Technika
Nissan DeltaWing 2012 – Hokus pokus
Tom Hyan 06.04.2012 12:29
Američané projekt DeltaWing odmítli, přestože má slavné kmotry; Francouzi po něm naopak skočili jako po revoluční technologii. Necháme se překvapit…
Z konceptu nového Indy Caru se DeltaWing proměnil na sportovní prototyp, který pojede 24 h Le Mans; samozřejmě mimo soutěž, protože neodpovídá žádným předpisům FIA/ACO. Britský konstruktér Ben Bowlby (ex-Lola Cars a Chip Ganassi Racing) zahájil práce na projektu v lednu 2009, zprvu pro konkurs na jednotnou konstrukci nového Indy Caru pro sezonu 2012, jehož se zúčastnily také Dallara, Lola Cars, BAT Engineering a Swift. Zvítězila italská Dallara; kuriozní monopost DeltaWing trojúhelníkového půdorysu s úzkým rozchodem dvojice předních kol zůstal mezi poraženými (oficiálně se představil na autosalonu v Chicagu 2010). Tím ovšem story neskončila, za přispění slavných kmotrů Dana Gurneye, tvůrce vozů Eagle a vítěze 24 h Le Mans 1967 na Fordu GT; Dona Panoze, zakladatele American Le Mans Series a výrobce závodních vozů Panoz/Elan G Force, a Duncana Daytona, majitele úspěšného týmu Highcroft Racing a závodníka s historickými vozy formule 1, se DeltaWing prosadil v soutěži na inovativní konstrukce závodních automobilů pro Le Mans 2012. Namísto šestiválce 2.2 V6 Indy Car sáhli tvůrci vozu po čtyřválci 1.6 Turbo (původní návrh pro budoucí F1) a nabídli novinku organizátorům čtyřiadvacetihodinovky. Pořádající autoklub ACO Le Mans ji vybral pro Project 56, tedy 56. startujícího ve slavném závodě. Vůz dostane startovní číslo 0, pojede mimo soutěž a v depu mu bude patřit Garage 56…
Co je na DeltaWingu tak revolučního? V duchu dnešní šetřící hysterie prý dosáhne stejných výkonů jako klasické závodní vozy, a to pro sníženou hmotnost, nižší aerodynamický odpor a tedy dostačující motor s menším objemem, ovšem s podstatně nižší spotřebou a emisemi CO2! V kompozitovém trupu není poháněcí soustava nosnou částí, což dovoluje volbu různých motorů. V březnu bylo oznámeno, že se partnerem stal Nissan, který dodá přeplňovaný zážehový čtyřválec 1,6 litru DIG‑T o výkonu 221 kW (300 k), odvozený ze sériové pohonné jednotky Juke. Pětistupňovou sekvenční převodovku vyrobí společnost EMCO Gears z Chicaga, tvůrce průmyslových převodných ústrojí se 75 lety tradice, která vstoupila do světa závodů v šedesátých letech (převodovky pro Indy Car A. J. Foyta, vítěze 24 h Le Mans 1967 s Danem Gurneyem). Lehká stavba je zřejmá i u této soustavy, motor váží 70 kilogramů a převodovka 32 kg.
Trup vozu je samonosná konstrukce z uhlíkových kompozitů, krycí panely jsou typu REAMS (Recycle Energy Absorbing Matrix System), jež dodá Panozova firma Elan Motorsport Technologies (poprvé se uplatnily na typu Panoz Abruzzi v Sebringu 2011). Hmotnost vozu činí pouhých 475 kilogramů, většina (72,5 %) je soustředěna na zadní poháněnou nápravu, stejně jako aerodynamický přítlak (76 %). Samozřejmě úzký rozchod předních kol 600 mm (u zadních 1700 mm) vyvolává pochybnosti o stabilitě a jízdních vlastnostech, výrobce však chce absolvovat třicetihodinovou simulaci vytrvalostního závodu a podvozek pečlivě naladit.
Speciální pneumatiky dodal Michelin a unikátní brzdovou soustavu s kompozitovými kotouči vyvinula firma Performance Friction (PDC). Vývoj probíhal jak v aerodynamickém tunelu, tak počítačovou metodou CFD. Na zádi vozu jsou svislé stabilizační plochy, pod vozem pak difuzor (Venturi). Předpokládá se dosažení času na jedno kolo v Le Mans nejméně 3:45 min a největší rychlost až 375 km/h. DeltaWing Racing Cars z Indianapolisu zadala stavbu firmě All American Racers (AAR), založené Danem Gurneyem, která už v Kalifornii vyrobila přes 150 různých typů závodních vozů a motocyklů. Na vývoji a výrobě v Santa Ana se podíleli také John Ward (třicet let pracuje pro AAR Eagle), Simon Marshall (konstruktér monopostu Panoz DP01 Champ Car, dříve u Lola Cars) a legendární Gurneyův spolupracovník Phil Remington. Prototyp se představil před 60. ročníkem závodu 12 h Sebringu, jeho ostrý debut bude ve 24 h Le Mans v červnu pod hlavičkou Highcroft Racing. Prvními jezdci byli jmenováni Skot Marino Franchitti (bratr Daria, hvězdy Indy Caru) a Němec Michael Krumm, mistr FIA GT1 v sezoně 2011.
Převzato z časopisu