Orličan Choceň (Beneš – Mráz) – Byl jednou...

Orličan byl podnikem československého automobilového průmyslu, přestože dlouhá léta výrobu letadel nechtěl opustit...

Nejznámějšími výrobky se značkou Orličan byly chladírenské a izotermické nástavby včetně návěsů, pro něž chladicí zařízení dodávala kolínská Frigera. Vznikly na základě tehdejších vazalských vztahů s Ruskem, kam mizela většina československých strojírenských výrobků, aniž je sovětská (tedy ruská) strana řádně zaplatila; komunističtí vládci ale byli spokojeni, protože jim smlouvy s tehdejším SSSR zaručovaly plnou zaměstnanost, byť za cenu minimálních inovací, neboť Sovětskému svazu stačilo standardní zboží. Pro nás velké výrobní počty byly pro ně jen pověstným plivnutím do rybníka; země SSSR totiž pohltily všechno... V roce 1918 založená strojírna Ing. Jaroslava Mráze v Chocni vyráběla různé zboží a opravovala úzkokolejné lokomotivy, ale už před válkou se pustila do chladírenských zařízení. V roce 1935 začala v Chocni výroba motorových letadel. Vznikla pobočka Beneš – Mráz, továrna na letadla v Chocni, kterou spoluzaložil známý Ing. Pavel Beneš, jenž stál rovněž u zrodu výroby v letňanské Avii (Avia BH = -Beneš – Hajn) a karlínské ČKD – Praga. Podnik se specializoval na lehká letadla, sportovní a cvičná, jejichž tvůrcem byl Beneš (a proto Be-60, Be-150 a tak dále), zatímco Mráz se staral o obchod. V roce 1945 byl podnik Ing. J. Mráze znárodněn, v konstrukci letadel však pokračoval Ing. Zdeněk Rublič (typy M-1 Sokol a L-40 Meta-Sokol).

V Chocni převzali produkci víceúčelového L-60 Brigadýr (273 kusů do 1959), pak však tam byla výroba motorových letadel direktivně ukončena. Od počátků vzniklo cca 25 typů (přes 2500 letounů). Ještě se stavěl prototyp vrtulníku HC-4, ale zůstal nedokončen. Zbyly jen kluzáky (větroně), jejichž stavba přežila do nového tisíciletí... V roce 1959 rozhodla vláda o zavedení výroby chladírenských návěsů Orličan pro SSSR, přičemž asi desetina produkce byla určena pro Československo (zakázka na 6500 pro SSSR a 700 pro tuzemsko na léta 1961 – 1965; desetitunový N10 CH s tahačem Škoda 706 RTTN a sedmitunový N7 CH s tahačem Praga S5T – 2TN). Jejich vývoj probíhal v jiných závodech (Karosa Vysoké Mýto; Výzkumný ústav chladírenských a potravinářských strojů); produkce začala v malé letecké továrně, ale velkorysá investiční výstavba proběhla 1960 až 1962 za plného provozu, kdy vznikly nové výrobní prostory, pomocné objekty a energetické zdroje. Podle -dobových údajů odebrali Rusové v letech 1960 – 1970 celkem 7722 chladírenských návěsů, export ale mířil i do východního Německa (NDR), Polska, Bulharska, Egypta a na Kubu. Zatímco N10 CH v roce 1965 nahradil dvanáctitunový N12 CH Alka, sedlové tahače zůstávaly trambusy Škoda 706 RTTN (a modernizovaný MTTN), pouze pro lehký N7 CH vznikl speciální Praga S5T – 2TN, odvozený z nákladního S5T, ale s upravenou bezkapotovou budkou Š 706 RT. Kolik se jich vyrobilo, ale i malých návěsů N7 CH, zůstává tajemstvím.

