene. Že je prostě třeba ho zase do toho všeho nějak vpravit. A k tomu účelu musí absolvovat kurzy, které překlenou pauzu. Kdysi to někdo vtipně přirovnal k tomu, že po zákazu řízení bude řidič sotva jezdit lépe, tak jako dítě sotva víc umí, když mu sebereme učebnici. 

O možnosti podmíněného zákazu řízení ani slovo. To ostatně neumí ani trestní řízení. A je to škoda. Řidič „v podmínce“ by jistě řídil přeopatrně – vědom si křehkosti situace. Za další přestupek by o řidičák přišel s konečnou platností. Štěstí by pak měl ve vlastních rukou. To je málo? Umíme jen sebrat. Víc nic. A to je ještě míň! Dál zase jen rozpaky: ministr dopravy ani moc neví, co chce. Prý „… zvýhodnění řidičů, kteří dlouhou dobu nespáchali přestupek, by být mělo.“ To by ale musel nějak zformulovat a určit. Zejména, kdyby mělo jít o jakousi „odměnu“ těm pořádným řidičům. Jak – to si představit neumíme. Třeba by mu uloženou pokutu snížili nebo dokonce i odpustili. To ale je třeba přesně stanovit. 

Nedokázaly to ani pojišťovny a přitom jim leží peníze na dlažbě: v USA pojedete rychleji, než je dovoleno, a druhý den už platíte na pojistném povinného pojištění odpovědnosti víc. Jste prostě rizikový řidič. A ti musí víc platit. Proč by se za ně měli ti řádní podílet na škodách, které způsobí? Když to pojišťovny nakonec pochopily u trestných činů, u přestupků, zejména u rychlé jízdy, se to přece také nabízí. Solidární základ pojištění neznamená, že budeme platit stále vyšší pojistné za ty, kdo neumí zastavit před závorami nebo jezdí opilí a zdrogovaní a dělají velké škody. Prostě by pojišťovny měly víc rozlišovat, kasírovat ty hříšné a zvýhodňovat ty pořádné. Zatím to moc neumějí, třebaže v tom mají velké peníze. Vlastně my všichni. Budoucnost snad bude pamatovat i na novopečené řidiče. Ti mají zase o řidičák přijít již po šesti bodech. Budou-li se toho bát, je otázka. A zase: budou pak jezdit lépe? Nechybí zase i tady nějaký smysluplný program zaměřený právě na ně, tak jak je to třeba v Rakousku či Německu? 

Vůbec třeba právě o mladé řidiče se nikdo moc nestará. Jejich „škodní průběh“ je ovšem zarážející. Přitom jinde už je dávno zavedený „řidičák na zkoušku“ nebo povinnost, aby nový mladý řidič musel nějakou dobu jezdit se zkušeným řidičem – spolujezdcem, který na něj bude dohlížet. Jinde zase nesmí mladý řidič jezdit v noci či s jinými omezeními. Je to jistě i věc úvahy, jak situaci zlepšit: třeba aspoň tím, že novopečený mladý řidič nebude smět jezdit nejvyšší dovolenou rychlostí nebo nebude smět nikoho v automobilu vozit. Eliminovat jeho rizika jde jistě mnoha způsoby, rozhodně pružnějšími, než jak si to myslí ministr dopravy. Že je to ale nejvýš potřebné, potvrzuje fakt, že řidiči do 25 let věku způsobují celých 15% dopravních nehod, zavinili jen letos 130 úmrtí na silnici a škody za skoro miliardu korun.

Vyšší blokové pokuty 

Beze změny nemají zůstat ani blokové pokuty. I ty mají být rozděleny na čtyři pásma, a to od 100 do 1500 Kč, potom pevná sazba 1500, 2500 a 5000 Kč. Ty nejnižší pokuty do 1500 Kč má určovat podle svého uvážení policista na místě. Připomeňme si, že proti blokové pokutě, kterou uznáme, není odvolání. Pak se nemůžeme divit, když nám rostou body. Ty mají doznat také změny. Nejvyšší počet bodů za přestupek má klesnout ze 7 na 6 a i tady budou body mít tři sazby podle závažnosti: 2, 4 nebo 6 bodů. O stavu svých bodů se mají řidiči v budoucnu dozvědět mailovou zprávou, SMS nebo prostřednictvím datové schránky.  Aspoň to je krokem k lepšímu. Proč to ale nebylo hned od počátku? To ministr nevysvětlí.

Nám v celém tom navrhování chybí rozlišení svátečních řidičů a řidičů z povolání. Pravděpodobnost chyby za volantem je totiž nesrovnatelná. Přitom je stejná chyba trestána stejně.  A to není správné. Jestliže třeba právě v současné době pojišťovny konečně přišly na to, že pojistné riziko je závislé na počtu ujetých kilometrů – a tomu podřizují i výši pojistného – mohlo by na to přijít i ministerstvo dopravy v souvislosti s trestáním. Stanovit pojistné podle objemu motoru je jistě hloupost. Dnes i malá auta dokáží jezdit velmi svižně a dělat aspoň stejné škody, jako ta větší. I při trestání v dopravě by tedy mělo hrát svou důležitou roli kdo se přestupku dopustil. Řidič z povolání, který sedí za volantem denně, v každé roční době a za každého počasí, má objektivně podstatně větší příležitost chybovat, než chalupář, co jezdí autem jen na víkend, a to ještě jen když je pěkně. O tom, kdo jezdí jen na hřbitov na dušičky ani nemluvě. 

Tak nám chybí aspoň rozlišení řidičů amatérů a řidičů profesionálů. Jestliže je ale nijak zvlášť nerozlišuje ani soud v trestním řízení, sebere řidičský průkaz svým zákazem řízení bez ohledu na to, že sebere živobytí, je něco v systému špatně. Pokud se má ten systém napravit, měl by na to pamatovat. V jaké podobě se ale nakonec všechny návrhy ministerstva dopravy dostanou přes Parlament, zatím nikdo neví. Možná, že by se ministr i zákonodárci měli zeptat řidičů samých – třeba právě čtenářů Truckeru. A ti zase by na stránkách našeho časopisu měli říci jim, co si o zamýšlených úpravách myslí. Budou to koneckonců především oni, kdo změny pocítí na vlastní kůži.

Převzato z časopisu

Fotogalerie