Scammell Lorries (1922 – 1988) – Specialista

V šedesátých letech existovalo ve Velké Británii několik desítek značek, které stavěly nákladní automobily doslova na míru...

Výroba speciálních vozidel patřila ke specialitám značky Scammell, jejíž historie sahá mnohem dále, než k oficiálnímu založení Scammell Lorries Ltd. dne 1. července 1922 na základech původní firmy G. Scammell & Nephew Ltd., která přežila jako výrobce karoserií a dílů ve Spitalfieldsu (Londýn) až do roku 1965 (pak ji pohltil York Trailer). Scammell Lorries postavila nový závod na Tolpits Lane ve Watfordu, jenž zhotovoval automobily až do roku 1987, kdy jej po koupi Leylandu nizozemský DAF zavřel. Od roku 1955 byl totiž Scammell spolu s tradičními značkami Albion, AEC, Thornycroft, Guy, Daimler a mnoha dalšími součástí impéria Leyland Motors (později British Leyland). Největší proslulost získaly těžké tahače Scammell Constructor a Super Constructor 6x6 s hmotností soupravy až 250 tun, jež se staly předlohou pro jeden z nejslavnějších modelů Matchbox (tmavě modrý tahač přepravní společnosti Pickfords s červeným šestinápravovým podvalníkem). Pickfords odebíral různé typy, včetně nových Contractor 6x4 ze šedesátých let, poháněných mo-tory Rolls-Royce, AEC, Leyland, Cummins a jinými podle výběru klienta. Klasický kapotový Constructor 6x6 pro stavebnictví, ropná pole a přepravu nadměrných nákladů, vyráběný od padesátých let, měl většinou vznětový šestiválec Rolls-Royce C6 NFL o objemu 12,2 l a výkonu 136 kW (185 k)/2100 min^‑1, či patnáctilitrový šestiválec Leyland O.900 o výkonu 125 kW (170 k)/1800 min^‑1, ale větším točivém momentu.

Šestistupňová převodovka Scammell s dvoustupňovou redukcí se ovládala dvěma pákami, jednou pro běžné řazení, druhou pro redukci. Celková hmotnost vozu sólo byla 46,5 tuny. Scammell vyráběl Rigid 6 Wheelers od dvacátých let, program zahrnoval i vozy čtyřkolové a osmikolové, později rovněž s bezkapotovou budkou. Kuriozitou byl už v roce 1927 těžký tahač World Largest Lorry, dochovaný dodnes; automobil s neobyčejně širokou budkou, dlouhou kapotou a plnými pryžovými obručemi (vzadu v dvojmon-táži!), určený pro přívěsy do celkové hmotnosti 100 tun! Prvním sériovým typem těžkých tahačů byl Pioneer, hojně používaný britskou armádou. Po druhé světové válce nalezla tato řada pokračování v kapotových typech Mountaineer (od 1949), Constructor (1951), Contractor (1966) a posledním Commanderu (1978). Předválečný čtyřnápravový Rigid 8 s bezkapotovou budkou později zastoupil Routeman (1958), jehož druhá generace měla elegantní laminátovou budku podle návrhu Giovanniho Michelottiho. Dvounápravový kapotový tahač nesl označení Highwayman, bezkapotový Handyman, speciální sklápěče s jednomístnou kabinou (dumpery) se jmenovaly Sherpa a Himalayan.

Scammell Lorries se stala součástí Leyland Motors v roce 1955, některé typy se vyvážely jako Leyland (1980, nový Constructor), jiné dostaly budku Leyland (např. Trunker, S24/S26), po zavření Tolpits Lane v červenci 1988 (dnes jsou tam obytné domy a kanceláře) produkce doběhla v jiných závodech (např. v Leylandu). Protipólem výroby těžkých nákladních vozů se stal Mechanical Horse, nejprve vyvíjený od roku 1932 bývalou automobilkou a výrobcem leteckých motorů Napier na zakázku London & North Eastern Railway pro přepravu zboží od klientů k vlakům a naopak. Tento mechanický kůň nakonec převzal Scammell, konstrukci dokončil a uvedl na trh v červnu 1933. Bylo to tříkolové vozidlo, většinou v kombinaci s nákladním návěsem (existovaly i verze sólo), v hmotnostní kategorii 3, 5 nebo 6 tun (pětituna později vypuštěna), poháněné různými zážehovými motory. Celá pohonná jednotka byla uložena v rámu za dvoumístnou budkou a poháněla zadní nápravu krátkým hřídelem. Poválečná produkce pokračovala vylepšeným typem Scarab 3/6 t, také se vznětovým motorem Perkins; v šedesátých letech vyjel Townsman (1964), Scarab se vyráběl do 1967, čtyřkolová verze dostala jméno Scarab Four.

Byly to nejmenší vozy Scammell, firma pro ně vyráběla vlastní řadu návěsů 3 – 12 tun, ostatně ve čtyřicátých letech byl Scammell největším evropským výrobcem návěsů. Výrobní program 1964 zahrnoval 600 typů návěsů ve třech sériích (3 – 12 t, 12 – 15 t, 24 t) a návěsových podvalníků 20/25/30 tun pro přepravu stavebních strojů. Výroba návěsů měla u Scammellu dlouhou tradici. První s tahačem 63 HP vznikl ještě v Londýně v roce 1921, obrazová dokumentace se nedochovala, naopak známé jsou tahač 80 HP s návěsem pro přepravu částí radiovysílače Henley Equipment pro Rugby Wireless Station (1922), či samonosný cisternový návěs Frameless Tanker pro Shell-Mex bez klasického rámu se závěsem namontovaným přímo na ocelové cisterně (1923). Jinou kuriozitou byly tahače Scammell Showtrac (1946), dobovými slovy označené coby speciály pro putující umělce (např. cirkusy!), kromě dieselu 100 HP dostaly druhý motor pro generátor elektrické energie, zátěž pro lepší trakci při vlečení přívěsů (autovlak) a naviják pro všechny případy. Showtrac ostatně značí Showman + Traction Engine. Ještě v šedesátých letech se pro stejné účely na britských poutích používaly i vyřazené válečné tahače Scammell větších typů. V sedmdesátých a osmdesátých letech vznikly poslední automobily Scammell, vět-šinou těžké nákladní. Contractor 6x4 Mk 2 posílil na 313 kW (425 k) motoru Cummins se samočinnou převodovkou Allison, Commander 6x4 Tank Transporter (od 1978 pro Britskou armádu 125 kusů) dostal dvanáctiválec Rolls-Royce CV12 TCE o objemu 27 litrů a výkonu 460 kW (625 k), silniční řada S24 měla nové budky jako Leyland T45 Roadtrain, takže posledním originálním trambusem Scammell zůstal Crusader 6x4 (později 4x2 vyráběný u Guy Motors) s budkou od Motor Panels. Po zrušení produkce ve Watfordu koupila práva na typy Commander, Crusader, S24 a Nubian skupina Unipower (Universal Power Drives, později Alvis-Unipower), která nabízela náhradní díly a servis pro Scammelly a nějaký čas ještě vyvíjela speciální vojenská vozidla. Většina snímků vozů Scammell na první dvoustraně je z firemního katalogu 1964.

Převzato z časopisu

Fotogalerie