Celková produkce chladírenských návěsů v roce 1965 činila 1574 kusů, z toho 1535 na export! V tisku se objevily obrázky N10 CH a N12 CH také s dvounápravovými tahači Tatra 138 NT 4x4, Tatra 813 NT 4x4 a hlavně Škoda 706 MTTN 5, zda se však s Tatrami více rozšířily není známo. Záhadou je obestřena Praga S5T – 2TN, existuje dokonce snímek skříňového vozu na podvozku sólo (S7T ?); tahač 2TN měl rozvor náprav zkrácený na 3100 milimetrů, ale vyjela i Praga S5T TN jako -sedlový tahač (kratší rozvor, ale prodloužená kapotová budka). Trambus S5T – 2TN také sloužil u ČSAD Brno s valníkovým návěsem BSS N10 V, jiný snímek ukazuje vůz stej-ného typu s návěsem N7 CH pro Rusko. Na silnicích však rozhodně nebyly běžným zjevem. Vyvrcholením řady Orličan byl tří-nápravový chladírenský návěs N22 CH pro Rusko (22 tun), několikrát vyobrazený s tahači LIAZ řady 110, ale také Tatra 813 NT 4x4. Skutečně sériovou produkci ukončil N13 CH pro tahač LIAZ 100/110, jehož -stručné technické údaje uvádíme v tabulce. K 1. lednu 1986 získal oborový podnik LIAZ pod svoje křídla závody Karosa, Orličan a Škoda Ostrov nad Ohří. Orličan vyvinul od šedesátých let i řadu jiných speciálních vozidel, k nimž patřily odvozené skříňové návěsy N10 S a N12 S pro různé účely; nízkoložné vozy Škoda 706 RTD-A až P (valníky, ale např. P je speciál pro přepravu láhví v paletách) na autobusových podvozcích RTO; stěhovací celokovové vozy Škoda 706 RTOS (rovněž na základě RTO); izotermické návěsy ISK-18 pro přepravu ovoce, zeleniny a jiných potravin (délka 13,5 m s tahačem Škoda 706 MTTN 3 Lux); speciální návěsy pro přepravu televizních obrazovek, nových motocyklů nebo nábytku; skříňové přepravníky pro rozvoz mléka; speciální kontejnery; kabinky lanovky pro MS 1969 v lyžování v Tatrách atd. Ubytovací přívěs Orličan PU-4 (prostě maringotka) délky 7,4 metru byl uveden v roce 1967 a nabízen v pracovní verzi pro montážní čety, komfortní ubytovací pro čtyři osoby, kempinkové pro šest osob, coby kancelář, dílenské provedení a turistické luxusní podle individuálních přání! Dovoloval přepravu rychlostí do 50 km/h.

Vznikly též chladírenské a izotermické skříňové vozy na podvozcích Avia 15 a 30 (prototypy už 1969). V roce 1960 se výroba větroňů soustředila do závodu Sopotnice. V roce 1983 odebrali Rusové 30 000. chladírenský návěs Orličan, byl to N13 CH Alka s tahačem Škoda LIAZ 100.42, ale ani to nestačilo, a proto údajně s pomocí Orličanu zahájili výstavbu závodu v Tiraspolu s kapacitou 1000 N12 CH a 500 N22 CH ročně. Od roku 1946 nesl podnik název Automobilové závody, n. p., od 1953 Letecké závody, n. p., krátce Let, n. p., v letech 1965 – 1990 to už byl Orličan, n. p., po změně společenských poměrů Orličan, a. s., ale pak se výroba větroňů oddělila a navázal spolupráci s německým tvůrcem návěsů Kögel; nakonec se stal jeho majetkem. Choceňský závod Kögel, s. r. o., tvoří páteř skupiny z Burtenbachu (D), vyrábí rámy a kompletuje návěsy. Firma Schempp-Hirth, výroba le-tadel, s. r. o., spolupracovala se stejnojmenným německým podnikem (založen 1935), který byl hlavním odběratelem větroňů, ale když nepotvrdil další, český závod se zadlužil a v loňském roce na podnět Equa Bank bylo vyhlášeno insolvenční řízení.

Orličan N13 CH (1985)

Chladírenský dvounápravový návěs s izotermickou skříní -20 °C až +12 °C, určený především pro tahače LIAZ řady 100/110; chladicí jednotka Frigera Kolín, umístěná na čele návěsu; celkové rozměry návěsu d/š/v 9030/2500/3840 mm; využitelné vnitřní rozměry skříně d/š/v 7990/2070/1885 mm; ložný objem 31,2 m³; výška podlahy v nezatíženém stavu 1750 mm; provozní hmotnost návěsu 6230 kg, užitečná hmotnost (náklad) 12 900 kg; hmotnost na nápravu 10 t, zatížení návěsového sedla tahače 9,13 t; tlakovzdušné dvouokruhové brzdy se samočinnou regulací účinku podle zatížení; elektrická výzbroj 24 V. 

Převzato z časopisu

Fotogalerie