Goggomobil T 250/TS 250 – Malé už bylo...

Downsizing, to je módní slovo, ale zmenšování automobilů tady bylo už dávno. Poválečným německým zázrakem je Goggomobil...

Výrobce zemědělských strojů Hans Glas z bavorského Dingolfingu představil přátelům na silvestrovském večírku 1948 šéfkonstruktéra Karla Domperta, tehdy pětadvacetiletého. Glasův syn Andreas totiž viděl v Itálii nové skútry, a tak se rozhodli, že by je mohli vyrábět také v Německu. Tehdy ještě nikdo netušil, že po skútrech Goggo vyjedou miniautomobily Goggomobil a Dompertova práce vyvrcholí sériovou produkcí sportovního osmiválce Glas V8 koncem šedesátých let! Že vznikne celkem 431 714 automobilů Glas, z toho 283 942 Goggomobilů...

Nejprve rozebrali italskou Lambrettu, poučili se a navrhli vlastní skútr Goggo; sériová produkce se rozběhla v roce 1951, motory dodávala Motorenfabrik Ilo ze severoněmeckého Pinnebergu. Skútry postupně sílily, dvoudobé jednoválce Ilo měly objem 125, 150 a 200 cm³, do jara 1957 jich vzniklo přes 45 tisíc, včetně 486 nákladních skútrových tříkolek (ve stylu naší Čezety 505). To však už měl Glas jiné plány, pokusil se ještě o sportovní motocykl Goggo (pouze prototypy se čtyřdobým jednoválcem Wimmer 250), ale v té době v Německu nabývala na popularitě automobilová vozítka, do jejichž stavby se pustily i někdejší letecké firmy (Messerschmitt, Heinkel), ale i motocyklové (Maico, Zündapp) a nakonec automobilky (BMW Isetta).

Glas nelenil a vyvinul Goggomobil, malý čtyřmístný vozík v několika karosářských variantách. Zprvu uvažoval o dveřích v čelní stěně (jako u Isetty nebo Zündappu), ale pak zvítězila klasická koncepce se dvěma bočními dveřmi a tříprostorovou karoserií, výrobcem hrdě nazývaná Goggomobil Limousine. Technický ředitel Dompert hledal vhodný motor, ale neobjevil nic. Povolal tedy konstruktéra Felixe Dozekala (dříve Adler) a vyvinuli zcela nový dvoudobý dvouválec 250 cm³ s nuceným chla-zením větrákem, který zabudovali napříč za zadní poháněnou nápravu. Prvních deset vozíků Goggomobil T 250 vyjelo na podzim 1954, sériová produkce začala v následujícím roce. Jednoduché čtyřmístné vozy s délkou pouhých 2,9 metru měly ocelový plošinový rám, sešroubovaný s ocelovou karoserií, čtyři nezávisle zavěšená kola obutá do desetipalcových pneumatik, kapalinové bubnové brzdy, palivovou nádrž na 25 litrů a akumulátor 12 V vzadu v motorovém prostoru, náhradní kolo a prostor na zavazadla byly vpředu pod krátkou kapotou.

Dvoudobý motor vlastní konstrukce měl základní objem 247 cm³ (ø 53 x 56 mm) a výkon 10 kW (13,6 k)/ 5400 min^‑1, spaloval benzinovou směs s olejem v poměru 1:25, poháněl zadní kola prostřednictvím čtyřstupňové převodovky a uděloval vozíku největší rychlost 80 km/h, stoupavost 30 procent a spotřebu paliva 4,4 l/100 km. Hmotnost byla pouhých 415 kg, celková s nákladem pak do 720 kg. Goggomobil byl úspěšný, ještě v roce 1955 se objevila silnější verze T 300 se zvětšeným objemem motoru na 296 cm³ (ø 58 x 56 mm) a výkonem 10,9 kW (14,8 k)/5000 min^‑1, u níž vzrostla rychlost na 85 km/h (Coupé 90 km/h). Vyvrcholením byl typ T 400 s dále zvětšeným objemem na 395 cm³ (ø 67 x 56 mm) a výkonem 14,7 kW (20 k)/5000 min^‑1 od roku 1957, který uháněl už rychlostí 95 km/h (Coupé 100 km/h). Třístovka se dělala do léta 1965, čtyřstovka do jara 1967, ale dvěstěpadesátka zůstala ve výrobním programu až do 25. června 1969, kdy byl vyroben poslední Goggomobil.

Úhledné dvoumístné Coupé přišlo na trh v únoru 1957; dveře otevírané proti směru jízdy zavěšené vzadu byly od podzimu 1964 nahrazeny dveřmi zavěšenými vpředu. Goggomobil Coupé se dodával ve všech motorových verzích jako TS 250, TS 300 a TS 400; vzniklo také několik elegantních minicabrioletů. Německý vozík vzbudil pozornost rovněž v zahraničí, montoval se ve Španělsku, Argentině, Austrálii (s jinou karoserií) a na Filipínách, americké provedení se vstřikováním paliva měl vyrábět Studebaker, ale v roce 1966 výrobu všech automobilů opustil. Užitková verze Goggomobil Transporter TL 250/300/ 400, skříňová dodávka (nebo pikap) s bezkapotovou budkou, bočními posuvnými dveřmi a užitečnou hmotností až 300 kilogramů vznikla ve 3665 exemplářích (1957 – 1965).

Po převzetí firmy Hans Glas GmbH z Dingolfingu v listopadu 1966 automobilkou BMW přežila -produkce Goggomobilů do roku 1969. Z celkového množství bylo 213 757 vozů v provedení Limousine, 66 511 Coupé a jenom devět Cabrioletů. Větší bratr Glas Isar 600/700, tudor nebo kombi ve stylu Trabantu, ale se čtyřdobým dvouválcem boxer a pohonem zadních kol, zaznamenal už jen 86 942 kusů (1958 – 1965). Pouze první vozy nesly ještě označení Goggomobil, sériový automobil zahájil novou éru značky Glas, která byla zrušena v roce 1968, ale Goggomobily ji o půl roku přežily.

Goggomobil T 250 (TS 250)

Převzato z časopisu

Fotogalerie